Česká slepice zlatá kropenatá

Chtěli bychom seznámit chovatele drůbeže o možné kontrole drobného chovu Českou plemenářskou inspekcí. Nechceme nikoho vystrašit, ale pouze seznámit čtenáře za jakých podmínek je možné naše chovy provozovat. Všechny kategorie drůbeže patří mezi hospodářská zvířata a platí pro ně určité povinnosti. Celou tuto problematiku řeší plemenářský zákon vydaný ve Sbírce zákonů číslo 154/2000. Do současnosti byl čtyřikrát novelizovaný a některé podmínky se změnily.

Jistě vás napadne, proč vlastně toto téma otevíráme? Odpověď je jednoduchá. Na našem dvoře se objevila jedno páteční dopoledne tzv. neohlášená kontrola České plemenářské inspekce. V našich početných chovech zvířat nás plemenářská práce doprovází dnes a denně. Přestože jsme měli představu o tomto zákoně a z něj vyplývajících povinností, tato nenadálá návštěva nás trochu zaskočila. Předmětem kontroly byl chov hrabavé a vodní drůbeže.

Vlastní šetření proběhlo bez závad. V průběhu kontroly jsme se dozvěděli od odborného inspektora Ing. Ludvíka Smolky mnoho zajímavého z výše uvedeného zákona. A jaké jsme získali informace? Co je v zákoně pro nás chovatele čistokrevné drůbeže důležité? Tak to bude předmětem dalších řádků.

Každý chov hospodářských zvířat podléhá za určitých podmínek registraci. Centrální evidenci všech druhů hospodářských zvířat provádí Českomoravská společnost chovatelů a. s. se sídlem v Hradišku pod Medníkem. Pro zajímavost i náš Český svaz chovatelů je jejím akcionářem. Data od chovatelů pro tuto organizaci zpracovává Mezinárodní testovací stanice drůbeže v Ústrašicích u Tábora. Hlášení o změnách stavů v hejnu se podávají do 21. dne v měsíci.

Která hospodářství mají povinnost vést Registr drůbeže v hospodářství (žlutá kniha) a posílat hlášení o stavu hejna a které chovy do této skupiny nespadají? Od 1. července 2009 se musejí zaregistrovat chovatelé vlastnící alespoň 500 ks kuřat v zástavu (výkrmu) nebo v odchovu. Dříve to bylo 1000 ks. Zde dochází ke snížení limitu. Povinnost registrace má chovatel vlastnící 100 kusů nosnic produkujících násadová vejce. Tato hranice může být některými většími chovateli čistokrevné drůbeže naplněna. Limit se vztahuje kromě kura domácího i na chov křepelek, holubů, krůt, husí, perliček a pernaté zvěře pro zazvěření honiteb (bažanti, divoké kachny). Povinnost registrace mají i líhně s kapacitou větší než 1000 ks vajec. Možností je opravdu hodně. Na dodržování těchto limitů dohlíží inspektoři při návštěvách drobnochovatelů.

Dalším limitem, kdy musí chovatel zaregistrovat svůj chov je distribuce vajec uváděných na trh do obchodních sítí. Tato povinnost teoreticky platí i v případě, že vlastníte jednu nosnici a expedujete vejce do výše uvedených sítí. V praxi je samozřejmě tato varianta málo pravděpodobná, ale inspektor nás na tuto skutečnost upozornil. Povinnost evidence se nevztahuje na maloprodej vajec svým příbuzným a sousedům. V tomto případě se řídíte pouze platnými veterinárními zákony.

Problematiku prodeje vajec „ze dvora „řeší jiné předpisy. Požadavky na faremní zpracování a prodej ze dvora vyplývají z tzv. hygienického balíčku EU (čtyři nařízení Rady (ES): č. 852/2004, 853/2004, 854/2004 a 882/2004), z českého veterinárního zákona č. 166/1999 Sb. a navazujících vyhlášek. Na toto téma se pořádají různé semináře a školení, které se snaží drobným chovatelům přiblížit legislativní podmínky vlastního prodeje a pomoci rozplést směs zákonů a předpisů.

Bohužel pro mnohé chovatele a to především staršího data narození, je plnění plemenářského zákona problémem. Trochu odbočíme a uvedeme příklad z chovu koz. Po tzv. sametové revoluci chovalo mnoho dříve narozených chovatelů pro svoji potřebu třeba i jednu kozu. Produkcí mléka a odchovy kůzlat si vylepšovali svoji ekonomickou situaci. Na venkově se koze dříve říkalo kráva chudých. Odjakživa pomáhala překlenout těžká období (např. válek) a často doprovázela výměnkáře na svých chalupách. V některých oblastech již tradičně patřil chov koz k místnímu koloritu a má bohatou tradici. Tato skutečnost byla narušena na začátku nového tisíciletí.

Od roku 2004 byla stanovena povinnost každé zvíře označit visačkou a zaevidovat. Do této doby se povinnost týkala chovů od 3 kusů zvířat výše. Co to znamenalo pro malochovatele vlastnícího kozu? Drobnochovatel si museli přihlásit hospodářství, získat registrační číslo a veškeré změny v chovu evidovat v tzv. žluté knize. Každý pohyb v chovu hlásit buďto elektronicky nebo poštou do centrální evidence. Tyto úkony jsou spojeny s mnoha administrativními kroky. I z ekonomického hlediska je povinnost evidence pro chovatele koz zátěží. Musí zakoupit kleště a evidenční visačky. Díky novým nařízením došlo během pár let k několika změnám typů ušních známek, a proto vlastní chovatelé už třetí typ kleští. V případě, že zvíře visačku ztratí, je třeba doobjednat visačky náhradní (jsou většího rozměru)a s jiným typem kleští je navěsit. Při narození kůzlat do poměrně krátké doby odchov zaevidovat a označit visacími známkami. Všechny tyto úkony mají své časové limity a jsou kontrolovány Plemenářskou inspekcí. Při nesplnění nebo pochybení hrozí sankce. A co na to naši drobnochovatelé v důchodovém věku? Než, aby podstoupily tyto požadavky, často se s kozou rozloučily a zvířata skončila v klobásách… Snad jedinou nadějí do budoucnosti, je pokus chovatelských odborníků o navrácení limitů (evidence od 3 kusů) před rok 2004. Ale zpátky od koz k naší drůbeži.

Česká plemenářská inspekce se zaměřuje především na kontroly plnění plemenářského zákona ve velkochovech. Přesto téměř polovina inspekcí je prováděna u malochovatelů. Pokud drobný chovatel nevlastní množství drůbeže, stanovené výše uvedenými limity, nemá se čeho obávat. Při splnění platných veterinárních zákonů mu nebrání nic v provozování svého ušlechtilého koníčka pod heslem: „Pro radost, krásu a užitek“.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Chovatel 8/2009