9aaa

jste zde: úvodní » Králíci, morčata » Moravští modří uměleckého kováře Jana Přibyla


Moravští modří uměleckého kováře Jana Přibyla


 

Důležitým předpokladem pro kumštýře černého řemesla je výtvarný talent. Tento dar od pána boha pomáhá i Janu Přibylovi v užité tvorbě v jeho kovářské dílně. Při návštěvě bylo možné shlédnout ozdobné mříže, krbové náčiní, kované zámky a umělecky zpracované ozdobné motivy. Všechny výrobky vypovídají o osobitém ztvárnění materiálu a nesou nezaměnitelnou stopou kovářského mistra. Nabízí se myšlenka, zda umělecké nadání není hlavním důvodem pro šťastnou ruku při sestavování chovných párů u moravských modrých. Jeho veleúspěšný chov ověnčený mnoha tituly je toho možným důkazem.

Než se dostaneme k moravským modrým, přiblížíme čtenářům místo, kde jsme chovatele a kováře poznali blíže. Jan Přibyl bydlí v rodinném domku v okrajové části Spáleného Poříčí na jihu Plzeňska. Malé městečko se nachází nedaleko kopce Kokšín, který tvoří dominantu místního kraje a je součástí vrchoviny s názvem Brdy. Toto pohoří se táhne 70 kilometrů severovýchodním směrem ku Praze. V celé své délce představují Brdy prakticky jednolitý pás lesů, z nichž si některé zachovaly ještě charakter původních smíšených porostů. Ač leží v samém centru naší země, Brdy jsou místy až neuvěřitelně liduprázdnou krajinou. Zajisté k tomu přispěl rozsáhlý vojenský újezd, který v minulém režimu obývala sovětská vojska.

Dnes je pohoří plné lovné zvěře včetně jelenů evropských, sika, divokých prasat a rysů. V podhůří Brd vykonává lovecké právo i Jan Přibyl. K myslivosti patří i zpracování ulovené zvěře a kulinářská úprava zvěřiny. Tyto aktivity mu nejsou rozhodně cizí. Již mnoho let si přivydělává jako řezník při zpracování klasických staročeských zabijaček s vůní ovaru a jelítek. Dostáváme se tak k jeho dalšímu velkému koníčku a to vaření. Ve své domovské organizaci Českého svazu chovatelů Nezvěstice patří mezi opory gastronomického řemesla. Na chovatelských výstavách této agilní organizace mohou přítomní návštěvníci ochutnat jeho kuchařské speciality. Zaznamenali jsme v minulosti i zvěřinové hody.

Návštěva Jana Přibyla nám připomněla dávnou cestu našeho dědečka do Spáleného Poříčí. Po jeho stopách jsme vyrazili po osmdesáti letech. Krátce po první světové válce postihla městečko veliká povodeň. Strhla několik rybníků a napáchala velké materiální škody. Dědečkovo bratr Bohuslav se přijel podívat s přáteli na tuto katastrofu až z Plzně. Cestu do Spáleného Poříčí absolvoval na kole, zpátky se dostal povozem. Bratra pověřil, aby mu dovezl z místního hostince uschované kolo. Dědeček došel do Spáleného Poříčí pěšky, tehdy to ani jinak nešlo a zpátky dojel na bicyklu. Jelikož ještě nedosáhl na sedlo, musel celou cestu jet ve stoje. Na rozdíl od něj jsme cestovali pohodlně autem. A ze své návštěvy jsme přivezli zajímavou reportáž a chovateli Janu Přibylovi.

 

Venku mrzne, až praští, vánoční svátky jsou za dveřmi. Připravuješ se na budoucí odchovy. Nemá mrazivé počasí negativní vliv na připravující se plemenitbu?

Pokud je samice dobrá máma a není ničím vyrušována, mrazivé počasí nevadí. Osvědčilo se mi u březí samice raději kotec nečistit (nekydat), králice si udělá ve vrstvě hnoje hnízdo, které vlastně hřeje, a králíčata snáze přežijí.

 

Jsi spokojený s přírůstky králíčat?

Když jsem s moravskými modrými v roce 1988 začínal, byl jsem nešťastný, když se mi nedařilo připustit králice v prosinci tak, abych měl lednová králíčata. Tehdy mi staří chovatelé radili, abych mláďata narozená ve druhé polovině měsíce registroval kvůli přírůstkům do příštího měsíce. Dnes mám u moravských modrých takové přírůstky, že si můžu dovolit registrovat únorová králíčata jako lednová. V mém chovu není problém dosáhnout v šesti měsících hmotnosti šest kilogramů.

 

 

Králíci z tvého chovu se vyznačují nebývalou mohutností. Jaké krmné techniky používáš?

Krmím vojtěškové granule a směs obilí. Krmná dávka se skládá ze dvou dílů jarního ječmene, jednoho dílu pšenice a jednoho dílu triticale (kříženec pšenice se žitem).

 

 

 

A co veterinární prevence?

Měl jsem problémy s kokcidiózou. Přítel Oldřich Smutný z Velkých Bílovic mi poradil jako prevenci podávat Trisumix Liquide. Zatím to funguje na sto procent. Samozřejmě očkuji proti myxomatóze a moru.

 

 

Jsi členem klubu. Jaká je vaše činnost?

Členem klubu chovatelů králíků moravských modrých jsem od roku 1992, dva roky jsem byl čekatelem. Během roku máme tři sledované výstavy - jarní speciální výstavu chovných samců ve Znojmě, národní výstavu mláďat a celostátní výstavu v listopadu. Výsledky se započítávají do klubové soutěže.

 

 

Myslíš si, že chovná základna je dostatečně velká z hlediska příbuzenské plemenitby? S kterými chovateli nejvíce spolupracuješ?

Vzhledem k tomu, že moravský modrý je králík, který se chová jen v České republice a jen nepatrně chovatelů je na Slovensku, je chovná základna malá a je těžko k sehnání nepříbuzný jedinec. Nejvíce spolupracuji s Oldřichem Smutným, Jaroslavem Klikou, Janem Ježkem a Ivanem Křešničkou.

 

 

Moravský modrý patří mezi genové zdroje. Udrží si naše největší národní plemeno králíků do budoucna své specifické vlastnosti, nebo se bude muset díky příbuzenské plemenitbě přistoupit k regeneraci?

Kvůli příbuzenské plemenitbě se o regeneraci moravského modrého již pokoušel přítel Homola ze Zlonic, ale bohužel, nemoc jeho činnost zastavila.

 

 

U moravských modrých je důležitá barva. Jak by měla vypadat?

Je těžko hovořit o jednotné barvě. Spíše se sleduje světle ocelově modrá, ale občas se musí do chovu zařadit tmavší jedinec, ať už kvůli typu, ale také kvůli tmavší barvě podsady.

 

 

Které pozice jsou ve šlechtění nejnáročnější a na které se v současné době nejvíce zaměřuješ?

Náročné pozice jsou téměř všechny, ať už jde o tenké hrudní končetiny, kratší nebo tenké ucho, vystouplé kyčelní kosti, anebo nepružná srst. Já osobně se nejvíce zaměřuji na hrudní končetiny.

 

 

Míváte speciální přehlídku na jižní Moravě. Jak organizujete výstavu?

Speciální výstavu míváme pravidelně ve Znojmě, vždy 5. května, a to při místní výstavě. Dnes ji připravují prakticky dva místní členové, předseda klubu moravských modrých, přítel Klika a nestor chovu moravských modrých 81letý přítel Ježek. Za což je jim třeba vyslovit velké uznání

 

 

Víme, že v klubu vládne dobrá atmosféra. Jsi vyznavač dobrého vínka. Je i z této strany jižní Morava pohostinná?

. Na tuto výstavu se vždy velmi těším, sjedou se tam kamarádi, podiskutujeme o problémech s králíky a večer jdou někteří do hospody a druhá parta jde do sklípku. Tam vše ochutnáme a nakoupíme víno, které nám chutná. Spíme u kamaráda Jardy Kliky a jeho ženy Míly, která má s námi starost, hlavně s vařením, vždyť někdy tam spí i 13 lidí!

 

 

V chovu moravských modrých jsi dosáhl na mety nejvyšší. Můžeš nám úspěchy představit?

Nejvíce si cením několikanásobného vítězství v klubové soutěži. Na Evropské výstavě v Praze v roce 1998 jsem získal na čtyřčlennou kolekci moravských modrých 383 bodů a na Evropské výstavě v Lipsku v roce 2006 jsem měl kolekci oceněnou 386 body a získal jsem dva poháry. Bohužel jsem nikdy nezískal titul evropský mistr ani evropský šampion, protože pro udělení těchto titulů se musí s daným plemenem zúčastnit alespoň dvě země. Na Evropské výstavě v Nitře vystavovali i domácí chovatelé, ale bohužel jsem neměl tak kvalitní zvířata.

 

 

V posledních letech jsi svůj chov králíků rozšířil a zakrslé tříslové. Co tě láká na těchto malých ušácích?

Zakrslí třísloví králíci se mi líbili už v Lipsku v roce 2006. Bohužel jsem na ně tehdy neměl dost peněz. Chovný základ 1+1 mi předloni přivezl ze SRN přítel Holeček z Losiné. Bohužel, zatím se mi příliš nedaří. Ale moc se mi líbí.

 

 

Nad chovatelským areálem je vidět holubník. Co chováš za holuby?

Můj otec choval poštovní holuby a hlavně jeho bratr (jmenoval se také Jan Přibyl) byl známý pošťáčkář. A tak mám také poštovní holuby, ale jen tak pro zábavu.

 

 

Jsi členem základní organizace Nezvěstice. Pořádáte mnoho chovatelských, ale i přidružených akcí. Jak to zvládáte organizačně?

V naší domovské organizaci Nezvěstice jsem spokojený, je tam dobrá parta, bohužel stárneme, a tak přátelé odcházejí … V posledních letech je stále náročnější zvládat chovatelské akce. Ale to snad bylo vždycky, že chod organizace závisel na několika jedincích. Vždy je důležité, aby byl schopný předseda a uměl dát dohromady dobrou partu lidí.

 

 

Jaké uspokojení ti přináší chovatelská práce? Co říkají tvému koníčku nejbližší?

Chovatelská práce je můj velký koníček. Dnes daleko větší než myslivost, která mě kdysi opravdu bavila. Nic bych ale nedokázal bez pomoci své rodiny. Starší dcera se mnou tetuje králíky a myslím si, že jim rozumí skoro jako já. V klubu mi někteří kamarádi říkají: „Tobě se daří, když máš takového poradce chovu.“ Dnes si už neumím představit, že bych choval králíky jen tak na maso. Když jde nějaký „závadný“ králík do kuchyně, tak má manželka radost a říká:“ To je dobře, že nejsou všichni výstavní.“

 

 

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Chovatel 4/2011

foto  - 3740foto  - 3741foto  - 3742
foto  - 3744foto  - 3743foto  - 3745

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

Klisnička minihorse Maya dnes odjela do nového domova.

vydáno:25.11.2018

img

Maya the Bee, naše letošní hříbátko minihorse ,odjela do nového domova. Hodně štěstí holčičko !

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz