14aaa

jste zde: úvodní » Publikované články » Leghornky v drůbežárně „obuvnického krále“ Tomáše Bati


Leghornky v drůbežárně „obuvnického krále“ Tomáše Bati

Zveřejněno v časopise Chovatel 10/2018

 

Velkoprůmyslník Tomáš Baťa (1876 – 1932) byl u nás i ve světě známý především výrobou levných a kvalitních bot. Díky úspěšnému, novátorskému podnikání a řízení lidských zdrojů v obuvnickém průmyslu, si získal velký respekt.

A jaký odkaz zanechal dalším generacím? Dodnes můžeme po celém světě kupovat obuv pod značkou Baťa. Byla po něm pojmenovaná univerzita ve Zlíně. O jeho soustavě řízení podniku a vůdcovských schopnostech, okořeněných trefnými bonmoty, bylo napsáno několik desítek knih a odborných publikací.

Jeho aktivity se neomezovaly pouze na výrobu bot, ale zasahovaly také do jiných oborů lidské činnosti. Příkladem může být facility management. A co si pod tímto termínem můžeme představit? Jedná se o podpůrné aktivity hlavní činnosti firmy. V našem případě se jedná o farmaření. A co bylo důvodem pro zřízení drůbežárny v podniku Tomáše Bati? Následující řádky nastíní málo známé pohledy na jeho život a dílo.

A proč se do takového projektu Tomáš Baťa ze Zlína pouštěl? Jakou měl motivaci?  Hlavním důvodem byla služba svým pracovníkům. Aby si udržel důvěru ve svém podniku, zavedl různé symptomy „materiálních statků“ pro své zaměstnance. První se týkal odmněňování. V hodnotovém řetězci firmy vytvořil tzv. systém účasti na zisku a ztrátě. Díky tomu byly mzdy u Baťů několikanásobně vyšší, než byl republikový průměr.  A jaké měly takové výdělky na region dopad? Zlín se bouřlivě rozvíjel v moderní město, amerického střihu. V regionální metropoli byla vysoká životní úroveň. Například v tehdejším Zlíně bylo více aut na hlavu, než v hlavním městě Praze.

Druhou aktivitou, mající spojitost s chovem drůbeže, byl sociální motivační systém. Tomáš Baťa již od začátku svého podnikání zavedl kvalitní a levné závodní stravování a podnikové prodejny. Aby mohl mít nejlevnější ceny ve městě, musel být prvovýrobcem potravin.

A jaká „cesta“ ho dovedla k tomuto projektu? Případovou studií bylo období konce první světové války. Po vzniku republiky dolehly na obuvnickou firmu Tomáše Bati a jeho zaměstnance těžké časy. Skončily válečné zakázky. Výroba se prudce propadla a nové objednávky vázly.  V té době klesal počet zaměstnanců o několik desítek procent. Baťa si uvědomoval, že kvalitní zaměstnance si musí udržet za každou cenu. Musel překlenout období krize, aby mohl po jejím ukončení, rozjet výrobu na plný plyn.

 Nejhorším problémem byla finanční hotovost. Tomáš Baťa na tento problém zareagoval heslem: „Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti.“ Protože nemohl zaměstnance dobře zaplatit, snažil se jim nižší mzdy kompenzovat jiným způsobem.

Od nejbohatšího obyvatele Zlína barona Štěpána Haupta zakoupil velké hospodářství. Na něm začal Baťa sedlačit. Hned od počátku vyráběl široký sortiment kvalitních a levných potravin. Těmi zásoboval podnikové prodejny a závodní jídelny.

První kuchyni, na svou dobu nevídaný projekt, zřídil v poválečné krizi. Zaměstnancům vydávala v počátku 1 500 obědů za tzv. baťovské ceny. U konkurence stál oběd v průměru 10,- Kčs. Naproti tomu u Bati začínal na 50,-haléřích. Nejdražší jídlo byla pověstná husa se zelím a knedlíkem. Díky zemědělské prvovýrobě stál u něj nejdražší oběd méně než polovinu průměrné ceny oběda u konkurence. Ve třicátých létech platili zaměstnanci v samoobslužné závodní jídelně za „husu se zelím“ 4,- Kčs. Také potraviny byly pro jeho zaměstnance za „pakatel“.

A jaké je východisko z této případové studie? Těmito zaměstnaneckými výhodami a péčí o zaměstnance, si udržel Baťa u svých zaměstnanců důvěru a přečkal nejhorší časy v jeho podnikání.

Pro své prodejny a závodní jídelny potřeboval velké množství vajec. Z tohoto důvodu vybudoval v roce 1930 moderní drůbežářský podnik v Březolupech ve Slezsku. O rok později přesunul drůbežárnu do Mladcova u Zlína. Důvodem byla ekonomika. Na farmě chtěl zkrmovat zbytky ze svých závodních jídelen a restaurací.

Ve své době se jednalo o největší drůbeží farmu v Československu. V podniku choval výkonné americké plemeno leghornka bílá. Nosné plemeno bylo prošlechtěné na snášku v USA. Vzniklo z původní italské krajové slepice z okolí Livorna. Dodnes má bílá leghornka vysokou užitkovost a ranost. Je výchozím plemenem mnoha současných vysoko produkčních hybridů. Baťa zavedl na drůbežářské farmě americký způsob chovu, který spočíval především v moderních technologiích a produktivitě práce. O 3 200 nosnic se starali pouze dva lidé.

A kam směřovala produkce z tohoto závodu? V odborném časopisu Naše drůbež (1932) se píše: „Drůbežárna má hlavní účel výrobu vajec konzumních, která se dodávají zaměstnancům firmy Baťa, poněvadž tito nemají možnost v zahradním městě drůbež chovati.“

Z citátu je zřejmé, že Baťa dbal v v nově vybudovaném zahradním městě ve Zlíně na estetiku. Zavedený status nepovoloval chovat drůbeže v domcích, které vystavěl pro své zaměstnance. Omezení bylo uživatelům domů kompenzované prodejem levných vajec z vlastního podniku.

V článku o Tomáši Baťovi, zveřejněném v časopise Naše drůbež, popisuje autor J. Šindela zajímavé postřehy z návštěvy drůbežárny a Baťových závodů. V té době byl Baťa již světově proslulým průmyslníkem. Šindela byl pověřený drůbežářskou obcí, aby do odborného časopisu přinesl o slavném podnikateli a jeho drůbežářských aktivitách reportáž.

Šindela zapsal mnoho zajímavých informací a poznatků ze služební cesty. Po úvodní prohlídce Baťových závodů, Masarykovo školy práce, Internátu mladých mužů a Baťovy nemocnice si prohlédl nové zahradní město typických rodinných domků pro zaměstnance firmy s režných červeně natřených cihel. V další části píše: „ Neopomněl jsem se také zastaviti v parku u nádraží, kde nachází se Baťova zoologická zahrada. Vedle okrasných bažantů zlatých a diamantových vidíme větší množství druhů kachen, husí, srnek a dravců v klecích, mezi nimiž vynikají a poutají pozornost dva statní lvi. Také značné pozornosti se těší dva velbloudi, kteří v ohrazeném parku volně pobíhají.“

Na bouřlivém rozvoji Zlína se nepodílel Tomáš Baťa pouze jako podnikatel. Protože mu obyvatelé města na základě letitých zkušeností důvěřovali, stal se starostou se silným mandátem. Na základě novátorské finanční rozvaze města a následného stavebního a dopravního rozvoje, se vypracoval na světově obdivovaného komunálního politika. Do Zlína jezdili na „zkušenou“ politici z celé Evropy a Ameriky. Nechyběl ani slavný starosta českého původu Anton Cermak z amerického Chicaga.  Také prezident T. G. Masaryk vyjadřoval častými návštěvami ve Zlíně Tomáši Baťovi svoji náklonnost. Pod taktovkou Tomáše Bati se proměnilo  malé provinciální město v moderní metropoli amerického střihu. Díky službě lidu aspiroval dokonce na politickou funkci nejvyšší. Vedle Edvarda Beneše byl ve své době žhavým kandidátem na úřad prezidenta Československa.

Po prohlídce zoo a Baťových závodů se Šindela odebral přes řeku Dřevnici do Mladcova, kde se rozprostírala nová drůbežárna. Cesta trvala půl hodiny. Že se blíží k cíli, vytušil podle zesilujícího kokrhání chovných kohoutů. Podnikem ho provedl správce pan Rameš. Závod byl vystavěný v bývalém statku.

Ve správní budově se nacházela nadčasová odchovna kuřat. Její součástí byla moderní líheň od firmy Nickerl s kapacitou 3 000 vajec, líheň na 500 vajec a dvě menší líhně od firmy Liska a Voňka s kapacitou 200 vajec. Celou drůbežárnu a její přilehlé provozy doprovázela čistota všech provozů. V odchovnách kuřat byl větraný vzduch a sterilní prostředí. Travnaté výběhy byly situovány na jih, což slepicím vyhovovalo především v zimních měsících.

A jak Šindela popisoval management farmy?  V článku uvádí: „Slepice jsou řádně vyvinuté, kroužkované, živého temperamentu a dělají pěkný dojem. Kontrola každé nosnice se provádí pomocí kontrolních hnízd. Kurníky jsou dřevěné, dvojité a velká okna v průčelí jsou obrácená k jihu. Při zadní stěně jsou umístěna kontrolní hnízda, hrabaniště je posypáno řezinami a uprostřed jsou umístěná krmítka a napáječky.“

Zajímavostí bylo, že denní snáška byla pravidelně značkovaná. Což dvěma pracovníkům drůbežárny (správce Rameš a pomocník) trvalo každý den dvě hodiny. Autor článku se podivoval, jak s takovým personálním obsazením může největší farma v tehdejším Československu tak vzorově fungovat.

A jak se hospodařilo v Baťově drůbežárně? To nám napoví další citace z časopisu Naše drůbež: „Krmivo, jak pro dospělou drůbež, tak i pro kuřata pozůstává nejvíce z odpadků kuchyně, které se tam denně dovážejí z Baťova restaurantů ze Zlína a předkládají se drůbeži s příměsí otrub. Vedle této směsi různých odpadků chleba, zeleniny, knedlíků, masa, kostí, aj, která se dávají drůbeži v dostatečném množství, přikrmuje se drůbež ovsem, ječmenem a pšenicí, zadním to obilím, které se dováží z hospodářství Baťa. Jak je vidět krmivo pro drůbež se nenakupuje a dodává se z přebytků hospodářství, které se nedají účelněji zhodnotiti.“

Z citace je znát, že Tomáš Baťa byl při budování drůbežářského závodu zodpovědným hospodářem. A proč se do takového podniku vlastně pouštěl? Šlo mu o podnikání v tomto oboru? K důležitým předpokladům vůdcovské autority patří služba lidu. Ta byla výchozím předpokladem pro zřízení farmy a její mise.  

Tomáš Baťa uměl pracovat s atributy vedoucí k získání důvěryhodnosti. Vedle osobní energie, sebedůvěry, rozhodnosti a optimismu využíval ve vedení lidských zdrojů také humor. Baťa nebyl žádný suchar myslící pouze na business. Měl také smysl pro nadsázku. Tuto vlastnost dokazuje jeho citace z třicátých let minulého století: „Až obujeme svět, vyletíme raketou do vesmíru obouvat mimozemšťany. A nejlepší by bylo, kdyby měli čtyři nohy.“ Pověstné jsou také baťovo ceny zakončené devítkami (99, 99 Kč)

Dalším příkladem k pousmání může být jeho odkaz pevně zakotvený do našeho mateřského jazyka. V roce 1926 bylo Tomášem Baťou poprvé použito slova tunel ve smyslu rozkrádání. Jedná se o trefný a v posledních letech hojně používaný termín v naší „politické kultuře“. V tomto ohledu se s trochou nadsázky dá říci, že dědictví leadera (vůdce) Tomáše Bati má nesčetně rovin. Jeho myšlenky jsou stále aktuální a živé. Je otázkou, kam by dovedl svůj podnik a možná i stát, kdyby tragicky nezahynul v Otrokovicích při havárii letadla. „Král obuvi“, jak se mu tehdy přezdívalo, zemřel v mlze 12. července 1932 na podnikovém letišti při cestě do Švýcar.

Závěrem bych rád osvětlil, proč jsem zavzpomínal na Tomáše Baťu ze Zlína. Volba měla také osobní příčinu. Můj děda z otcovy strany sloužil za tzv. první republiky - na přelomu dvacátých a třicátých let - na vojenském letišti u Bratislavy. Tomáš Baťa při svých obchodních cestách využíval zmíněný aerodrom v Malackách pro doplnění pohonných hmot. Můj děda mu, jako délesloužící vrchní mechanik letiště, poskytoval potřebný servis. Podle jeho vyprávění jsem si představoval Tomáše Baťu, jako charismatického a postavou urostlého člověka. Rád a poutavě komunikoval s okolím. Diskuze bral, jako zdroj informací pro své strategie a vize. Byl pozitivně naladěný a dobře oblečený. Při sobě měl vždy klobouk. Nevyhýbal se rozhovorům s letištním personálem. Létal tehdy moderním strojem Junkers. Na rozdíl od předešlých „plátěných“ strojů (sloužících ještě v tehdejší armádě), byl vyrobený z varhánkovitého aluminiového plechu a představoval vrchol tehdejší techniky. Na trupu byl namalovaný velký nápis Baťa. Na obchodní schůzky ho dopravoval pilot Jindřich Brouček a cestovala s ním často jeho manželka. Na zajímavá setkání se v našem rodinném archivu zachovala zažloutlá fotografie Tomáše Bati a jeho letadla. Určitým paradoxem je skutečnost, že letecká doprava se mu stala osudnou na jeho cestě plodným životem.

Při tankování benzínu se svěřil můj děda Baťovi, že je kapelmistrem vojenské muziky na vojenském letišti. Hrával na housle, tehdy moderní kytaru a zpíval druhý hlas. Baťa se na základě této informace rozhovořil na téma „vzdělávání dospělých“ a etiky zaměstnanců jeho firmy. S mým dědou Josefem Soběslavem Bukovským svoji vizi konzultoval. Uvedl, že v závodních jídelnách výrobních podniků dbal mimo jiné, na výchovu svých pracovníků na poli společenském. Jeho pracovníci při obědě pravidelně slýchali úryvky ze skladeb tehdy módních, ale i klasických hudebních skladatelů. K vyslechnuté muzice patřil také krátký slovní komentář konferenciéra. Cílem hudebního vzdělávání byla příprava zaměstnanců na misi obchodních zástupců v zahraničních filiálkách firmy. U Bati platilo známé heslo vkládané do úst vojevůdci Napoleonovi - každému vojákovi třímá v torně maršálská hůl. U Baťů se schopný zaměstnanec mohl propracovat z dělnické profese až na mety nejvyšší.

Text a foto

 

Ing. Aleš Bukovský, MSc.

Přílohy a foto

 

01-Tomáš Baťa, jeho manželka a pilot J.Brouček na letiští v Malackách. Fotografii pořídil Josef Soběslav Bukovský při ososbním setkání s obuvnickým podnikatelem při doplňování leteckého benzínu.

02- Prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl obdivovatelem podnikatelského umu „obuvnického krále“ a starosty Zlína Tomáše Bati. Masaryk měl vřelý vztah ke koním.

03-Nástupce T. G. Masaryka prezident Edvard Beneš, měl vážného politického soupeře o nejvyšší funkci v tehdejším Československu. Byl jím průmyslník Tomáš Baťa. Také druhý československý prezident byl milovníkem jezdeckého sportu

04-Podnikatel Tomáš Baťa se věnoval především výrobě bot. Díky jeho smyslu pro službu lidem se zabýval podpůrným podnikáním (facility managementem). Z tohoto důvodu se věnoval zemědělské činnosti. Zřídil největší a nejmodernější drůbeží farmu v tehdejším Československu

05- Aby byla odlišena kvalita bot vyráběných Tomášem Baťou, jako jeden z prvních zavedl značku kvality. Logo označovalo míru užitnosti a nacházelo se v podešvi. Prvotně použil stylizovaný obraz zajíce. Jeho velký konkurent a bývalý blízký zaměstnanec Štěpánek, kopíroval většinu jeho nápadů. Ten po čase na svých botách použil logo znázorňující psa. Značka znázorňující zajíce a psa dopomohla ke slovní hříčce. Při soupeření velkopodnikatele Bati a Štěpánka, chvíli honil pes zajíce a chvíli zase zajíc psa.

06-V Baťově drůbežárně v Mladcově u Zlína používal vedoucí střediska Rameš, při líhnutí menšího množství kuřat, moderní líheň „Amerikán“ od pražské firmy LISKA a VOŇKA.

07-Ve správní budově Baťovo drůbeží farmy, se nacházela nadčasová odchovna kuřat. Její součástí byla moderní velkokapacitní líheň od firmy Nickerl. Vyráběla se ve Vídni. Měla objem 800 - 16 000 nasazených vajec. U Bati používali líheň s kapacitou 3 000 vajec

08-Dobová reklama na výrobky z obuvnické továrny Tomáše Bati. Pověstné byly jeho ceny zakončené na číslici 9 nebo 5

09-Baťova drůbežárna v Mladcově u Zlína byla největším podnikem ve své době v tehdejším Československu. Na farmě choval výkonné americké plemeno leghornka bílá.

10-Československá vejce - kontrolní lístek. U nosnic se prováděla individuální kontrola užitkovosti (snášky). Vejce určená do firemních prodejen byla označovaná dle tehdejších norem

11-Zpracování jatečných husí. Jedním z benefitů zaměstnanců firem Tomáše Bati byly moderní závodní jídelny. Díky vlastní zemědělské prvovýrobě byly obědy velmi levné. U konkurence stál oběd 10,- Kčs. Naproti tomu u Bati začínal na 50,-haléřích. Nejdražší jídlo byla pověstná husa se zelím a knedlíkem. U Bati stál nejdražší oběd méně než polovinu průměrné ceny oběda u konkurence. Ve třicátých létech platili zaměstnanci v samoobslužné závodní jídelně za „husu se zelím“ 4,- Kčs

12-Z takovýchto chovů se dostávalo „prémiové“ jídlo - husa se zelím a knedlíkem - na talíře zaměstnanců Tomáše Bati. Na snímku dobová fotografie z pověstných husích farem v Libuši

13-Průmyslník Tomáš Baťa (1876 - 1932) byl milovníkem muziky. Se svým moderním letadlem značky Junkers zalétal během svých obchodních cest na vojenské letiště v slovenských Malackách. Zde vedl diskuze o hudebním vzdělávání zaměstnanců s dědou autora článku Josefem Soběslavem Bukovským (1907 - 1996). Ten byl kapelmistrem vojenské muziky a vrchním mechanikem letiště. A jaké bylo rozuzlení těchto debat? Během stravování v závodních jídelnách, zavedl Baťa pravidelné ukázky klasické a moderní muziky. A jaká byla motivace těchto opatření? Baťa ctil zásadu, že každý zaměstnanec se může vypracovat od píky, až na posty nejvyšší. Dle hesla - každému vojákovi třímá v torně maršálská hůl. Při reprezentaci firmy v zahraničí, bylo hudební vzdělání „top manažerů“ (výkonných ředitelů) firmy nutností - z obchodního a společenského hlediska

Přílohy

foto  - 7450

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Klisnička minihorse Maya dnes odjela do nového domova.

vydáno:25.11.2018

img

Maya the Bee, naše letošní hříbátko minihorse ,odjela do nového domova. Hodně štěstí holčičko !

Slavnostní promoce v pražském Rudolfinu

vydáno:24.11.2018

img

Dne 22. listopadu 2018 jsem uzavřel svá manažérská studia na European business school.Na školu...

»více

Nově k zapůjčení bílá svatební klec na holoubky.

vydáno:23.10.2018

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz