132aaa

jste zde: úvodní » Poštovní holubi » Vzdušné souboje našich závodníků


Vzdušné souboje našich závodníků

 

 

Na holubářském diskusním fóru přítele Matušky nás zaujala informace o možné spolupráci husí a holubů v boji proti opeřeným predátorům. O ostražitosti husí se vyprávějí legendy. V diskusním příspěvku bylo uvedeno: „ Traduje se, že za velkého vpádu Galů do starého Říma, někdy kolem roku 387 před naším letopočtem, husy zachránily Řím. Galská vojska se v tichosti přiblížila v noci k městu bažinami, ale husy začaly kejhat a probudily tak římské obránce, kteří do té chvíle spokojeně spali na hradbách. Ti pak Řím ubránili. Husy se staly symbolem chytrosti a ostražitosti. Všichni si husí od té doby velice vážili.“ V další diskuzi se vedla polemika, zda soužití husí a poštovních holubů může mít pozitivní vliv na snížení ztrát způsobených opeřenými predátory.

Protože chováme poštovní holuby a také husy bude se naše povídání točit i kolem tohoto tématu. Bydlíme na statku uprostřed vesnice na okraji Plzně. Poštovním holubům se věnujeme druhým rokem. Vloni jsme nechali vyletět na jaře 30 výletků. Připravili jsme je na závod holoubat. Po třetím závodě, pro Plzeňáky pověstný Kirchberg, nám zůstali tři závodníci. S těmi jsme bez problému dolétali zbylý program. Po krachu na Kirchbergu jsme nechali vyletět ještě dalších třicet pozdních holoubat. Od starších holubářů jsme se dozvěděli, že z „pozdňáků“ nic nebude. Podzimní holoubata jsou náchylnější k nemocem a jako roční se ztratí. To nebyla pro nás zrovna optimistická prognóza. Jeden holubář nám dal naději. Určitá šance pro pozdní holoubata by snad byla. Denně je honit přes zimu okolo holubníku. Zažehnutá jiskřička naděje pohasla s informací, že většina chovatelů u nás holuby zimuje zavřené ve voliéře a vypouští je až na jaře. A teď babo raď.

Rozhodli jsme se pro trénink holoubat přes zimu. Bez výjimky šla každý den na prolet. Zkraje podzimu holoubata úspěšně trénovala. Postupně jak ubývalo stěhovavých ptáků, přicházely první střety s dravci. Sotva se holubi stáhli z proletu na hřeben stodoly, do vzduchu je pravidelně zvedl prolet krahujčího samce. Okolo vánočních svátků se objevil sokol. Nedovedete si představit ty každodenní vzdušné souboje. Asi největší intenzita útoků přišla po novém roce. Na blízké Litické přehradě zimovali různí orli a další opeřenci se zahnutým zobákem. Kromě nich pravidelně přetahovali přes náš dvůr velká hejna kormoránů a volavek. Holubi si mohli krky ukroutit sledováním vzdušného prostoru nad nimi.

Pošťáky jsme pouštěli většinou až po poledni. To se zdivočelí holubi vraceli s plnými volaty do Plzně a dravci tak měli možnost si ulovit kořist bez kroužku. Přesto se naši holubi stali častým terčem útoků. Asi nejviditelnější byly útoky sokola. Ten kroužil okolo hejna a svými nálety se snažil některé holoubě oddělit. Holoubata se doslova semkla a kmitavými pohyby se snažila zmizet z jeho dosahu do neskutečných výšek. Často odlétala mimo dohled ze dvora. Z počátku jsme dokázali sokola odehnat tleskáním.Později již na tleskání vůbec nereagoval a nalétával nad statkem v naší přítomnosti. Holubi byli srdnatí, a přestože věděli, co je čeká, vydávali se znovu na pravidelné prolety. Jednou, zrovna jsme se chystali na štědrovečerní večeři, u nás na statku někdo zazvonil. Jeptišky z naší fary nám přinesly vystrašeného holuba. Odchytili ho v kostele, kde hledal úkryt před predátory. Fyzicky byl v pořádku, ale psychicky byl notně rozrušený. Dva dni ani nežral. Z voliéry se odvážil na prolet až po týdnu.

S blížícím se jarem přešla holoubata na jinou taktiku. Prolety prováděla v malých kruzích nad dvorem. V případě nebezpečí zalétala do stodoly nebo do voliéry.

A výsledek? Do dubna jich zbylo neuvěřitelných 25 kusů. Ztratilo se pouze pět holoubat. Což je až překvapivý úspěch. Že by pomohly husy? Každopádně spolu opeřenci komunikovali a při odhalování dravců spolupracovali. Navzájem se upozorňovali na hrozící nebezpečí.

 

Pozdní holoubata přečkala zimu a útoky dravců. Nemohli jsme se dočkat prvních našich závodů v životě se staršími holuby. Ročáci (naše protrénovaná pozdní holoubata) letěli bez větších problémů závodní program. Dokonce i bodovala. Do již zmiňovaného Kirchbergu téměř beze ztrát. Po tomto prokletém závodě zbyli opět tři závodníci. Byl to pech. Opeření sportovci se v zimě dokázali ubránit predátorům usilujícím o jejich život a nakonec skončili na závodě se jménem Kirchberg. To nám nedalo spát. Začali jsme se o tuto německou obec více zajímat. Zjišťovali jsme, kde leží a proč nám na něm ztroskotala už druhá výprava našich závodníků?

A co se mezi plzeňskými holubáři o tomto vypouštěcím místě, přezdívaném zabiják, povídá? Startovací místo Kirchberg se nachází v Bavorsku, zhruba 262 kilometrů od středu bývalé OS Plzeň. Což není rozhodně nějaká velká vzdálenost.

 

Holubi z OS Český západ mají z většiny vypouštěcích míst v Německu pohodlný prolet do naší republiky mezi Českým lesem a Šumavou. Při vletu do naší republiky často závodníci kopírují trasu dálnice D 5 z Plzně do Bavorska okolo vrcholu Přimda. Široká autostráda jim zaručuje pravidelný odlesněný pás s dobrým výhledem do okolí a umožňuje včas reagovat na blížící se nebezpečí. Pokud závodníci letí z různých příčin více z jihu, posledním možným vletem na Plzeňsko je Všerubský průsmyk.

 

Pokud je vypouštěcí místo více na jihu, to platí pro zmiňovaný Kirchberg a fouká severozápadní nebo dokonce severní vítr, holubi jsou při cestě domů zanášeni jihovýchodním, popřípadě jižním směrem. Na vynucené trase oblétávají pro ně nebezpečná místa a blíží se k hradbě Šumavských hvozdů.

A zde pravděpodobně nastává osudové rozhodnutí našich sportovců. Místo letu doleva směrem k ašskému výběžku se holubí hejno vydává asi doprava, směrem na Pasov a dále na Linec. Holubi letí po úpatí kopců na německé straně Šumavy. Zalesněné hory, na kterých se často při nepříznivém počasí nachází zeď z neprostupné mlhy, je nutí letět dále od jejich domova. Pro mnoho závodníků se tato „objížďka“ stává osudnou. Pravdivost této teorie je podložená dolety některých opožděných závodníků. Už několikrát s sebou přivedli holuby s rakouskými kroužky z oblasti Lince a Vídně. Pravdou je, že Kirchberg je osudný hlavně pro holoubata a ročáky. Ale v některých letech se z tohoto krachového závodu nevrátilo i mnoho starších a zkušených borců.

Co říci závěrem? S poštovními holuby se člověk zkrátka nenudí. Je pořád co zlepšovat a učit se. Ještě, že v naší základní organizaci je mnoho holubářských legend ochotných vždy poradit. A pokud přijde první úspěch, je to hřejivá náplast na všechny předchozí neduhy.

 

 

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Časopis IF Poštovní holub,1/2012

foto  - 4180foto  - 4179

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

První vlaštovka u nás jaro nedělá...

vydáno:23.03.2019

img

Letos přiletěly vlaštovky brzy. Loni jsme zaznamenali posla jara s červenou skvrnou na hrdle o...

»více

Chovatelská přehlídka v Kolešovicích 8.-10.2.2019

vydáno:00.00.0000

img

Starobylá budova bývalé fary hostila počátkem února chovatelskou přehlídku.Několik fotografií...

»více

"Venčení" poníků

vydáno:19.01.2019

img

                                                                                                 ...

»více

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz