Poštovní holubi-návštěvníci našich holubníků

Chovatel okrasných holubů se při kontrole svého chovu občas setkává s neočekávanou návštěvou. Když na voliéře či na střeše zaznamená naše zkušené oko nějakého vetřelce, je cizí holub náležitě prolustrován. Zdivočelí holubi, tzv. věžáci nebo kosteláci, jsou v chovu nežádoucí. Mohou přenést mezi naše chovance různé nemoci. Takový holub není vítán, a čím rychleji z našeho areálu zmizí, tím lépe.

Jiná je situace u holuba kroužkovaného. Po prověření zdravotního stavu se může záletník vrátit k původnímu majiteli nebo ho můžeme přenechat jinému chovateli. A jak je to v případě poštovního holuba?

Naše chovy navštěvují většinou pošťáci vracející se ze závodů. Poznáme je podle registračního kroužku a gumičky určené do konstatovacích hodin. Někteří holubi mají na noze připevněný elektronický čip. I v chovu poštovních holubů se používají moderní technologie pro sběr dat ze závodů. Ale o tom později. Registrační kroužek obsahuje mimo běžných údajů (registrační číslo holuba, rok narození, země), i číslo organizace, která kroužek vydala. Tento údaj pomáhá při dohledávání ztraceného nebo uhynulého holuba. Pošťák v našem holubníku nepředstavuje po zdravotní stránce nebezpečí. Chovatelé poštovních holubů jsou pověstní propracovaným systémem zdravotní prevence svých chovů. U poštovních holubů platí, že pokud nejsou zvířata v dobré kondici, nemají šanci dosáhnout náročných sportovních výkonů.

Poštovní holub se u nás většinou dlouho nezdrží. Na našem holubníku si odpočine, nabere nové síly a opět pokračuje dál do svého domovského holubníku. S návštěvou poštovního holuba jsme se několikrát setkali i u nás na holubárně. To nás inspirovalo zjistit o chovu pošťáků něco více.

Hodně chovatelů okrasných holubů používá poštovní holuby pro odchov holoubat náročných plemen. Krmiči jsou to spolehliví a mezi chovateli si získali dobré renomé. Jsou klidného temperamentu, odolní proti nemocem a jejich holoubata mají vždy plná volátka. Někteří holubáři chovají pošťáky - krmiče stejného barevného rázu, jako jsou ostatní jimi chovaní holubi. Při pohledu na jednobarevné hejno oceníme oku lahodící estetický dojem na barevně sladěnou leteckou skupinu. Krmiče a okrasné holuby ve stejném barevném rázu jsme viděli u chovatele českých staváků v Klabavě. Hejnko žlutě plavých holubů (pošťáků i staváků) působilo na první pohled uceleným dojmem. I takové detaily pomáhají chovatelům holubů naplnit své estetické cítění.

Přestože se poštovní holub chová hlavně pro letově sportovní vlastnosti, mnoho chovatelů u nás chová pošťáky pro radost, užitkové vlastnosti a v posledních létech i výstavní účely. Počet poštovních holubů na přehlídkách ČSCH se postupně zvyšuje. Je pravda, že pouhým vystavováním se nerozvíjí jeho důležitá orientační schopnost, ale to samé platí u holubů jiných plemenných skupin. Dnes se rejdiči, staváci a bubláci hodnotí především podle exteriéru a dříve byli ceněni pro další specifické vlastnosti.

Posuzovatelé holubů ČSCH přistupovali z počátku k hodnocení pošťáků s určitými rozpaky, ale v současnosti se poštovní holub na našich výstavách pomalu zabydluje. Pro zajímavost uvádíme některé rozdíly v oceňování poštovního holuba v Českém svazu chovatelů (ČSCH) a Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů (ČMS CHPM).

Hodnocení poštovního holuba

Poštovní holuby můžete vystavovat na výstavách Českého svazu chovatelů, kde hlavním hodnotícím znakem je jejich exteriér. Na výstavách pořádaných Českomoravským svazem chovatelů poštovních holubů musí hodnocený holub splnit určité výkonnostní požadavky (nalétané tzv. vítězné kilometry). Na těchto výstavách se holubi hodnotí ve dvou kategoriích - standard a sport.

Důležitost jednotlivých exteriérových znaků poštovního holuba je v jeho vzorníku platném v ČSM CHPH vyjádřena přidělovaným body, jejichž součet je pak vyjádřením celkové kvality holuba. Pro názornost uvádíme horní, tj. maximálně možnou, bodovou hodnotu, které může hodnocený holub v jednotlivých pozicích dosáhnout: Vyváženost a svalstvo – 29, křídla a kvalita peří 29, celková kostra, hrudní kost a vidličky (výběžky stydké kosti) – 9, hřbet, kostřec a ocas – 19, celkový dojem, hlava, oči a výraz – 9. V ideálním případě by tedy holub mohl při posuzování dosáhnout 95 bodů, což se však v praxi nestává.

Na výstavách pořádaných Českým svazem chovatelů je používán jiný systém posuzování, resp. není pracováno s body přidělovaným, ale srážkovými a navíc ve stobodové stupnici, přesto by výsledek posouzení měl být stejný. Tím chceme říci, že nejlepší holub by měl vždy zůstat holubem typu, i když jeho kvalita bude vinou poněkud rozdílných systémů posuzování bodově jiná. Ti nekvalitnější poštovní holubi získávají na výstavách ČMS CHPH nejvýše 93 body, na výstavách ČSCH (stejně jako holubi ostatních plemen) i 97 bodů - a v poslední době jsou tlaky na to, dávat holubům bodů ještě více.

Taktéž vzorník, který v ČSCH pro poštovního holuba platí, je jinak koncipovaný, i když významově je shodný se vzorníkem platným v ČMS CHPH. Uvádí se v něm, že poštovní holub představuje typ rychlého a vytrvalého holuba a pořadí důležitosti jeho plemenných (exteriérových) znaků při posuzování je následující: Rovnováha (výstižněji vyváženost (pozn. red.), celková harmonie, svalstvo – křídla a ocas, jakost opeření – tvar a pevnost zad, kořen ocasu – kostra (hrudní kost) – celkový dojem (hlava, oči, výraz, kondice).

V ČMS CHPH se pro poštovní holuby používá registrační kroužek o vnitřním průměru 8 mm, v  ČSCH registrační kroužek 9 mm i 8 mm.

Mnoho chovatelů holubů začalo s okrasnými holuby a skončilo u poštovních holubů. Hlavní motivací této změny je zájem o dosažení co nejlepších sportovních výsledků. Člověk je tvor soutěživý. Na druhé straně známe mnoho holubářů, co začínali s poštovními holuby a nyní se věnují chovu okrasných holubů. Důvody zrušení chovu sportovních holubů jsou různé. Někdy to způsobily sousedské vztahy, zdravotní stav chovatele nebo pracovní vytížení. Jelikož je holubářství natolik návykovým koníčkem, mohly by se u skalních holubářů objevit abstinenční příznaky, a proto tito chovatelé přecházejí k plemenům vyšlechtěných na bázi poštovního holuba. Zde můžeme uvést například německého výstavního holuba, giganta, anglického a amerického výstavního holuba.

I mezi chovateli již zmíněných gigantů můžeme nalézt bývalé chovatele poštovních holubů. Synonymum názvu gigant je obrovitý poštovní holub. Název nám napovídá, že tento nelétavý holub tvaru je často cílovou stanicí pro bývalé vyznavače sportovních klání. Jedním z důvodů může být i zbarvení holubů obou plemen. Gigant i poštovní holub se vyskytuje nejčastěji v modrém pruhovém rázu. Ale zpátky od spekulací k poštovním holubům.

V chovu pošťáků se setkáváme s různými krevními liniemi, označovanými zpravidla podle jmen jejich chovatelů, lépe řečeno zakladatelů. Většinou se jedná o chovatelské legendy z Belgie, Nizozemska a Německa. Tyto státy se řadí v poštovním holubářství mezi velmoci. Rodiny některých holubářů se věnují chovu poštovních holubů po generace. Holubi z každého takového mnohaletého chovu pak zákonitě mají své určité znaky, například velikost postavy, strukturu ozobí, tvar a délku hlavy, postavu, hrudní svaly, křídla, ale často i barvu opeření.

Barevný ráz u sportovně vedených holubů není cílem plemenářské práce. Hlavní jsou závodní výsledky. Přesto se v chovech poštovních holubů vyskytují linie se zajímavě zbarevným opeřením. U „kmene Moulemans“ se často vyskytují takzvaní „kaštánci“. Jsou to červení, plnobarevní nebo různě strakatí holubi. Někteří jedinci jsou téměř čistě bílí, což je u poštovních holubů vzácné zbarvení. Přesto výjimka potvrzuje pravidlo. V Belgii existuje chovatelka sportovně vedených bílých pošťáků. Svými výsledky šlape na paty konkurentům s převážně  modrými holuby.

Z těch věhlasných zahraničních chovatelů, jejichž holubi dlouhodobě vykazovali či vykazují (někteří z dále jmenovaných chovatelů již dávno nežijí a tudíž z plemenářského hlediska je vyloučeno, aby podíl krve jejich někdejších holubů v krvi holubů dnešních hrál významnější roli – pozn. red.), můžeme uvést například jména Janssen, Fabry, Marcel Desmet, Horemans, Moulemans, De Klak (Jos Van Limpt) a Schellens. Navzájem se liší využitelností na různé typy závodů. Někteří vynikají na krátkých a středních tratích, někteří jsou šlechtěni na dlouhé tratě. „Jansseni“ jsou například výborní sprinteři využitelní na krátké (do 300 km) a střední tratě (do 600 km). Převážně z „Janssenů“ vznikli holubi De Klak a Schellens. Již zmiňovaní holubi linie Moulemans vznikli také na bázi „Janssenů“ a „Van de Boschů“ . Na dlouhých tratích kralují nizozemští holubi z chovů Van Wanroye, Van der Wegena, Ardena a z někdejších chovů Van der Espta nebo Delbara . Tito holubi jsou úspěšní v závodech na 800 i více kilometrů..

Při vyhodnocování celoročních celostátních soutěží, a to nejen u nás, hraje velkou roli místo bydliště chovatele, resp. umístění jeho holubníku, a v souvislosti s tím závody, které se do nich započítávají. Podstatný rozdíl totiž spočívá v tom, zda trasa závodu vede ze západu na východ, či opačným směrem. U nás totiž většinou vanou západní větry, takže holubi létající s nimi v zádech, dosahují lepších časů než holubi létající opačným směrem.

Matematických kombinací umožňujících vybrat správné typy holubů pro budoucí závodní generace je mnoho. A to je voda na mlýn v soutěživosti jednotlivých holubářů. Návodů je přehršel a babo raď, který je správný. Každého napadne, že to bude asi systém chovatele s nejlepšími sportovními výsledky.

Zvláštní kategorií závodů poštovních holubů jsou závody na dlouhých tratích, kdy holubi letí i v noci. Holubi jsou vypouštěni až odpoledne, aby domů nedolétli ve stejný den. Vzdálenost těchto tratí často přesahuje 1200 kilometrů. Takové tratě nemohou létat běžní poštovní holubi, ale pouze vybraní a dobře trénovaní specialisté. Tyto závody jsou pro vyznavače opravdového adrenalinu.

Aby mohli chovatelé svoje dosažené výsledky v závodech mezi sebou porovnávat, existuje vypracovaný systém zaznamenávání dosaženého času doby letu. K tomu slouží různé konstatovací systémy. Dříve se využíval pouze mechanický způsob konstatování, v současnosti je na vzestupu elektronické zjišťování údajů dosažených výsledků.

Další velikou alchymií jsou různé způsoby chovu holubů určených pro vlastní sportovní výkony. Hlavní závodní období je od dubna do září. Kromě tradičního způsobu chovu se dnes často používá tzv. vdovský model. Spárovaný holub se vidí s holubicí pouze proto, aby byl lépe motivovaný pro rychlý návrat do holubníku. Po doletu je mu odměnou letmé setkání se svou partnerkou a znovu je ze závodníka vdovec. U klasické metody je využívána jiná motivace. Pokud holub krmí holoubata, po vypuštění se snaží co nejrychleji vrátit se do holubníku, aby mohl nasytit své potomky. Modelů pro získání špičkových výsledků je mnoho a vlastně každý holubář má svoje tajemství, jak docílit nejlepších výsledků.

Když to tak shrneme, chov sportovně vedených poštovních holubů je veliká věda. Shodneme se na tom, že tato zábava je náročná na volný čas, finance a organizační záležitosti. Odměnou jsou příjemné pocity po uvolnění endorfinů při sportovním klání, klubový život a chovatelské zážitky.

Až vám opět na holubník přilétne znavený poštovní holub, podle kroužku se přesvědčte, ze které země nenadálý návštěvník pochází. Na cestu do domovského holubníku mu popřejte mnoho štěstí v dalším letu. V dnešní přetechnizované civilizaci na něj čeká mnoho nástrah, které musí překonat, aby se vrátil šťastně domů.

Závěrem bychom chtěli poděkovat chovateli poštovních holubů Josefu Kubáskovi, svému sousedovi z Litic, za poskytnuté informace a možnost nafotit holubí závodníky.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Chovatel 9/2009