česká zlatá kropenka

V roce 2008 jsme čtenáře časopisu Chovatel seznámili s výsledky užitkového testu české slepice zlaté kropenaté v klecových technologiích. Na konci článku jsme avizovali, že na testování užitkových vlastností v chovatelském roce 2006/2007 navazuje další kontrola užitkovosti české slepice prováděná na naší farmě v Liticích. Vybrané nosnice byly testovány ve druhém snáškovém roce. Pro porovnání byly vytvořeny ještě dvě kontrolní skupiny mladých češek. A  jaké byly výsledky? Splnily se naše hypotézy? Jaké jsou hlavní zásady plemenářské práce? To bude hlavním tématem následujících řádků.

Chov českých slepic má v ČSCH výjimečné postavení. Spolu se šumavankou se jedná o národní plemeno hrabavé drůbeže. ÚOK chovatelů drůbeže vede plemennou knihu chovů českých slepic zařazených do genetických zdrojů hospodářských zvířat. Tato činnost je dána zákonem č. 252/1997 Sb. Nejvyšším orgánem držícím ochrannou ruku nad chovem české slepice zlaté kropenaté je rada Plemenné knihy drůbeže. Evidencí a vydáváním rodokmenů se zabývá tajemnice ÚOK ČSCH.

Rodokmeny jsou nezbytnou součástí plemenářské práce. Hlavní význam mají pro nového majitele české slepice. Získá přehled o příbuznosti získaného jedince a základních užitkových vlastností. V některých případech je možné z rodokmenu vyčíst typizační kódy udělené komisí na speciální výstavě českých plemen slepic. Ty slouží pro podrobnější představu o exteriéru daného zvířete. Typizační kódy tak dotvářejí přehled o hlavních přednostech a vadách. Získané kódy lze přirovnat k puzzlím. Jejich složením získáme obrázek znázorňující exteriér zkoumaného zvířete, které už často není živé. S typizací se můžete setkat pouze u kohoutů české slepice oceněných 93 a více body.

Chovatele češek sdružuje Klub chovatelů českých plemen slepic (KCHČPS). Především jeho členové táhnou pomyslnou káru populace české slepice v ČR. Hlavním cílem klubu je udržení jednotlivých chovů v požadovaném standardu s širokou genetickou diverzitou. Díky tomu má možnost populace české slepice pozitivně reagovat na měnící se životní podmínky prostředí.

Nedílnou součástí je i užitkovost české slepice. Toto staré krajové plemeno bylo v minulosti, ale i v současnosti, testováno na snášku a další sledované ukazatele. Kontrolu užitkovosti provádí jak majitelé genových zdrojů, tak i různé instituce mimo Český svaz chovatelů. Zjišťování snášky v domácích podmínkách je velkou výhodou, oproti testovacím stanicím. Česká slepice může využít svojí shánčlivost a adaptabilitu na dané prostředí při pastvě v travnatých výbězích.

Před zařazením nosnic do druhého snáškového roku jsme se s ostatními chovateli českých slepic zamýšleli, zda češky v klecích dosáhly maximální snášky. I přes kvalitní krmení, péči, zoohygienu byl chov v klecích velkou neznámou. Na závěr jsme se shodli, že snáška ve velkém výběhu, při zajištění stejné krmné dávky ad libitum, by měla být větší než snáška češek v klecích (I. hypotéza). Dalším předmětem zájmu byl rozdíl ve snášce v prvním a druhém snáškovém roce. Shodli jsme se, že snáška bude nižší, ale bez velkého rozdílu. (II.hypotéza).

Z tohoto důvodu jsme vytvořili ještě dvě kontrolní skupiny. První skupina mladých slepic (13 kusů) byla testována hromadnou kontrolou užitkovosti ve velkém pastevním výběhu. Druhá skupina (16 kusů)mladých nosnic byla testovaná ve snáškových klecích. Jak jsme se už zmínili, třetí skupinnou(16 kusů) byly české slepice v klecích ve druhém snáškovém roce. V klecích jsme u obou skupin prováděli individuální kontrolu užitkovosti. A jaké byly výsledky?

Češky snesly v druhém snáškovém roce 122 kusů vajec za sledované období (12 měsíců). Oproti prvnímu testovanému roku, kdy sneslo 16 ks vybraných nosnic 137 ks vajec, to byl pokles o 11 %. U vysoko produkčních hybridů je pokles snášky v dalších snáškových cyklech daleko markantnější. Z tohoto důvodu se nosnice ve velkochovech v  dalších letech nevyužívají. U českých slepic je pokles menší a lze je využívat více let. Nižší snáška byla doprovázena vyšší hmotností vajec. Ukazatel množství vaječné hmoty se téměř vyrovnal.

Druhá kontrolní skupina češek v klecích snesla v prvním roce (2007/2008) 137 ks vajec. Ve snáškovém roce (2006/2007) snesly prvním rokem nosnice také 137 ks vajec. Shodou okolností byl výsledek u obou testovaných skupin stejný. Přestože byla vybrána kuřata od kontrolovaných matek převyšujících průměrnou snášku, užitkovost se nezvýšila. Na stagnaci užitkovosti měl vliv pravděpodobně kohout z chovu, kde byla prováděna pouze hromadná kontrola užitkovosti. Je vidět, že selekce na snášku je během na dlouhou trať.

Dalším předmětem našeho zájmu bylo porovnání užitkovosti polosester v různých způsobech chovu. Kontrolní skupina z pastevního výběhu snesla 157 ks vajec, skupina v klecích vyprodukovala 137 ks. Tento výsledek nás překvapil. Dalo by se konstatovat, že česká slepice dokáže nejlépe využít svých užitkových vlastností v prostředí, kde byla chována po staletích. Ale není to tak jednoduché. Pro vytváření určitých závěrů by bylo třeba tyto pokusy opakovat a použít větší kontrolní skupiny. Z biometrického hlediska platí určité zákonitosti, které je třeba dodržet, aby výsledky měli svojí vypovídající váhu.

Při testování užitkových vlastností českých slepic (samičího pohlaví) nás zaujala jejich hmotnost. Předepsané rozmezí u mladých zvířat není problémem. Horší je zjištěná hmotnost u slepic starších jednoho roku. Předepsané rozmezí (2,0 -2,5 kg.) splnilo pouze 40,6 % nosnic. Bylo zaznamenáno i několik kusů s nižší váhou než 1,6 kg. Přestože se provádělo pravidelné vážení i u slepic v dalších snáškových letech, výsledek byl podobný.

Když se podíváme na vývoj populace po roce 1989 například u vlašek,zjistíme,že se zemský chov ubírá jiným směrem. U tohoto plemene jsme svědky zvětšování tělesného rámce. Lví podíl na tomto jevu má dovoz zvířat německého šlechtění a projevu heteroze. Autochtonní populace vlašek kladně reaguje na příliv geneticky odlišné krve z jiné populace. Ale zpátky k české slepici. Tam tuto možnost nemáme.

Co může být příčinou nižší hmotnosti? České slepice se vystavují na výstavách, stejně jako většina ostatní drůbeže, prvním rokem. Zde populace češek prochází bez velkých problémů. Jiná je situace v druhém roce, kdy se slepice vystavují (a tím i váží) minimálně. Příčin může být mnoho. Jedním z možností je eliminace chovných kohoutů s větším tělesným rámcem. V posledních letech je hodně kohoutů vyřazováno pro hrubší postavu. Do chovu se tak dostávají jedinci, kteří jsou sice jemnější, ale spolu s neblahými důsledky imbrední deprese v populaci, dochází k zmenšování hmotnosti české slepice.

V KCHČPS se provádí typizace kohoutů českých slepic zlatých i stříbrných kropenatých a to i ve zdrobnělém rázu. Členové komise (Ing. Aleš Bukovský, Milan Kosík ml.) přidělují kódy u 12 sledovaných znaků. V roce 2008 byl nejčastěji vytýkaným nedostatkem vada kresby, vyšší hřeben, vady krčního a sedlového závěsu a již zmiňovaná hrubší konstituce zvláště u kohoutů. Vady hřebene, barva běháků, ale i kresba sedlového, krčního závěsu, jdou cílevědomou prací poměrně dobře odstraňovat. Horší je to s neopakovatelnou kresbou. Když se česká zlatá kropenka povede, je slepice nádherná jako drahokam. Zlepšování bohužel probíhá v určitých cyklech, bez možnosti předvídat výsledek. Nabízí se zde myšlenka Ivana Pavla. Fenotypově kvalitní jedinci, by mohli mít heterozygotní sestavu genů. A to by bylo pro šlechtitele těžko překonatelným problémem.

V tomto článku jsme chtěli čtenáře seznámit s užitkovými vlastnostmi české slepice zlaté kropenaté získanými v létech 2006-2008. Bohužel z časových, ale hlavně finančních důvodů dále v testování našeho národního plemene nepokračujeme. Byla sice přislíbená určitá spolupráce, ale ta zatím nebyla naplněna.

Uvažovali jsme o testování nosnic v dalších snáškových letech a šlechtění české slepice na snášku (160-190 ks)odpovídající standardu zveřejněném ve Vzorníku plemen drůbeže od Ivana Pavla a Ing. Františka Tuláčka. V našem agilním klubu vzniká mnoho otázek a hypotéz, které by bylo zajímavé poodhalit. Ale snad najdou naplnění někdy  později. Přesto doufáme, že získané výsledky o užitkovosti české slepice publikované v letošním a loňském roce čtenáře zaujaly. Získané data budou v budoucnu zdrojem informací o aktuální užitkovosti testovaných češek členů ČSCH.

Je zajímavé porovnat informace o užitkovosti české slepice v současnosti a  minulosti. Údaje o aktivitách chovatelů a šlechtitelů české zlaté kropenky lze získat v časopise Chovatel, Rádce z Předmostí nebo v odborných publikacích testovacích stanicí drůbeže. Z publikovaných článků zjistíme, co bylo v minulosti hlavním tématem a co trápilo naše předchůdce. Získáme tak často odpovědi na otázky dnešního stavu populace české slepice (probělené ušnice, zelená barva běháků, klopené hřebeny apod.)

V časopise Chovatel z roku 1971 jsme narazili na článek o české zlaté kropence od chovatelské legendy a dlouholetého člena klubu, Vojtěcha Štychy (ročník 1926) z chodského Postřekova. Jeho přičiněním byla v roce 1970 založena v PŠD -06 Otíně populace 250 chovných českých slepic. Hlavním motivem této akce bylo pomoci tehdejšímu oslabenému genofondu české zlaté kropenky a zásobování chovatelů kvalitními jednodenními kuřaty ČZK.

Na konec našeho povídání citujeme Vojtěcha Štichu z výše uvedeného dobového pojednání:“V závěru tohoto informačního článku mně dovolte ještě několika slovy říci můj osobní názor. České zlaté kropenky chovám už od roku 1956, jsem organizován v klubu chovatelů tohoto plemene drůbeže, který je jedním z nejstarších. Jsem s ČZK velmi spokojen, hlavně pro jejich krásu, ale i dobrou užitkovost. Dalším důvodem, proč tyto krásné slepice chovám, je tak trochu přece i národní hrdost.“Tato slova jsou stará téměř čtyřicet let a jsou nadčasová!

Chovatel 4/2009

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovská