132aaa

jste zde: úvodní » Poštovní holubi » Klaus Semmelmann, poštovní holubář z Horní Falce


Klaus Semmelmann, poštovní holubář z Horní Falce

 

(časopis Informační zpravodaj Poštovní holub 3/2013)

Pro mnoho chovatelů poštovních holubů, zvláště těch ze západních Čech, je německý chovatel Klaus Semmelmann známým pojmem. Proslavil se především šlechtěním velice tvrdých holubů ze starých linek odolávajících nástrahám hlubokých hvozdů českoněmeckého pomezí.

Holubník se nachází v obci Flossenbürg, v těsné blízkosti českobavorské státní hranice, v členité vrchovině Českého lesa. Přilehlé pohoří se na německé straně nazývá Hornofalcký les, německy Oberpfälzer Wald.  Při naší návštěvě Klause Semmelmanna jsme měli možnost se seznámit nejenom s jeho holuby, ale i starobylým městečkem a přilehlou krajinou. Území Horní Falce je velice malebné a má bohatou historii společnou pro obě sousedící země. Svůj název získala v roce 1329 za vlády šlechtického rodu Wittelsbachů (z tohoto rodu pocházela známá česká královna a císařovna Sissi) uzavřením smlouvy v severoitalském městě Pavie. Část Horní Falce byla známá jako Česká Falc a později se stala českou korunní zemí.

Zajímavou historii má i obec Flossenbürg. Její dominantou je poměrně rozsáhlý hrad, který od německého císaře Fridricha Barbarossy v roce 1212 získal král Přemysl Otakar I. do dědičného léna. Hrad později využíval i český císař Karel IV. Až král Jiřík z Poděbrad o tento hrad přišel v roce 1459, ne v boji, ale díky dluhům.  Později se již panství Flossenbürg nepodařilo vykoupit a považuje se od 16. století za ztracené léno Koruny české. Je jistě zajímavé, že po mnoho století měli na chod tohoto území vliv čeští panovníci.

Z pozdějších dějin, stojí za zmínku, že v obci Flosssenbürk byl za druhé světové války zřízený koncentrační tábor. Otevřený byl v roce 1938 a osvobozený byl 23. dubna1945 americkou armádou. Dnes se nachází v jeho místě památník.

Vedle pěkné přírody a zajímavé historie byla hlavním cílem naší cesty návštěva holubníku Klause Semmelmanna. Společně s úspěšným chovatelem poštovních holubů  Ladislavem Frýbou z  OS Český západ, jsme v polovině června vyrazili na předem domluvenou návštěvu. Cestou jsme u města Tachova přibrali holubáře a lesníka Miloše Mráze. Ten již několik let úspěšně závodí v Německu ve stejném spolku jako Klaus Semmelmann. Miloš díky své dobré němčině, nejlepší z naší trojice, byl hlavním prostředníkem vzájemných diskuzí. Miloš i Klaus bydlí nedaleko společné hranice. Vzdušnou čarou jsou jejich holubníky poměrně blízko sebe a dělí je pouze hradba hor s hustým zalesněním. Zvláště při špatném počasí je pro závodníky návrat do rodného holubníku touto krajinou tvrdým oříškem. Uplatňují se zde opravdu houževnatí a ostražití závodníci.

Jak jsme už uvedli, vzdušnou čarou byl cíl nedaleko, ale podle navigace nás čekala dlouhá objížďka. Místních poměrů znalý lesník Miloš Mráz nás protáhl cestami, které v minulosti zajisté sloužily pohraniční stráži a ještě před tím pašerákům na česko bavorském pomezí. Trasa sice vedla cestou, necestou, ale uprostřed krásných lesů rychle utíkala. Kromě stáda majestátných cizokrajných bizonů jsme viděli i jelení zvěř. Česká část cesty byla téměř bez osídlení. Za hranicí se les střídal se zemědělskými usedlostmi a malými vesničkami. Ve Flossenbürku jsme zaparkovali na dohled opravenému kostelu, do kterého se zrovna scházeli místní věřící na nedělní mši. Cesty, chodníky i parkoviště byly vydlážděné ze žuly, která se v obci těží a zpracovává. Holubník Klause Semmelmanna se nachází na prostorné zahradě vedle jeho domu. Nad velkou garáží je postavená prosklená chovatelská klubovna a zázemí pro holubářskou administrativu. Zahrada je svažitá a je otočená k jihu. Vstup do domu hlídá socha dravého ptáka, připomínající hlavního nepřítele chovu poštovních holubů, zvláště v této oblasti. Jejich útoky jsou v tomto kraji na denním pořádku i přes letní sezónu. Po velmi vřelém přivítání jsme se usadili do pozorovatelny příletu holubů vybavené pohodlnými křesílky a stolkem. Při popíjení chlazených nápojů jsme probírali holubářská témata a pozorovali cvrkot okolo holubníku. Kromě holubů chová Klaus nám blízké husy a slepice. Na rozdíl od našich šedivých francouzských husí, chová jejich národní strakaté plemeno, husy pomořanské. Společnost nám dělal i jejich čtyřnohý přítel plemene retrívr.

 Nevím proč, ale asi díky starým linkám holubů jsem si představoval Klause Semmelmanna, jako staršího pána. Klaus je ale středního věku, mladistvého vzhledu a velmi příjemného vystupování. Po úvodních formalitách jsme vyrazili do holubníku. Díky poměrně prudké svažitosti je holubník přístupný po železném schodišti. Je vybavený rošty. Přední stranou prochází manipulační chodba, z které se vchází do jednotlivých oddělení. Do zařízení je zavedená elektřina a rozvody vody. Holuby napájí z nádob připomínajících na první pohled ty naše. Rozdíl je pouze v materiálu. Klaus používá skleněné. Jsou prý šetrnější z ekologického hlediska nejenom k holubům, ale také k podávaným medikamentům. Holubník jako celek je dobře řešený a je kvalitně řemeslně zpracovaný, prostě pověstná německá preciznost.

Osazenstvo holubníku nás zajímalo ze všeho nejvíce. Klaus má typický liniový chov s poměrně blízkou příbuzenskou plemenitbou. Základem chovu je starší linie holubů Fabry a Imbrecht. Přestože Klaus zkoušel a stále zkouší do chovu nové linky, výsledek je stále stejný. V konkurenci starých linií novinky zpravidla neobstojí. V hornatém terénu plném dravců je neuvěřitelně silná selekce. Z 300 odchovaných holoubat se závodů zúčastní necelá třetina. A v takovém konkurenčním boji obstojí jenom nejlepší jedinci. Zkrátka a dobře, každým rokem se vyrýžuje jen několik zrnek zlata. Ale ty stojí za to. V rámci jejich oblastního sdružení patří Klaus k absolutní špičce. A neztratí se ani v celostátních.

Holubi jsou si na první pohled dosti podobní, zajisté díky liniovému chovu. Převážně se jedná o robustnější jedince v barvě modré pruhové. Zajímavostí jeho chovu holubů je jeden charakteristický znak ve zbarvení. V barvě modře plavé, jinak také nazývané modré pruhové, je typickým znakem modrý ocas s černým lemem v jeho koncové části, což je téměř každému holubáři známá věc. Méně známý je možná detail, že na konci ocasního rýdováku je černý pruh ohraničený několika milimetrovým modrým koncem. U jeho holubů se poměrně často vyskytuje černá barva až do konce brku (tzv. semmelmanovský ocas) bez modrého proužku. Tento znak samozřejmě není znakem nějakého výkonu, ale znakem vkrevněné linie. Tento rys jsme později objevili u holubů kamaráda Karla Veverky. Při prohlídce jeho části chovu, silně nakrevněných na holuby původem od Klause, jsme tento znak potvrdili.

Další zajímavostí Klausovo chovu je blízká příbuzenská plemenitba. Jeho veleúspěšný závodník s názvem Tornádo se stal po ukončení sportovní kariéry výborným chovným holubem. Jeho krev se silně proděďuje a potomstvo je úspěšné na závodech všech kategorií. V rodokmenech je často nakrevněný holub Tornádo i několikrát, ale i ostatní jedinci pocházejí ze stejné krve. Přesto odchov neztrácí na vitalitě a velikosti. Musíme konstatovat, že díky tvrdé selekci jsou jeho holubi životaschopní a neprojevuje se u nich imbrídní deprese, což znamená zhoršení sledovaných znaků, konstituce, zdravotního stavu a životaschopnosti. Že se jedná o příbuzenskou plemenitbu, nám potvrdil sám chovatel. Mnoho závodníků z jeho chovu má opeřené nárty a někteří i prsty, známý doprovodný jev příbuzenské plemenitby, německy nazývané Inzucht. Když Klaus viděl, že nás tato problematika zajímá, podal nám jednoho závodníka, který k našemu údivu měl plovací blány mezi prsty, podobně jako to vídáme u kachen nebo husí. O tomto jevu jsme se učili na zemědělské univerzitě, ale na vlastní oči jsme tento atavistický jev zaznamenali poprvé.

Příbuzenská plemenitba má dvě stránky mince. Na jedné straně ve zkušených rukou přináší rychlý posun sledovaných vlastností kupředu, na druhé straně je při nesprávném používání cestou do pekel. A Klaus patří mezi ty chovatele, kteří mají zootechnické cítění a dokáže s příbuzenskou plemenitbou pracovat a využívat jí ke svým cílům. Jeho dobrá plemenářská práce je potvrzená závodními výsledky. Holub zařazený do chovného oddělení musí mít ve čtyřech letech 40 cen. Pokud má o nějakou tu cenu méně, musí mít ve výsledcích první ceny.

Základním stavebním kamenem jeho chovu je holub nazvaný Tornádo DV-98-05509-454.Do roku 2002 umístil 40 cen! Jeho otec pojmenovaný Turbo Ass DV- 87-05509- 329 letěl za 3 roky 36/35 cen a v roce 1991 se stal 2. AS- Vogel Německa měsíce července. Jeho tři prarodiče byli originály z holubníku Germaina Imbrechta z Bornivalu a čtvrtý byl originální Fabry.  Holub byl pářen na holubici 95- 598, která byla jeho vnučkou ze strany otce a pravnučkou ze strany matky. Z tohoto páření vzešel holub DV-98-05509-454. Tento výborný závodník do roku 2002 umístil již zmíněných 40 cen, z toho 4 x 1. cena a byl pojmenován Tornádo. Jeho závodní a především chovné výsledky se staly oporou holubníku Klause Semmelmanna. Holub 454 Tornádo byl spářen se svojí dcerou  00- 92 a vychoval holuba  Junge Tornádo DV-01-05509-650. Tento holub se stal v roce 2004 + 2005 1. AS Vogel Regionu 653 Oberpfalz, kde soutěží sedm RV a více jak 12 000 holubů. Do roku 2005 umístil holub 40 závodů. Holub Junge Tornádo v páření na holubici linie Tornádo vychoval holuba, který jako roční umístil 12 závodů z toho 1 x 1. cena. Další vynikající závodník jeho chovu byl holub DV-87-05182-26  nazývaný Der Eiserne, který za život umístil 78 tratí. Klaus nemá výborné závodníky jenom samčího pohlaví. Proslavilo se u něj i několik holubic. Výbornou závodnicí je holubice DV-96-05388-203 pojmenovaná Unesco. Tato holubice byla polosestrou výborného holuba v barvě šali s názvem Charlie 1 původem od Ernsta Nebela z Obemburgu/Mainu. Charlie byl 1. AS Vogel Německa a letěl 7 x 1. cenu. Jeho otec s názvem Uno 2 B-90-4130642 pocházel z holuba pojmenovaného Uno a holubice Gouden- Bol- Taubin. Dalšími výbornými závodníky a liniemi objevujícími se často v rodokmenu je As-Vogel 329, Stammhalter (2006 letěl 14/12, za 3 roky 33 cen), As-linie Zehent, Tarzan a linie Junge Tornádo II.
A jak vypadala závodní sezóna pro rok 2013? V letošním roce Klaus vyhrál 50% závodů!!! Pokud prohlížíme jeho výsledky za posledních 10 let, musíme konstatovat, že Klaus Semmelmann patří v rámci jejich oblasti k naprosté špičce.

V den naší návštěvy se letěl závod na střední trať (437 km), na kterou nasazovali oba účastníci návštěvy (Klaus a Miloš). Protože oba chtěli být přítomní doletům, rozloučili jsme se s Klausem a odjeli k Miloši Mrázovi do obce Studánka u Tachova. Zde jsme si prohlédli Milošovo chovatelský areál a holubářský manšaft. Za zmínku jistě stojí, že v jeho holubníku najdeme kvalitní chovné jedince z Klausova holubníku. U Miloše se nachází chovná holubička ze spojení Tornádo x dcera Der Eiserne a syn po základním holubovi Tornádo x Unesco  Na závěr návštěvy se udála zajímavost. Jeden holoubek z týmu Miloše se při závodech zastavil na chvilku v holubníku Klause. Ten nám zprávu zavolal a komentoval to slovy, že ten den se neuskutečnilo pouze setkání holubářů, ale i jejich holubů. A jak závod s označením RV Pleystein 65307 z 16. června 2013 dopadl? První dva holoubci patřili do holubníku tandemu Semmelmann Klaus + manželka Elizabeth. Dříve se na chodu holubníku podíleli i jeho dvě děti.

Co dodat závěrem? Snad jenom takovou příhodu z minulosti. Když jsme před čtyřmi lety budovali svůj závodní tým, přistál nám na holubníku německý holub, modrý pruhový. V holubníku se zabydlel a neměl se k návratu. Podle čísla spolku na kroužku jsme se od holubáře Zdeňka Pavlíka dozvěděli, že pochází z holubníku Klause Semmelmanna. V chovu jsme už měli jednoho holoubka s touto krví od Ládi Frýby a potomci se na závodech prosazovali. Využili jsme možnosti holuba nahlásit na německé stránky poštovního holubářství  (německy Verband Deutscher Brieftaubenzüchter e. V.) a požádat o přidělení náhradní kartičky.

A co vydání náhradního průkazu původu předchází? Německý svaz podle předem stanovených pravidel vyrozumí majitele. Pokud neprojeví o zalétlého holuba zájem, je možné si za 5 Euro požádat o vystavení náhradní karty (německy Ersatz – Eigentumsausweis). S holubem můžete bez obav závodit od data uvedeného na listině.

V úplném závěru bychom chtěli poděkovat všem zúčastněným návštěvy za informace a podklady pro vznik tohoto článku. Holubáři Klausovi Semmelmannovi přejeme, aby jeho holubi dokázali odolávat stále častějším atakům přemnožených dravců daného regionu a dokázali mu na závodním poli dělat minimálně stejnou radost jako doposud.

 

 

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

foto  - 5421foto  - 5419foto  - 5420
foto  - 5422foto  - 5418

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Tisková zpráva

vydáno:01.02.2024

img

Český albín

vydáno:01.02.2024

img

PF 2024

vydáno:24.12.2023

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz