plemena slepic, Brahma

Brahmánky v pestrobarevném ustrojení

zveřejněno v časopise Chovatel 2/2015

V prvním článku o velkých plemenech drůbeže se budeme zabývat zbarvením majestátných brahmánek. Obdivovatele upoutají především svojí zavalitou postavou propojenou s mohutným rousem. Své kouzlo má také vzpřímený postoj. Podtržením všech zmíněných předností může být barevné ustrojení brahmánek. Paleta rázů a kreseb je poměrně široká. Některé barvy umocňují mohutný vzrůst, jiné spíše velikost zjemňují. Některé kresby jsou pro brahmánky zažité z hlediska historie, některé představují současný směr obliby a šlechtění. Jednou ze žhavých lahůdek posledních let je zbarvení šedě perlové vlnité, jinak nazývané isabela. U nás se vyskytuje pouze u zdrobnělého rázu a je opravdovou pastvou pro oči. U velkých brahmánek jsme mohli isabelové zbarvení obdivovat v roce 2012 na Evropské výstavě v Lipsku v kategorii AOC.

Na našem českém drůbežím dvorku se setkáváme s velkou drůbeží velice sporadicky. K vidění jsou především na velkých výstavách. Na některých přehlídkách úplně chybí. A co je příčinou? Jejich odchov je náročný nejenom z chovatelského, ale i ekonomického hlediska. Svůj vliv na řídké rozšíření má také nedostatek možností na výměnu nepříbuzných plemeníků mezi chovateli. A to platí především pro některé barevné rázy. Snad pouze u brahmánek bílých kolumbijských se dá při troše dobré vůle sehnat nepříbuzná krev. U nich se dá říci, že existuje český chov. U dalších barevných rázů se většinou jedná o potomky zvířat dovezených ze zahraničí, především z Německa a Holandska. Na výstavě zazáří jednu dvě sezony a později pro nedostatek nové krve vymizí. Pokud se ohlédneme za loňskou celostátní výstavou v Lysé nad Labem, můžeme říci, že se snad blýská na lepší časy. Na výstavě bylo co obdivovat. Vystaven byl ráz modrý, bílý kolumbijský, koroptví vlnitý, modrý koroptví vlnitý, stříbrný koroptví vlnitý a modrý stříbrný koroptví s oranžovými zády. Oproti předešlým létům byla kolekce velice pestrá. Uvidíme, zda se v dalších létech některý z dalších rázů udrží na naší chovatelské scéně a obohatí na delší dobu náš zemský chov.

V minulosti se chovali u nás hlavně brahmánky ve dvou základních rázech. Jednalo se o zbarvení bílé kolumbijské a stříbrné koroptví vlnité.  Podle starších vzorníků se jim říkalo brahmánky světlé a tmavé. Koroptví vlnité v posledních desetiletích poněkud ustoupily ze scény a zůstal ráz bílý kolumbijský. Také my se věnujeme především chovu tohoto rázu. Odchov správně narostlých zvířat v požadovaném zbarvení vyžaduje určitou zkušenost. O způsobech krmení a plemenářské práci jsme už psali v předešlých příspěvcích.

V další části článku se zaměříme především na zbarvení. Na první pohled vypadá barva bílá kolumbijská velice atraktivně a může se zdát bezproblémová z hlediska přenosu kresby na potomstvo. Již na začátku je nutné říci, že opak je pravdou. Ideální výstavní a chovná zvířata nejsou bohužel totožná. To znamená, že dvě ideálně zbarvená zvířata, úspěšná na výstavách, zpravidla neplodí požadované potomstvo. Asi největším problémem je výrazná černá kresba a s tím související šedé zbarvení podsady. Odchov dalšího pokolení brahmánek bílých kolumbijských po standardně zbarvených jedincích, dobře oceněných na výstavách, většinou bohužel vyběluje. Zhoršuje se probarvení krčního, především sedlového závěsu u kohoutů a zhoršuje se černé probarvení rejdováků, srpů a brčic. U slepic se zase ztrácí šedá podsada a ztrácí se probarvení vnějších praporů u letek (u nich je však slabší kreslení oproti kohoutům tolerováno).

Z praktického hlediska nezařazujeme do chovu pouze výstavně úspěšné jedince, ale občas musíme zařadit brahmánky s výraznou kresbou a šedou podsadou. U slepic doporučujeme výraznější kresbu krčního závěsu zasahujícího od oblasti týlu až do poloviny zad a šedou podsadou mírně vystupující. U kohoutů požadujeme výraznou kresbu obou závěsů.  Z těchto výrazněji kreslených zvířat se paradoxně nejlépe odchovávají v dalším roce požadovaní výstavně úspěšní jedinci.

Zajímavou pomůckou k rozlišení zbarvení dospělých brahmánek v kolumbijské kresbě je zbarvení jednodenních kuřat. Ty jsou po vyklubání barevně odlišná. Škála začíná čistě žlutými kuřaty a končí kuřaty s černým nádechem a to především na zádech. U tmavě zbarvených kuřat je žlutá barva méně intenzivní a je spíše šedožlutá. A jak souvisí zbarvení kuřat s budoucí bílou kolumbijskou kresbou?

Pokud problematiku poněkud zjednodušíme, dá se říci, že z výrazně žlutých kuřat získáváme čistě bílé jedince s nevýraznou kresbou závěsů a často bílou podsadou, což je na výstavách i v dalším chovu nežádoucí.  Ze žlutých kuřat se středně černými zády odchováváme zpravidla ideální výstavní jedince. A z výrazně tmavých kuřat získáváme brahmánky s výraznou kresbou a šedou podsadou.

Pokud si zbarvení ještě podrobněji rozebereme, můžeme říci, že jednoznačně problematická je bílá podsada. V dalším jejich odchovu nikdy nedostaneme požadovanou podsadu šedou, ale vždy pouze bílou. Zlepšení nastane pouze zapářením výrazně zbarvených jedinců. Z vlastních zkušeností můžeme potvrdit, že ze zvířat s výraznou kresbou a šedou podsadou prostupující přes bílé opeření se štěpí jedinci zahrnující celé spektrum předmětného zbarvení. Kromě jedinců s bílou podsadou, se štěpí zvířata s ideální kresbou vhodnou na výstavy. Poslední skupinou jsou jedinci s kresbou výraznou. Jak jsme se už zmínili, ty jsou vhodní především do dalšího chovu. Tak a teď si jistě říkáte, babo raď a co s tím? Pokud problematiku hodně zjednodušíme a máme možnost si vybrat z dostatečného odchovu, doporučujeme si do další plemenitby nechat slepice s hodně výraznou šedou podsadou. Kohouta si v tomto případě můžete nechat ideálního, výstavně úspěšného. S navrženou kombinací vydržíte určitě několik let bez výrazného zhoršení vašeho chovu a odchovaná zvířata vám budou dělat radost nejenom na dvorku, ale také na výstavách.

V další části našeho povídání o barevných rázech brahmánek se zastavíme na poslední 27. Evropské výstavě v Lipsku. Ve výstavní hale nového výstaviště jsme v roce 2012 mohli obdivovat zajímavou kolekci brahmánek nejenom z hlediska počtu vystavených jedinců, ale i z hlediska barevných rázů.  V sekci dospělých chovatelů bylo předvedeno neuvěřitelných 636 brahmánek. V oddělení mladých chovatelů 47 kusů. Tradičně bylo vystaveno nejvíce zvířat v rázu bílém kolumbijském. V něm opět kralovalo evropské eso Volkmar König. Získal tři nejvyšší ocenění (97 bodů) ze 188 vystavených zvířat a titul Evropského mistra a šampiona. I naše chovná zvířata se neztratila a získala několik ocenění. Ale titul Evropského mistra z minulé výstavy v Nitře se nám uhájit nepodařilo. Velký díl na tom mohla mít skutečnost, že některá zvířata byla zařazená za kolekci Volkmara Königa. A vedle jeho zvířat se těžko prosazuje.

V kolumbijské kresbě bylo vystaveno několik dalších rázů. Můžeme uvést žluté kolumbijské, u nich bílou barvu nahrazuje dukátová žluť. Její modifikací je žlutá modře kolumbijská, kdy černou kresbu nahrazuje barva modrá. Vystavena byla i bílá modře kolumbijská, ale v horší kvalitě. Ani jedno zvíře nezískalo ocenění 97 bodů. Další velkou skupinou bylo zbarvení koroptví vlnité a stříbrné koroptví vlnité. Poměrně velká kolekce byla vystavena u rázu modrého koroptvím vlnitého. Lahůdkou byl ráz  modrý stříbrokrký oranžovohřbetý, který není součástí uznaných barevných rázů. V tomto rázu bylo uděleno ocenění 97 bodů. Dále byl vystavený ráz černý, černý stříbroprsý a modrý. Poměrně málo chovaný ráz bílý vystavoval pouze jeden chovatel. Jedinci byli nedospělí a měli jemnou konstituci. Zajímavostí bylo, že všech 16 vystavených jedinců bylo nedobytně zamčených ve vystavených klecích. To nám stěžovalo jejich fotografování. Přesto se nám určitým fíglem podařilo získat ilustrační foto. V kategorii AOC byly přihlášené novinky v barvě červené a isabelové. Vystavený byl pouze ráz perlově šedý (jinak isabelový). Kohout holandského chovatele Beekhuise Berenda získal pěkných 96 bodů. Na výstavě jsme postrádali barevný ráz žlutý a krahujcový.

U mladých chovatelů bylo také nejvíce zvířat v rázu bílém kolumbijském. Dalším rázem byla barva žlutá modře kolumbijská, stříbrná koroptví, koroptví vlnitá a modrá koroptví vlnitá. Nepřehlédnutelnou kaňkou na jinak ucelené kolekci bylo do očí bijící nadržování německým vystavovatelům na úkor zahraničním. Ale tento problém se netýkal jenom mladých chovatelů a plemena brahmánek.

Závěrem bychom chtěli poděkovat příteli Ivanu Pavlovi, předsedovi sboru posuzovatelů, za pomoc při rozklíčování některých vzácnějších barev u brahmánek.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Foto

foto č. 1 – 1. 0. barva stříbrně koroptví vlnitá

foto č. 2 - 1. 0. barva černá

foto č. 3 - 1. 0. barva modrá koroptví vlnitá

foto č. 4 - 1. 0. barva modrá

foto č. 5 - 1. 0. barva modrá stříbrokrká oranžovohřbetá

foto č. 6 - 1. 0. barva bílá

foto č. 7 - 1. 0. barva bílá kolumbijská

foto č. 8 - 0. 1. barva žlutá modře kolumbijská

foto č. 9 – 0. 1. barva modrá

foto č. 10 - 0. 1. barva žlutá kolumbijská

foto č. 11 - 0. 1. barva stříbrně koroptví vlnitá

foto č. 12 – 1. 0. bílá kolumbijská

foto č. 13 – variabilita ve zbarvení kuřat brahmánek bílých kolumbijských ve stáří tří dnů umožňuje cílenou selekci

foto č. 14 – variabilita ve zbarvení kuřat brahmánek bílých kolumbijských ve stáří pěti týdnů