14aaa

jste zde: úvodní » Publikované články » Moje malá premiéra


Moje malá premiéra

Publikováno v časopise Chovatel 4-2019

Reportáž „rozjedeme“ dle známého songu zpěvačky Petry Janů z alba To je ta chvíle. V emotivní a skvěle přednesené písni interpretka z plných plic zpívá: „A premiéra, moje malá premiéra, mě ve svých sférách konečně už přivítá.“

Tento známý a dech beroucí song, mě inspiroval k otevření pomyslného okénka do chovatelského života na Chebsku. Skrz něj nahlédneme na premiéru „koncertu“ nového posuzovatele. Premiéru bude mít také plemeno holubů, o kterém se dosud nemluvilo jako o našem nebo domácím. Přestože část České republiky byla jeho zemí původu.

Úvodní řádky budou patřit zrodu, startu, či vkročení nového kolegy Míry Bláhy do posuzovatelské profese. Během dvouletého adeptování nad ním držel ochrannou ruku jeho mentor, průvodce a kouč přítel Ing. Mirek Kroft z Dolního Rychnova u Sokolova.

 „Vymodlená“ posila rozšířila řady holubích soudců na Karlovarsku doslova za pět minut dvanáct. Citelnou ztrátou byl odchod posuzovatele Václava Kličky (1938-2009) z Mariánských Lázní. Posledním mohykánem v registru aktivních  holubích soudců, byl na konci roku 2018 pouze zmíněný kolega Miroslav Kroft. A díky jeho profesním povinnostem a skutečnosti, že je hlavním lodivodem našeho Českého svazu chovatelů, pomáhal zajišťovat posouzení výstav s vypětím všech sil. Také pro základní organizace z Karlovarska bylo personální obsazení výstavy a zajištění soudcování holubů nelehkým úkolem.

A jaké byly první tóny a árie nového posuzovatele Bláhy při hodnocení plemen holubů v Aši? Jednoduše řečeno, vedl si skvěle. Vedle služebně starších kolegů Ing. Václava Krůty a autora článku, se bez ztráty kytičky „prospíval“ svojí první výstavou. Po úspěšném složení zkoušek si v Aši poprvé oblékl bílý plášť a otiskl své razítko na posuzovatelský lístek bez dozoru zkušenějšího kolegy.  Do příslušných kolonek zaznamenal svůj úsudek a bodové ohodnocení. Samostatně  a sebevědomě hodnotil práci ašských vystavovatelů.

Musím říci, že do náročného světa soudcování holubů, vykročil kolega Bláha pravou nohou. Přeji mu dobrý úsudek při hodnocení holubů na dalších výstavách. Posuzovatelská profese musí přinést radost  nejenom jemu, ale hlavně vystavovatelům holubů. Z vlastní zkušenosti musím říci, že se jedná o náročný a často nevděčný úděl.

Přerod chovatele v soudce není pouze o schopnosti posuzovat holuby. Tento krok má také filosofický podtext. Každému novému posuzovateli se po úvodní „malé premiéře“ změní úhel pohledu na výstavnictví. V hodnotícím procesu holubí krásy se ocitne na druhé straně řeky. Na základě svých zkušeností a pomocí vzorníku plemen holubů, aktivně odděluje zrno od plev. Svojí činností pomáhá ostatním chovatelům, především začínajícím a mladým, s výběrem kvalitních zvířat do chovu. Podílí se na šlechtění holubích plemen. Tím pomáhá naplňovat jejich standard.

Odkud přišel do sboru posuzovatelů holubů nový kolega Miroslav Bláha? Svůj chov provozuje na samé výspě západních Čech. A to doslovně. Bydliště a jeho domovská organizace ČSCH, se nachází v nejzazší části ašského výběžku. Jedná se o město Hranice u Aše. Při pohledu na mapu naší republiky zjišťujeme, že obec svírá z obou stran hranice se sousedním Německem. Od jihu se „tlačí“ spolková země Bavorsko a od severu Sasko. Před rokem 1989 Ašsko tvořilo část střežené hranice mezi Západním a Východním Německem.

Další řádky budu věnovat samotné přehlídce. Na chovatelské výstavě v Aši jsem byl poprvé. Vlastně jsem tam „zaskakoval“ ze svého kolegu. A jaké jsem měl povědomí o ašských chovatelích sídlících ve svém prostorném areálu v Hlávkově ulici naproti základní škole? Výstavu v minulosti jezdil soudcovat kolega Ing. Jiří Veltruský (1944-2018) z Březnice. Posuzování holubů v Aši bylo jeho oblíbenou destinací. Rád o výstavě vyprávěl. Po jeho odchodu v roce 2018 do holubářského nebe, jsem od vedení organizace dostal důvěru a stal se jeho nástupcem.

A čím mě Aš ležící na samé výspě Čech zaujala? Za první republiky bylo město s nápadně krátkým jménem známým pojmem. Ještě v dobách mocnářství, v roce 1880, se Aš stala  desátým největším městem Čech. Třináct tisíc obyvatel řadilo příhraniční sídlo mezi velké a důležité regionální centrum. V novém státě vzniklém v roce 1918 se Aš stala jakousi zeměpisnou „celebritou“. Při pohledu na poválečnou  mapu Evropy, udivovala naše země svojí délkou.

 Tato skutečnost dala podnět ke vzniku známého úsloví: „Od Jasinné do Aše republika je naše“. V časovém intervalu vymezeném dvěma válkami 1918-1938 naše země připomínala silného hada. Byla relativně úzká a velmi dlouhá. Skládala se z Čech, Moravy, našeho Slezska, Slovenska a nejvýchodnější částí byla Podkarpatská Rus. Obce ležící na samotných koncích státu se proslavily. Vedle rusínského městečka Jasini (česky Jasenná), se do povědomí občanů dostalo také nejzápadněji město Aš. Za první republiky byly obě obce hojně skloňované v tehdejším tisku. Město Aš se proslavilo ještě z jiného důvodu.

Od členů místní základní organizace jsem se dozvěděl, že v centru města stojí socha slavné osobnosti evropských dějin. Umělecké dílo ztvárňuje Johanna Wolfganga Goetheho (1749-1823). Známý německý básník, prozaik, dramatik a politik, byl častým návštěvníkem města Aše. Určitě nebude na škodu si připomenout jeho citát: „Korunou života, nevyčerpatelnou radostí jsi ty, lásko!“ Pokud si mudrosloví vztáhneme na náš chovatelský koníček, zdá se celkem trefné a milé. I když jeho význam směřoval patrně jiným směrem…Za vším hledej ženu.

Během pořizování doprovodné fotodokumentace na výstavě mě napadlo, že by čtenáři ocenili fotografii zmíněné sochy Goetheho. Přemluvil jsem svého kolegu Ing. Václava Krůtu, aby zajel k opěvovanému památníku. Po krátkém bloudění a za vydatného sněžení se nám úkol podařilo splnit.

A co mohl návštěvník na ašské chovatelské výstavě zhlédnout? V prostorném domě chovatelů připravili členové místní ZO pod vedením předsedy Pavla Petráka tradiční přehlídku.  Skládala se ze základních tří odborností. Doplněná byla o expozici bodovaného exotického ptactva a především kanárů.

V dalších řádcích se zaměřím na zajímavosti z mě blízkého odboru holubů. Při obhlídce expozice mě, překvapilo nebývalé množství volatých holubů. Opravdovou ozdobou byla kolekce moravských voláčů od chovatele Pavla Bílka z Chebu. Velmi pěkná zvířata nabídl Václav Holub z Lipové u Chebu. Vystavil hesenské voláče a české voláče sivé. Pomyslnou třešinkou na dortu byla kolekce elstrů Míry Bláhy z Hranic u Aše. Jeho holub s nádherným postojem a volatostí získal zasloužených 97 bodů a hlavní cenu.

Podobná situace panovala o dva týdny později na výstavě v Lipové u Chebu. Zde byla kolekce voláčů ještě markantnější. V moderním a pěkně opraveném sále dominovali moravští voláči v mnoha barvách. Překvapením byla vyrovnaná kolekce černých slovenských voláčů přítele Václava Holuba. Pro zajímavost uvedu, že volatí holubi tvořili neuvěřitelnou polovinu výstavy.

 Na obou přehlídkách bylo možné obdivovat mě blízké altenburské bubláky žlutě plavé. Vystavení holubi, zvláště jedinci přítele Karla Stehlíka z Aše, představovali moderní typ „polního“ bubláka líbivých tvarů. Bubláci ve výstavních klecích nezapomněli předvést své muzikantské dovednosti. V Aši se svým bubláním prosadili v silné konkurenci sousedních kokrhajících kohoutů rozličných plemen. Vedle altenburských bubláků mohl návštěvník vidět také fojtské bubláky modré. Vystavoval je Petr Holeček z Hranic. Ještě dodám, že slovo „fojtské“ není překlep. Objasním v dalších řádcích.

Vedle tradiční výstavy se ašští chovatelé angažují v dalších zajímavých aktivitách. V chebském regionu rozvíjejí „frončaft“ se sousedními kolegy z Německa. Na českých i německých chovatelských výstavách pravidelně vystavují svá zvířata členové přeshraničních spolků. Také na výstavě v Aši, kde jsem posuzoval holuby, byly vidět německé kroužky. Čestná cena udělená na modenku a orientálního rolera putovala za hranice k německým vystavovatelům. Na Chebsku je českoněmecká vzájemnost vidět doslova na každém kroku.

Zajímavá akce vážící se k vzájemné spolupráci, se uskutečnila na sklonku loňského roku. Jednalo se o příhraniční výstavu nazvanou Euregio Ausstellung. Pořádaná byla v kooperaci s českými chovateli. Garantem za českou stranu byl čestný člen ÚOK králíků a posuzovatel Herbert Zens z Rudolce u Březové. Jeho německým protějškem byl Reiner Dittes z Heinsdorfergrundu u Unterheinsdorfu. Za českou stranu se na organizování ještě podílel Karel Raus. Výstava se konala 16. – 17. listopadu 2018 ve sportovní hale v obci Unterheinsdorf. Financována byla EU z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Společná výstava byla obohacená o okresní německou výstavu králíků.

 

České vystavovatele čekalo po příchodu do haly příjemné a netradiční překvapení. Oceňovací lístky holubů, králíků a drůbeže byly  dvoujazyčné. Vedle německé verze si mohl návštěvník od nás přečíst lístek s českým textem. K této informaci se váže zajímavá a humorná příhoda.

 

V Německu žijící Čech se nabídl, že oceňovací lístky z němčiny přeloží a zajistí českou verzi. Jelikož není posuzovatelem a nikdy takovou práci nedělal. Odhad času potřebného na překlad byl postavený tzv. na vodě. Skutečnost byla diametrálně odlišná od reality. A to velmi znatelně. Z nevinně vyhlížející práce se stal doslova horor. Pověstná německá preciznost způsobila, že vyřčený slib na dvojjazyčnost posuzovatelských lístků musel být za každou cenu dodržený. S blížící se tmou bylo jasné, že vyřčený odhad byl mimo mísu. Reputaci výstavy zachránila dlouhá a úmorná „nocovka“.

 

Avšak jak říkají latináři: „Fīnis corōnat opus“ V češtině se mudrosloví používá ve významu-konec korunuje celé dílo, či konec dobrý, všechno dobré.  Ráno si mohli čeští návštěvníci počíst oceňovací lístky v češtině.☺ Většina z nich netušila jaká „bojovka“ doprovázela touto vychytávkou

 

A jaký program připravili němečtí sousedé pro české vystavovatele? V pátek se uskutečnilo přátelské, již tradiční setkání ve sportovní hale. Družící chovatelé se sešli společně s vystavenými zvířaty pod jednou střechou. Přátelské setkání se konalo „u stolu stálých hostů“.

V sobotu byl plánovaný pro české přátele oběd a okružní jízda v přilehlém regionu s názvem Fojtsko. Jak jsem se dozvěděl od kolegy Herberta Zense, cestování bylo příjemné a poučné. Návštěvník shlédl mnoho zajímavostí z historie a vzájemného soužití obou národů. Aby čtenář nebyl o tyto informace ochuzený, dovolím si zajímavou historii čtenářům přiblížit. V duchu citátu již zmiňovaného Johanna Wolfganga Goetheho: „Ten, kdo nedokáže mít přehled o své minulosti v rozmezí alespoň tří tisíc let, žije jenom ze dne na den.“

V duchu myšlenky Goetheho se podíváme na zajímavou a především inspirativní, historii. Předešlu, že rozbor přinesl jedno zajímavé rozuzlení. Území Chebska, německy Egerland, sudetsko německým nářečím zvanéEghalånd, má velmi bohaté dějiny. A to nejenom ve vztahu k sousední Falci, ale také k zmíněnému Fojtsku.

Historické území na rozhraní českého a německého regionu tvoří zvláštní uskupení. Německy se nazývané Vogtland, česky Fojtsko. Než připomenu podrobné zeměpisné a historické souvislosti popisovaného území, uvedu, že tento region dal jméno plemeni holubích muzikantů. Jedná se o vogtlandského bubláka (Vogtländer Trommeltaube), někdy označovaného s dovětkem bělohlavý. Synonymem používaným v zeleném vzorníku je fogtlandský bublák. Českým ekvivalentem by měl být fojtský bublák. Jedná se o jednovrkočatého silnějšího holuba s bílou hlavou a bílým bohatým rousem.

Ve vztahu k vogtlandskému bublákovi si neodpustím kacířskou myšlenku. Čtenář se níže dozví, že do Fojtska, německy Vogtland, patří také naše Ašsko. Z toho vyplývá, že rousné a kresebně atraktivní plemeno bubláků je také tak trochu naše. Země původu vogtlandského-fojtského bubláka zasahuje naše území. I když pouze v menšinové rozloze. Z této pozice bychom se mohli teoreticky podílet na tvorbě standardu s ohledem na trendy jeho šlechtění. S trochou nadsázky by fojtský bublák mohl rozšířit stávající kolekci 23 domácích plemen. ☺

Za zmínku stojí také porovnání společných znaků českého a fojtského bubláka. Liší se především v pernaté ozdobě hlavy a odlišuje je rozdílná kresba. Jinak jsou obě plemena velmi podobná. Fojtský a český bublák mají k sobě blízko také geograficky. Český bublák vznikl v příhraničí jihozápadních Čech. U fojtského muzikanta se uvádí země původu západočeské Ašsko a přilehlé ohraničené území v Německu nacházející se především v jihovýchodním výběžku Krušných hor.

Vraťme se od malého odbočení k bublákům do regionu nazývaného Fojtsko. Bývalé panství se nachází ve vulkanicky nejaktivnějším místě střední Evropy. Zasahuje na území tří německých států. Jedná se o dnešní Bavorsko, Sasko a Durynsko. Připomenu, že nedílnou součástí je naše Ašsko. V minulosti jednolité území tvořilo takzvanou zemi fojtů. V čele stál fojt, či rychtář, nazývaný také  advocatus. Prvního vládce Fojtska-pána z Vidavy-usadil na stolec Bedřich I. Řečený Rudovous (1122-1190).

Ve Fojtsku leží také obec Oelsnitz, česky Olešnice. Opět si neodpustím propojit tuto informaci s  holuby.  Ve výstavní hale místních chovatelů se konají pravidelně výstavy  speciálního klubu altenburských bubláků. Mě blízkých holubů, jejichž chovu se věnuji čtvrt století.

Země fojtů, latinsky terra advocatorum byla roku 1245 rozdělena na čtyři menší fojtství. Jejich centrem byla Vidava (Weida), Gera, Plavno (Plauen) a Krajec (Greiz). Aby si fojtové zajistili bezpečnost uzavřeli smlouvu o spojenectví s míšeňským markrabětem. Od roku 1317 se označovalo předmětné území názvem Woyte lande. České Fojtsko (das böhmische Vogtland) se skládalo z obcí v ašském výběžku. Správním centrem bylo město Aš. V rámci Českého království bylo České Fojtsko přifařené k Chebsku (Egerland).

Tato západní část naší země byla v dávné minulosti součástí německé říše. V pozdějších letech jsme se o české Fojtsko se sousedy přetahovali. Poprvé  se náš západní „výběžek“  stal součástí Koruny české během 12. a 13. století. Chebsko, potažmo Ašsko se dostalo do vlivu českých králů díky sňatku. Jednalo se o věno nevěsty Jitky (Guty). Zemi spravoval nejdříve Václav I. (1205-1253), po něm Václav II. (1271-1305). Později drželi území čeští vládci na základě zástavy.  Roku 1322 Chebsko k našemu území připojil král Jan Lucemburský (1310-1346), manžel Elišky Přemyslovny (1292-1330).

Co říci závěrem? Příhraniční spolupráce na výstavě  Euregio , rozhovor s kolegou Herbertem Zensem a rozbor historických souvislostí Fojtska mě přivedl na myšlenku zabývat se původem vogtlandského, potažmo fojtského bubláka. Otázkou zůstává, zda přítel  Petr Holeček z Hranic u Aše vystavoval na ašské chovatelské výstavě 19. ledna 2019 domácí nebo cizí plemeno. Na základě této myšlenky se zeptám. Vystavoval fojtského nebo vogtlandského bubláka?

 V obou případech se dá předpokládat, že se na jeho vzniku podíleli Němci. V prvním případě by se jednalo o tzv české či sudetské Němce. V druhém případě by šlechtiteli byli občané Německa. Pravdou bude asi zlatá střední cesta. S největší pravděpodobností se dá říci, že na vzniku vogtlandského bubláka se podílely obě skupiny Němců. K tomuto tématu mohu dodat, že o lokalizaci země původu fojtského bubláka proběhlo již několik polemik předních holubářských teoretiků. Je pravděpodobné, že se k tématu v budoucnosti vrátím.

Text a foto

Ing. Aleš Bukovský MSc.

 

Přílohy:

 

01-Posuzovatel holubů Mirek Bláha z Hranic u Aše s červeným elstrem oceněným 97 body

02-Chovatel holubů Pavel Bílek z Chebu s moravským voláčem sedlatým modrým

03-Detail pěkné hlavy německého výstavního chovatele Františka Kuny z Plesné

04-Moravský voláč modrý sedlatý předvedený na výstavě v Aši

05-Lidová architektura se na Chebsku vyznačovala charakteristickým hrázděným zdivem. Na fotografii  je Manský dvůr v Dolním Žandové. Selská usedlost je přezdívaná také po kontroverzním držiteli za II. světové války. Nazývá se Henleinův statek. Konrád Henlein (1898-1945) byl vůdcem sudetských Němců a měl lví podíl na odtržení příhraničí a rozbití Československa.

06-Holubáři na výstavě v Lipové u Chebu. Zprava-Pavel Bílek z Chebu, Václav Holub z Lipové a posuzovatel Ing. František Slepička z Křimic

07-Německý básník, ale také například osteolog a botanik Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) byl častým návštěvníkem západočeských lázeňských měst. Proslavil se dílem o doktoru Faustovy a Markétce. Navštěvoval také město Aš. I když měl k této obci svérázný přístup, obdivoval okolní přírodu. Důvodem vycházek do okolí byl sběr jeho oblíbených minerálů. Pobyt v přírodě měl však svá úskalí. V ašských lesích řádilo strašidlo s názvem skočnazáda.

08-Společná fotografie ašských chovatelů a hostů před areálem ČSCH sídlícím v Hlávkově ulici naproti základní škole

09-Posuzovatel králíků Herbert Zens z Rudolce u Březové při posuzování v Lipové u Chebu. Na výstavě Euroregio v Německu byl hlavním garantem.

10-Znak Fojtů von Vajdy. Fojtsko bylo historické území složené z Ašska a vymezeného území Bavorska, Saska a Durynska.

11-Chebský hrad byl vystavěný na císařskou falc rodem Štaufů v románském slohu. Jeho vlastníci z něj vládli a chránili přilehlé obce.

12-Titulní strana propagačního letáčku s upoutávkou na chovatelskou výstavu Euregio. Přehlídka vznikla ve spolupráci českých a německých chovatelů ve sportovní hale v Unterheinsdorfu.

13-Vogtlandský bělohlavý bublák vznikl v historickém regionu s názvem Fojtsko. Nedílnou součástí je naše Ašsko. Na základě této skutečnosti se jedná o plemeno holubů, u kterého by mohla být poznámka naše, či domácí. Na jeho šlechtění se s největší pravděpodobností podíleli Němci žijící v našem příhraničí před II. světovou válkou.

14-Katalog ašské výstavy drobného zvířectva. Na titulní stránce se chovatelé hlásí k odkazu velikána Goetheho. Na jeho počest vybudovala manželka korunního prince Rudolfa Habsburského, belgická princezna Stefanie, v Aši Goethovu věž s vyhlídkou. Připomenu, že Rudolf Habsburský byl vášnivým ornitologem a znalcem všeho ptactva. Byl kolegou MUDr. Ladislava Šíra, autora publikace  s názvem Holubářství (1886).

15-Chovatel Petr Holeček ze ZO Hranice u Aše chová vogtlandské (fojtské) bubláky v modré barvě. Svým chovem fojtských bubláků pokračuje v tradici svých předchůdců. Ve svém bydlišti nechová cizí, ale domácí plemeno holubů.

16-Mapa prvorepublikového Československa. Studie  představuje vizi obuvnického krále ze Zlína Jana Bati na dálniční propojení nejzápadnějšího města Aše a nejvýchodnější obce ležící v Podkarpatské Rusi Jasenné (rusínsky Jasiňa). Tato skutečnost dala podnět ke vzniku známého úsloví: „Od Jasenné do Aše republika je naše“.

foto  - 7703foto  - 7704foto  - 7705
foto  - 7706foto  - 7707foto  - 7708
foto  - 7709foto  - 7710foto  - 7711
foto  - 7712foto  - 7713foto  - 7714
foto  - 7715foto  - 7716foto  - 7717
foto  - 7718

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Tisková zpráva

vydáno:01.02.2024

img

Český albín

vydáno:01.02.2024

img

PF 2024

vydáno:24.12.2023

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz