Jó třešně zrály, zrovna třešně zrály…

Specialista na dlouhé tratě Jiří Benda z OS Český západ

Jistě každý zná písničku od zpěváka Waldemara Matušky: „ Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály,
sladký třešně zrály, a jak to bylo dál?“ Text této optimistické písně mě napadl při návštěvě holubáře a velkého pěstitele znamenitých třešní Jirky Bendy. Návštěva se uskutečnila letos v červnu. Počasí přálo a den byl jako malovaný. Po vstupu na dobře udržovanou zahradu s rodinným domkem a rozlehlým chovatelským zařízením, vedly naše kroky nejdříve do přilehlého sadu s neskutečně dobrými třešněmi. Cílem návštěvy byla ochutnávka úrody lahodných třešní srdcovek a prohlídka úspěšného holubníku zvláště na dlouhé a super dlouhé tratě. Za zmínku stojí pohled do údolí na předhůří Šumavy z jeho třešňového sadu a zvláště terasy domu. Při dobré viditelnosti se na obzoru tyčí osmdesát kilometrů vzdálená hraniční hora Ostrý vysoká 1293 metrů.

Než se dostaneme k holubům a sportovním výsledkům, zůstaneme ještě chvíli u třešní. I zde jsou zajímavosti a není třešeň jako třešeň. Zrání probíhá v takzvaných třešňových týdnech. První třešně dozrávají už v květnu, a proto se nazývají májovky. Ty dlouho nevydrží, protože se o ně většinou postarají špačci, lidově řečení špáďulové. Po nich přichází na řadu srdcovky a polochrupky. Mají měkkou dužninu, menší plody a jsou vhodné pro přímý konzum. V pozdním létě dozrávají sladké, ale často červivé chrupky, jinak také řečené křuplice. Jsou větší, mají tuhou dužinu, slupku a jsou vhodné i na zavařování, výrobu třešňového vína, likéru či džemu. Každopádně mají třešně a produkty z nich blahodárný vliv pro lidský organismus, jelikož pomáhají čistit krev játra a ledviny. Na druhou stranu je třeba dávat pozor na hojnou konzumaci třešní a následné doplňování tekutin. Je všeobecné známo, že na třešně se nesmí pít, protože by vás mohlo postihnout bolení břicha.

Vedle zmíněných třešní se Jirka Benda věnuje holubářskému sportu.

První holuby si přivezl do svého rodiště ve Štěnovickém Borku na jihu Plzeňska v roce 1956. Získal je od svého bratrance Karla Trylče z Hradčan u Přeštic. V patnácti letech, v roce 1959, se zúčastnil svých prvních závodů. Hodiny tehdy nebyly běžně k mání, proto vozil plíšky do konstatovacího místa na kole. Cesta vedla lesní pěšinou do 7 kilometrů vzdálených Černic přes vrchol Valík, pod kterým dnes vede dálnice z Prahy na Rozvadov.  Úspěšný mohl být pouze u dlouhých tratí, tam měl při vzdáleném konstatování určitou šanci na dobré výsledky. To byl možná impuls k jeho pozdějšímu profilování na dlouhé tratě. Za život vystřídal tři holubářské spolky. Nejdříve byl ve slavné plzeňské organizaci Ideál, později závodil v ZO Božkov a poslední roky závodí v základní organizaci Starý Plzenec. I když mají v současnosti 13 členů, vlastnímu sportu se věnuje pouhých 6 chovatelů. Tak malý počet aktivních účastníků závodů může vést k problémům při nasazování. To se potvrdilo v letošním roce při soutěži holoubat. Při jednom závodě se jich nesešlo pět, což vyžaduje závodní řád. Závod se neuskutečnil, a přestože další výsledky byly výborné, hendikep chybějícího závodu je z bojů o vavříny vyřadil. V domovském spolku mnoho let vykonává náročnou funkci výcvikáře.

Svůj chov neustále doplňuje novými posilami. Pozitivní posun v závodních výsledcích zaznamenal s převážně červenými holuby Sekretýn od přítele Bultase z Přeštic. Původem byli od Josefa Diviše, dědečka manželky současného holubáře a funkcionáře Josefa Kondryse z Koterova u Plzně.

Jiří Benda dlouhodobě spolupracuje s úspěšným chovatelem v OS Český západ Vladimírem Chmelířem. Již v 70. létech si měnili holuby původem od Miroslava Neurwirta z Plzně. V současné době spojili síly a podílejí se na odchovu sourozenců veleúspěšných holubů závodících u Ládi Chmelíře. Každý vlastní jednoho z rodičů, proto se o potomstvo dělí. Červený holub Jirky Bendy ze Sarony DV-02-02574-4388 a holubice Ládi Chmelíře CZ-03-0308-497 dali v minulosti červeného holuba 04-083-827, který mimo jiné získal v roce 2009 1. cenu za výkon za dva roky. A mladší taktéž červený sourozenec 08-083-8 získal 1. cenu za výkon za dva roky v roce 2011 a 2012.

Po roce 1989 získal holuby linie Delbar. To byla opravdová trefa do černého, vláště  na dlouhých tratích. Však je také získal od úspěšného chovatele Václava Černého z Příchovic. Původ holubů můžeme nalézt v Německu na holubníku Kölbela a Wichmanna. Z této linie má současný chovný pár číslo 1 a nejlepší závodníky na DT. Na krátké a střední tratě létá s holuby kmene Horemans, Janssen, Stichelbaut a Vandenabeele od rodiny Zahradníků.

Hlavní specializací Jirky Bendy jsou však dlouhé a super dlouhé tratě. V letošním roce vyhrál 1. místo v kooperaci OS Český západ a OS Domažlice ze závodu Ostende s delbarským modrým kapratým holubem 07-037-645. Stal se zároveň vítězem CM dlouhých tratí a zároveň i DT Čech v oblastním sdružení Český západ. Ve výkonu 2012 holub získal 2. místo s modrým kapratým holubem číslo 07-037-668 2. místo. Výčet úspěchů za jeho životní kariéru je opravdu dlouhý. Za zmínku stojí 12. místo na olympiádě v Polsku (Sosnowiec) v roce 2010 s holubem CZ-03-037-1120.

Z minulosti zaujmou výsledky z národních závodů. V roce 1973 získal 1. místo z 1150 km vzdáleného rumunského Giurgiu. O rok později letěl národní závod z Minsku ležícího v tehdejším Sovětském Svazu, v současnosti hlavní město samostatného státu Běloruska. Závod byl dlouhý 1080 kilometrů a byl nesmírně těžký. Holub dolétl 8. den, což představovalo 7. cenu. Procenta končila až 12. nebo 13. den! Holuby se na vypouštěcí místo sváželi vlakem. Aby dorazili v pořádku, museli mít doprovod. Ten zajišťoval krmení, napájení a dbal, aby se holuby během dopravy neztratili. V roce 1976 letěl Jiří Benda závod z Filiasi (952 km). Získal 3. cenu. Další kvalitní dolet z národního závodu představovala 2. cena z roku 1985 z rumunské Oravity (vzdálenost 966 km). Za zmínku stojí závod z roku 1969. Na rozdíl od předešlých závodů z východu se letěl západ. Změna směru je v současné době předmětem vášnivých diskuzí. A jak se následně dozvíte, tehdejší opeření borci dokázali bodovat z obou směrů. Z tehdejšího západoněmeckého Aachenu (542 km) dokázal jeho holub zvyklý na lety z východu, získat 1. místo.

Po změně režimu se letěl v roce 1990 národní závod z již zmínění rumunské Oravity. Ze vzdálenosti 966 kilometrů, v pásmu OS Klatovy, Plzeň, Karlovy Vary, Chomutov, Liberec, Louny doletěl jeho holub1. místo! O rok později se letěl národní závod ze španělské Barcelony. Nasazeno bylo 27 352 holubů z celé Evropy. Závod byl těžký a připomínal závod z běloruského Minsku. Holub dolétl 8. den, což znamenalo 4. cenu z nasazených holubů tehdejšího Československa. Procenta končila 10. den. Velkou radost z doletu, však zkalil úhyn závodníka. Holub dolétl totálně vysílený a přes veškerou péči do 14 dnů zemřel. Určitou útěchou byl obrovský mosazný pohár, který obdržel z Belgie od pořadatelů závodu a diplom podepsaný českým organizátorem Vítězslavem Máchou.

V roce 1994 se umístil na 1. místě jeho holub ze závodu Le Havre (960 km) a 1. místo vybojoval i v roce 2001 z Le Mans (984 km). Z kratších závodů získal v posledních létech 7 x první cenu ze závodu z Bruselu (666 km), 2 x 1. cenu ze závodu Sint Niklas a první cenu v roce 2000 ze závodu Lile (750 km).

A jak motivuje své vdovce na dlouhé tratě? Den před závodem zavře holubici s vdovcem do budníku. Za šera holubici odebere. A druhý den košuje. U některých jedinců se mu osvědčil jiný způsob. Holubici a vdovce nezavírá den před závodem do budníku, ale na podlahu rozhodí pár stébel na stavbu hnízda. To jeho závodníky před nasazením inspiruje k lepším výkonům. Po příletu ze závodu nechává holubice u vdovců do rána. Krmení i veterinární péče nijak nevybočuje od osvědčené klasiky. Věří na pivovarské kvasnice a přírodní mačkaný česnek. Obojí přidává v závodní sezoně 1 x týdně na krmivo.

Závěrem popřejme holubáři Jirkovi Bendovi mnoho úspěchů s jeho dlouho traťovými holuby. Jelikož je také pěstitel růží a má rád písničky od zpěváka Waldemara Matušky zakončím povídání stejně, jako jsem začal, textem jeho známé písně Růže z Texasu:“ Kdo si kazíš smysl pro krásu ať s tou anebo s tou, teď víš, že kromě Texasu tyhle růže nerostou, ať máš kolťák nízko u pasu, ať si třeba zloděj stád, tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.“

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Informační zpravodaj Poštovní holub 1/2013