Předvánoční výstava zvířat v Rakousku

V zemi mocnáře Františka Josefa I.

Mrazivé ráno 19. prosince jsme vyrazili k našim jižním sousedům do Rakouska. Našim cílem byla chovatelská výstava pořádaná v areálu moderního výstaviště v městě Riedu im Innkreis na hranicích s Německem. Inzerovaných osm tisíc zvířat bylo zárukou, že shlédneme pěknou podívanou. Další motivací výpravy z Plzeňska byla vidina nové krve do svých chovů. Jelikož se jednalo především o chovatele ušáků, vedly naše první kroky do haly s králíky. Domů se neodjíždělo s prázdnou. Kvalitní zvířata (samec a samice) novozélandského bílého zajisté v budoucnosti zlepší odchovy a pomůžou k získání ocenění na výstavách. Posilu chovu si prohlédl i přítomný předseda ČSCH Ing. Jaroslav Kratochvíl a chovatel Karel Čadil.

Přestože byla cesta z plzeňských Nezvěstic do rakouského cíle dlouhá pouze 220 kilometrů, vyrazili jsme pro jistotu ve dvě hodiny ráno. V tuto nekřesťanskou hodinu jsme vyjížděli v devatenáctistupňovém mrazu. Pro běžného člověka naprosto nepochopitelná aktivita. Ale chovatelé nám dají za pravdu, že motivace návštěvy zajímavé výstavy nezná mezí. Před výstavní halu jsme přijeli o hodinu dříve. Díky navigaci jsme ušetřili čas hledáním cesty. Čekání na zahájení přehlídky v mrazivém ránu nám připomnělo vojančení na tankodromu v jihočeských Boleticích… Ve vznikající frontě jsme nebyli sami. Kromě rakouských a německých chovatelů nám dělali společnost i čeští návštěvníci. Ve víru chovatelských debat, jsme přestávali vnímat chladné ráno a čas nám rychleji utíkal.

Vlastní výstava byla umístěna v šesti halách. Členila se dále na tři samostatné přehlídky. Nejvíce bylo vystaveno papoušků a drobného ptactva. Z katalogu jsme zjistili, že tato expozice představovala celostátní rakouskou výstavu. Pro zasvěcené chovatele zajisté unikátní podívaná.

Nám blízká expozice tří základních kategorií byla určitým zklamáním. Králíků, holubů a drůbeže bylo znatelně méně, než jsme očekávali. Jednalo se pouze o zemskou výstavu srovnatelnou s naší krajskou výstavou v Lysé nad Labem. Součástí hlavní přehlídky drobných zvířat byla 45. výstava místní základní organizace v Riedu. A jak na nás tato přehlídka zapůsobila?

Musíme ocenit pěkné prostředí poznamenané vánoční atmosférou. Doprovodné expozice, prodejní stánky a občerstvení dodávaly výstavě neopakovatelnou atmosféru. Haly byly temperované a dobře osvětlené. Jednotlivá oddělení byla dobře průchozí a tvořila komplex ve tvaru písmene U. I prodej zvířat byl zvládnutý na jedničku.

Králíků bylo vystaveno necelých čtrnáct set kusů. Velice pěkná byla nám blízká expozice hermelínů modrookých a červenookých. Ocenění králíků bylo vysoké stejně jako v Německu. Vítězná kolekce Hem získala velice pěkných 388 bodů. Zaujali nás i zakrslí beránci v pestrém spektru barevných rázů. Překvapením byla kolekce malých strakáčů modrých. Byla uvedena pod názvem český strakáč (Tschechische Schecken). I ocenění 387,5 bodu odpovídalo kvalitní kolekci. Pěkné zastoupení měla domácí vídeňská plemena a barevné rázy. Expozici králíků doprovázela oddělená výstava necelé stovky morčat.

Holubů bylo vystaveno 2 200 kusů. Z českých plemen jsme zaznamenali pouze tři zástupce. Šedesát moravských pštrosů bylo řazeno za bohatou expozicí (160 kusů) mohutnějších štraserů. Brněnští voláči byli nejenom v základní expozici, ale i v propagační voliéře. Brňáci byli vystaveni pouze v modrém pruhovém rázu. Téměř všichni měli dobře zbarvený kostřec, což je u tohoto zbarvení častým problémem. Posledním plemenem byli slezští voláči. Z rakouských plemen zaujali vídenští dlouhozobí, krátkozobí a běloštítní rejdiči. Kvalitní expozicí byla i kolekce žlutých starorakouských rejdičů v kresbě běloprsých vlašťováků (kiebitz). Samozřejmě nechyběli vídenští slepičáci. Z nám blízkých bubláků bylo možné vidět pouze německé dvojvrkočaté bubláky černé a červené a obstojné žlutě plavé altenburské bubláky.

V expozici drůbeže jsme mohli obdivovat 831 zvířat. Z vodní drůbeže zaujaly snad pouze kajugy a saské kachny. Nás zajímaly brahmánky. Kromě zdrobnělých rázů byla vystavena zvířata v barvě stříbrné a modré koroptví vlnité. Byly slušné v barvě, ale většinou jim chyběl typ a velikost. Zajisté zaujaly sousední žluté orpingtonky.Jejich tělesný rámec byl nevšední. Kohouti by se snad dali i zapřahat… Pěkná byla expozice vlašek, především velkého rázu a leghornek. Zvláště kohouti obou plemen měli nádherné ocasy a byli oceněni i 97 body. Kromě klasických měděně červených hempšírek zaujal u velkých i zdrobnělých zvířat bílý barevný ráz.

A jak jsme viděli vlastní výstavu? Přehlídka na nás působila profesionálním dojmem. Je znát, že výstavnictví v Riedu má dlouholetou tradici. Začátky lze hledat hluboko v dobách Rakousko-Uherské monarchie. V jedné výstavní hale nás zaujala velká leštěná žulová deska s mnoha jmény a letopočty. Na první pohled jsme si mysleli, že jde o pamětní desku z I. nebo II. světové války. Při podrobnějším zkoumání jsme zjistili, že se jedná o seznam čelních představitelů riedského výstaviště ve sto čtyřicetileté historii.

A jak zhodnotit závěrem naší výpravu do Rakouska? Kromě chovatelského zážitku, jsme si užívali i exkurse do minulosti. Jednalo se o naši první chovatelskou výstavu do země, jejíž součástí jsme byli do roku 1918. Při zpáteční cestě jsme si v centru města prohlédli ulice plné výstavních činžovních domů a ostatních památek, z nichž ještě dýchala atmosféra z dob vládnutí starého mocnáře císaře Františka Josefa I.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Chovatel 2-2010