Brahma, brahmánka, Schwarz columbia, Hen, Geflügel, Grosse hen,

Zveřejněno v časopise Chovatel 4-2020

Velmi staré těžké plemeno svou přítomností zdobí všechny typy chovatelských přehlídek. Pro neobyčejnou vizáž a vyrovnanou povahu se jim přezdívá spanilí rytíři z Indie.  Brahmánka vzbuzuje svojí velikostí a hrdým postojem mezi lidmi emoce. Odborná i laická veřejnost na výstavách nevěřícně hledí na sebejisté obry, pyšnící se mohutným tělesným rámcem a atraktivním zbarvením. Vše umocňují opeřené běháky, doplněné v patních kloubech manžetami a zakončené velmi bohatým, do půlkruhu složeným rousem. Brahmánka je zkrátka elegán.

Návštěvníka v expozici brahmánek mnohdy napadne, kdo je vlastně pánem situace. Zda on, nebo proti němu hrdě postavené sebevědomé zvíře s vypjatou hrudí. Z opeřených kolosů doslova čiší nadhled a stoický klid. Do široka otevřené oči návštěvníka údivem pozorují kohouta s pohled pokerového hráče. Zrak těká na obou stranách od hlavy k patě a zpět. Pronikavé až zamračené hlouběji uložené oči, doplněné výraznými nadočnicovými oblouky, přinutí mnohého návštěvníka sklopit svůj pohled. Kosmopolitní slepice brahmánka opředená pověstmi vykvetla v krásnou a spanilou královnu.  Na počest jejího majestátu budu cílit další slova a věty.  

Svým chovatelům přináší brahma radost ze života již několik staletí. Jejich rodnou kolébkou byla Indie. Počátkem 19. století byly došlechtěné a k dokonalosti „dotažené“ za velkou louží v Novém světě. Z brahmánky se stalo ceněné zboží. Cesta jejího dalšího rozšiřování směřovala k nám na starý kontinent. Do Evropy byly dovezené v koších v podpalubí zaoceánských parníků a plachetnic v polovině 19. století. V některé literatuře se uvádí rok 1852. V počátku se jim přezdívalo Chittagon nebo Šanghaj. Také u nás v Čechách se v literatuře 19. století požívaly různé zkomoleniny typu bramánka, brahamka, brahma či obří slepice bramanské. Pravděpodobně první vzorník plemene v Českém království vyšel v roce 1889 v časopise Kuří dvůr. Měl 19 hodnotících pozic a byl doplněný perokresbou plemene. Dnes jsou brahmánky známé po celém světě.

Jejich větší rozšíření v obci chovatelů drůbeže u nás je limitované několika faktory. Na velikost výběhu nenáročné plemeno vyžaduje kvalitní a na bílkoviny bohaté krmivo. V minulosti byly často krmené jatečnými zbytky. Díky tomu se jim přezdívalo řeznické slepice. Určitou obdobou jsou mohutní řezničtí psi. Brahmánky chovali také zpracovatelé mléka. Krmily je především odpadem bohatým na bílkoviny, vzniklým při výrobě sýrů, tvarohu a kysaných výrobků.

Krmení je alfou a omegou chovu i dnes. Brahmánku ze pšenice neuděláte, ani kdyby čert na koze jezdil. I v tomto případě platí selské úsloví: „Dej krávě pořádně do držky, ona ti dá do dížky.“ Ve smyslu – dej krávě pořádně nažrat a budeš mít dostatek mléka. A jak je aplikovatelné uvedené přísloví na brahmánku?  Jednoduše řečeno, kuřata je třeba „futrovat“ ad libitum, kvalitním a vyváženým krmením. Například v Německu používají chovatelé krmnou směs určenou bezprostředně pro brahmánky. Existují sestavené receptury „přímo na tělo“ dle fáze růstu. Českou alternativou je krmná směs K1.

Dalším limitem jejich většího rozšíření je pozdní vývoj. Do plné krásy se brahmánka vyloupne až po roce svého života. Růst a pohlavní dospívání je v porovnání s běžnými plemeny dlouhé. Pokud chovatel nalíhne zvířata později, uteče mu podzimní výstavní sezona. S tím se sveze pozdní nástup snášky. Pozdně vylíhlá kuřata nestačí včas dorůst do výstavní a užitkové kondice. Tento „opožděný“ kolotoč se roztáčí i v následujícím roce. Tzv. podlíšťata jsou u brahmánek slepou uličkou.

Pokud máme brahmánky připravené na brzkou jarní snášku, není dobré je rozptylovat. Výstavnictví je v tu dobu pro chovatele tabu. V počátku snášky je dobré kolem nich chodit tzv. po špičkách. Nad chovatelem visí pověstný Damoklův meč. Drobný zootechnický prohřešek může navodit například krční a ocasní pelichání a tím způsobit oddálení snášky. Pořád je třeba mít na paměti, že čím dříve se líhne, tím dříve narostou z kuřat výstavní jedinci.

Pernaté ozdoby a jejich údržba vyžaduje čisté ustájení a travnaté výběhy. Suché neprašné prostředí prospívá velkým rousům, bohatému a nadýchanému opeření.  Na druhé straně nevyžadují brahmánky vysoké oplocení. Plůtek stačí o výšce 60 cm. Povahu mají velmi klidnou. Je běžné, že chovatel nebo posuzovatel postaví chovného kohouta na stůl a ten k údivu okolních pozorovatelů, po očku sleduje beze strachu a bázně okolní dění.

V staré literatuře vydávané v dobách mocnářství v Předlitavsku najdeme moře článků o tomto zajímavém plemeni. Brahmánka se tehdy těšila velkému zájmu. Byla uctívanou celebritou, tehdy zvanou kněžnou mezi drůbeží. Příměr kněžna jsem připomněl záměrně. V tomto označení se zrcadlí její velká ctitelka. Brahmánka byla srdeční záležitostí nám dobře známé kněžny Idy ze Schwarzenbergu. Tuto velkou chovatelskou osobnost si musíme připomínat, jako novodobou zakladatelku našeho společného koníčku. Stála u zrodu prvního drobno chovatelského spolku v roce 1877.

A jaká je současnost? Dnes zdobí naše vrcholné výstavy pouze několik jedinců. V roce 2019 bylo na celostátní výstavě v Lysé nad Labem vystaveno 13 velkých brahmánek, ve třech základních rázech. Návštěvníci mohli obdivovat brahmy koroptví vlnité, bílé kolumbijské a černé.  Jejich ocenění bylo jako na houpačce. Nutno dodat, že předvedená zvířata byla většinově velmi pěkná. Až na pár výluk obdržely brahmánky ocenění v třídě elita. Dovézt odchov do takového vítězného konce není procházkou v růžové zahradě. Je za tím mnoho let práce. Chovateli pomáhají k výstavním úspěchům nabyté znalosti a dnes nepopulární každodenní odříkání. V této fázi článku si neodpustím malý povzdech. Potřebovali bychom u nás klub těchto krásných slepic...A věřím, že by se dala oprášit dřívější dobrá spolupráce ze sousedním Slovenskem. Tam je několik špičkových chovatelů.

Vzpomínka na naše sousedy nás uvádí do dalšího dílčího tématu. Zajímavosti z chovu brahmánek přinesl na sklonku roku článek z pera slovenského publicisty. Slovenský autor Dr. Josef Tirpák z Prešova přiblížil našim čtenářům historii vzniku a záludnosti chovu atraktivní brahmánky žluté kolumbijské. A to v černé i modré kresbě.

