132aaa

jste zde: úvodní » Poštovní holubi » První mistr nové OS Český západ


První mistr nové OS Český západ

 

Poštovní holubářství na západě Čech zaznamenalo v loňském roce výraznou změnu. Dvě sousední oblastní sdružení, Plzeň a Klatovy, se po vzájemné kooperaci v předešlých letech dohodly na spojení obou organizací. Spolupráce výše uvedených spolků byla dovršena v prosinci roku 2010 na výstavě v Oseku u Rokycan. Na základech obou organizací vznikl nový subjekt s názvem Český západ. Pro soutěžící chovatele byl rok 2011 velkou výzvou. V daleko silnější konkurenci mohl zvítězit pouze nejlepší z nich. A komu se podařilo získat prestižní titul? Již správně tušíte, že další povídání bude o chovateli, který si dosáhl na pomyslné vavříny.

Mistrem OS Český západ pro rok 2011 se stal Ladislav Frýba. Vítězství nebylo pro ostatní chovatele žádným překvapením. Závodní výsledky měly u něj v posledních letech vzestupnou tendenci. Jeho borci dávali svými výkony najevo, že patří do absolutní špičky tehdejší OS Plzeň. V předešlém roce obsadil přítel Ladislav Frýba druhé místo.

V chovu poštovních holubů není žádným nováčkem. S holuby závodil v mládí jeho otec, také Ladislav a neznámý není na plzeňsku ani jeho strýc Jaroslav.Přítel Frýba začal holubařit ještě v jeho rodišti v obci Zruč. Nyní žije se svojí rodinou na bývalé zemědělské usedlosti v malebné obci Druztová, kde má ideální podmínky pro svůj chov. Vesnice se nachází nedaleko od Plzně a leží severovýchodním směrem. Nedaleko protéká mohutná řeka Berounka vzniklá soutokem čtyř řek (Úhlava, Úslava, Mže a Radbůza) na katastrálním území města Plzně.Blízkost vodního toku byla určitě motivací pro jeho další velký koníček.Kromě holubů se přítel Ladislav Frýba věnuje sportovnímu rybolovu. S oblibou říká, že si u vody odpočine a uspořádá si své myšlenky. Pod příkrovem zeleného ticha a při pohledu na hladinu řeky, má čas v klidu přemýšlet o holubech a vymýšlet strategie na budoucí závody.

S přítelem Frýbou jsme se poznali před dvěma lety při kontrole doletů holoubat v jeho bydlišti. Spolu s nestorem holubářství na Plzeňsku, Josefem Muchnou, jsme dohlíželi na dodržování závodního řádu. Od té doby jsme sledovali úspěchy tohoto skromného a úspěšného chovatele a jeho vítězné tažení v závodní sezoně roku 2011. Vloni, mezi vánočními svátky, jsme ho opět navštívili, tentokráte s fotoaparátem a zápisníkem, abychom čtenářům přinesli informace o tomto úspěšném holubníku.

V posledních pár letech jsi udělal mnoho práce se svými poštovními holuby a svůj chov jsi dovedl na pomyslný Olymp. Můžeš se zmínit na počátku rozhovoru, kdy u tebe přeskočila chovatelská jiskra a jak vypadaly tvoje chovatelské začátky?

Když se zpětně zamyslím, tak u nás vlastně vždycky něco létalo, takže se omezím na informaci, že organizován jsem od roku 1980. První poštovní holuby jsem donesl od svého strýce Jaroslava. Další holuby jsem získal od tehdejších vynikajících plzeňských chovatelů Pavla Filipa a zejména Pepíka Chmelíře. U druhého jmenovaného jsem takříkajíc prohlédl. Malý stav holubů, komorní prostředí a vztah mezi chovatelem a holubem to bylo pro mě něco nového a musím říct, že podobný pocit jsem už na žádném jiném holubníku neměl. Škoda, že tento chovatel ukončil před lety aktivní činnost. Myslím si, že by měl co říci ještě dnes.

V mládí jsem měl vedle holubaření i jiné zájmy a proto tohle období považuji jen za jakési oťukávání. Nedlouho po vojně jsem začal budovat vlastní „hnízdo“ a samozřejmě výsledky tomu odpovídaly. Přirozená metoda, vynechání některých závodů, prostě z dnešního pohledu trochu chaotické holubaření. Po přestěhování do Druztové v roce 1992 dostává všechno jistý řád a úspěchy na sebe nedaly dlouho čekat. Několikrát umístění v první desítce a v roce 1995 třetí místo.

Na kterých holubech máš založený chov. Na holubníku máš několik mimořádných jedinců, můžeš nám je představit?

V roce 1996 naše oblast otáčí směr závodů a tím vlastně začíná nová etapa na mém holubníku. Staří závodníci velice špatně reagovali na západní stanice. Při závodech se buď to ztratili, nebo byli pomalí a ani s odchovanými holoubaty starých kmenů to nebylo v následujících letech o mnoho lepší. Spolehlivost byla vynikající, ale rychlostně stará linie nestačila na stále více se prosazující importy ze západu.

V té době mě zaujaly výkony holubů karlovarských chovatelů Jana Baláže, Ládi Buriánka a persony západočeského holubářství pana Alexe Tauše.Jedná se o holuby původem od známého chovatele Jana Drevenaka z německého Offenbachu, linie Verstraete a tak zvaná modrá linka odEijerkampa. Všichni jmenovaní mně vyšli vstříc. V roce 2001 dochází k úplné obměně chovných holubů. Další posily chovu přišly od Pepíka Kondryse.Jednalo se o několik kusů originálních holubů linie Flor Engels a Vestraete. Již první odchovy dávají tušit, že to byla trefa do černého. Základním top párem se ukázal holub modrý pruhový, číslo 01-025-713 od Alexe Tauše, linie Verstraete - modrá linka ve spojení s holubicí číslo 01-025-155 od Jana Baláže, linie Janssen - modrá linka. Potomci tohoto páru dnes tvoří páteř chovného oddělení. Rovněž vynikající je holubice 02-025-279 od Jana Baláže, linie Verstraete - nakrevněná modrá linka. Její syn 05-087-306 se stal vítězem zemského závodu Vierzon. Malá perlička k chovné hodnotě holubice „279“. Ve stejný víkend, kdy vítězí „306“ z Vierzonu, vyhrává v OS Karlovy Vary kamarád Láďa Burianek. V závodu Kaiserslautern vítězí s holubem 09-087-201, rovněž synem legendární holubice“ 279“.

Další stálicí je dcera základního páru holubice 04-087-117. Tato vynikající závodnice se může pochlubit titulem několikanásobné ESO holubice OS Plzeň, vítězka kat A, B, super ESO OS a 2. ESO holubice České republiky 2008. Do chovu byla převedena po velice úspěšné sezoně 2008 a každoročně odchová alespoň jednoho špičkového závodníka. Velmi podstatné na“ modré lince“ je léty potvrzená skutečnost, že „tah na branku“ se ukazuje i v následujících generacích.

Pro životní pohodu opeřených sportovců je důležité dobré bydlení. Popiš jednotlivá chovatelská zařízení pro různé kategorie holubů v tvém chovatelském areálu?

Současný chovatelský areál se skládá ze tří samostatných holubníků. Hlavním stavebním materiálem je dřevo a stavby jsou velice vzdušné. Všechny mám orientovány na jižní stranu, stojí na vyvýšených pilotech v mírném svahu, což pokládám za velmi důležité. Horní holubník má tři oddělení. Dvě chovná pro 22 párů a jedno pro klasické vdovce s 12 budníky. Prostřední, tak zvaný hlavní, má také tři části. Skládá se z oddělení pro totální vdovce s 30 budníky, sekce pro závodící vdovy a mini separace pro liché roční samečky, cca 10-15 ks. Spodní holubník je na 70 ks výletků. Všechny stavby jsem budoval postupně v první polovině devadesátých let. Mají částečně rošty na podlaze pro usnadnění čistění. Pokud chci udržet vše v čistotě a poskytnout holubům co potřebují, je to dost časově náročná věc. V závodních odděleních používám elektronický systém konstatování. Prakticky ve všech odděleních provádím neustále nějaké úpravy a pořád nejsem spokojen. Zkrátka pořád je co zlepšovat a zdokonalovat. Osobně pokládám dobrý holubník za základní předpoklad úspěchu. Chovatel si potom může dovolit omezit na minimum některé preventivní léčebné kůry, například dnes tak moderní dýchací cesty, a tím méně zatěžovat organismus holuba.

Jakou závodní metodu uplatňuješ na svém holubníku? Používáš nějaké speciální motivace před nasazením na závod?

Jak z výše uvedeného vyplývá, hlavní tíha spočívá na třiceti párech totálních vdovců. Hlavní energii věnuji dvanácti samečkům na klasickém vdovství, které uvažuji v budoucnu používat na dálkové tratě. Totální vdovce dávám do páru kolem 8. března s ohledem na počasí. Pářím celé oddělení současně. Závodníci odchovají po jednom holouběti a zhruba dvanáctý den jsou rozděleni a začíná klasické kolečko. Pracuji na směny, takže nejsem zcela pánem svého času, a proto dost improvizuji. V praxi to znamená, že samičky se dostanou k holoubátku jen odpoledne na zhruba dvě hodiny. Není to zrovna ideální, ale taková je realita. V tomto období provedu soukromě 2-3 tréninkové lety na 20 až 40 km a navazují oblastní nácviky. Na první závod jdou závodníci z holoubat.Po návratu do dvou dnů odstavuji holoubata a začíná klasické „vdovčení“. Tréninkové lety dávám jednou denně a to navečer s postupným zvyšováním nuceného proletu během týdne až na jednu hodinu. Výjimku dělám v druhé půli sezony a při velkých vedrech, kdy nechávám tréninkovým letům volný průběh. Jsem toho názoru, že pokud jdou vdovci na trať, týden co týden, mají natrénováno až dost. Před závodem ukazuji partnery vždy, výjimkou je dlouhá trať nad 650 km. Po příletu je společný čas na holubníku regulován dle obtížnosti závodu. V závodech se přiznám, že velmi nerad něco měním. Pokud holubi dobře letí, není ke změně důvod. Moje zkušenosti s různými „zaručenými“ motivacemi jsou vesměs negativní. Každý holub je jako člověk určitá osobnost. Dokážeme eventuelně zvýšit výkonnost na jeden závod u určitých jedinců, ale u jiných se dočkáme zcela opačného efektu. Navíc v příštím závodě zaznamenáme většinou pokles výkonnosti. Jsem zcela přesvědčen, že přehnaná motivace na určitý závod je to nejhorší co můžeme udělat. Každý chovatel proto musí zvolit svojí metodu, která mu při závodění vyhovuje. Musí nastolit určitý režim a toho se držet. Není totiž nic horší, než chaotické změny během závodů. Kdysi jsem někde zaslechl, že dobrý holubář je jako dobrý hokejový rozhodčí. Vede zápas, ale sám je vidět co nejméně. Nezbývá než souhlasit. Mnoho cest vede k úspěchu a je na nás abychom si vybrali tu správnou.

Budoucí závodník se začíná formovat již od holouběte. Jaký máš názor na závody holoubat?

Holoubata jsou budoucností každého holubníku. Pro svoji potřebu nechávám vylétnout asi 70 ks. Zdravotní prevence zde omezuji na minimum.Vakcinuji Pharmavacem - columbi 2, před nácviky udělám trichomoniádu a pak už jen řeším případné problémy. Co se týče závodů samotných, tady asi zklamu všechny skalní příznivce soutěže holoubat. Závody holoubat považuji za důležité, ale, prioritní pro mě zůstává sezona starých. Po ukončení hlavní sezony mi totiž na nějaký čas „vypadne škrabka z ruky“ odjíždím na dovolenou a podle toho moje závodění s holoubaty vypadá. V posledních letech se ještě přidává holouběcí nemoc a tak ztráty mám dost citelné. Na druhou stranu ročáky ztrácím ojediněle. Výletky selektuji v průběhu celého léta. Na závody se dostane jen to, co „sedí v ruce“. Z výsledků holoubat nedělám žádné závěry. Již několikrát jsem ztratil jako roční nejlepší holoubě a naopak s průměrného vyrostl špičkový závodník.

Důležitou součástí strategie vedoucí k úspěchu je metoda krmení. Jaký krmný plán používáš během závodů?

Během závodní sezony krmím klasicky třífázově. Sám si míchám dietní, závodní směs a směs drobných semen. Kromě toho kupuji tři druhy od firmy Paloma. Nějaký pevný krmný plán nemám. Krmení míchám podle předpokládané obtížnosti a délky závodu. Zjednodušeně nejde vlastně o nic jiného než o regulaci bílkovin a olejnin. V zásadě platí uprostřed týdne více bílkovin v závěru více olejnin. První dny po závodě krmím méně s postupným zvyšováním dávky. Poslední den před nasazením dostanou závodníci plné krmítko. Ráno v den košování je podána dieta. Krmení je rozděleno na dvě části. Ráno dávám jednu třetinu a večerdvě třetiny krmné dávky. Směs dávám do společného krmítka. U holubů konkurence zvyšuje apetit a dávku, kterou holub přijme. Přes vodu jsou podávány vitaminy, elektrolyt, jablečný ocet a propolisová tinktura. S podáváním vitaminů jsem na počátku sezony opatrný, neboť méně znamená někdy více. Na krmení aplikuji dvakrát v týdnu česnekový olej s pivovarskými kvasnicemi a Vispuminem. Nic nového pod sluncem. Vše je spíše o kvalitě holubů. Žádný krmný plán neudělá s průměrného holuba šampiona

Říká se: „Kdo chvíli stál, už stojí opodál.“Toto rčení platí i v holubářském sportu. Jaké posily se objevily v posledních letech na tvém holubníku a připravily konkurenci krušné chvilky v budoucím zápolení?

Nezbývá než dodat, že tohle platí v našem koníčku na 110 %. Moje motto je, každý rok něco přinést a vyzkoušet. Základem je být přesvědčený, že to co donáším je minimálně tak dobré jako to co mám doma. V chovu praktikuji jak příbuzenskou plemenitbu, tak ostré křížení nepříbuzných jedinců. Jak pozorný čtenář zaregistroval, spolupracuji velice úzce s Láďou Buriankem. Pracujeme se stejným základem a neustále zkoušíme nové akvizice. Každý rok měníme holoubata, která jsou vyzkoušena na závodech. Vzájemně si měníme a půjčujeme chovný materiál a neustále zkoušíme. Společně konzultujeme složení chovných párů. Jak ukazují výsledky na obou stranách, jedná se o prospěšnou spolupráci. Poslední posilou u mne jsou holubi od přítele Miloše Mráze. Jedná se o holuby týmu M. G. A.Mack linie DeZutterx Herbots a hlavně holubi německého chovatele Klause Semmlmanna, linie Verrstraete x Imbrecht nakrevněná na jeho famózního holuba454 s názvem „Tornádo“. Již první odchovaná holubice 10-087-130 dokázala jako roční zaletět výsledek 9/9 a potvrdila správnou volbu. Další očekávanou posilou je holoubek od Maxe Danzera importovaný přes Zdeňka Pavlíka. Tento nádherně stavěný sameček je nakrevněný na Koopmanovu výbornou holubici Annelise. Zda bude posilou, ukáže až čas.

Jak připravuješ holuby na sezonu? Je všeobecně známé, že pouze zdravý holub dobře létá a boduje. Jaké léčebné kúry ve svém chovu používáš?

Příprava na novou sezonu u mne začíná zároveň s ukončením posledního závodu sezony minulé. Po závěrečné selekci, jsou všichni vdovci zapářeni.Minimem pro udržení se v závodním týmu je úspěšnost nad 50 % a je také přihlíženo ke špičkovým doletům. Toto kritérium platí pro dvouleté a starší holuby. Singl ročáci jsou doplněni do závodních oddělení a je od nich odchováno po jednom holoubátku. Závodníci se uklidní a já si usnadním práci při páření v následujícím roce. V tomto období nedělám žádné prevence a razím heslo: „Zpět k přírodě“. Po odstranění holoubat začínám krmit jen jednou denně. Krmím velice kvalitně s vysokým obsahem kulatiny a olejnin a to až do ukončení pelichání, to znamená asi do začátku prosince. Poté zvyšuji podíl ječmene až na 70 %. Pouze ve velkých mrazech přidám více kukuřice a slunečnice. Zdravotní prevence začínám ke konci roku Trichomoniádou (Ronidazol, Metrozol,Avimetronid). Následuje odčervení (Helmigal, Aldifal) asi v půlce ledna. První půle února je ve znamení očkování (Columba). Po nasednutí na vajíčka provedu léčebnou prevenci proti kokcidiím (Sutricol). Po každé kůře podávám probiotikum (Kolumbiferm). Toť vše. V sezoně už si hlídám jenom trichomoniády každý třetí týden. Samozřejmě tohle je ideální scénář, nemoci se nedá poručit a pokud se vyskytne, je potřeba včas reagovat.

Bez dobrého zázemí je provozování vrcholových sportovních výsledků téměř nemožné. Jaké máš zastání u své rodiny?

Určitě chci touto cestou poděkovat jak manželce, tak oběma synátorům, protože kdokoliv z nich je schopen mě krátkodobě zastoupit a to je hlavně vzhledem k mému zaměstnání velmi důležité. K dobrému zázemí patří i vztahy mezi chovateli v mé mateřské základní organizaci Zruč. Tady se k mému štěstí sešla dobrá parta nekonfliktních a tolerantních chovatelů, pro které jsou poštovní holubi stále ještě především radostí a zábavou.

Kteří borci se starají o úspěchy a poráží tvrdou konkurenci v oblasti? Můžeš představit jejich sportovní výsledky?

Na mém holubníku se prosadili následující závodníci:

  • Holub 08-087-43 - syn holubice 117 (modrá linka /Janssen/Verstraete) -za dva roky 20 cen, v roce 2011 - 1. v kategorii B v OS Český západ
  • Holub 09-026-114 - posila od L. Burianka (Prange /D van Dyk /Mack) -2011 - 11cen
  • Holub 09-087-231 (Flor Engels /modrá linka) – 2011 - 11 cen
  • Holubice 08-087-63 (Janssen /modrá linka) - za dva roky 20 cen, 2011 - 1. ESO holubice OS, 2. super ESO OS
  • Holubice 09-087-219 - dcera He 117 (Mack /modrá linka /Verstraete) – 2011 - 10 cen, 1. super ESO OS, 2. ESO holubice OS
  • Holubice 10-087-130 (Semmelmann /Verstraete /modrá linka) -jako roční z 9nasazení 9 x umístila, 2011 - 2. v kategorii G, 5. ESO holubice OS
  • Holubice 06-087-51 (Verstraete /modrá linka /Janssen) -za život 36 cen

K špičkovým závodním výsledkům patří i dobrá pohoda v holubářském sportu. Jaký máš názor na současné dění v chovu poštovních holubů?

Na tuto otázku je opravdu těžké odpovědět. Řekl bych, že na současném stavu toho není mnoho pozitivního. Odráží se tady asi nálada v naší společnosti obecně. Pokud dobře posloucháte ony nekonečné diskuse o strhávání holubů jinými holuby, různé požadavky na změny vypouštěcích míst, časů a podobně, mají jedno společné. Prosazují je chovatelé méně úspěšní nebo ustupující ze slávy. Je až udivující jak se těmto „výtečníkům“ hladce daří bořit vše fungující. Další věc, která trápí asi všechny oblastní sdružení, je prudký nárůst ceny nafty a s toho plynoucí navýšení ceny za nasazeného holuba. Není jiné cesty, než dát stranou svoje osobní zájmy a spojit se do větších celků, které budou schopny tuto krizi překonat. Závěrem bych chtěl popřát všem chovatelům pevného zdraví, tolerance a chovatelských úspěchů. LETU ZDAR.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovská

Informační zpravodaj - Poštovní holub 2/2012

foto  - 4368foto  - 4369foto  - 4370
foto  - 4371foto  - 4372foto  - 4373
foto  - 4374foto  - 4375foto  - 4376
foto  - 4377foto  - 4378foto  - 4379
foto  - 4380

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

PF 2018

vydáno:16.12.2017

img

PF 2018

vydáno:16.12.2017

img

Brahmánka bílá kolumbijská

vydáno:18.11.2017

img

Prodám dva kohouty velké brahmánky. Na Celostátní výstavě Chovatel 2017 v Lysé nad Labem, jeden z...

»více

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

www stránky ANTstudio.cz