11aaa

jste zde: úvodní » Drůbež » Slepice brahmánky v trochu v jiném světle


Slepice brahmánky v trochu v jiném světle


 Zveřejněno v časopise Chovatel 12/2014

Pro pochopení následného textu článku musíme uvést v úvodu pár slov o všeobecné charakteristice chovu brahmánek.V další části porovnáme zveřejněné informace o jejich vlastnostech se svými zkušenostmi získanými z našeho letitého chovu.Historie brahmánek se začíná psát hluboko v minulosti v daleké Indii. V předminulém století byly dovezené do Evropy, později do Ameriky, kde došlo k  postupnému zušlechtění. V literatuře se uvádí, že brahmánky patří mezi velká plemena s impozantním postojem. Charakteristickou vlastností je jejich údajná mírumilovnost, přítulnost, skromnost a klidná povaha. Dokonce ani kohouti prý mezi sebou nevyvolávají střety a méně často kokrhají. Pro tyto vlastnosti jsou brahmánky mezi chovateli oblíbené. S touto charakteristikou se dá vcelku souhlasit. Ale tyto vlastnosti platí pouze v případě klidu a míru. Pokud se kohouti cítí ohrožení, stávají se z nich nevídaní bojovníci. Zde jsme vypozorovali určitý rozpor s předchozí charakteristikou.

Brahmánky mají dvě tváře. Při nenadálém útoku, se z poklidného až ospalého krále dvora, procházejícího se po zeleném pažitu uprostřed svého hejnka slepic, stává během zlomku sekundy neohrožený bojovník na život a na smrt. Kohouti si brání své svěřenkyně proti všem nástrahám. Mezi ně patří například cizí kohouti, psi, kočky nebo i draví ptáci. Všem těmto narušitelům jsou ochotní se v případě ohrožení postavit. Z vlastní zkušenosti víme, že na nedalekém pohoří Šumavě se v konkurenci jestřábů a dalších opeřených dravců prosadily pouze brahmánky. Jsou tam chovány pro dotváření selského koloritu a zpestření okolí na různých farmách, penzionech a horských chatách. Zvláště v letních měsících jsou obdivovány procházejícími turisty.

Od útoků opeřených predátorů jsou uchráněni pouze kohouti dobře narostlých tvarů, s mohutnou postavou, dosahující často váhy až 6 kg. Svůj vliv na přežití má i jejich skrytá přirozená bojovnost. Několik zvířat z našeho chovu dokázalo v tomto nehostinném prostředí hor přežívat několik sezon.  Slepičky jsou často drobnější a jsou proto vyhledávaným předmětem útoků. Pokud jsou pod ochranou svého kohoutího rytíře, ztráty jsou menší. Přesto často opakujícím se scénářem bylo osiření kohouta. Jednou z možností v pokračování dalšího chovu bylo držení dvou nebo více jedinců samčího pohlaví.

Je to k nevíře, ale srdnaté povahy mají i čerstvě vylíhnutá kuřata brahmánek. Už jsme o tom v minulosti psali. Pokud s kuřátkem manipulujete, například ho chytáte nebo přeháníte, zbylí jedinci vypnou svojí hruď a klovanci se snaží svému soukmenovci pomoci. Jsou prostě srdnatí. To jsme u jiných plemen nepozorovali.

Jak jste si ze snímků zajisté všimli, budeme se v další části článku zabývat soubojem velice zvláštním, na první pohled nerovným, s bažantím kohoutem. V bývalém chlévě chováme v jednom oddělení společně brahmánky bílé kolumbijské, hedvábničky bílé vousaté a několik let i bažanty. Volně je vypouštíme na dvůr a přilehlého výběhu. Pro upřesnění chováme bažanty obecné, jinak řečené kolchické, v barevném rázu isabela. Žlutá varieta byla vytvořená na Moravě v okolí Brna. Jejich charakteristickým povahovým rysem, cíleně v minulosti prošlechtěným, je přilnavost k domovu. Proto je někteří chovatelé vlastnící větší pozemky chovají na volno, často mezi drůbeží. Většina čtenářů bude znát spíše barevný tmavý poddruh bažanta obecného, zvaný černý, kubánský nebo také tenebros. Pro zajímavost uvedeme, že se ještě chová například ráz modrý, bílý, skořicový a různí strakatí jedinci z uvedených barev.

Všichni naši opeřenci žili mírumilovně po celou zimní sezonu ve společné odchovně a volně se pohybovali po uzavřeném dvoře naší zemědělské usedlosti. V letošním roce jsme nechali bažanty i v jarních měsících společně s brahmánkami a hedvábničkami. V jiných létech jsme je isolovali do jiného oddělení.

S příchodem prodlužujícího se dne a postupného oteplování v jarních měsících, se bažantí kohouti dostali do toku. Na hlavě se jim objevily ozdoby připomínající růžky, či uši a zvláště hlava se nádherně probarvila. Kohouti začali vydávat specifické zvuky a nejdříve začali bojovat mezi sebou. Po oddělení jednoho z nich se k našemu nemilému překvapení rozpoutaly nelítostné souboje s kohouty brahmánek. Na dvoře se pohyboval ještě kohout hedvábničky. Ten se bojů nezúčastňoval. Asi nebyl pro ně důstojným soupeřem. Kohouti brahmánek byli na dvoře dva. Zvláště mladší jedinec, kterého jsme si přivezli výměnou z plzeňské zoo, byl největším válečníkem a na něm ležela tíže hlavního tahouna v boji. Přestože měl váhovou převahu (1,3 kg ku 5,0 kg) po několika desítkách minut z něj tekla krev a měl rozbité laloky a hruď. I z bažanta zůstala pouze rozpeřená koule. V dalších fázích boje ho zastoupil starší kohout, ještě vyšší a mohutnější. I ten nedokázal urputného bažanta zahnat. Přestože byl méně mrštný, svými opeřenými běháky odhazoval bažanta i přes metr daleko. Bažant byl jako na gumičku. On byl agresorem a vyvolával do nekonečna souboje. Po výprasku se otřepal a neohroženě znovu útočil. Nezbylo nám nic jiného než soky od sebe oddělit. Druhý den jsme pustili na dvůr i druhého bažanta. Ten, ale nebyl tak bojovný a rychle uznal převahu brahmánek. Po pár dech se vše uklidnilo a na dvoře zase panoval klid a předchozí pořádek. Nejvíce nás překvapilo, s jakou vervou a výdrží dokázaly brahmánky čelit těmto netradičním soubojům. Jejich mrštnost, obraty a výskoky často do výše metru nad zemí jsme pozorovali se zatajeným dechem. Nedělalo jim žádný problém se ve vzduchu otočit zády k zemi a silnými kopanci a údery křídel bojovat proti narušiteli proti zemské přitažlivosti, podobně jako to dokáže například sokol.

 Pro příměr ještě uvedeme podobnou zkušenost z jiného chovatelského ranku, kynologie. Kdysi jsme chovali mohutné bernské salašnické psy známě svým černobílým zbarvením s rezavým pálením. Také oni jsou klidné a vyrovnané povahy, někdy se zdají až flegmatičtí. Jak se říká, dalo by se na nich dříví štípat. Dvakrát jsme se přesvědčili o pravém opaku. Jednou naší fenku Sáru bez varování napadla velice ostrá fena německého ovčáka. Z „brundibára“ se stala neřízená střela, která během okamžiku ovčáka srazila k zemi, zalehla ho a ze spodu ho držela za krk. Fena ovčáka vyvázla se zdravou kůží jenom díky její velkorysosti… Podobný zážitek se udál našim známým. Na své farmě měli plemenného býka. Ten se jednou vzepřel a zaútočil na farmáře za přítomnosti jejich feny berského salašníka. Dle informací šlo chovateli o život. Berňačka začala svého pána okamžitě srdnatě bránit. Bez předešlé zkušenosti s bojem vyskočila přes záda býka na jeho hlavu. Zakousla se mu do mulce a svojí urputností dobytče zklidnila. V obou případech nebyli psi nějak zvláště cvičeni a přesto, podobně jako kohouti brahmánek, dokázali v případě ohrožení intuitivně a perfektně zabojovat. Jak říkal známý francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte: „Každý bojovník si nosí v torně maršálskou hůl.“

Co říci závěrem? Jak už jsme uvedli na začátku, v poklidném prostředí se brahmánky jeví, jako mírumilovní tvorové, kteří se rozvážně procházejí po pažitu svého výběhu, téměř nehrabou a jeví se jako poklidná a přítulná zvířata. Z této strany jsou brahmánky popisované v literatuře a zná je většina jejich chovatelů. Ale mají také druhou tvář.  V okamžiku nějakého ohrožení se z nich stávají  neohrožení rytíři se lvím srdcem.

 

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovská

foto  - 5940foto  - 5927foto  - 5928
foto  - 5929foto  - 5930foto  - 5931
foto  - 5932foto  - 5933foto  - 5934
foto  - 5935foto  - 5936foto  - 5937
foto  - 5938foto  - 5939

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Tisková zpráva

vydáno:01.02.2024

img

Český albín

vydáno:01.02.2024

img

PF 2024

vydáno:24.12.2023

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz