14aaa

jste zde: úvodní » Publikované články » Česká slepice zlatá kropenatá (1)- co spojuje M.Přemyslovnu s tajemným národem E


Česká slepice zlatá kropenatá (1)- co spojuje M.Přemyslovnu s tajemným národem E

 

Česká slepice zlatá kropenatá.

Díl první

Co spojuje Markétu Přemyslovnu s tajemným národem Etrusků

 

Chovu drůbeže se věnujeme na na naší zoofarmě v Liticích deset let. Nejdříve jsme chovali hybridní plemeno Dominant v několika liniích a barvách. Pro zpestření nám v sadu běhaly hedvábničky a milflérky.

Před několika lety jsme začali s chovem národního plemene, české slepice zlaté kropenaté. Dříve se označovala krásně znějícím názvem česká zlatá kropenka. Uchu lahodící pojmenování je podle ojedinělé, zlatě kropenaté barvy peří u slepic. Když má nosnice pravidelnou kresbu po celém těle, je jako drahokam.

Češka,jak se jí také říká,patří mezi genové rezervy České republiky. V zemích koruny české žije po staletích. Je to naše národní bohatství,dědictví po našich předcích,sahající do doby Karla IV.,nebo ještě dále. Je to hmatatelné spojení současnosti s dobou dávno minulou. Měli bychom si uvědomit,že jako chráníme hrady zámky a jiná kulturní dědictví,tak i konkrétní druhy zvířat pocházející z naší země zasluhují pozornost. Fascinují nás představy dvorů,kde tato zvířata žila a sloužila k obživě lidí již před staletími .Je zázrak,že se nám zachovala dodnes. Proto bychom měli usilovat o zachování české zlaté kropenky pro naše potomky,pro budoucí generace národa.

Nejstarší zmínka o české slepici pochází z roku 1205,z doby královny Dagmar Dánské (1186-1213). Dcera našeho panovníka, Přemysla Otakara I., Markéta se provdala roku 1205 za dánského krále Valdemara II. dánského. Svatební obřad se konal ve městě Lübeck,kde tato česká šlechtična přijala jméno Dagmar. Královna, z rodu Přemyslovců, byla v Dánsku velmi oblíbená hlavně mezi rybáři,nad kterými držela ochrannou ruku. Přestože zemřela ve svých 27 letech při porodu druhorozeného syna, stala se patronkou Dánska,kterou je dodnes. Věnem dostala podle tehdejších zvyklostí stádo českého skotu(červinky) a ovcí. Kromě prasat si odvezla do Dánska také hejno českých slepic. A ty se pravděpodobně staly základem exteriérově podobných plemen dánských a drentských slepic. Bylo by zajímavé, kromě fenotypové podobnosti, provézt genetické porovnání těchto dánských a holandských národních plemen s naší češkou. Až na bílé ušnice je podoba až zarážející.

Pomocí porovnání mitochondriální DNA je možné i po několika staletích,ale i tisíciletích prokázat příbuznost hospodářských zvířat ze vzdálených oblastí spojených společnou historií. Tato poměrně přesná metoda znovu oživuje zájem o pravdivosti starých legend a bájí. Studování genomů je rychle se rozvíjející vědecká disciplína a první výsledky přináší strhující výsledky. Chtěli bychom se zmínit co prozradily genomy italských krav o staré civilizaci Etrusků. O tomto vyspělém národu jsme se všichni učili v hodinách dějepisu. Etruskové se v rozvinutém středomoří záhadně vynořili kolem roku 800 před n .l . a po několika stoletích, se kolem roku 510 př .n .l . vytrácejí. Centrum etruské říše se nacházelo v dnešním italském Toskánsku. Jejich rozvinutá kultura přinesla kolem roku 800 př. n .l . znalost zpracování kovů za tepla,vyspělou mořeplavbu a společnost založenou na moderních sociálních vazbách. Na tehdejší dobu, to byl velmi kulturní národ,který ovlivňoval dění v celém středomoří. O této záhadné civilizaci po staletí psali starořečtí a římští dějepisci.

Odkud se vynořili v osmém století před n .l . Etruskové v dnešní Itálii? Na tuto otázku nám odpovídá legenda z pera starořeckého otce dějepisu Hérodota. Podle této báje přišli Etruskové z Blízkého východu. Jazyk Etrusků nemá evropský základ a dle Hérodota pochází ze země zvané Lýdie. Předci Etrusků v této zemi, podle pověsti strádali,a proto se vydali po moři na pouť do dnešního Toskánska.

A proč se o tomto celém příběhu vlastně zmiňujeme? Etruskové si z původní asijské Lýdie odvezli na svých lodích vše potřebné k založení nového hospodářství, včetně skotu. Tyto informace pocházejí z Hérodotových spisů. Genoví inženýři T. a A. Achilliovi publikovali v časopise The Journal of Human Genetics odborný článek o genomech současného skotu v původní asijské a pozdější dosídlené italské vlasti Etrusků. A k čemu došli? DNA italských krav chovaných v oblasti etruského Toskánska je nápadně podobná s DNA skotu chovaném na asijském Blízkém východě v dřívější Lýdii. Hérodotovu legendu starou téměř 3 000 let potvrdily další testy u lidí z těchto oblastí. Při porovnání mitochondriální DNA obyvatel z etruské osady Murlo v Toskánsku s DNA obyvatel bývalé Lýdie v Asii, byla zajímavá shoda. Jedenáct toskánských mutací se nevyskytovalo u žádného evropského národa,zato se výrazně shodovalo se vzorky obyvatel asijské pravlasti Etrusků. Co dodat? O původu Etrusků existuje několik teorií. Legenda zaznamenána slavným starořeckým dějepiscem Hérodotem, tak získala na váze díky moderním poznatkům genetiky.

Zpátky k naší české zlaté kropence. I zde je legenda o jejím přesunu do Dánska. Bylo by opravdu zajímavé, pomocí porovnání genomu, zjistit příbuznost naší češky s dánskými autochtonními plemeny slepic. Dalším domácím zvířetem dovezeným ve třináctém století královnou Dagmar do Dánska byl skot. Tehdy u nás chovaná česká červinka, se dochovala do dnešních dnů v malé populaci. Patří také mezi genové rezervy České republiky. Shodou okolností je v Dánsku chováno podobné rustikální plemeno skotu,dánská červinka. Je to náhoda nebo mají česká a dánská červinka něco společného? Přestože je legenda o věnu hospodářských zvířat naší Přemyslovny "stará" pouze 800 let, mohla by přinést zajímavé rozuzlení.

Na závěr bych se chtěl zmínit o problémech stávajícího chovu české slepice v ČR jako celku. Kromě genetiky jednotlivce se zabýváme také genetikou populací jednotlivých plemen. Cílem chovu genových rezerv české slepice v ČR není zakonzervování plemenných a užitkových znaků,ale udržitelné zlepšování v rámci jejího původního ekotypu. Na měnící se životní prostředí a nemoci , reaguje populace určitým vývojem. Tato adaptabilita populace není možná bez velké genetické rozmanitosti. Již několik let se českým slepicím odebírají vzorky DNA(dříve krve,nyní nezralé peří),aby se zjistila genetická diverzita současné populace. Každé zúžení genetické rozmanitosti v chovu češek vede k častějšímu projevu letálních genů a zhoršení schopnosti adaptace na změny prostředí. Zatím jsme se bavili o možnosti uchování populace české slepice in situ.

Díky poznatkům současné vědy se nám nabízí poněkud nové způsoby uchování naší češky. Jedná se o metodu poněkud statickou, ex situ. Princip spočívá v kryokonzervaci genetického

materiálu. Širšímu rozšíření u většiny genových zdrojů brání diametrálně rozdílná životnost zárodečných buněk. Při hlubokém zmrazení a následném rozmrazení je procento přežívajících zárodečných buněk rozdílné v závislosti na druhu,ale i plemeni hospodářských zvířat. U drůbeže je zatím pouze asi na 50 procentech. Tato metoda by mohla mít význam pro přežití genových rezerv při náhlých epidemiích ,které by zdecimovaly stávající populaci. Přesto si myslíme,že česká zlatá kropenka může dlouhodobě přežít pouze ve společné symbióze s chovateli v původním prostředí,tak jak to bylo po stovky let.

Vážení čtenáři,až navštívíte nějakou chovatelskou výstavu s expozicí české slepice zlaté kropenaté,připomeňte si její dávnou minulost a nechte se chvilku unášet prastarými legendami.

 

Text a foto

Ing. Aleš Bukovský

Bc. Daniela Bukovská

foto  - obr_14_87_1

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Tisková zpráva

vydáno:01.02.2024

img

Český albín

vydáno:01.02.2024

img

PF 2024

vydáno:24.12.2023

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz