ŽIVÝ POKLAD Z ČECH,4.díl- NUTRIE ŘÍČNÍ

ŽIVÝ POKLAD Z ČECH

NUTRIE ŘÍČNÍ

(Myocastor oypus)

Dříve, než se začnu věnovat dnešnímu tématu – nutriím, dovolím si pár vět na úvod.

Všichni jste se zajisté také těšili, až k nám dorazí jaro. Já už se každou zimu tetelím nedočkavostí, kdy se ukáže. Letošní zima byla k nám, chovatelům, velmi shovívavá. Mráz se tak často nedral za nehty a ušetřila nás i věčně zmrzlého nosu . Br, to tak nemám ráda! Zato jaro miluji ! Příroda se probouzí a na svět se klubou nové životy. Ale jakmile ten čas opravdu nastane, vše nabere rychlý spád a máme se co otáčet, aby vše bylo tak, jak má být.

U nás doma se rodí mláďata o sto šest, pro samé kuře, house....není kam šlápnout. Takže tenhle článek píšu na koleni a druhou rukou krmím na láhvi přisáté jehně. Máma se ho zřekla a tak jsem se stala jeho macechou. Za ním stojí ve frontě ještě další dva sirotci, kteří se už také třesou nedočkavostí na teplé mlíčko. Celý den běhám od štěňátek k činčilkám, kuřátkům, housátkům, jehňátkům, morčátkům, králíčkům....Stále má někdo hlad a potřebuje péči. Strašný fofr! Když pak večer usínám u televize, jsem ale vlastně šťastná. Nějak jsem se moc rozepsala a o odbíhám od dnešního tématu, raději se už vrátím zpět k nutriím.

Přiznám se Vám hned a bez mučení, že ačkoliv jsem nadšena pro nejrůznější zvířata, právě nutrie se mi až do teď zdárně vyhýbala. Nevím o ní zhola nic. Proto mě získané informace o tomto zajímavém zvířátku často překvapily. Hned se dozvíte i vy, jaká nutrie vlastně je. Jak je to zajímavé a překvapivé zvíře.

Nutrie říční nebo také lidově nazývaná vodní krysa, má svůj přirozený domov v Jižní Americe. Postupně se však,chovem lidí,rozšířila téměř do všech světadílů. Ceněná je hlavně pro svou kožešinu a maso, zejména ve Východní Evropě a Asii. Nutrie patří mezi hlodavce. Stavbou těla, velikostí a vzhledem stojí někde mezi ondatrou a bobrem. Délka těla u dospělých zvířat je 50-70 cm, ocas je dlouhý 30- 40 cm a hmotnost je 5-6 kg (u alfa samců chovaných v zajetí dosahuje až 12 kg).Nutrie pohlavně dospívá nejdříve ve 4 měsících, ranost je do určité míry odvislá od kvality předkládané potravy. Březost je poměrně dlouhá, trvá 130 dní. Zpravidla se ve vrhu rodí 5-6 mláďat, která matka kojí 5-6 týdnů. V zajetí se většinou chová v tzv. harémovém chovu. Na jednoho samce tak připadá až 6 chovných samic.

Zbarvení srsti u nutrií může být :

Hnědé- má původ u divokých nutrií žijících ve volné přírodě

Barevné - dominantně dědičné – např. černé, zlaté, bílé

- recesívně dědičné - stříbrné, greenland, pastelové,safírové, přeštické vícebarevné

Do genových zdrojů je zařazená nutrie standardní , moravská stříbrná a přeštická vícebarevná.

Standardní nutrie byla vyšlechtěna dlouholetým výběrem zvířat , které vynikaly velikostí, strukturou a barvou srsti a velmi dobrou plodností. Zbarvení srsti je na hřbetě tmavohnědé, na břiše světlehnědé. Boky mají oranžový nádech, také kolem očí a uší je srst oranžová.

Moravská stříbrná nutrie byla vyšlechtěna v 70. letech chovateli v okolí Brna. Barva srsti je šedá až šedofialová s krásným prostříbřením. Na bocích a břiše je světlejší, platinově bílá. Oko je hnědé.

Tato nutrie vyniká atraktivní barvou, dobrou výkrmností a masnou užitkovostí.

Přeštická vícebarevná nutrie byla vyšlechtěna na Přešticku, počátkem 80.let (pan Hřeben, Bouda).Základní barva srsti je bílá, hnědá je na hřbetě, zádi, kolem očí a uší. Nos ani hrudní končetiny nejsou pigmentované, ocas má tmavou špičku. Oči jsou hnědé.

V Čechách se nutrie chovají již více než 80. let. Významněji se rozšířily až po válce, tedy po roce 1945. Nutrie se stala oblíbenou pro své vynikající jemné maso s nízkým obsahem tuku a naopak vysokým zdrojem kvalitních bílkovin. Hlavním důvodem jejího chovu ale byla produkce kožek. V 80. letech 20. století bylo u nás ročně vyprodukováno kolem 500 000 kusů jakostních kožek! Standardní nutrie u nás tehdy chované patřily ke špičce v Evropě.

Až nevýhodné ekonomické podmínky způsobily její pokles na současné historické minimum.

Stupeň ohrožení je u standardní a stříbrné nutrie hodnocen jako OHROŽENÝ

u přeštické vícebarevné jako -KRITICKÝ

Od roku 2001 existuje evidence nutrií zařazených do genových zdrojů v České republice podle registračního řádu ČSCH. Značení zvířat je prováděno čipy. Každá nutrie má svůj plemenný list. Ten obsahuje údaje o konkrétním jedinci, jako je název plemene , identifikační kód chovatele, číslo zvířete, datum narození, původ, živou hmotnost nutrie v 7 týdnech a v 6 měsících a výsledky bonitace. Jedinci zařazení do genových rezerv jsou evidováni v databázi ÚV ČSCH a Národního referenčního střediska pro genové zdroje. Projekt ochrany nutrií v rámci Národního programu zajišťuje a informace zájemcům o chov poskytuje Český svaz chovatelů.

Současný počet chovaných nutrií v Čechách je bohužel velmi neradostný. Stavy se stále snižují a mnoho chovatelů končí pro ekonomicky neúnosnou situaci. .Výkupní ceny kožek jsou velmi nízké.. Přeštická vícebarevná nutrie pravděpodobně již brzy vyhyne!

Tak jako při psaní předchozích článků o zvířatech zařazených v genových zdrojích, kdy jsem oslovila a vyzpovídala jejich chovatele, tak i tentokrát jsem nemohla jinak.

Navštívila jsem proto mladého, tělem i duší zapáleného, chovatele, který se mimo jiné věnuje také chovu nutrií. Cesta k němu byla kratičká, protože bydlí hned ve vedlejší vesnici,ve Šlovicích u Plzně. U Šafandů Vás přivítá štěkot psů, řehtání koní, bučení kravky, vrkání holubů a kokrhání kohoutů. Všechna zvířata snad nejde ani vyjmenovat, určitě bych na některá zapomněla a to bych nerada. Mezi tou vší drobotinou má Zdeněk Šafanda umístěné prostorné kotce pro své nutrie. Chová několik barevných rázů . Standardní , bílé , černé , zlaté i přeštické vícebarevné nutrie.

Během jednoho kratičkého odpoledne nelze zajisté načerpat veškeré jeho zkušenosti získané během několika let chovu nutrií, ale i tak jsem ,díky Zdeňku Šafandovi ,získala spoustu zajímavých informací. Posuďte sami!

Zdeňku , jak dlouho již chováš nutrie? Které barevné rázy máš ve svém chovu?

S chovem jsem začal před čtyřmi lety, ale první rok se mi ještě moc nedařilo. Pro úspěšný chov nutrií se stále člověk musí učit a získávat potřebné zkušenosti. Postupně jsem poznal potřeby těchto hlodavců a karta se začala obracet. Nyní úspěšně odchovávám početné vrhy a raduji se z dobrého zdravotního stavu svých chovných zvířat. V současnosti tu mám nutrie standardní,bílé,černé,stříbrné i přeštické vícebarevné. U nutrií je velmi zajímavá také dědičnost barev, některé jsou dědičné dominantně a jiné recesivně. Z toho musíme při sestavování rodin vycházet. U bílého a zlatého rázu nelze pářit dva shodné jedince. Tyto barvy s sebou nesou tzv. letální faktor, rodila by se mrtvá či postižená mláďata. Samice by mohla také potratit a to by ji ohrožovalo i na životě.

I při spojení dvou barevných rázů se nadále vyskytují standardně (divoce) zbarvená mláďata.

Přibliž mi, prosím, specifika chovu nutrií. Jaké jsou zvláštnosti a potřeby těchto velkých hlodavců?

Nutrie chovám harémově, na jednoho chovného samce připadá 5-6 samic, kteří spolu tvoří rodinu. Tu se snažím zachovat po celý jejich produktivní věk. V chovu zvířata ponechávám tři roky. Nutrie do rodiny zařazuji ve věku cca 7 měsíců, pokud je jejich váha alespoň 3.5 kg. Dříve není dobré samice připouštět, podtrhne se pak jejich růst a odrazí se to i na následných odchovech mláďat. Velmi důležité je , aby samice z jedné rodiny byly sestry nebo alespoň polo sestry (mají stejného otce).Jinak se velmi často stává , že po narození mají mláďata v rodině odlišný pach a ostatní samice je nemilosrdně zlikvidují. Po 3. roku stáří již výrazně klesají reprodukční vlastnosti zvířat. Chovného samce v rodině ponechávám stále, neodděluji ho ani při rození mláďat. Neublíží jim. Jen občas některá samice tak urputně chrání mláďata, že dočasně odhání i jejich otce.

Březost nutrií je dlouhá 130 dní, pak se narodí většinou okolo 6 mláďat, ale už jsem odchoval i 9 nutrií .Novorozené nutrie jsou již zcela vyvinuté a během tří dnů už šmejdí po výběhu a ochutnávají potravu matky. Mléko pijí nejen od své matky , ale i od ostatních samic z jedné rodiny. Velikou zvláštností nutrií je uložení mléčných struků u samic. Mají je totiž na zádech. Opravdu ! Podél páteře, takže pokud samice plave ve vodě, mohou mláďata i přesto pít mléko.. Leží přisátá matce na zádech a nerušeně si pochutnávají. Je to úžasný pohled!

Někteří chovatelé používají, při značení nutrií, nastřihování určitého počtu plovacích blan. Poznají pak přesně , z jaké rodiny nutrie pochází.

Nutrie potřebují k dobrému prospívání vodu. Ideální je tekoucí potok, kdy jsou nečistoty odplavovány a voda je stále čistá. Pak mají nutrie tu nejkrásnější kožešinu. V dnešní době je ale zisk za kožky zanedbatelný , oproti dobám dřívějším , kdy to byl velmi ceněný obchodní artikl. Já prodávám nutrie nejčastěji na maso, někdy na chov. Zralost jateční nutrie je asi v devíti měsících. Kožky jsou velmi nevýhodně placené. Dostávám za 1. jakost (A) cca 100 Kč za kus.

Maso z nutrií je výtečná pochoutka. Chutná trochu jako králík , ale je mnohem šťavnatější. Je také dieteticky velmi zdravé, pro svůj nízký obsah tuku se hodí i při různých dietách.

Čím své nutrie krmíš? Jak o ně pečuješ?

Jeden výborný chovatel nutrií říkal, že podle počtu mladých ve vrhu se pozná , jak dobře je o nutrie postaráno. Pokud se na nich šetří , zcela určitě se to projeví špatnými odchovy. Řídím se tím a nutrie krmím co nejlépe. Podávám směs z namočené pšenice, ovsa, ječmene,šrotu a řepky. Teď na jaře do ní přidávám každý den kopřivy a v zimě pak nasekané seno. Dále krmím vařené brambory, po nich báječně rostou, řepu a chleba. Pravidelně podávám vitamíny, jako je Plastin nebo jiné přímo určené pro kožešinová zvířata.

Kvůli okusu dávám zvířatům dvakrát týdně větve z vrby, jsou výborné i pro jejich dobré trávení.

Nutrie mají rády i jinou zeleninu, např. rajská jablka.

V poslední třetině březosti se nesmí samice příliš překrmovat, rodila by se příliš velká mláďata a docházelo by ke komplikacím při porodu.

Při manipulaci se zvířaty je třeba být stále ve střehu, jejich ostré zuby dokáží pěkně poranit.

Zdeňku , máte tu úžasné množství zvířat, jak si se k chovatelství vlastně dostal ?

Zvířata mě lákala už jako malého kluka, ale rodiče mě v tom nepodporovali. Jediný, kdo v rodině choval zvířata, byl můj děda. Choval hlavně koně. Tak asi po něm jsem lásku ke zvířatům zdědil. I když jsem bydlel v Plzni v bytě, věděl jsem , že se chovatelství jednou chci věnovat. Dočkal jsem se, až když jsem se oženil a postavili jsme si svůj dům. Konečně se mohu intenzivně věnovat svému koníčku. Má žena je také milovnice zvířat, spíše tedy těch chlupatých. Holuby a slepice moc nepreferuje, zato ale teď má svého koně , dva psy, kočky a i jiná zvířata. Máme dvě malé děti, které snad podědí naší lásku ke zvířatům.

Díky Zdeňku za příjemné povídání a přeji Tobě i Tvé rodině spoustu úspěchů a radostí z chovatelství. Fandím Vašemu zapálení a obdivuji , jak vše s bravurou zvládáte.

Co říci závěrem?

Nutrie mě určitě oslovily a v mnoha věcech také překvapily. Jsou to velmi zajímavá zvířata s kombinovaným nedoceněným užitkem. Doufám, že se ještě i dnes najdou nadšenci, kteří se budou i nadále věnovat jejich chovu a zabrání tak jejich úplnému vymizení z naší země. Držím jim palce, ať překonají současné nepříznivé období. Potřebují k tomu spoustu trpělivosti a lásky ke zvířatům. Snad již brzy vznikne výraznější podpora pro chovatele tohoto, neprávem přehlíženého, dědictví našich předků. A co popřát nutriím? Snad se tu pro ně najde alespoň kousek místa a budou tu při nás žít i nadále!

FAUNA 14/2007

Text a foto : Bc. Daniela Bukovská

zoofarma@seznam.cz