Brahma

aneb od Lipska k Métám

zveřejněno v časopise Chovatel 10/2015

Od poslední evropské výstavy uplynuly tři roky. Přestože byla 27. Evropská výstava v Lipsku pro chovatele opravdovým svátkem, oči evropských chovatelů se již upírají jiným směrem. Lidský, ale i chovatelský život běží dál a v letošním roce nás čeká evropská výstava ve Francii. Hostitelem bude město Méty (Metz). Obec je o něco menší než Plzeň a je hlavním městem Lotrinska. Hraniční Alsasko a Lotrinsko jsou regiony s bohatou historií vážící se nejenom k Francii, ale i sousednímu Německu. Pokud se podíváme na mapu Evropy, zjistíme, že Méty se nacházejí nedaleko od města Lucemburku a Štrasburku. Jedná se o význačné evropské metropole hostící významné instituce Evropské unie. Návštěvníkům chovatelské přehlídky se nabízí zajímavá doprovodná exkurze po místních pamětihodnostech. Avšak hlavním cílem našich vystavovatelů a návštěvníků bude 28. Evropská výstava chovatelů drobných hospodářských zvířat.

Chovatelům velkých plemen drůbeže s ambicemi vystavovat ve Francii začala práce již na přelomu roku. Sestavení jednotlivých kmenů se připravuje už kolem Vánoc. Vlastní líhnutí se provádí co nejdříve. Slepičí obři dospívají často až v jednom roce a listopadový termín není pro ně to pravé ořechové. Z vlastní zkušenosti musíme říci, že velkým plemenům by vyhovoval termín o dva měsíce později. Ale vše je o kompromisech a tak chovatelům brahmánek a ostatních obrů nezbývá než se pokusit o včasné líhnutí.

 K vlastnímu článku o velkých plemenech drůbeže nás přivedla zajímavá přehlídka těchto krasavců na Evropské výstavě v německém Lipsku v roce 2012. Řazení plemen drůbeže na této přehlídce mělo svá specifika. V halách s drůbeží bylo takové množství klecí s jednotlivými plemeny, že se tam návštěvník doslova ztrácel. Trochu jiná atmosféra panovala u brahmánek a kočinek. Byly vystaveny v samostatné oddělené expozici obklopené jinými druhy zvířat. První byly vystaveny kočinky, za nimi následovaly brahmánky.  Oddělení těchto obrů mělo svoji neopakovatelnou atmosféru. Při prohlížení jednotlivých barevných rázů nejeden návštěvník podlehl jejich kouzlu a alespoň na chvilku se u této zajímavé expozice zastavil a v duchu zajisté zauvažoval o jejich chovu.  I my jsme v tomto oddělení strávili mnoho času, především focením vystavených zvířat. Na pořízení kvalitního snímku jsme často museli čekat ve frontě za dalšími fotografy z evropských chovatelských periodik. Snad nejurputnější byli rumunští novináři. V jejich případě nám pomohla náhoda. Jejich zrcadlovka značky Canon se při focení slepičích obrů porouchala a tlačenice o kvalitní snímky opadla. Ve hře jsme ještě chvilku zůstali při pokusu uvést jejich fotoaparát do chodu. Ale japonská technika se nedá opravovat na koleni…

O brahmánkách jsme psali v minulém článku. Nyní se zaměříme na ostatní obry. Začneme s kočinkami. Jedná se o velmi staré plemeno pocházející z Číny. Můžeme říci, že se podílelo na vzniku mnoha dalších obřích plemen. U kohoutů z kvalitního chovu není žádnou výjimkou hmotnost přes 5 kilogramů! Charakteristickým znakem je silná kvokavost a dobré mateřské vlastnosti. Od častěji chovaných brahmánek je poznáme podle nižší a více zakulacené postavy. Tvar těla připomíná zaoblenou krychli. Rozdílný je také hřeben. Kočinky ho mají listový, kdežto brahmánky hráškový třířadý. Shodné je opeření běháků. U obou plemen můžeme obdivovat velmi bohaté dlouhé rousy. Díky tomu jsou brahmánky a kočinky náročné na čistotu výběhů.  Kočinky byly předvedeny v sedmi rázech. Velice atraktivní byla barva černá bíle skvrnitá. Tato kontrastní kombinace byla předmětem obdivu nejenom návštěvníků, ale i posuzovatelů. Nejlepší jedinec obdržel ocenění 97 bodů. Kočinky byly vystavené ještě v barevném rázu modrém, černém, bílém, žlutém, koroptvím vlnitém, krahujcovitém (kukaččím). Podle našeho vzorníku rozeznáváme 9barev. Na výstavě chyběl ráz zlatý černě lemovaný a stříbrný černě lemovaný.

Dalším zástupcem obrů na evropské výstavě byly orpingtonky. Tyto obrovské zaoblené krychle s bohatým nadýchaným peřím mají listový hřeben shodný s kočinkami. Trup vodorovně nesený mají široký a hluboký. Jeho šířka a délka se zdá být téměř shodná. Důležitým rozlišovacím znakem oproti kočinkám a brahmánkám jsou neopeřené běháky. Ty jsou však špatně viditelné, protože slepice mají nízký postoj a bohatě opeřené a kypré peří na holeních.

V Lipsku bylo vystaveno přes 300 kusů orpingtonek. Prvním předvedeným barevným rázem byly břízové, jinak řečené černé stříbroprsé. Těch bylo pouze několik kusů. Nejoblíbenějším rázem u nás i ve světě je barva žlutá. Tato líbivá a teplá barva se také nazývá buff. Její nevýhodou je blednutí působením slunečních paprsků. Chovatelé mající zájem své odchovy prezentovat na výstavách musejí odchované jedince chránit před povětrnostními vlivy, popřípadě vystavovat až po přepelichání. I na evropské výstavě bylo vystaveno nejvíce orpingtonek v žlutém rázu. Tvořily třetinu z vystavených jedinců. Zaznamenali jsme u nich nejvyšší ocenění 97 bodů. Stejné ocenění obdržel také jedinec v černé, bílé a koroptví vlnité barvě a v rázu modrém s lemy. Na výstavě jsme mohli dále obdivovat orpingtonky v barvě (hnědě) porcelánové, žluté černě lemované, krahujcovité, červené a černé bíle skvrnité. V kategorii AOC byly vystaveny orpingtonky břízové s lemy. Lahůdkou bylo vystavení pěti jedinců orpingtonek s růžicovým hřebenem v černé barvě. V našem vzorníku máme 16 barevných rázů. To je opravdu široká paleta slepičích barev. Na výstavě připomínala expozice orpingtonek pestrobarevnou louku plnou květů. Radost pohledět. Při hodnocení jejich barev si závěrem dovolíme malou poznámku. U barevných rázů drůbeže se používají v mnoha případech různá synonyma. Podobnou zkušenost máme u holubů. U nich jsme v katalogu zaznamenali dokonce tři názvy mající stejný význam.

Dalším zástupcem slepičích velikánů jsou žerzejští obři. Tyto impozantní slepice jsou u nás nehojně chované pro dobré užitkové vlastnosti. Náš chov se však potýká s mezi plemenným křížením s fenotypově podobnými australkami. Tato plemenitba přináší problémy s velikostí jedinců a vady ve zbarvení spodku běháků. Kříženci v první generaci mají po australce bílé spodní části prstů namísto požadovaných žlutých. Bílá barva je dominantní a úporně se dědí.

Žerzejský obr je považován za největší plemeno drůbeže. Průměrná hmotnost u kohoutů běžně dosahuje 5 kilogramů. Není žádnou výjimkou váha přes 6 kilogramů. V případě, že produkujeme kapouny, kastrované kohouty, hmotnost se šplhá až k 8 -9 kilogramům! Žerzejský obr je klidného temperamentu.

Na přehlídce bylo prezentováno 32 jedinců v černé a bílé barvě. Zajímavostí byl jeden pár předvedený v rázu modrém s lemy.

Na výstavě byly vystavené ještě málo známé langšanky. Jedná se o mohutné plemeno s charakteristickou stavbou těla. Mohutný trup je v horní části zakončený široce lyrovitou linii těla. Důležitým plemenným znakem je vysoký postoj a dlouhý krk zakončený malou užší hlavou s listovým hřebenem. Charakteristický měkký ocas vyúsťuje do typického tvaru homole. Díky dlouhým nohám je pro ně charakteristický pozoruhodný kráčivý pohyb trochu připomínající slavnostní pochod na vojenských přehlídkách. Podobnou chůzi můžeme pozorovat u dlouhonohých brahmánek.

Na výstavě v Lipsku bylo prezentováno více langšanek německého šlechtění. Ty mají neopeřené nohy. Vystaveny byly v rázu modrém s lemy, hnědoprsém, černém a bílém. U croad langšanek s opeřenými běháky jsme mohli obdivovat barvu černou, modrou s lemy a bílou.

Na velká plemena drůbeže navazovaly australky. Přestože je někteří autoři řadí mezi kombinovaná plemena drůbeže, německý chov by si do skupiny obrů zasloužil. Zvláště kohouti v základním černém zbarvení představovali nebývalé mohutná zvířata. Byli krásného opeření a měli široce nasazený ocas s výraznými dlouhými srpy v ocase. Estetickému zážitku přispěl i nádherný lesk a svit na bohatém a měkkém opeření.

Při psaní těchto řádků se nám opět vybavila atmosféra evropské výstavy v Lipsku se všemi emocemi a pocity z této vrcholné přehlídky. Na výstavě jsme byli několik dní a výstavu jsme si opravdu užívali. Závěrem musíme říci, že se upřímně těšíme na letošní 28. Evropskou výstavu ve francouzských Métách. Doufáme, že čeští chovatelé opět hojně obešlou tuto výstavu svými odchovy a přispějí k pestrosti očekávané přehlídky.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Znak města - Méty

Znak města - Lipsko