Další přívětivou akcí na nebi chovu brahmánek v Evropě byla německá výstava Lipsia 2019. Okolo Mikuláše mnoho českých chovatelů zamířilo do východoněmeckého Lipska. Jejich hlavní motivací byla návštěva nového výstaviště hostící výstavu holubů a drůbeže. Informace mohu přinést tzv. z první ruky. Byl jsem součástí výpravy chovatelů ze západu Čech. Milou společnost vytvářel předseda klubu chovatelů gigantů Jaroslav Kohout z Žilova, chovatel staváků přítel Jiří Kydlíček od Nečtin a harcovník v chovu chocholaté drůbeže Karel Hajský z Blovic a Myslíva. Z hlediska nákupu chovných zvířat se zdál nejlepší páteční termín. Výstava se otevírala v pravé poledne. Člověk míní, život mění. Vše nešlo jako na drátku. Cestu nám hned zkraje zkomplikovala kunou překousnutá hadička od nafty. Situaci zachránilo náhradní auto.

Do velké fronty na lístky jsme se zapojili díky nezbedné šelmičce, až dvacet minut po otevření. Dle naší osobní zkušenosti, nebyla organizace vstupu do areálu, koupě vstupenek a nákup chovných zvířat dobře organizovaná. Mnoho domácích i zahraničních chovatelů již velmi dávno překročilo důchodový věk. Jejich pozice ve frontách nebyla důstojná. Korunu tomu nasadili předbíhající a nikým neomezovaní mladí spoluobčané z různých zemí světa. To byla počáteční a pravděpodobně jediná černá kaňka na jinak úžasné výstavě.

Přehlídka byla jedním slovem nádherná. Počáteční peripetie jsme hodily za hlavu a nadšeně vpluli do kouzelného světa drobných hospodářských zvířat. Výstavní veselí jsme si všichni po celou dobu návštěvy doslova na plné pecky užívali. Zážitků byla habaděj. Zaměřím se na expozici „řeznických slepic“ brahmánek. Schválně uvádím slovo řeznických. Vysvětlím proč. Někteří jedinci na výstavě vykazovali velmi hrubé, až neušlechtilé plemenné tvary. Oproti jiným letům byly tyto prohřešky postihované posuzovateli, i když se jednalo viditelně o nejmohutnější zvířata. V obci evropských chovatelů brahmánek probíhá v posledních létech diskuze, zda krmení zvířat hlavně mletým masem bohatými na bílkoviny, je to pravé ořechové. I v tomto případě platí, že všeho s mírou. Na ocenění vystavených zvířat bylo znát, že obrovská zvířata hrubých tvarů již nejsou „in“.

Úsilí obsadit pomyslný Olymp za každou cenu je někdy dlážděné neuváženými kroky. Musíme mít na paměti, že hlavním cílem chovu není pouze maximální hmotnost a postava. Tato cesta přináší hrubou stavbou těla, hlavy, laloky a hřebenu. Brahmánka musí vždy zůstat elegantní krasavicí harmonických tvarů. Možná čtenáře překvapím, ale i tento slepičí obr má ve vzorníku své horní limity. Tento nástroj poskytnutý posuzovatelům není zatím v Německu běžně využívaný.

Výstava byla pro chovatele brahmánek opravdovou lahůdkou. Zvířata bylo možné obdivovat v několika na sobě nezávislých expozicích. Největší porce čekala na návštěvníky v klecích. Vystaveno bylo 297 krasavců a krasavic. Hlavní expozici doplňovalo ještě několik jedinců v kresbě bílé kolumbijské v sekci Jugenschau, což byli mladí chovatelé. Brahmánky sídlily také ve voliérách. Na výstavě chovných kmenů, nazvanou Stammschau, jsme si mohli prohlédnout skupinu 1, 2 v kresbě koroptví vlnité a bílé kolumbijské.

A jaké rázy brahmánek jsme mohli shlédnout na výstavě v Lipsku? Vystaveny byly zvířata v bílé i žluté plášťové barvě s černou a modrou kolumbijskou kresbou. Těch bylo tradičně nejvíce. Následoval ráz koroptví vlnitý, modrý a stříbrný koroptví vlnitý. Lahůdkou byly brahmy modré koroptví vlnité s oranžovými zády. Přehlídku doplnilo několik jedinců v celoplášťově černé a modré barvě.

Závěrem se zaměřím se na odlišnosti našeho a německého názvosloví. U nás používáme systém názvů vycházející ze základních barevných řad. Příkladem jsou běžné brahmánky bílé kolumbijské. V tomto názvu chybí termín pro kresbu černý. V případě, že se jedná například o kresbu modrou, zní oficiální název brahmánka bílá modře kolumbijská. Německy zní Weiß – blaucolumbia. Podobná je situace u dalšího rázu koroptvího vlnitého. Ten může být vedle základní barvy také modrý nebo stříbrný. U těchto variant se odlišná barva kresby od základního rázu používá.

Němci mají systém trochu jiný. Všechny rázy se popisují v celé své kráse tzv. do mrtě. To znamená, že vždy popisují barvu pláště i barvu kresby. Aby toho v názvosloví nebylo málo, existuje ještě staré názvosloví. Najdeme ho v Čechách i v sousedním Německu. U nás jsme dříve psali například brahmánka světlá (kolumbie) nebo tmavá (koroptví). Od tohoto názvosloví se u nás již upustilo. V Německu je však stále běžné. Příkladem je německý starý název Brahma hell, nově Brahma weiß – schwarzcolumbia. Na výstavách v Německu najdeme dodnes tyto různé ekvivalenty. Důvodem používání tradičního názvu v Německu je zřejmý. Má obrovskou tradici a je krátký. Pro cizího a někdy i domácího chovatele je občas těžké se v rozličných názvech orientovat. Z tohoto důvodu si myslím nebylo na škodu se touto problematiku v závěru přiblížit.

Sepsal a přílohy přiložil

Ing. Aleš Bukovský, MSc.

Přílohy

1- Vzorníkové vyobrazení brahmánek z roku 1889 zveřejněné v periodiku Kuří dvůr. Součástí byl devatenácti položkový vzorník zveřejněný pro potřeby tehdejších soudců (posuzovatelů) a drůbežářské obce.

2- Kuře brahmánky bílé kolumbijské si užívá jarního sluníčka ve společnosti kvetoucí broskvoně.

3- Kuřata brahmánek jsou vyrovnané a klidné povahy.

4- Již malá kuřata se mohou pochlubit ochmýřenými rousky na prstech běháků.

5- Výstavu drůbeže a holubů nazvanou Lipsia 2019 navštívil také představený drůbežářské obce, předseda ÚOK ČSCH přítel Josef Vilhelm. Formality ohledně zveřejnění (GDPR) byly dojednány na hned na místě…☺

6- Naložený ruční žebřiňák umocnil působivou atmosféru lipské výstavy.

7- Kvetoucí bramboříky dělaly chovatelskou výstavu u našich sousedů veselejší.

8- Žebřiňák určený do zápřahu koní nebo tažných volů uváděl návštěvníky do jedné ze tří výstavních hal.

9- Katalog výstavy v Lipsku obsahoval cca 50 000 čísel vystavených holubů a drůbeže. Vystaveno bylo pouze „peří“.

10- Upoutávka na založení klubu (1912) zdrobnělých brahmánek a kočinek.

11- Hlava kohouta, brahmánka bílá kolumbijská.

12- Portrét slepice, brahmánka světlá (bílá kolumbijská).

13- Slepice, brahmánka bílá kolumbijská oceněná 97 body.

14- Kohout, brahmánka stříbrná koroptví vlnité s pěkným postojem.

15- Slepice, brahmánka žlutá kolumbijská.

16- Slepice, brahmánka koroptví vlnitá.

17- Slepice, brahmánka celoplášťově modrá.

18- Kohout, brahmánka černá.

19- Kohout s vzácným zbarvením, brahmánka stříbrná koroptví vlnitá s oranžovými zády.

20- Kohout s vzácnou kresbou, brahmánka bílá modře kolumbijská