Posuzovatel kožešinových zvířat a holubář Zdeněk Šrámek

Při bodování holubů, vystavených na podzimní výstavě v Blovicích na jihu Plzeňska, jsme narazili na holubářskou zajímavost. V početné a kvalitní expozici poštovních sportovců, jsme objevili devatenáctiletého modrého pruhového veterána. Na noze měl ještě hliníkový kroužek s profilovanými, vystouplými čísly používaný asi do roku 1993. Později se začaly používat kroužky plastové. Na oceňovací lístek jsme velkým písmem napsali: HOLUBÁŘSKÁ RARITA. Je všeobecně známé, že se holubi, zvláště poštovní, dožívají dvaceti let i více, ale my jsme s takovým veteránem přišli do styku poprvé. Po posouzení přidělené kolekce jsme oslovili majitele holuba, přítele Zdeňka Šrámka, abychom se ujistili, zda je věk holuba opravdový nebo byl kroužek druhotně použitý. Chovatel jeho stáří potvrdil. Holubího veterána vystavil ve své domovské organizaci v Blovicích proto, aby  návštěvníkům přehlídky předvedl, že i holub s datem narození 1992 ještě nepatří do „starého železa.“ Při následné debatě s přítelem Šrámkem jsme se dozvěděli plno dalších informací z chovatelského života nejenom o holubech, ale i o kožešinových zvířatech. V hlavě nám začala zrát myšlenka o zajímavém rozhovoru. Proto, když jsme byli pozváni na přes rok z jara na návštěvu, abychom si již dvacetiletého holuba prohlédli a nafotili při hnízdění a odchovu mláďat, rádi jsme nabídku přijali.

 Přítele Zdeňka Šrámka jsme navštívili v květnu roku 2012. Žije v malebné obci Chocenice, ležící na jih od západočeské metropole, při hlavním tahu z Plzně na České Budějovice. Opravená zemědělská usedlost je obklopená rozsáhlými pozemky. Jako vzpomínka na staré časy zdobí prostorný dvůr starobylá roubená sýpka nazývaná také špýchar nebo obilnice. Stavba pamatuje ještě hospodáře, předky přítele Šrámka, kteří sedlačili na gruntu po generace. Na štítu roubenice se pne vinná réva již od nepaměti. Dle slov hospodáře, dvakrát sedmdesát let. V rodové tradici se pokračuje. Na pastvinách se prohánějí ovce plemene zwartbles, slepice vlašky a chladnokrevný kůň Míša. Na dvoře se pase odchov husí landeských původem z Francie a kachny pižmovky v bílé barvě. Vzdušný prostor „střeží“ letka poštovních holubů. Jedním z nich je i holubí veterán. A jaký je jeho původ?

Holuba číslo CS-92-10-7723 zakoupil přítel Zdeněk Šrámek v roce 1997 v dražbě od chovatele Františka Jandy z Losiné. Prodej zprostředkoval bratranec původního majitele, chovatel Zdeněk Krásný z Nezbavětic, dodnes aktivní holubář. Holub patří do staré a tvrdé linie Fabry. Holubi této rasy dokázali v minulosti úspěšně bojovat s protivětrem a sychravým počasím. Byli však v průměru pomalejší a nedokázali držet krok s rychlými a výkonnými liniemi současnosti. Pokud však závod doprovází nepřízeň počasí nastává jejich čas a dostávají se do popředí.

Veterán je přítulný a ctí svého chlebodárce. Proto si vysloužil jméno Miláček. V novém působišti se poměrně rychle zabydlel. Po úspěšném usazení a spáření se již druhým rokem účastnil závodů. Zpočátku se vracel do svého původního působiště. Tam ho však jednou čekalo překvapení. Z jeho domovské holubárny vzniknul altánek. Tím se nedal tvrdý Fábrák odradit. Při střemhlavém návratu ze závodu prorazil skleněnou výplň původního vletu a pronikl do svého původního bydliště. Nebyl sám. Společnost mu dělal ještě jeden holub ze stejného chovu. O husarském kousku obou holubů byl přítel Šrámek informován původními majiteli a nezbylo mu nic jiného, než si opět pro výtečníčky dojet.

Po tomto incidentu bylo rozhodnuto! Půjdou do voliéry a dále budou využíváni pouze pro chovné účely. Na závodech dosahoval Miláček pouze průměrných výsledků, hlavně díky přeletům do Losiné. Avšak jeho synové a vnuci se dobře prosazovali na závodech v tehdejším oblastním spolku. Nejlepší potomek, modrý kapratý holub, dokázal zvítězit v oblastních závodech a porazit kolegu z organizace, dvojnásobného mistra světa v poštovním holubářství Ladislava Potůčka. A to se každému nepodařilo.

Při naší návštěvě seděl holubí veterán již na druhém hnízdě se svojí tříletou partnerkou, modrou kapratou špičkou (míchané ruční letky v křídle), z linie již zmíněného holubáře Potůčka. Z letošního prvního hnízdění úspěšně odchovali dvě holoubátka v barvě modré kapraté -  špic a modré pruhové -  špic. Hnízdo si postavili již tradičně na zemi uprostřed holubárny. I přes svůj pokročilý věk si frekventované místo dokáže se svojí partnerkou uhájit. Pokud vezmete holuba do ruky, je stále ještě dobrý v těle. I opeření je lesklé a bez vážnějších chyb. Ale i on měl svojí krizi a měl už namále. Ve svých 15 letech se jeho kondice prudce zhoršovala. Postupně přestal mít zájem o hnízdění a později i o holubici. Přes nepříznivý zdravotní stav byla vejce oplozená, a proto je chovatel podsazoval pod jiné páry. S holubím veteránem to vypadalo špatně a zdálo se, že se jeho dlouhá životní pouť naplňuje. Poslední jiskřičkou naděje na zlepšení jeho kondice byl plán na jeho ozdravení. Chřadnoucího holuba přeřadil jeho chovatel z chovné voliéry do oddělení, kde měli sportovci volný prolet. Bylo to doslova hop nebo trop. A jak to dopadlo? Jeho zdravotní stav se postupně zlepšil. Znova začal pořádně přijímat potravu, zmohutněl mu prsní sval a začal létat s hejnem v okolí dvora. Později si našel novou partnerku a zahnízdil. Celkově se změnil k nepoznání. Vybrané holubici je věrný až do současnosti. Pravidelně odchovává holoubata a v loňském roce třikrát vyvedl mladé. Chovatel se mohl radovat ze čtyř holubů a jedné holubice. Na jeho zázračném z mrtvých stání měl asi vliv přísun životu důležitých látek nalezených v okolí holubníku a možná i mladá partnerka…

Přítel Zdeněk Šrámek patří do skupiny poštovních holubářů, kteří vloni založili pod křídly našeho Českého svazu chovatelů speciální organizaci holubích sportovců s názvem Pošumavské sdružení chovatelů poštovních holubů se sídlem v Přešticích. V letošním roce letí jejich organizace své první závody. Klání se účastní asi 20 chovatelů. Spolek vlastní svůj zoobus s vlekem na svozy holubů na plánované soutěže. Na první závod měli přeštičtí chovatelé přihlášených 900 kusů holubů. Popřejme jim v jejich činnosti pozdravem poštovních holubářů:LETU ZDAR!

Další velkou vášní přítele Šrámka je chov kožešinových zvířat. Dříve byl aktivním chovatelem. V posledních létech již kožešinová zvířata pro svůj věk a nepříznivou ekonomickou situaci nechová. Pouze posuzuje na specializovaných výstavách. V minulosti byl chovatelem norků, lišek a nutrií. Tehdejší chovatelé byli sdružení v oblastní organizaci kožešinových zvířat Plzeň. V dobách největší slávy, na přelomu tzv. sametové revoluce, měl spolek až 270 členů. V létech 1985 až 1995 byl jeho předsedou.

Zvířata v minulosti nejenom choval, ale i pravidelně vystavoval. Získal mnoho ocenění a pohárů. Nejvíce si cení putovního poháru z let 1979-81 na norky. V roce 1998 získal pohár na nutrie na Evropské výstavě v Brně. Aktivně se věnoval také práci ve sboru posuzovatelů kožešinových zvířat a ústřední odborné komisi. V roce1989 byl delegován na mezinárodní výstavu v Lipsku. Naposledy posuzoval nutrie v roce 2010 na speciální výstavě kožešinových zvířat v Holicích, kde byla expozice nutrií a činčil jihoamerických. Dlouhá léta spolupracuje se stávajícím předsedou ÚOK kožešinových zvířat, přítelem Ing. Janem Kaplanem. Jejich společným zájmem je nejenom chov a posuzování nutrií, ale i láska k poštovním holubům.

 Přítel Zdeněk Šrámek spolu s tajemnicí kožešinových zvířat Janou Korbovou, pomáhal v minulosti s vybudováním nám blízkého Klubu chovatelů činčil jihoamerických. Byl školitelem známého posuzovatele, propagátora a organizátora mezinárodních výstav činčil Luboše Žďárského. A jak se u nás chov činčil v minulosti rozvíjel? Počátky jejich chovu v tehdejším Československu lze datovat do 80. let minulého století. Postupně vznikly tři význačné farmy zaměřené na velkochov v Trhovém Štěpánově, Dolním Němčí a Smiřicích. Z těchto organizací se rozšířil chovný materiál i do nových farem. Pomocnou ruku nově vznikajícím subjektům s velkochovem činčil nabídl tehdejší ČSCH. Svého času se odbornost kožešinových zvířat dynamicky rozvíjela. Pro svaz přinesla nemalé finanční prostředky.  Pod křídly ÚOK vznikly postupně dvě specializované organizace chovatelů činčil jihoamerických. V květnu roku 2001 byla založena organizace v Lounech a prvním předsedou se stal přítel Rudolf Klihavec. Při založení měla organizace 17 členů. Později, v roce 2005, se stal předsedou přítel Josef Urbanec a jednatelem Luboš Žďárský. Sídlo klubu se přesunulo 16. dubna 2007 do Pardubic. Druhá organizace v Klimkovicích, pro značný úbytek členů, splynula v roce 2007 s lounským klubem. Základní organizace chovatelů činčil jihoamerických, však neměla dlouhého trvání a zanikla 20. listopadu 2010 na posledním jednání v obci Srchy u Pardubic. Na ní později navázala nová organizace s jinou organizační a šlechtitelskou strukturou, ale to je už jiný příběh…Asi největším úspěchem starého klubu bylo pořádání mezinárodních výstav. Přehlídek se hojně účastnili chovatelé a posuzovatelé z Polska, Chorvatska a Slovinska. Výstavy pravidelně navštěvoval profesor Boguslav Barabáš (zemřel 14. 8. 2010 ve svých 62 letech) z Krakowské zemědělské univerzity doprovázený svými studenty. Jednalo se o význačnou a respektovanou osobnost na poli kožešinových zvířat v rámci celé Evropy. Jeho odborné články, knihy a jím vydávaný časopis pomáhaly v rozvoji především činčil jihoamerických. V polském časopise s názvem Biuletyn informacyjny dla hodowcov scynzyli jsme v minulosti publikovali zajímavosti z našeho chovu. Čtenáře jsme informovali o porodu siamských dvojčat činčil jihoamerických narozených na naší farmě. Ale vraťme se od činčil zpět k nutriím.

Asi největším překvapením pro čtenáře bude informace z historie jejich chovu. Přítel Zdeněk Šrámek se spolupodílel na vyšlechtění našeho národního plemene, přeštické vícebarevné nutrie! Spolu s Františkem Boudou z Přeštic a částečně i s učitelem Henžlíkem z Litic vyšlechtili nový barevný ráz. Vznikl náhodnou mutací v chovu neuvěřitelných 1 800 kusů živých zvířat na farmě v Jarově u Přeštic. Tříbarevných nutrií se tehdy vyštěpilo během krátkého časového období více a tento počet byl dostačující pro zrod nového rázu. Blízkou příbuzenskou plemenitbou se podařilo nové plemeno došlechtit a ustálit. Národní plemeno vzniklo náhodným křížením nutrie zlaté, černé a bílé. Uznávací řízení proběhlo na výstavě kožešinových zvířat v Holicích, krátce po roce 1989. Přítel Šrámek nedoporučuje chovat vícebarevné přeštické nutrie v čisté formě. Dochází k nežádoucímu zesvětlení a zhoršení kresby úhořího pruhu na hřbetě. Doporučuje je chovat přes zlatý barevný ráz.

V rozhovoru o chovateli zpravidla začínáme s dotazem na počátky jeho životního koníčku. V tomto povídání uděláme výjimku a zeptáme se na závěr. Prvními chovanci mladého Zdeňka Šrámka byli poštovní holubi. První si přinesl 1. září roku 1953. Získal je od chovatele Tolara ze Starého Plzence. Do 18 let holubařil po boku svého otce. Do tehdejší organizace Svazarmu mohl vstoupit až po dovršení dospělosti. V pozdějších létech se vedle poštovních holubů začal věnovat chovu kožešinových zvířat.

V současné době je členem aktivní základní organizace v Blovicích. Od loňského roku spolku předsedá. V řízení organizace navázal na úspěšnou éru chovatelského dění blovických chovatelů pod vedením bývalého předsedy Stanislava Juhy. Ten letos oslavil osmdesáté narozeniny a dodnes je aktivním posuzovatelem drůbeže. Díky svým profesním zkušenostem dokázal nový předseda získat peníze na modernizaci areálu a rozšířit chovatelské aktivity organizace o útulek pro nalezené kočky. V roce 2011 hostili ve svém areálu výstavu drobných hospodářských zvířat oblasti Plzeň. V letošním roce plánují blovičtí chovatelé při tradiční místní výstavě drobno chovu, výstavu poštovních holubů. Výstava bude navazovat na předešlé dvě přehlídky z nedalekých Želčan, kde nebyl o pokračování přehlídky zájem.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

časopis Chovatel 9-2012