Oslíci a brakelky Ing.Josefa Vlka.

Již několik let jezdíme o prázdninách s dětmi na dovolenou k moři. Jelikož jsme obdivovatelé přírody a chovatelé,rádi pořádáme výlety po okolí. Už se stalo tradicí,že v okolních vesnicích pátráme po oslících,ovcích a drobných hospodářských zvířatech. Vždy se nám v Chorvatsku a jednou v Řecku podařilo na nějaké oslíky narazit. Toto tradiční Balkánské zvíře bylo ještě před pár lety tradičním pomocníkem tamních lidí. V současné době jejich počet rapidně klesá. Oslíci v dnešní moderní době ztratili svůj význam. Byli využíváni jako soumaři pro dopravu nákladů a k lehkému zápřahu. Využívali se také k obsluze žentouru. Dodnes najdete na Balkáně úzké kamenité cesty,které se vinou krajinou, po kterých po staletí putovali hospodáři se svými oslíky. Charakteristické kamenné zídky vznikaly postupným sbíráním vápencového kamene z pastvin. Vznikala tak malebná krajina plná fíků,vína a oliv. Dnešní hospodáři se u moře věnují podnikání v turistickém ruchu. Tato krajina i se zvířecími pomocníky , vznikající po dlouhá staletí , pomalu mizí.

V letošním roce jsme pátrali po oslících na ostrově Čiovo, ve střední Dalmácii. Procházeli jsme staré rybářské vesničky postavené z vápencových kamenů. Střechy některých domků a chlévů ještě dnes nesou rázovitou krytinu z plochých kamenů. Bohužel krajina byla bez zvířat. Až na konci pobytu se na nás usmálo štěstí. V jedné odlehlé osadě jsme, k naší radosti, potkali chorvatského chovatele s oslíkem. Vlastně s oslicí. Jak jsme se dozvěděli byla to 20 letá šedě zbarvená kobylka. Chorvatsky se osel nazývá magaraz. Od chovatele jsme se dozvěděli,že na ostrově bylo ještě před 20 léty asi 500 oslů, ale bohužel tato oslice je na ostrově již poslední. Přestože je osel dlouhověké zvíře,dožívá se i 40 let, nemá chovatel už ani možnost klisnu na ostrově připustit.

Další oslíky jsme potkali v zoologické zahradě ve Splitu .Měli zde jak barevný ráz šedý s úhořím pruhem na zádech,ale i zvířata v černé barvě se světlými kroužky kolem očí a světlým pruhem kolem chřípí. Vzácně se vyskytují oslíci i v barvě bílé.

Po návratu z dovolené jsem přemýšlel jak vypadá zemský chov oslů v naší republice. Od pamětníků vím, že ještě za c. k. Rakouska -Uherska patřili koně, ale i osli,mezci a muly mezi vojensky strategická zvířata. Již císařovna Marie Terezie zavedla hřebčíny a hřebčince, aby zvelebily populace koní a oslů v celém císařství ,včetně českého království. Ještě dnes se traduje,že v okolí Hostouně se kromě plemenných hřebců drželi chovní osli.

V dnešní době má chovatel oslů od roku 2004 povinnost se zaregistrovat u Českomoravské společnosti chovatelů a. s. Byl jsem zvědavý, kolik se chová oslů České republice. Dozvěděl jsem se, že je evidováno asi 200 ks zvířat. Není to ale skutečný stav. Jedná se pouze o zvířata,která chovatelé používají například v cirkusech a jsou často přemísťována. Celkový stav je odhadován na 900 kusů. Bohužel žádný osel není evidovaný v České republice jako plemenný.

Dříve se využívalo také mezidruhového křížení mezi koňmi a osly. Při křížení klisny s oslem vznikla mula. Podobala se více koni a byla používána jako soumar. Po matce získala velikost a po otci houževnatost pro náročné terény. Muly byly hodně používáni při bojích první světové války na italské frontě v Alpách. Mezek vzniká křížením oslice s hřebcem. Pro páření se používaly speciální rampy,aby se srovnaly výškové rozdíly. Mezci se podobali více oslům,ale byli menší a houževnatější než muly. V praxi se častěji využívaly muly,protože mezci získávali po oslech svoji pověstnou tvrdohlavost.

Při pořádání krajské výstavy ovcí ,koz a králíků v areálu ČSCH jsem potkal svého učitele ze střední zemědělské školy v Horšovském Týně pana Ing. Josefa Vlka. Již ze studií jsem si pamatoval,že se jednalo o dlouholetého chovatele nejen oslíků,ale i drůbeže. Požádal jsem ho o rozhovor. Posadili jsme se pohodlně na lavice a příjemně si popovídali o oslících, ale i brakelkách.

Kolik let chováte oslíky?

S chovem oslů jsem začal v roce 1980. Přivezl jsem si nejdříve osla od chovatele z jihočeské Blatné. Půlroční oslici jsem přivezl z České Lípy na zadních sedačkách Renaultu osmičky. Oba jedinci byli černé barvy s bílou maskou okolo očí a chřípí. Nejdříve jsem je měl ustájeny provizorně,později jsem jim postavil chlév.

Kolik jste odchoval zvířat?

Od původního páru jsem odchoval 3 mláďata. Starého osla jsem se zbavil,protože kousal. Nechal jsem si posledního hřebečka. Jelikož to byla matka ze synem,tak jsem již znovu nepřipouštěl. Oslice se dožila přes dvacet let.

Jsou osli nároční na ošetřování a ovládání v zápřahu?

Osli jsou nenároční na krmení. Přesto je člověk neošidí. Krmím senem, krouhanou řepou a ovesným šrotem. Pamlskem pro ně bylo jablko a kus tvrdého chleba. Krmí se podle pracovního výkonu. Pár jsem zapřahal do čtyřkolového vozíku. Jezdil jsem s osly na pole , ale i do lesa. Potvrdila se mi pověstná tvrdohlavost oslů. Pokud osel nemůže utáhnout náklad,zkusí to třikrát a dost. Oproti koni,který se třeba užene až se mu zpění krev. Jednou se mi stalo,že jsem jel pro dříví do lesa. Bylo umrznuto. Při zpáteční cestě vysvitlo slunce,půda se ohřála a vůz zapadl. Všechno dříví jsem musel na poli složit,vůz vyprostit a znovu osly zapřáhnout. Na ovládání jsou tvrdší než koně. Pokud jedete s osly jeden den na křižovatce doleva,druhý den tam automaticky znovu zabočují.

Osly jsem také zapřahal do kravského ploužku. Na orání museli být dva,přestože náklad měl tak 25 cm. Pro oborávání brambor plečkou jsem používal osla jednoho. Sena se dělala ručně a sváželo se na voze.

Kobylka byla strašně hodná a vozila holky z Prahy po vsi. Hřebeček kousal a chytal za nohy. Když jsem mu však pohrozil, držel dále ,ale silně již nezmáčkl. Bral to jako hru.

V které základní organizaci jste členem a co jste choval za zvířata? Vzpomínám,že jsem Vám ještě ve škole dovezl kmen sebritek.

Jsem členem ČSCH v Srbech na Chodsku. Choval jsem merinové ovce. Králíky jsem měl nejdříve velké světlé stříbřité ,později durynské. Z drůbeže jsem choval vlašky a sebritky. Později jsem přešel na brakelky stříbrné.

Vím ,že brakelky jsou spojovány s Vaším jménem již po dlouhé léta. Co o nich můžete říci.

Když jsem s nimi začínal nazývaly se brakelky stříbroskvrnité. Podle posledního vzorníku se správně nazývá tento barevný ráz stříbrný černě pruhovaný. Jedná se o atraktivní plemeno slepic selského typu. Jsou nenáročné na krmení a velice otužilé. Původem jsou z Belgie. Toto plemeno má jedinečnou černě pruhovanou kresbu a bíllé krční opeření. Brakelky mají břidlicově modré běháky. Snáší okolo 180 ks poměrně velkých bílých vajec. V dřívějších dobách nebyl problém sehnat do hejna posilu chovu. V dnešní době je to čím dál složitější. Násadová vejce jsem líhl i u zdejšího předsedy ZO ČSCH pana Petra Langa,který se mimo jiné věnuje chovu šumavanek.

Na závěr bych se chtěl zeptat čím vám oslíci přirostli k srdci?

Především pro svojí osobitou povahu. Jsou to velice skromná zvířata. Při krmení hrubého sena obsahujícího i pověstné bodláky, jsou osli skromnější než ovce. Nejsou nároční na velikost výběhu a ustájení .Osel je také zvíře velmi komunikativní. Často se stávalo,že v noci po tancovačce, se k bujaré radosti omladiny nechali oslíci vyprovokovat k hlasitému hýkání. Jeho charakteristické íáíá dotvářelo po desetiletí malebnou atmosféru jedné chodské obce na západě Čech.

Děkuji panu Ing. Josefu Vlkovi za příjemné povídání a přeji ještě mnoho chovatelských zážitků.

Text. Ing. Aleš Bukovský

Foto. Bc. Daniela Bukovská

časopis-Chovatel 10-2007