Lititcz, Litice, ČSCH, Aleš Bukovský, ZO ČSCH Plzeň 6

Publikováno v časopise Chovatel 4-2019 

V loňském roce jsme oslavili 28. října 2018 vznik naší státnosti. Na všech frontách státního, veřejného, profesního i spolkového života jsme si připomněli sté výročí vzniku Československa. Ne jinak tomu bylo mezi chovateli.

A co se stalo na sklonku první světové války? Mocný, český dvouocasatý lev srazil k zemi na podzim roku 1918 svou mohutnou tlapou černého dvouhlavého orla. Souboj krále zvířat na souši a krále ptáků na obloze byl jednoznačný. Symbol mocnářství, rakousko-uherský orel, představující tři sta let útlaku a poroby územních celků Koruny české a horního Uherska, padl poražen na českou prsť. Porobené země bývalého monarchie, pod vedením „tatíčka“ osvoboditele Tomáše Garrigue Masaryka (1850-1937), se semkly a za pomoci světových mocností, obhájily vznik Československé republiky.

Po roce 1918 zvedl náš stát hrdě hlavu. Naplnilo se proroctví a víra velkého myslitele českého národa Jana Amose Komenského (1592-1670), význačného představitele Jednoty bratrské, za lepší budoucnost naší země.

 Na základě díla učitele národů Komenského, s názvem Kšaft umírající matky, vznikl bohabojný song s názvem-Ať mír dál zůstává s touto krajinou. V podání zpěvačky Marty Kubišové se proslavil. Text této písně byl nadějí na lepší život v dalších zlomových situacích Československa.

Část textu písně symbolicky připomíná, že jsme se opět uchopili vlády po tři sta letech temna a naplnili ideály Komenského. V songu se zpívá:

„Ať mír dál zůstává s touto krajinou.

Zloba, závist, zášt, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.“

Po výše uvedených změnách se lidem v nové republice začalo lépe dýchat. Po světové válce se život v našich zemích proměňoval na všech frontách. Ruku v ruce se začal rozvíjet spolkový život. Stranou nezůstalo ani chovatelství. Drobným střípkem zapadajícím do obrazu vzniku a uhájení samostatného Československa, bylo založení chovatelského spolku na západě Čech.

V lednu roku 2019 si členové ZO ČSCH Plzeň 6 připomněli sto let od jeho zrodu. A jaké kroky našich předchůdců vedly k vzniku organizace? Tehdejší chovatelé sdružující se v stávajících spolcích a stolních společnostech, se domluvili na vzniku nové organizace. Ustanovili přípravný výbor. Členové se sešli na Silvestra 31. 12. 1918 v restauraci U Kvíderů na Doudlevecké třídě v Plzni. Přítomní chovatelé na základě souhlasného projevu své svobodné, skutečné a pravé vůle se dohodli na budoucím výboru klubu. Nedílnou součástí bylo poslání spolku (vize) a náplň činnosti. Naplnění proběhlo hned druhý den. Na Nový rok 1919 vznikl spolek Plzeň 6.

 Organizace sdružovala výhradně chovatele holubů. Chovatelé králíků, drůbeže a harckých kanárů založili buďto samostatné spolky nebo častěji organizace smíšené. Zpočátku byli pod jednou střechou plzeňské „šestky“ okrasní i poštovní holubáři. Po cca 5 letech se z organizace oddělil samostatný spolek poštovních holubářů. Ctitelé sportovního klání měli odlišné zájmy, než měli okrasní chovatelé holubů. Spolek poštovních holubářů nesl název Český západ.

Informace o vzniku spolku byly zaznamenané v ručně psané kronice v tmavých, hrubých plátěných deskách s povrchovou úpravou připomínající dehtovou barvu. Povrch obalu však nemazal. Knihu jsem měl kdysi půjčenou od tehdejšího tajemníka Plzeňské oblasti ČSCH Aloise Richtra. Dovolím si malý povzdech. O této kronice „šestky“ je poslední povědomí mezi plzeňskými chovateli z roku 2002. Tehdy se spolek rozpadl a dokumenty odvál čas… Více jsem o tomto tématu informoval v časopise Chovatel v roce 2008. Příspěvek se nazýval Sto let od narození holubáře Ing. Františka Župky. Tento význačný chovatel a spoluautor tzv. bílého holubářského vzorníku byl členem „šestky“. Mezi chovateli se proslavil šlechtěním českých staváků, především červených sedlatých.

V počátcích v organizaci působil také význačný spisovatel, posuzovatel holubů, králíků, učitel francouzštiny na gymnáziu a milovník Šumavy Karel Klostermann (1848-1923). Český spisovatel německé národnosti se ve svých dílech často dotýkal problematiky národnostního rozhraní mezi česky a německy mluvícím obyvatelstvem, potažmo chovateli. Známá je jeho iniciativa na podporu těžkého údělu českých Němců na Šumavě. Na základě přednášek a osvěty se snažil zlepšit jejich ekonomickou situaci. Jeho myšlenky směřovaly k podpoře výroby a obchodu mající souvislost s chovem harckých kanárů.

 A který další holubář psal historii tohoto spolku? Jednalo se o člena posuzovatelského sboru holubů Jaroslava Trnku. Zabýval se chovem rejdičů. Cílil na rakovnické kotrláky. Nesmím zapomenout na posuzovatele holubů Josefa Hausnera. Jeho láskou byli čeští staváci. Největších úspěchů dosáhl se sedlatými v černé barvě.

 Ve spolku působil také chovatel, šlechtitel káníků, českých staváků a posuzovatel holubů Ing. František Slepička. V době jeho vstupu do holubářské organizace v roce 1962, byla v Plzni činná ještě většina z 22 chovatelských organizací. Samotná „šestka“ měla 80 členů. Součástí pravidelných setkání byly odborné přednášky a stolní hodnocení holubů. Dobře obsazené holubářské výstavy, pořádané v 70. létech minulého století v Plzni, jsou nejstarším pamětníkům dodnes milou vzpomínkou.

 A jaká je současnost? Historii spolku doplním o poslední, aktuální události. Plzeňská šestka zanikla v roce 2002. Dlouhých šestnáct let žila pouze ve vzpomínkách pamětníků. V loňském roce zažila základní organizace z mrtvých vstání, tzv. vzkříšení. O prázdninách 20. července 2018 se sešli chovatelé z Litic, Radobyčic a Robčic, aby se dohodli na zastřešení svého chovatelského koníčku.  Na ustavující schůzi byla založená nová základní organizace Českého svazu chovatelů. Pobočný spolek ZO ČSCH Plzeň 6 navázal na slavnou historii plzeňské „šestky“. Chovatelská organizace se sídlem v Liticích byla zapsaná u rejstříkového soudu 23. října 2018 a bylo jí přidělené IČO. Není již pouze holubářská, jak tomu bylo v minulosti, ale sdružuje všechny hlavní odbornosti ČSCH.

 Za podanou pomocnou ruku, při brodění se byrokratickými úkony, vedoucími ke vzniku pobočného spolku, musím vyjádřit poděkování příteli Josefu Vilhelmovi a Václavu Eliášovi, DiS. Bez jejich pomoci, s trochou nadsázky, ale opravdu jen s trochou, bychom pravděpodobně utonuli v bažinách právních kliček a nevídaného papírování… Jak říkal sir Winston Churchill (1874-1965): „Konec dobrý, všechno dobré“. „Byrokratickou bažinu“ jsme přebrodili a dnes stojíme již pevně na zemi. A do světa vysíláme poselství, že papírování máme za sebou a s radostí se věnujeme především chovatelskému koníčku.

V personálním obsazení posledního výboru spolku (2002) v době ukončení, rozpuštění ZO a ve výboru obnovené organizace (2018), nalézáme určitou kontinuitu. V obou výborech „šestky“ figuruje má maličkost. Díky tomu existuje navazování a spojité pokračování, znamenající nepřerušenou souvislost. Členové staronového spolku se hrdě hlásí k odkazu našich předků.

Na závěr si dovolím vyslovit myšlenu, že za první republiky k rozvoji chovatelství v Plzni, potažmo v celém Československu, pomohla především chovatelská literatura. Díky tomuto trendu spatřila před sto lety světlo světa holubářská šestka. V černé Plzni, jak se tehdy městu bulvárně přezdívalo kvůli čadícím komínům četných továren, vznikaly před druhou světovou válkou nové spolky, doslova jako houby po dešti. Dělníci strojírenského gigantu Škoda se „vrhli“ na chov drobných hospodářských zvířat z důvodu pozitivní ekonomiky. Maso a vajíčka byly silnou motivací v početných rodinách. Pomocnou rukou a metodikou nově zakládaných chovů drobných zvířat byla početná literatura. Nejčastěji se jednalo o různé časopisy.  Chovatelská tématika byla často doprovázena a doplněna zásadami zelinářství, ovocnářství a květinářství.

Z časopisů věnujících se vyjmenovaným tématům můžu uvést například Rolník (1864-1883), později Český rolník (z Předmostí-od roku 1914) z něho povstalý Rádce z Předmostí (od roku 1934), Svět zvířat (1897-1922), Život v přírodě (1923-1930), Zvířena (1911-1936). Tyto časopisy navazovaly na periodika ještě z dob mocnářství. Jednalo se o Kuří dvůr (1889-1897), Melišův rozhled (1886-1893-1915), Drůbežnické listy Českoslovanské (1904-1908) a Všeobecné sdělení ze zemědělství (1904-1907).

Největší oblibou mezi širokou veřejností se těšilo periodikum Rádce z Předmostí. Odborný agrární časopis vznikal pod taktovkou vydavatele, šéfredaktora, poslance a majitele botanické zahrady Josefa Knejzlíka (1878-1952).  Jeho domovem bylo Předmostí u Přerova. Časopis rádce z Předmostí byl za první republiky opravdovým pojmem. Jeho věhlas se dal srovnat se slavným pořadem Receptář Přemka Podlahy.

Zajímavým příběhem ovlivněným chovatelskými návody Rádce z Předmostí, z doby protektorátu Čechy a Morava, byl film od režizéra, scénáristy a duchovního otce Járy Cimrmana Zdeňka Svěráka. Ve filmu Po strništi bos se divák mohl seznámit s dětstvím Zdeňka Svěrka za války na venkově. Nás holubáře v celovečerním filmu upoutá scénka, kde otec hlavní postavy zkouší podle Rádce z Předmostí holubařit.

A jak Zdeněk Svěrák popisuje své vzpomínky? Ve filmových postřezích filmu Po strništi bos píše: „Jelikož jsme teď venkovani, rozhodl se tatínek, že budeme chovat nejen slepice a králíky, ale i včely a holuby. On odebírá časopis Rádce z Předmostí a tam jsou praktické návody na všechno…

Tatínkovy nesmírně šikovné ruce vyrobily podle Rádce z Předmostí tak krásný holubník, že být holub, hned bych se tam nastěhoval. Pro začátek máme dva…“

Díky Zdeňku Svěrákovi a jeho filmu Po strništi bos, si můžeme udělat představu, proč se tehdejší lid, v období ohraničeném dvěma válkami, masově vrhl na chovatelský koníček.

Text a foto

Ing. Aleš Bukovský

Přílohy:

1-   Logo „stoleté šestky“ vzniklo dle návrhu plzeňského studenta a mladého grafika Matouše Švédy. Spojuje siluetu plzeňského biskupské katedrály sv. Bartoloměje (známá z lidové písně Plzeňská věž převyšuje kopce), symbolu chovatelství a upozorňuje na datum vzniku spolku.

2-  Členem spolku Plzeň 6 byl význačný publicista Karel Klostermann. Spisovatel a učitel jazyků na reálném gymnáziu v Plzni, se angažoval v chovatelství na Plzeňsku.  Z dosavadních poznatků bylo známo, že se na přehlídkách věnoval posuzování především králíků. Z katalogů výstav na přelomu 19. a 20. století jsme zjistil, že kromě posuzování králíků, působil také jako soudce okrasných holubů. 

3-  Razítko původní základní organizace číslo 6 s podpisem posledního jednatele. Byl jím chovatel holubů římanů Jaroslav Čechura z Bolevce.

4-  Přebal svázaného časopisu Rádce z roku 1928. Jedná se o památku na mého dědu Josefa Soběslava Bukovského, chovatele králíků tříslových černých.

5-  Hospodářský časopis Melišův rozhled zemědělský se věnoval pokrokům v rolnictví a chovu domácích zvířat. Emanuel Meliš (1831-1916) nebyl v široké veřejnosti známý pouze jako náruživý propagátor agronomických disciplín, potažmo chovu holubů, králíků a drůbeže. V době politického uvolnění kolem 1860 patřil k průkopníkům české hudební kultury a byl prvním soustavně činným českým hudeb­ním publicistou.

6-  Učitel, český herec, scénárista, spisovatel, dramatik a duchovní otec Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák (foto Wikipedie) byl v mládí za II. Světové války čtenářem časopisu Rádce z Předmostí. Podle rad a návodů uvedených v hospodářském časopise, za pomoci svého otce, vybudoval holubník. Jeho chov začínal s jedním párem holubů. Pravděpodobně tato chovatelská zkušenost dala impuls k napsání slavné písně pro Jiřího Schelingera „Holubí dům“. Na skladbě se podílel kromě Zdeňka Svěráka umělec Jaroslav Uhlíř.

7-  Upoutávka na 6. velkou výstavu veškeré drůbeže, holubů, cizozemského ptactva, králíků, akvárií a terárií v Plzni z roku 1901. První drobno chovatelský spolek byl v Plzni založený roku 1895. Rostoucímu zájmu o chovatelství nemohl původní spolek-tzv. matka-z kapacitních důvodů sloužit. Jako houby po dešti začaly vznikat pobočné organizace. Z důvodu evidence se začaly spolky číslovat. Jednou z nich byla plzeňská šestka. Za povšimnutí stojí, že na inzerátu propagující výstavu je uvedeno jméno spisovatele Karla Klostermanna.

8-  Vznik pobočného spolku ve Škvrňanech byl jednou z prvních vlaštovek rozšiřujícího se chovatelského koníčku v Plzni. Milou vzpomínku na spolkovou činnost z okrajové části Plzně ve Škvrňanech, mají chovatelé ze ZO ČSCH v Blovicích (Plzeň jih). Ve své zasedací místnosti mají pověšený zarámovaný, bohatě zdobený diplom z této organizace.

9-  Uznání z roku 1909 udělené členovi spolku Václavu Doležalovi za svoji činnost pro rozvoj chovatelství od Spolku pro chov drůbeže a ochranu ptactva ve Škvrňanech

10-              Periodikum Drůbežnické listy začaly vycházet v Pardubicích roku 1904. Jedním z redaktorů byl ctitel české slepice Karel Škoda. Součástí Drůbežnických listů byla příloha s názvem Všeobecná sdělení zemědělská. Součástí byla bursa zvířat cílená na plemena slepic, kachen, holubů a líhňařských služeb.

11- Praktický rádce vycházel od roku 1903. Jeho vydávání bylo spojeno s Arnoštem Dadákem (1858-1937). V jeho režii a později jeho syna vycházel ještě Valašský hospodář (od 1889) a Milotický hospodář (1896-1905-1948). Za pozornost stojí informace v tiráži, že časopis měl odběratele také v Rusku a Německu.

12- Časopis Zvířena vycházel od roku 1904 do roku 1936, nejprve pod názvem Drůbežnické listy českoslovanské-ilustrovaný časopis k povznesení drůbežnictví v zemích českoslovanských s přílohou Všeobecná sdělení ze zemědělství (1904-1907), od roku 1908 změnil název na Život zvířat (do 1911), až od roku 1912 vycházel pod názvem Zvířena vydávaný v Praze na Smíchově.

13- Králíkář Českoslovanský z roku 1905. Časopis vycházel již od roku 1902. Pozorný čtenář si všimne, že v době mocnářství to nebyl Králíkář Československý, ale Králíkář Českoslovanský. Místo slovenský byl použitý název slovanský. Starý název „českoslovanský“ nebyl z tiráže opuštěný hned po světové válce v roce 1918, jak se v některých současných odborných pracích uvádí. Věc byla složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Používaly se totiž oba názvy. Rozuzlení najdete v dalších přílohách. Duchovním otcem periodika byl redaktor, spisovatel a význačná persona v chovu králíků Jan Václav Kálal (1865-1927).

14- Králíkář Českoslovanský ze září roku 1925 (ročník XIV.), periodikum používalo Rakousko-uherský název „slovanský“.

15-  Králíkář Československý ze září roku 1925 (ročník XVIII.), tento časopis používal název „slovenský“. Zajímavý rébus pro badatele a historiky chovu králíků u nás. Napovím, že rozdílný byl i formát obou časopisů!

16-  V domě na Doudlevecké třídě v Plzni sídlila před sto lety restaurace U Kvíderů. Majitel restaurace a činžovního domu byl vášnivý chovatelem. Angažoval se v holubářské obci v Plzni. V jeho hospodě byla založena slavná plzeňská šestka sdružující chovatele holubů. Díky lásce k chovatelství nelitoval vynaložených peněz a vyzdobil průčelí domu holubářskými motivy. Štukatérská výzdoba představuje různá plemena holubů. Některá byla díky stavebním úpravám odstraněna. 

17- Časopis Český kanár ušlechtilý začal vycházet v Československu ve stejném roce, kdy byl založený chovatelský spolek Plzeň 6. 

18- Emanuel Meliš se narodil v Zminné u Pardubic v rodině mlynáře. Od dětství se vzdělával v hudbě a agronomických disciplínách. Od 1877 založil několik hospodářských časopisů, kde dával prostor také králíkům, holubům a drůbeži.