česká slepice zlatá kropenatá, češka, česká zlatá kropenka

Zveřejněno v časopise Chovatel 6/2017

V letošním roce jsme si na 1. máje připomněli 90. výročí úmrtí velké osobnosti v oboru drobných hospodářských zvířat, především drůbeže a kanárů. Shodou okolností tomu bude letos 155 let od jeho narození. Do povědomí chovatelů se Karel Škoda (1862 – 1927) zapsal především díky záchraně a následné regeneraci české slepice. Pokusil se uchovat pro další generace také slepici moravskou. Nenašel však následovníka. Na plemeno středního plemenného rámce nám zůstaly pouze Škodovo zápisky, informace z výstav v 19. století a zaznamenané vzpomínky.

Život Karla Škody byl zajímavý a z hlediska nauky o chovu drůbeže plodný. Abychom si udělali představu o jeho bohaté činnosti, začneme popisovat jeho život chronologicky, od jeho narození. Světlo světa spatřil v pokročilé rolnické rodině v obci Velký Radešín na Podřipsku. Po obecné a měšťanské škole absolvoval reálné gymnázium v Praze. Hned po maturitě nastoupil do služeb poštovních. Tato profese ho doprovázela celý život. Do výslužby odcházel z postu poštovního ředitele. Penzionovaný Škoda si zaslouženého odpočinku dlouho neužil. Krátce po ukončení pracovní kariéry zemřel.

První štaci „poštovního panáčka“ získal v Holešovicích – Bubnech. Později působil na Smíchově. Zde se začal věnovat chovu králíků, drůbeže a kanárů. V roce 1892, v jiném příspěvku uvádí Škoda rok 1893, byl přeložený do Pardubic. Jak jsme se v minulosti již zmínili, důvodem nebyly pracovní záležitosti, ale jeho velká snaha se dostat do známé a agilní chovatelské společnosti působící v Pardubicích. Tímto přesunem začíná jeho intenzivní činnost na poli drobného hospodářského zvířectva. 

Hned po příchodu do Pardubic začal spolupracovat s šéfredaktorem periodika Kuří dvůr Františkem Suchánkem (jeho medailonek jsme přinesli v roce 2016) a jeho spolupracovníky a přáteli. Můžeme jmenovat redaktora, vydavatele a sládka Matěje Hlineckého, statkáře, delegáta do zemědělské rady království Českého a starostu Pardubického okresu Jana Markalouse, veledůstojného pána děkana Františka Sloupa, rolníka, chovatele, šlechtitele králíků Václava Fuchse z Jičína, chovatele florentinských holubů Viléma Jaňuru a obchodníka, chovatele slepic holanďanek a butchi – chabo L. Justa z Pardubic. Známá byla jejich aktivita při stavbě pomníku pro vynálezce ruchadla bratranců Veverkových.  

Společně se svými přáteli se snažil povznést chov drůbeže, kanárků, holubů a králíků.  Zasloužil se o výrobu a propagaci našeho prvního tzv. pardubického kroužku pro holuby a drůbež. Od roku 1895 jsme se mohli na výstavách setkat s označenými zvířaty. Aluminiový kroužek měl 7 velikostí. Největší byl určený pro nejtěžší vodní drůbež. Karel Škoda jmenoval emdemské, pomořanské a tuluzské husy. Kus stál 6 krejcarů. Více informací jsme přinesli v článku „Jak vlastně dlouho kroužkujeme?“ v roce 2014.

Karel Škoda se svými chovatelskými souputníky založil ještě v 19. století vzorovou drůbežárnu. Jednalo se o rozsáhlé zařízení na chov čistokrevných plemen slepic a vodní drůbeže. Můžeme jmenovat pekingské rouenské a aylesburské kachny, emdemské a tulúzské (názvy uvádíme dle dobového zápisu) husy, tmavé a světlé brahmanky, plymouthky langshanky, wyandotky, labresky a vlašky s hřebenem jednoduchým i růžicovým. Ve Škodově nekrologu se uvádí: „Drůbežárnu tu vedl s pečlivostí a příslovečnou úzkostlivostí a dosáhl záhy jména nejlepšího českého pěstitele.“ Všechny své nabyté zkušenosti si nenechával pro sebe. Celý život publikoval v mnoha chovatelských listech. Souhrn posbíraných vědomostí, můžeme najít v jeho díle, vydaném v roce 1900. Spis se nazýval Výnosný chov drůbeže. Kniha byla označena jako nejkvalitnější dílo vydané v českém jazyce. Mělo několik pozdějších reedicí. 

Hlavním počinem Karla Škody, ve prospěch rozvoje drůbeže, vidíme v jeho literární činnosti. Od Pána Boha nadaný spisovatel začal od útlých let dopisovat do časopisů věnujících se biologii a chovatelství. První význačnější příspěvky můžeme najít v roce 1889 v magazínu Vesmír. Později se zapojil do budování nového periodika Kuří dvůr (1889). Po Suchánkově smrti, do zániku listu v roce 1897, byl spolu s Matějem Hlineckým hlavním redaktorem a vydavatelem.

Karel Škoda působil také v mnoha dalších časopisech. Můžeme jmenovat Hospodářské listy Chrudimské, Drůbežnické listy, Svět zvířat, Zvířena, Hospodářské noviny pražské, Obrana zemědělců, Venkov, Drůbežnický obzor a Naše drůbež. Jelikož vládl tehdy úředním jazykem němčinou, publikoval také v rakouském časopise Bläter für Geflügel – Zucht (vycházel ve Vídni) a Nordböhmische Vogel und Geflügel Zeitung.

Škoda také přispíval do Hospodářského slovníku naučného v heslech drůbež. Vydavatelem byl dr. František Sitenský (1851–1924). Věnoval se také osvětě a propagaci moderních metod v chovu slepic. Pro hospodářské školy a zemědělské spolky pořádal přednášky a kurzy. Tím se v chovatelské obci velmi proslavil.

V posledním roce 19. století byl pracovně přeložený do Německého Brodu. Byl jmenovaný přednostou poštovního úřadu. I přes pracovní vytížení ve své nové funkci, obětavě pokračoval v osvětové činnosti ve prospěch jeho milované drůbeže. Z jeho textů bylo poznat, že slepice byly jeho srdeční záležitostí. Poslanec Českého zemského sněmu Josef Hyrš, zvolený za příslušný obvod, o něm v Obraně zemědělců při příležitosti chovatelské výstavy v roce 1903 napsal: „Stal se rázem miláčkem českého rolnictva na okrese německo- brodském.“

Karel Škoda účinně zasáhl do chovatelského výstavnictví a soudcování. Z jeho popudu vyšel první vzorník drůbeže zveřejněný v roce 1896 v Kuřím dvoře. Odměňování a oceňování drůbeže se dělo podle tzv. soustavy Škodovy. V dobách 19. století působil často jako vedoucí posuzovatel. Zasadil se o objektivnost a váženost posuzování na výstavách. Konal dle známého latinského citátu římského myslitele Cicera: „Fundamentum est  iustitiae  fides.“ (Věrnost, poctivost je základem spravedlnosti). Díky svým znamenitým odborným znalostem byl zvaným jurorem (posuzovatelem) v zahraničí.

Vynalezl také tzv. škodovo hnízdo pro vodní drůbež.  Představeno bylo také v zahraničí. Například v Hamburku, polské Lehnici a Frankfurtu nad Mohanem za něj obdržel zvláštní čestnou cenu určenou pro ocenění pokrokových zootechnických metod. Byl také aktivním chovatelem. Často vystavoval drůbež, králíky, holuby a harcké kanárky. Za život získal více než 300 cen ze všech koutů Evropy.

Od zemědělské rady získal krátce po první válce vysoké vyznamenání, stříbrnou medaili, za záchranu a regeneraci české slepice. Byl ustanovený čestným členem mnoha chovatelských spolků. Při založení Drůbežnické jednoty republiky Československé 23. listopadu 1921 se mu dostalo velké pocty. Byl jmenovaný prvním čestným členem a zároveň předsedou této profesní organizace. Ve prospěch tohoto spolku se angažoval až do roku 1927.  Po neočekávané smrti se jeho manželka Božena Škodová a další propagátor české slepice Čestmír Sedlák zasadili, že jeho chov české zlaté kropenky našel své pokračovatele. Díky tomu se češka dochovala až do dnešních dnů. Když jsme zmínili jeho choť Boženu, musíme říci, že mu byla po celý život oporou. V jejich manželství neplatily „manželské překážky“ (Impedimenta matrimonii), dotýkající se jeho záliby. Jeho paní měla pro jeho specifickou životní roli pochopení.

Pokud se ohlédneme za plodným životem Karla Škody, musíme říci, že hlavní význam, jeho výše představené práce, vidíme ve dvou oblastech. První, praktický počin se týkal záchrany naší české slepice. K takovému kroku se umí postavit jenom velikáni. A on mezi ně patřil. Stovky, ba možná tisíce chovatelů a drůbežářských osobností kolem české slepice v 19. století pouze chodili, polemizovali a sýčkovali její zánik. Tímto chováním by však češku pro budoucí generace nezachránili. Musel přijít Karel Škoda a pověstnou cestou v drožce po dědinách na Pehřimovsku a Sedlčansku posbíral poslední vhodné jedince. Následnou mravenčí šlechtitelskou prací dílo záchrany dokonal. Jelikož je latina krásná řeč, je třeba na jeho počest zvolat: „Res gestae!“ (Slavný historický čin)

Druhým počinem, kterým se Karla Škoda navždy zapsal zlatým písmem v obci chovatelské, především drůbežářské, byla jeho literární práce. Díky svému nespornému písmáckému talentu se ve svých textech nevěnoval pouze popisu běžných událostí, ale dokázal objasňovat, rozebírat a jasně formulovat popisované skutečnosti. Jeho pracovitost a nadání byly hlavními důvody, že se nám uchovaly informace o chovu drůbeže z druhé půlky 19. století. Věřte, že v té době publikovalo desítky, spíše však stovky různých autorů. Jejich texty jsou často bez podstatných informací. S trochou nadsázky se jedná o literární balast, stále se opakující. Bez přínosu nových myšlenek. Karel Škoda byl jedním z mála autorů, kteří dokázali vidět věci důležité. Pro další generace neopakovatelným způsobem zaznamenal vývoj chovu drůbeže v posledních desetiletích mocnářství, okořeněné o svůj brilantní úsudek. Až s odstupem sta let můžeme jeho dílo docenit.   

Na závěr si dovolíme citovat pár vět z jeho nekrologu uveřejněného v listu Naše drůbež: „Úmrtí jeho neobyčejně překvapilo, ježto do nedávna byl úplně čilý a sám se cítil docela zdráv, takže vzal na sebe úkol pro příští dobu vykonati několik přednášek a soudcování na výstavách. Bolí nás, že odešel tak záhy, právě když vstoupiv do výslužby, chtěl se tím větší mírou věnovati své milované drůbeži. S ním odešla duše dobrá, upřímná a poctivá. Budiž čest jeho památce.“

V minulosti jsme používali na závěr svých článků různé básničky, říkadla či lidové písně. Na konci povídání o Karlu Škodovi si jednu známou skladbu vážící se k jeho profesnímu životu připomeneme. Písnička navozuje atmosféru dob dávno minulých.

Jede, jede poštovský panáček, 
jede, jede poštovský pán.
Má vraný koníčky, jako dvě rybičky,
jede, jede do Rokycan.

Jede, jede poštovský panáček, 
jede, jede poštovský pán.
Vpředu má trubičku a vzadu truhličku,
jede, jede do Rokycan.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovská

Přílohy:

1-Publicista a spoluautor vzorníku drůbeže z roku 1896 na fotografii zveřejněné v listu Kuří Dvůr (1895)

2-Penzionovaný poštovní ředitel Karel Škoda na fotografii z roku 1927 (Naše drůbež)

3-Detail hlavy české slepice, na její záchraně a regeneraci měl lví podíl Karel Škoda

4-Publikace vydaná Karlem Škodou v roce 1900, pro velký úspěch měla několik reedicí

5-Časopis Vesmír vycházel od roku 1871, v něm začal Karel Škoda svoji publikační činnost

6-„Jéde, jéde poštovský panáček, jéde, jéde poštovský pán…Karel Škoda“, poštovní trubka

7-Poštovní razítko z dob mocnářství

8-Rakousko- uherská poštovní schránka používaná u nás v 19. století

9-Císařský a královský poštovní dostavník používaný v českém a rakouském pohraničí, možná v něm cestoval také Karel Škoda…

10-Znak c. k. poštovního úřadu, Karel Škoda působil v jeho službách od roku 1885

11-Znak (erb) poštovního úřadu, všechny obrázky c. k. pošty pocházejí z poštovního muzea