Návštěva u chovatele

V dnešní době už není mnoho příležitostí se zúčastnit pravé staročeské zabíjačky. Tato atmosféra, řeznického kumštu, uchvátí člověka všemi smysly. Voňavé jitrničky a jelítka jsou opravdovým zážitkem pro pravé gurmány. Ale proč se o tom všem vlastně zmiňujeme?

Jedné takové akce, silně připomínající známé obrázky malíře Josefa Lady, jsme se mohli zúčastnit. Zde jsme zjistili,že Ing. Jaroslav Loukota,o kterém bude řeč, umí zvířata nejenom chovat,ale i optimálně zpracovat v opravdové lahůdky. Jedná se, z chovatelského pohledu, o renezanční typ člověka.

V chovatelském areálu Ing. Jaroslava Loukoty se setkáte především s drůbeží. Hlavní chloubou je několik kmenů vlašek. Je to opravdová pastva pro oči. Jsou zde vidět zvířata v barvě stříbrné , oranžové  a zlatokrké. Chovem tohoto plemene se zabývá již několik desetiletí. Ve speciálním klubu sdružujícím chovatele vlašek je od roku 1992. Navazuje  na chovatelskou tradici význačného plzeňského šlechtitele vlašek Jana Berkovce. Jelikož jsme také "ze z Plzně",jak se u nás prý běžně říká, zajímáme se o další informace o tomto chovateli.

Jan Berkovec choval především drůbež. Organizovaným chovatelem byl od roku 1925 a v  roce 1934 se stal posuzovatelem drůbeže. Hlavní jeho specializací byl chov vlašek,které začal chovat  na počátku druhé světové války. V roce 1968 se podílel na založení klubu chovatelů vlašek a byl zvolen prvním předsedou. V letošním roce oslavil klub čtyřicáté výročí od založení  organizace.Jan Berkovec byl  spoluautorem vzorníku plemen drůbeže z roku 1979.

Dalším plemenem chovaným u Loukotů je naše národní plemeno, česká slepice zlatá kropenatá. Chov se vyznačuje typovými slepicemi s velice pěknou zlatou kropenatou kresbou. Snad jen větší hřebeny dávají znát,že se jedná o vlaškaře.Díky svému odbornému vzdělání a bohatým zkušenostem z chovu se vklubu podílí na genotypizaci češek.  Na obě plemena již získal mnoho ČC, ale i titul šampiona na národní výstavě.

Když zapředete rozhovor na vlašky, jedno půldne na krátkou odpověď nestačí. A to zvláště ve společnosti rodiny Holečků ze sousední ZO. Všichni se shodují,že zemský chov vlašek  se dovozy chovného materiálu z Německa proměnil. Zlepšil se typ a plemenný ráz. Vlašky jsou  mohutnější než v dobách před rokem 1989. Bohužel poklesla snáška a začali se objevovat kohouti s mohutnými masitými hřebeny. Chov vlašek na Plzeňsku patří mezi špičku v republice. Kvalitu dokazuje skutečnost,že při vzájemných návštěvách českých a německých chovatelů putují chovná zvířata oběma směry.

Aby toho nebylo málo, po chovatelském dvorku pobíhají atraktivní a velikostí nevídané sasexky světlé kolumbijské. Ty však patří panímámě Martině. Jejím dalším velkým koníčkem jsou kraslice. Její vzory vycházejí z ornamentů používaných na Plzeňsku a Chodsku. Nejvíce upoutají straky,jak se kraslicím také říká,z husích a pštrosích vajec.

Dalším chovancem je česká husa. V hejnku jsou vidět i husy chocholaté. Chovem se zabývá syn Martin. Tento mladý chovatel získává vavříny za naší plzeňskou oblast v oboru drůbeže. Husy i slepice mají možnost neomezeného pohybu na louce za chovatelským areálem. Jejich pohyb a chov  má určité etologické zákonitosti. Tyto získané poznatky  využívá Martin v celostátní soutěži mladých chovatelů.

Nejmladší chovanou drůbeží je zde plemeno krůt. Jedná se o nedávno uznané české krůty divoké bíle lemované. Jejich chov a saské kachny chová Jaroslav Loukota na popud kamaráda a propagátora drůbeže na Plzeňsku, Míry Harčaríka. Váže se k tomu zajímavá příhoda.

Jednou se Jaroslav Loukota vracel pozdě večer z práce. Bylo to  na podzim,kdy se již brzy  stmívá. Přestože  byla zvířata nakrmená a zavřená,šel se jako správný hospodář podívat do svého chovatelského areálu. Po otevření vrátek ho zaujal pohybující se pytel  Nejdříve si  myslel,že se mu to zdá,ale po chvíli se pytel rozvlnil a začal vydávat zvuky podobné kejhání. Po otevření zjistil,že obsahuje poměrně kvalitní kmen saských kachen. Jelikož si je neobjednal,začal druhý den zjišťovat odkud vítr fouká. Nikdo nic nevěděl ,tak zařadil saské kachny mezi své ruánky. Až po dlouhé době se dopátral,že kukačka,která podsadila své vajíčko do jeho chovu se jmenuje Míra Harčarík.

Rozlehlý chov,jak jsme se už zmínili, doplňují impozantní ruánské kachny a perličky v několika barevných rázech. Abychom nezapomněli, rodina se zabývá také chovem králíků. Ve dobových králíkárnách jsou vidět čeští strakáči v černém rázu a zakrslí beránci divoce zbarvení. Dříve jsme zde viděli poletovat i několik párů texanů,ale jejich chov zredukovala, chovatelům známá, kuna. Na seníku sídlí ještě několik májových tříbarevných koček.

Obstarat toto hospodářství je prací pro celou rodinu. Kromě stereotypu není nouze o různá dobrodružství. Jedna jejich příhoda z chovu české husy nás  pobavila. To si pořídili nového chovného housera. Za pár dní přišli na zahradu a milý houser nikde. Ztráta to byla mrzutá,  hledali ho všude kolem. Nikde nic. Jaké bylo překvapení, když ráno byl houser opět u svého hejna a tvářil se, že vůbec nikde nebyl. Vše by bylo v pořádku, kdyby nepřiběhl soused z nově postaveného domku v sousedství. V jeho novém moderním bazénu  mu celou noc plaval ztracený houser a když ráno přišel k bazénu, klidně se zvedl a odletěl domů. Následky celonočního plavání si jistě dokážete představit. Znečištěný bazén se tedy musel vyčistit a pečínka pro poškozeného souseda velice rychle napravila trochu pochroumané sousedské vztahy. Přelétavý houser podstoupil zastřižení křídel a bylo po výletech.

Ale zpátky k Ing. Jaroslavu Loukotovi. Kromě požehnaného chovu, předsedá základní organizaci ČSCH v Tymákově. Mimo každoroční chovatelskou výstavu v místním kulturním domě,pořádají již několik let chovatelský bál oblasti Plzeň. Zde dochází k slavnostnímu zakončení roku chovatelské obce na Plzeňsku. Letos se nám z této akce podařilo několik veselých snímků,které by se hodily do rubriky Ing. Elišky Stejskalové v časopise Chovatel. Ale dotyční o tom nechtějí ani slyšet. Tak snad až po letech.

Z rodiny Loukotů se manželka Martina podílí na chodu odborné komise chovatelů drůbeže v oblasti. V každém roce se připravuje sedm nejlepších kolekcí oblasti na soutěžní výstavu Plzeňského a Karlovarského kraje. Výběr zvířat proběhl letos u nominovaných vystavovatelů pod vedením dvou posuzovatelů Ladislava Štolby a Stanislava Juhy. U chovatelů se příležitostně zhodnotily  plánované výstavní  kolekce králíků. Celá tato akce probíhala v přátelské atmosféře a byla zakončena posezením u Loukotů a "válečnou poradou" na krajskou výstavu.  Jelikož měli hostitelé v minulém týdnu ve vsi  pouť,podávaly se náramné koláče jako od Magdalény Dobromily Rettigové.

Zdá se to až neuvěřitelné,ale i přes takhle rozsáhlého koníčka  je i profesně Ing. Jaroslav Loukota svázán s chovatelstvím. Je ředitelem  AG produkt Šťáhlavy. Tento zemědělský podnik hospodaří na 2000 hektarech pod dominantou středověkého hradu Radyně, postaveného za panování římského císaře Karla IV. Silueta tohoto hradu se stala obecným vyobrazením hradních zřícenin v turistických mapách

Jeho chovatelské zařízení již známe,a proto jsme přijali  pozvání na exkurzi v zemědělském podniku. Připravili jsme foťáky a společně jsme navštívili jednotlivé farmy. Sraz jsme měli v sídle firmy.Ta se nacházejí v části areálu klasicistního zámku. Klenuté chodby starobylé budovy připomínají dávnou historii a dodávají kancelářím neopakovatelnou atmosféru.

Na farmách jsme shlédli chovy dojného skotu,býků ve výkrmu a prasat. V provozu pracuje jako hlavní zootechnik další význačný chovatel drobných hospodářských zvířat na Plzeňsku, Alois Balíček.Naše debaty během  exkurze plynule přecházely od velkého dobytka ke králíkům,drůbeži a holubům. V rostlinné výrobě sena farmě zabývají také pěstováním máku. Nevíme zda navazují na tradici oblíbených makových buchet nebo se snaží prosadit v nějakém novém lukrativním oboboru.

Chovatelství drobných zvířat je v zemědělském podniku asi nakažlivé,takže nejenom asistentka ředitele chová   hedvábničky, ale i ostatní zaměstnanci mají v chovu užitkových slepic,alespoň krásného vlašáka.

Na význačných výstavách ČSCH oblasti a kraje je již tradičním sponzorem cen, pro šampiony a MCH, zemědělská společnost AG Produkt zastoupená Ing. Jaroslavem Loukotou. Tím se chovatelství profesně i zájmově navzájem propojuje. Prostě u Loukotů je chovatelství součástí každodenního života. A tak ráno budí hospodáře i s celou jeho rodinou kohoutí kokrhání,místo budíčku na mobilním telefonu. A při takovém množství chovanců je raní stávání naprosto spolehlivé i o víkendech.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských