Chovatelská výstava na jihu Plzeňska

Ve dnech 24. a 25. ledna 2009 proběhla tradiční chovatelská přehlídka v areálu ZO ČSCH v Želčanech. Mezi jejími pořadateli máme mnoho dlouholetých přátel. Proto jsme s radostí přijali pozvání na tento chovatelský svátek. Jelikož se výstava pořádá uprostřed zimy, není nouze o nenadálé zážitky se svozem vystavovaných miláčků. Již tradičně postihne chovatele nějaká neočekávaná příhoda.

Před dvěma lety jsme vezli zvířata na výstavu do Želčan ve vleku s plachtou. Byl velice silný vítr. Stromy se nebezpečně ohýbaly a kdo nemusel, zůstal raději doma. Na všech rozhlasových stanicích varovali před nebezpečím. Ale chovatelé jsou kabrňáci a hned je něco nepřekvapí. Představa, že by nedovezli přihlášená zvířata na výstavu, je nemyslitelná. Ta potupa. Vždyť je to pouhých 16 kilometrů. Cesta pomalu utíkala. Před námi jel kamion, který se chvilkami nebezpečně nakláněl. Nechali jsme si raději odstup. Těsně před vesnicí, kde se konala výstava, jsme projížděli okolo stromořadí, větrem zmítaných topolů. Před lety je zde vysadili jako větrolam. Ale vítr nezlomily. Bylo to naopak. Obrovský topol zapraskal a padnul těsně před kamion. Ten sice brzdil, ale narazil do větví. Chvíli jsme měli pocit, že jsme se znovu narodili, ale výstava je výstava. Na neprůjezdné silnici jsme se otočili a zkratkou přes „kotěhůlky“ jsme dorazili do cíle. Zde jsme zvířata konečně zaklecovali. Měli jsme radost, že jsme to opět dokázali, přesto nás čekala cesta domů. To jsme netušili, co se ještě přihodí.

Vichr ještě zesílil. Chvilkami připomínal tajfun. Pomalu jsme projížděli v koloně vozidel a vyhýbali se spadlým větvím na silnici. Na horizontu poryv větru zesílil a opřel se do plachty vleku. Přestože jsme jeli krokem, vítr si s autem i přívěsem nebezpečně pohrával. S vlekem jsme jeli chvilkami po jednom kole. Nakonec zvítězila zemská přitažlivost a přívěs padl; bylo zaděláno. Ve vleku nám chyběli vykrmení králíci, coby závaží. Situaci jsme vyhodnotili se slovy:“Zvířatům se nic nestalo a nám taky ne. A když nejde o život ……“ Člověk musí být optimista. V dalších letech svážíme na zimní výstavu méně zvířat, jenom co se vejde do kufru auta. Člověk nemá pokoušet osud.

Ale zpátky k přehlídce. Výstava má ohromnou tradici. Nejstarší členové vzpomínají na založení chovatelské organizace v budovatelském roce 1954. Když se člověk zaposlouchá, uvědomí si bohatou historii chovatelského sdružení. Ale není to ledajaká organizace. Přestože se jmenuje ZO podle střediskové obce Chválenice, výstavu pořádá v Želčanech. Musejí mít něco extra.

Jejich předseda, přestože je profesně inženýrem, má na výstavě na starosti občerstvení a čepování oroseného plzeňského piva. Správná teplota a bohatost pěny je na Plzeňsku předpokladem úspěšné chovatelské akce. Mohl by se z fleku živit jako hostinský. I vizáží připomíná legendárního hostinského ze Švejka, pana Palivce, co mu mouchy znečišťovaly obraz císaře pána. Především jeho přičiněním má ZO množství přispívajících podnikatelů. Sponzorské dary vylepšují ekonomiku výstavy a tím i fungování klubové činnosti.

Celý chovatelský areál má neopakovatelnou atmosféru. Dýchá na vás doba již zmíněného Františka Josefa. Jedná se o dobovou restauraci se sálem uprostřed zemědělské usedlosti. Po vstupu do objektu se návštěvníkovi vybaví obrázky venkovských hostinců od malíře Josefa Lady. Uvnitř je vždy příjemně vytopeno z několika sálajících kamen na pevná paliva. O teplo se stará hospodář výstavy, chovatelům gigantů známý, Václav Tupý. Voliéry a klece jsou vyzdobeny rozličným větvovím se suchými listy, či jehličím a spolu s rákosím,ratolestmi s červenými šípky tvoří na klecích nádherné ikebany. Radost pohledět. Jedná se o dílo rodiny Holečků, známých vlaškařů a Jiřího Turka. Bohatou tombolu organizuje Alois Balíček, pojem mezi chovateli sebritek. Ceny z losovacího bubnu lákají především mladé chovatele. Nad truhlou s dukáty bdí ekonomka ZO Libuše Terčová, chovatelka několika rázů zdrobnělých vyandotek.

Nejstarším členem této agilní organizace je vitální Vojtěch Kroupa. Narodil se před 94 roky, ještě za vlády vzpomínaného císaře pána Františka Josefa. Jeho životní elán je neuvěřitelný. Chová velké množství kalifornských králíků, pro které si stále sám suší seno za svojí stodolou. Pro potěšení chová hrdličky chechtavé a hejnko holubů. Po dvoře mu běhá bernský salašnický pes. Aby toho nebylo málo, bez techniky, každoročně ryje políčko s kukuřicí na zrno a záhony s množstvím zeleniny. Jeho pěstitelské výsledky sledujeme po mnoho let od jeho souseda, již zmíněného holubáře, pana Václava Tupého. Co dodat? Pro jeho pracovitost a životní pohodu v jeho věku, klobouk dolů.

Dalším členem ZO patřícím mezi pamětníky je hlava rodu Holečků, Jaroslav. Chovatelství a organizační práce ho provází  celým životem. V minulosti několik let vykonával funkci předsedy okresu Plzeň-jih po boku jednatele Aloise Richtra. Jeho chovy jsou bohaté na různá plemena všech odborností a vyznačují se pověstnou kvalitou. Díky dobré znalosti německého jazyka udržuje osobní kontakty jak s chovateli z dřívější NDR, ale nově i s bavorskými přáteli. Je hlavou chovatelského rodu tří generací. I jeho bratr, chovatel vlašek, byl dlouhá léta posuzovatelem drůbeže.

Ale zpátky na výstavu. Řazení jednotlivých odborností ve výstavních místnostech má už tradiční uspořádaní. V tanečním sále, osvětleným řadou velkých oken s obloučky, byla expozice holubů. Návštěvníci zde mohli obdivovat vzácné satinety a komárenské rejdiče. Nás zaujala pestrá kolekce českých bubláků. Vystavovali je čtyři chovatelé v pěti barevných rázech. Vedle lokálu s výčepním pultem a posezením pro znavené návštěvníky, je další místnost. V ní se nachází losovací buben s tombolou, část vystavené drůbeže a expozice okrasného ptactva. V poslední místnosti je společná přehlídka králíků a slepic.

Výstavní areál využívá základní organizace ČSCH společně s hasiči. Občas se zde pořádají bály. Chovatelé svými aktivitami a tradiční výstavou, přispívají k společenskému životu v obci a okolí. O čemž se mohl na přehlídce drobných zvířat přesvědčit i starosta Chválenic, Milan Jan. Je potěšitelné, že ve svých řadách mají i mladé chovatele. Jsou to pokračovatelé v této ušlechtilé zábavě. Členové ZO jsou si toho vědomi a proto si každý MCH odnášel z výstavypamětní medaili.

Závěrem uvedeme výsledky posouzených zvířat podle jednotlivých kategorií.

Čestné ceny

Holubi:

Václav Tupý-gigant, Jiří Holeček- rakovnický kotrlák, Jiří Holeček- satineta, Vít Bukovský MCH- bublák, Václav Jandík-slezský barevnohlávek, Jaroslav Holeček-moravský pštros, Ing. Vladimír Jevický-moravský pštros, Josef Melichar-český voláč sivý, Václav Puchta-český stavák, Vlasta Preislerová-bublák

Drůbež:

MUDr. Roman Petr-BKŠ, Alois Balíček-amroksky, Alois Balíček-sebritky, Jaroslav Holeček-vlaška 2x, Jiří Holeček MCH-sumatránka, Jiří Drnek-dolnorýnská, Jiří Holeček-vlaška, Jiří Turek-vlaška, Karel Hajský-holanďanka

Králíci:

Alois Balíček-holandský, Jan Přibyl-moravský modrý, Václav Knížek-vídeňský, Karel Hajský-durynský, Jiří Chlustiva-činčila, Jaroslav Holeček-kastorex, Vladimír Štefan-rex, Josef Fišer-rex, David Šimek-kuní, Jiří Holeček-rex, Jaroslav Štěpánek-kastorex

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Chovatel 3/2009