historie chovu drůbeže, Deutsches und tschechisches historisches Geflügel

Zveřejněno v časopise Chovatel 5/2016

Organizované chovatelství drobných hospodářských zvířat, především holubů, drůbeže, králíků a harckých kanárů je poměrně dobře zmapované od začátku 20. století. Informací z období mezi rokem 1848 a konce 19. století je poskrovnu a jsou často neúplné a protichůdné. Nepřesnosti publikované v dávné minulosti se znovu objevují v novější literatuře. Asi nejucelenější údaje o historii našeho Českého svazu chovatelů můžeme najít v otevřené encyklopedii Wikipedii. V odstavci nazývaném předchůdci ČSCH se píše: „První zájmový spolek tohoto typu vznikl v Československu v roce 1930, a to v Praze. Jeho název byl "Klub pěstitelů exotického ptactva". Navázal na opravdu bohatou tradici v chovatelství, jež se u nás těšilo značné oblibě už ve druhé polovině 19. století. Od roku 1946 chovatelská organizace, sdružující tehdy nejenom chovatele ptactva, vystupovala pod názvem "Jednota chovatelů drobného hospodářského zvířectva". V roce 1957 byla tato organizace registrována pod názvem "Československý svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva". V roce 1970 se organizace přejmenovala na "Český svaz chovatelů drobného zvířectva". Další změna názvu byla učiněna v roce 1985, a to na "Český svaz chovatelů" (oficiální zkratka ČSCH), název je užíván dodnes.“ Tak zní citát z internetové encyklopedie.

V následujících řádcích bychom chtěli poodhalit historii chovatelství a výstavnictví v druhé polovině předminulého století a nalézt odpovědi na řadu skutečností již dávno zapomenutých.  Informací ze sledovaného období je v psaném textu pramálo. Jako příměr by se dal použít latinský citát: „Hic sunt leones (Zde jsou lvi)“ S tímto termínem se setkáme na starých mapách. Tehdejší kartografové citátem označovali neprobádané území na jednotlivých kontinentech. I pro nás bylo období konce devatenáctého století z hlediska chovatelství neznámé. Jelikož je historie naším koníčkem, snažili jsme postupně získávat informace z dostupných zdrojů a vymazávat na pomyslné mapě území kde „žijí lvi“. Hlavní studnicí informací byla dobová periodika.

Sledované období jsme rozdělili na tři části. První období přestavuje chovatelství organizované dle zvyklosti cechovních pořádků vzniklých již ve středověku. Předělem byl revoluční rok 1848, kdy pod tlakem vědeckotechnického pokroku byly cechy rušeny. Další období je členěné a na dvě části. Jak se později dozvíme, dělícím letopočtem je rok 1877, rok vzniku prvního chovatelského spolku. V prostředním období, vymezeném léty 1848 – 1877, došlo k určitému vakuu a stagnaci organizovaného chovu drobných hospodářských zvířat a harckých kanárů. Chovatelství bylo provozováno živelně. Na základech zaniklých holubářských cechů se začalo tvořit podhoubí pro vznik budoucích chovatelských spolků. Informací z tohoto období, trvající zhruba třicet let, je méně. Přesto jsme objevili několik zajímavých střípků v návaznosti na celospolečenské změny v rakouském mocnářství. O nich se zmíníme v dalším navazujícím článku. Třetí období, mapující první organizované chovatelství a výstavnictví do přelomu 19. a 20. století bude hlavním tématem následujících řádek.  

Nová historie organizovaného chovatelství drobných hospodářských zvířat u nás se začala psát na jaře roku 1877. Třináctého května vznikla chovatelská organizace s názvem Spolek pro chov drobného hospodářského zvířectva v království Českém. Ustavující valná hromada zvolila při své první výstavě v pražské Stromovce svůj výbor. Z přiložené tabulky vyplývá, že si do čela zvolila nejenom odborníky a zkušené chovatele, ale také význačné představitele tehdejší společnosti.

Při prohlížení tabulek se jmény představitelů chovatelského spolku, možná leckomu přijde na mysl, že uvádění titulů a uctivých oslovení tehdejší šlechty bylo již koncem 19. století, v době rozjíždějící se průmyslové revoluce, překonané. Ale opak byl pravdou. Pro osvěžení mysli si připomeňme tehdejší celospolečenský problém nerovného vztahu následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda dÉsté a jeho snoubenky hraběnky Žofie Chotkové. I když jeho nastávající manželka pocházela ze starobylého českého hraběcího rodu, pro vznešeného arcivévodu byla dle tehdejší zvyklosti málo urozená. Císař František Josef I. a vídeňský dům svému následovníkovi svatbu nepřál. Snoubenci se proto vyhýbali  schönbrunnskému dvoru a svůj život prožili v ústraní na zámku Konopiště u Benešova, kde se ve velkém věnovali chovu zvířat, především cizokrajných.  Císař sňateks hraběnkou nakonec povolil, ale za předpokladu, že se jeho potomci zřeknou trůnu. Tzv. morganatický (nerovný) sňatek se uskutečnil 1. července 1900. A to se Žofie Chotková v době svatby již honosila titulem kněžny.  Přestože bylo manželství šťastné, přítrž jejich společnému životu přinesl známý atentát v Sarajevu. Alespoň po smrti mohli manželé, díky dalšímu povýšení Chotkové na vévodkyni, odpočívat vedle sebe a ve stejné výši ve společné hrobce. A to se psal již rok 1914 a stáli jsme na prahu 1. světové války. Vraťme se od malého odbočení o historii šlechty, se kterou byla naše země provázaná, ke vzniku organizovaného chovatelství.

Myšlenka vytvoření spolku pro výstavnictví a zvelebování chovu drobných hospodářských zvířat se rodila od roku 1848, kdy došlo na rušení holubářských cechů. Široké vrstvy českého lidu věnující se chovatelství, podporované donátory význačných osobností tehdejší společnosti a aristokracie, se podílely na vzniku organizovaného chovatelství u nás. Hlavním centrem prvního organizovaného chovatelství se stala Praha a okolí. Pro vznik spolku nestačilo pouze nadšení řadových chovatelů. Bylo zapotřebí právních znalostí a financí. První ochranitelkou tehdejších chovatelů byla překvapivě žena. A ne ledajaká. Nad spolkem převzala protektorát Její Jasnost kněžna Ida Ze Schwarzenbergu. Pocházela z význačného českého šlechtického rodu. Jejím vzdáleným příbuzným je současný politik a emeritní ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Kněžna Ida byla i vášnivou chovatelkou. Dle dobových katalogů a výsledků z výstav sbírala vavříny nejenom na našichpřehlídkách, ale i v zahraničí.

  Prvním úkolem spolku se sídlem v Praze II bylo povznést zanedbaný chov drobných zvířat v naší vlasti na vyšší úroveň. Především chov drůbeže, králíků, holubů a také harckých kanárů byl od roku 1848 u nás neorganizovaný a zaostával za rozvojem jiných zemědělských odvětví.

 Na první všeobecné zemské hospodářské výstavě roku 1877 ve Stromovce vystavovalo pouze 48 chovatelů.  Za čtvrt století v roce 1901 již prezentovalo své odchovy půl druhého sta vystavovatelů. Z výstavní plochy hlavního paláce zabírali drobnochovatelé celou polovinu.

Dvacet pět let činnosti spolku bylo důvodem k bilancování dosavadní činnosti. Prvotní jméno Spolku pro chov drobného hospodářského zvířectva v království Českém se později změnilo na název Spolek pro chov drůbeže a ochranu ptactva pro Království české. A co na výročí říkal dobový tisk? V časopise Svět zvířat je uvedené: „Členové vedoucí spolek ten, vykonali za uplynulé čtvrt století obdivuhodný kus práce ku povznesení důležitého národohospodářského odvětví, učinili z nepatrných počátků českého drůbežnictví, holubářství a králíkářství nové, závažné zdroje blahobytu lidu i sluší jim vzdáti dnes za jejich práci zaslouženou a požehnanou, vděčné uznání…“ Dále se uvádí: „Ze 4 milionů kusů drůbeže r. 1877 v Čechách chovaných stoupl počet ten do dnes téměř na 8 milionů, na cifru dvojnásobnou…největší to počet ku ploše zemědělsky vzdělávané za všech zemí v celém našem mocnářství.“

Spolek dokázal získat od svých členů značné finanční prostředky (do roku 1892 nazývané zlaté) a za ně podporovat rozvoj chovatelství. Důležitým donátorem pro financování aktivit klubu bylo i tehdejší c. k. Ministerstvo orby, obdoba dnešního Ministerstva zemědělství. Od počátku svého založení dodával spolek zdarma vznikajícím plemenným stanicím značný počet kmenů a násadových vajec ušlechtilé drůbeže. Propůjčoval umělé líhně, tehdy nazývané stroje k umělému líhnutí. Nakupoval a dále předával nová plemena králíků a holubů. Kromě nezištných rad a osvětové činnosti se snažil, aby se na rolnických statcích a zemědělských usedlostech chovala čistokrevná plemena jednoho rázu. Spolek se již tehdy pokoušel o povznesení našeho zemského chovu původních českých slepic. V roce 1895 byl vydán první vzorník tehdy chovaných plemen drůbeže, včetně české slepice. O prvním „chovatelském zákoníku tehdejších soudců“ budeme čtenáře informovat později v samostatném článku.

Hezká je citace o dalším úkolu tehdejšího spolku. V textu periodika Svět zvířat se uvádí: „Leč nejen péči o materiální stránku člověka, ale i pěstování ethické stránky lidské vzal si spolek za úkol, a tím jest péče o zpěvné a užitečné ptactvo. Spolek bdí nad přísným dodržováním zákona o ochraně ptactva ze dne 30. dubna 1870.“

Dalším počinem byla investiční činnost. V roce 1901 spolek vybudoval pro království České vzornou zemskou drůbežárnu při hospodářské škole v Brandýse nad Labem podle plánů architekta E. Sochora nákladem 16 517 korun. Dále postavil v Řevnicích klimatickou a rozlišovací stanici drůbeže. Členové spolku odebírali, již zmiňovaný čtrnáctideník Svět zvířat, zdarma. Tím docházelo k předávání pokrokových myšlenek v oboru a k vzdělávání členů spolku a ostatních zájemců o chov drobných hospodářských zvířat.

Z inzerátů v dobovém tisku, z katalogů výstav a z informací uvedených ve výročních zprávách si můžeme udělat představu o tehdy chovaných plemenech. Jejich početnost je na tehdejší dobu překvapující. Součástí tehdejších výstav byly i vycpaniny různých plemen zvířat a další výstavky přírodnin. Velký význam byl věnován ochraně zvířat, především ptactva.

Vedle hlavního spolku v Praze vznikaly i spolky pobočné. Pravidelné výstavy pořádali koncem 19. století chovatelé v Plzni, Pardubicích, Roudnici nad Labem a Chrudimi. Spolky měly leckdy širší záběr než klasické drobno chovatelství. Věnovali se také včelařství a tehdy módnímu hedvábnictví.

Co říci závěrem? Asi nejdůležitější informací pro současné chovatelské odbornosti sdružené v ČSCH je datum 13. května 1877. Tehdy se začala psát novodobá historie organizovaného chovatelství. Uvedené informace byly čerpány především z periodik konce 19. století (Kuří dvůr, Svět zvířat).

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Tabulky:

Ilustrace:

1-Předseda Spolku pro chov drobného zvířectva v Království českém JUDr. Bedřich kníže Schwarzenberg na fotografii z roku 1901 nezapře podobu s naším současným politikem Karlem Schwarzenbergrem

2-3-Inzerát pobočného chovatelského spolku v Pardubicích z roku 1895

4-Výstava plzeňských chovatelů inzerovaná v periodiku Kuří dvůr

(vycházel od roku 1889-1897)

5-Upoutávka na výstavu v Pardubicích z roku 1896 orámovaná zajímavým secesním vzorem přináší jméno Karla Škody, význačného „buditele“ české slepice

6-Dobová rytina znázorňuje ideál tehdejšího šlechtění plymutky

7-Na tehdejších výstavách jsme se často setkávali s minorkou černou

8-Rytina z roku 1895 znázorňuje harckého kanára

9-Králík belgický obr na obrázku z roku 1895