Jak by měl vypadat standardní poštovní holub

Na výstavách ČSCH se setkáváme s poštovními holuby v různé kvalitě. Někteří jedinci představují spíše sportovní typ, jiní zase nezapřou přilití krve jiného plemene na bázi poštovního holuba. Vystavená paleta pošťáků na našich výstavách je často velmi rozmanitá. Mnoho chovatelů nevlastní aktuální vzorník a často se ptá, jak by měl ideální standardní poštovní holub vypadat. Proto jsme se rozhodli standard poštovního holuba v následujících řádcích rozebrat podle jednotlivých exteriérových znaků. Dopředu je třeba říci, že náhled na ideál poštovního holuba je v rámci chovatelské veřejnosti velice variabilní. Normou pro posuzování poštovního holuba na výstavách ČSCH je aktuální Vzorník plemen holubů z roku 2008 od autorů MVDr. Václava Ráčka, Dr. Sylvestra Chrastila a Lea Lukavského.

V úvodu je třeba uvést, že na přehlídkách je možné vystavit poštovní holuby označené kroužky vydanými ČSCH i kroužky Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů. Kroužek používaný našim svazem má průměr 9 milimetrů. ČMS CHPH označuje holuby 8 milimetrovými kroužky. Na kroužku ČMS CHPH je vedle pořadového čísla uvedená ještě informace navíc. Jedná se o údaj odlišující navzájem jednotlivé základní organizace. Tato informace pomáhá při dohledávání zalétlých zvířat ze závodů.

Poštovní holub je v aktuálním vzorníku zařazený do skupiny holubů tvaru. U těchto plemen hodnotíme především postavu, stavbu těla, tělesný rámec a celkovou harmonii. Velice důležitá je výstavní kondice. Poštovní holub je sice impulsivní a ostražitý, ale pokud ho bereme často do ruky, velice rychle si zvyká na lidskou ruku a ve výstavní kleci se chová vyrovnaně. Holub, který se na výstavě plaší a nedokáže prodat svoje přednosti, je oproti ostatním v nevýhodě. Celkový dojem vystaveného holuba má velký vliv na konečný výsledek. Při tomto hodnocení je visuelně posuzována celková harmonie hlavy, délka zadní partie, kvalita opeření a hloubka prsou.

Při uchopení holuba do ruky se na prvním místě všímáme hlavy. U standardního poštovního holuba by měla být dobře klenutá, šířka čela by se měla rovnat její výšce. Nad očima by měla být zaoblená, povolená je i mírná ploška. Zobák by měl být úměrný hlavě, spíše kratší. Zvláště u sportovně vedených poštovních holubů je hlava často odlišná. Je protáhlá s nižším čelem a delším zobákem. Na první pohled působí méně harmonicky.

Oči vypovídají o dobrém zdravotním stavu poštovního holuba. Jsou výrazné a živě lesknoucí. Barva není pro hodnocení rozhodující. Přesto se u ní v krátkosti zastavíme. Poštovní holub mívá často krásné rybízové oči. Kromě očí vikvových u bílých a strakatých holubů se setkáváme s barvou nečistou perlovou, nazývanou lidově sklo. Barva očí byla zvláště v minulosti předmětem různých teorií pro předpovídání úspěšnosti poštovních holubů na závodech. Do dnešní doby se tato tradice udržela ve fotografování poštovních holubů. Vedle fotky zvířete se často setkáváme se zvětšeným detailem oka.

Další kategorií v hodnocení poštovního holuba je ozobí a obočnice. Nesmí být hrubé a příliš výrazné. Zbarvení obočnice musí být v bílých a šedých odstínech. Ozobí je suché a bíle ojíněné. U starších zvířat, zvláště samců, je ozobí i obočnice hrubší.

Při hodnocení poštovního holuba nesmíme zapomínat na jeho krk. Musí být dobře opeřený, bez uvolněného peří, rýh a v šíji je co nejsilnější. Velkou chybou je krk rovnoměrně válcovitý připomínající krk slepičáků nebo německých výstavních.

Jelikož je poštovní holub především letec, důležitým znakem je tvar křídel. Ramena křídel jsou silná, krátká a dobře přitažená k tělu. Vadou jsou křídla svěšená, nekryjící záda a od trupu uvolněná. Roztažená křídla jsou lehce zaoblená. Ruční letky jsou široké a pružné. Velkou vadou jsou úzké letky a rozvolněné nebo poškozené prapory. S křídly souvisí i hodnocení zádi. Po odhrnutí křídel se objeví partie zádi přecházející v ocas. Zde se hodnotí šíře zádi a její plynulý přechod k ocasu. Tato partie je spojená s šířkou hrudi. V ideálním případě připomíná zadní partie zkrácený klín. S touto pozicí souvisí i hodnocení ocasu. Měl by být úměrný k tělu, spíše kratší. Důležitou pozicí je jeho držení v linii těla. Pokleslý, zdvižený nebo vybočený ocas je vadou. Kratší ocas s dobře složenými pery na jedno brko je výhodou. U některých sportovních poštovních holubů vidíme určité nedostatky v této partii. Holubi jsou delší, těžiště je posunuté k delšímu, nesloženému ocasu. Takovýto typ holuba není oku lahodící. U poštovních holubů se často setkáváme s odchylkou v počtu ručních letek v křídle. Standardem je deset letek. Směrnice pro činnost posuzovatelů stanovuje přesná kritéria pro hodnocení této odchylky. V případě počtu ručních letek 9 x 9, 9 x 10, 10 x 11 srážet 3 body, při počtu 9 x 11 srážet 4 body.

Asi nejdůležitější pozicí je postava. Trup poštovní holuba tvoří vyvážený celek aerodynamického tvaru s těžištěm v přední části. Důležité je prsní svalstvo. Je dobře vyvinuté, široké, u nejlepších jedinců plně zakrývající prsní kost. Nejlépe zhodnotíme tuto vlastnost při uchopení holuba za prsní svalstvo od volete směrem k ocasu (kaudálním směrem). Prsní kost je dlouhá a jak již bylo řečeno, hřeben hrudní kosti je dobře zakrytý mohutným a širokým svalem. Tato vlastnost je pro poštovního holuba klíčová. Dobré osvalení je dáno geneticky, zdravotním stavem a výživou. Je třeba dodat, že holub s dobrým osvalením musí být ve výstavní kondici, pak má šanci na úspěch. Stres, nemoc a časté vystavování holuba na přehlídkách mají vliv na zhoršení osvalení a tím i klesá šance na dobré ohodnocení.

Další důležitou pozicí je stavba pánevních kostí. Výběžky stydkých kostí musí být co nejblíže u sebe a prostor mezi těmito kostmi a hřebenem hrudní kostí má být co nejmenší. Tato vlastnost souvisí s hloubkou trupu. V této pozici je třeba upozornit na anatomické odlišnosti pohlaví. U holubic se výběžky stydkých kostí, ale i výraz hlavy hodnotí mírněji.

Barva a kresba není předmětem posuzování. Přesto je třeba uvést, že při posuzování holubů vzniklých na bázi poštovního holuba se uvádí, že se vyskytují v barvách a vzorcích poštovního typu. Mezi ně patří modrá, dominantně červená, ve vzorcích pruhových, kapratých a tmavých. Častým zbarvením je bělouš (šiml) s charakteristickým žíhaným probělením barevných per. Častá je také kombinace výše uvedených barev s bílou. Bělokosé kresbě se u poštovních holubů říká koncák nebo špic. Červeným pruhovým se říká žamžík. Poštovní holubářství má mnoho specifických krajových názvů často vycházejících z němčiny.

Závěrem bychom chtěli uvést, že v letošním roce 22. a 23. ledna 2011 jsme uskutečnili při místní výstavě ZO Chválenice první otevřenou výstavu standardních poštovních holubů Českého západu. Cílem výstavy byla propagace pošťáků v našem regionu. Na organizaci výstavy se kromě členů základní organizace podíleli spoluautor článku, Alois Balíček a Jiří Kopp starší. Asi největším překvapením pro organizační tým byla milá nabídka od produkční pořadu, Receptář prima nápadů Přemka Podlahy, na televizní reklamu . Jelikož jsme pořádali první ročník a nevěděli, jaký bude mít celá akce ohlas, nabídky jsme pro letošní rok nevyužili. Prvním mistrem výstavy v pětičlenné kolekci převážně červených holubů se stal Jindřich Eisenreich ze Středočeského kraje. Šampiona obdržel na modrého pruhového holuba František Schrimf z Přeštic, čestnou cenu na modrého straka přítel Holeček z Losiné.

Závěrem bychom chtěli říci, že posuzování standardních poštovních holubů na výstavách ČSCH má mnoho odpůrců a jejich vystavování vyvolává různé emoce. Připomínky se objevují i na školení sboru posuzovatelů holubů. Je třeba říci, že poštovní holub je součástí platného vzorníku a proto má vystavující chovatel právo na jeho objektivní posouzení. Možná by do budoucna stálo za zamyšlení, aby se stávající standard doplnil. Popis jednotlivých hodnocených znaků by měl být více konkrétní. V některých pozicích obsahuje těžko vyložitelné termíny, jako například partie tvoří vyvážený celek, pozice úměrná k tělu či hmotnost úměrná velikosti.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. DanielaBukovských

časopis Chovatel 8 - 2011