Za přítelem Jaroslavem Kalašem

Publikované v časopise Chovatel 3-2021

Sociální sítě přinesly 22. ledna 2021 smutnou zprávu. Ohlásily smrt zasloužilého činovníka drůbežářské odbornosti a aktivního posuzovatele Jaroslava Kalaše z Lípy na Královehradecku. Sotva završil svůj profesní život a odešel do řádného důchodu, nevyzpytatelný osud neočekávaně ukončil jeho novou životní dráhu plnou energie, činorodé tvůrčí síly a vzácných úspěchů na poli chovatelském a šlechtitelském.

Jarda Kalaš patřil po boku jemu blízkých kolegů Ivana Pavla z Rychnova nad Kněžnou a Miloslava Jarkovského z Potštejna mezi svědomité, pilné a spolehlivé členy posuzovatelského sboru. Vedle soudcovských povinností měl vzpomínaný další smysluplné cíle v drůbežářské odbornosti. Svými znalostmi a praktickými výsledky při šlechtění královské husy se podílel na pozitivním rozvoji druhých vyspělých chovatelů, a to zvláště v sekci vodní drůbeže a krůt. Svým postojem cíleně a inspirativně vytvářel zájem o šlechtitelskou práci a přesvědčivě se snažil uplatňovat změny ke zlepšení stávajícího stavu odbornosti drůbeže. Jeho postoje k chovu české zlaté kropenky a šumavanky si můžeme připomenout v archivním pořadu České televize nazvaném „Co naše babičky uměly a my jsme zapomněli“.

Připomeneme si, že Jarda Kalaš začínal svoji chovatelskou životní kariéru jako zapálený holubář. Později přesedlal do odbornosti drůbeže a holuby už pozoroval pouze z vpovzdálí. Přesto mě jeho osobní vyznání mile překvapilo. Z jeho slov bylo často slyšet, že měl velmi blízký až láskyplný vztah k chovu vlašek. Věnoval se jim téměř celý chovatelský život. Byl hrdý na jejich užitkovost a stupeň prošlechtění. O jejich zemském chovu mluvil se zřetelnou láskou. Zdůrazňoval, že stará a ustálená linie tvořila u nás svébytný krajinský ráz. Její kořeny se zrcadlily v dobách socializmu, první republiky, a dokonce stařičké monarchie. Jarda s oblibou připomínal, že vlaška ho bude provázet až do jeho smrti. Bohužel poslední rok chov vlašek překvapivě opustil. Nedokázal se smířit se zánikem českého chovu pod tlakem vnějších vlivů. Zpočátku se jednalo o příliv krve zvětšených a méně užitkových vlašek německého šlechtění. Poslední ránu zemskému chovu vlašek přineslo rozšíření komerčních užitkových hybridů kopírujících kresbu vlašky. Chtě nechtě si musíme přiznat, že vlaška českého šlechtění nám tzv. proklouzla mezi prsty a dá se říci, že již patří historii.

Jarda Kalaš byl v jedné své životní roli psavec. Zpravidla na popud tajemnice ÚOK drůbeže Ing. Elišky Stejskalové, která již mnoho let představuje pevný, spolehlivý a laskavý přístav, v čím dál víc rozbouřených vodách odbornosti drůbeže, usedal ke klávesnici počítače a stával se aktivním publicistou. Pokud byl zástupce redakční rady dané odbornosti alespoň trochu přívětivý, pravidelně přispíval svými odbornými a čtivými články do časopisu Chovatel. Ve své tvorbě dával přednost tématům z praktického chovu. Čtenáře seznamoval hlavně s problematikou vodní drůbeže, především jeho oblíbených hus. Další velmi kvalitní příspěvky se zabývaly problematikou chovu krůt. V jeho článcích se odrážely bohaté a praktické zootechnické zkušenosti. Odbornost a poučnost článků z hlediska vizuální komunikace umocňovalo množství kvalitních fotografií, zpravidla z vlastního chovu nebo posuzovatelské praxe.

Vzpomínka na Jardu Kalaše má také osobní rovinu. Deset let jsme ho zvali soudcovat klubovou výstavu českých slepic s expozicí šumavanek. Vedle již zmíněného emeritního předsedy posuzovatelského sboru Ivana Pavla a laskavého kolegy Miloslava Jarkovského patřil vzpomínaný do tradiční trojice hodnotitelů speciální výstavy Klubu chovatelů českých slepic. Spolu s klubovým vzdělavatelem a emeritním předsedou ÚOK Pavlem Hrubešem se dlouhá léta společně podíleli na klubové odborné činnosti. Pověstné byly jejich sobotní poutavé přednášky a moderované diskuzní fórum. Brainstorming skupinové kreativity přinášel mnoho inspirativních nápadů a podnětů, které jsme v mnoha případech uplatnili při rozvoji aktivit v Klubu chovatelů českých slepic.

Pro úplnost si připomeneme, že Jarda Kalaš patřil mezi přísnější soudce drůbeží krásy, což nemělo vždy v klubu kladný ohlas. Z delšího časového hlediska je třeba podoktnout, že jeho klubové soudcování v kontextu celého zmíněného týmu přispělo k zřetelnému zlepšení exteriéru a tělesného rámce zemského chovu českých slepic. Podobně jako šachisté myslel „rodinný“ tým posuzovatelů několik tahů dopředu. Češka nám za poslední desetiletí doslova rozkvetla do nebývalé krásy. Z uvedené informace vyplývá, že společná vize klubových posuzovatelů a vedení klubu při formování populací našich plemen drůbeže, měla hlubší základ.

Jarda Kalaš v některých létech zajížděl na naší zemědělskou usedlost s přítelem Ivanem Pavlem na uznávací řízení genového zdroje. Pracovní setkání ve stínu mohutné meruňky bylo vždy milou příležitostí pro odborné a tvůrčí debaty o osudu českého drůbežnictví. S plnou odpovědností mohu říci, že Jarda Kalaš byl výraznou osobností s vlastním pohledem na odbornost. V rámci drůbežářské obce představoval vyhraněnou osobnost s pevným názorem. Rozhodně se nenechal vláčet davem.

Závěrem bych připomenul, že naše odbornost ztrácí odchodem Jaroslava Kalaše spolehlivého a věrného podporovatele českého drůbežnictví. Bude nám chybět po stránce odborné i lidské. Čest jeho světlé památce. Za obec chovatelů českých slepic vzpomínal předseda klubu.

 Ing. Aleš Bukovský, MSc.