Otisky české husy v krajině

Publikované v časopise Chovatel 2020-12

Citát:

Český barokní učitel Jan Ámos Komenský

„Baby se schází, drby rozchází. Kde husy, tam štěbety, kde ženy, tam klevety.“

 Česká bílá modrooká husa patří mezi domácí plemeno. Našimi předky byla zformovaná domestikací husy divoké. Na území Českého království se chovala po staletí. Zvláště v jihozápadních Čechách byla její kulisa pověstná na zrcadlících se rybnících.  Díky zachovanému pudu sezení na vejcích a vodění housat, patřila mezi bezproblémová domácí zvířata. Uplatnila se především v extenzivních podmínkách menších chovů v rybníkářských oblastech.  Svojí produkcí kvalitního jatečného masa a hodnotného peří, s vysokým podílem prachových částí, byla nepostradatelným služebníkem venkovského lidu.

Dnešní pojetí chovu české husy se změnilo. Některé důvody jejího chovu ustoupily do pozadí, naopak se objevily nové motivační aspekty. V minulosti byla hlavním benefitem jejího chovu dozlatova vypečená martinská pečeně a napěchovaný sypek peřiny jemným prachovým peřím. Dnes se dostává do popředí spolkový život. Česká husa láká nové chovatele z hlediska exteriéru a výstavnictví. Chovatelům také učarovala z důvodu její poutavé historie a zachování původního genofondu. Zde musím připomenout, že naší českou husu u nás stále chováme díky přívětivému prostředí našeho Českého svazu chovatelů. Je pravděpodobné, že bez něj by dnešní děti znaly českou husu pouze z obrázků.

Současné chovy jsou již nepatrným zlomkem dřívějšího rozšíření. Dobu, kdy se její sláva dotýkala hvězd, a to nejenom u nás, ale v celé střední Evropě, má již dávno za sebou. Před sto lety kejhaly husy téměř v každé vesnici. S určitou nadsázkou se dá říci, že byla alespoň občas držená v každém stavení.

Česká husa nesloužila lidem pouze dobrou užitkovostí. Vstupovala jim do života také jinými dveřmi. Přinášela zajímavé vazby mezi chovatelem, českou husou a krajinou. Důvod byl prostý. Husa patří mezi inteligentní zvířata vytvářející zajímavé sociální vazby. Ty si tvoří vzájemně mezi sebou, ostatními domácími zvířaty a také mezi lidmi. Tento fenomén se otiskl do bohaté lidové slovesnosti a veselí lidu českého. Dodnes používáme mnohá říkadla, příměry, básničky či mudrosloví ovlivněné soužitím lidí a husí. Příkladem může být známá lidová písnička:

Když jsem husy pásala,

zimou jsem se třásala,

teď už husy nepasu

a zimou se netřasu.

Zajímavé a poučné jsou také dávné příběhy psané venkovským prostředím, kde hraje husa hlavní roli. Zde vzpomenu nedávno publikovaný článek v časopise Chovatel nazvaný S českou husou do školy. V něm jsem zaznamenal příběh pamětníka spojený s létáním husí na pastviska v jedné obci na Plzni jihu. Existují také starší důkazy soužití husí s lidmi. Je jich velmi mnoho. Připomeneme si jednou větou alespoň jeden příběh z učebnic dějepisu. Známá je dva a půl tisíce let stará legenda, kdy ostražité kejhající husy žijící v chrámu bohyně Juno, zachránily Řím před lstivým útokem Galů na posvátný Kapitol.

Husy se otiskly do lidského života ještě dalším neotřelým způsobem. Ač se to zdá k nevíře, husí pastva formovala dokonce naši krajinu. Do dnešních dnů přežívají rostlinná společenstva, která se pomocí kejhajících ptáků tvořila stovky let. A o nich bude v dnešním příspěvku hlavní řeč. Možná si při čtení těchto vět na chvilku zarazíte. Na mysl se čtenáři právem krade otázka, zda je vůbec možné po více než 60 létech stále nalézt v naší krajině otisk chovu husí. Vždyť sedlačení se u nás za tu dobu výrazně proměnilo. Políčka plná mezí se zcelily v lány a husy z našich domovů zmizely. Odpověď zní jednoznačně. Ano stále existují památky na slavné období chovu husí v naší krajině.

Na rozhraní jihozápadních Čech, kde měl chov husí největší tradici, navštívíme chráněné území.  Památnou lokalitu, kde se pásly husy po dlouhá staletí, najdeme u obce Čmelíny. Sledované území se nachází mezi rodištěm svatého Jana Nepomuckého a obcí Kasejovice. V dalších řádcích budeme mluvit o přírodní památce zvané Bouřidla.

A čím je zajímavá? Chráněná lokalita, sloužila v minulosti jako pastvina. V bývalém Prácheňském kraji se tento obecní pozemek nazýval draha. Jednalo se o lokalitu, kam vyháněli husím pochodem svá kejhající hejna obyvatelé obce Čmelíny na pastvu. Na obecních travinách se krmila také další domácí zvířata. Jednalo se o přežvýkavce a koně. Někde s určitým omezením sloužila i pastvě jatečných prasat. Dlouhodobá intenzivní pastva zvířat v této lokalitě byla příznivá pro rozšíření různých zajímavých společenstev rostlin a živočichů. Na pastvinách se vyskytovalo mnoho brouků, motýlů a pěvců. Ornitolog a autor knihy o holubech MUDr. Vladislav Šír (1830-1889) ve své knize o zpěvném ptactvu píše, že pastviny často doprovázela linduška, dnes zvaná skřivan lesní. Pěvce rádi poslouchali pasáčci krav a husí. Mistrně zpívající linduška byla jejich patronem. Její lyrický a melancholický zpěv naháněl lidem doslova husí kůži…

V chráněné lokalitě Čmelíny se díky bývalé intenzivní pastvě husí dochoval do dnešních dnů zajímavý porost jalovce obecného. Ten je hlavním důvodem ochrany.  Bujné stálezelené dřevině se na slunné stráni pastviny velmi dařilo.  Poradila si i se silným okusem domácích přežvýkavců. Na pastvinách vytvářela zvláštně tvarované pichlavé k zemi přisedlé útvary. Dodnes se s nimi můžeme setkat například na Balkáně, kde se stále pase na křovinatých lokalitách.

Rozsáhlé porosty jalovce ubíraly v minulosti obyvatelům obce Čmelíny pastevní plochu. Na druhou stranu jim přinášel jiný zajímavý užitek, aromatické plody nazývané jalovčinky. Používaly se při vaření. Zážitkem pro gurmány je zvěřina na jalovci. Bobule byly vyhledávanou surovinou pro výrobu alkoholických nápojů. Dodnes se pro pozvednutí mysli pije jalovcová, borovička či gin. Využívalo se také kvalitní dřevo. Je vonné, lehké, pevné a odolné proti otěru. Využívalo se v řezbářství, soustružnictví, uzení a výrobě dřevěných nožů. Pověstná byla jalovcová celodřevěná dýmka a jalovcové náustky k pěnové meršánce.

Na lokalitě zvané Bouřidla vzniklo nádherné keřovité až stromovité společenstvo. Proces nebyl krátkodobou záležitostí. Rostlinné společenství se intenzivní pastvou husí vytvářelo dlouhá staletí. Trvale udržitelný proces vzniklý v lokalitě Bouřidla byl závislý na intenzivní pastvě hospodářských zvířat. Pokud by tento prvek pravidelného vypásání chyběl, cenné společenstvo by pozvolně zaniklo. Dnešní stav chráněného území je toho dokladem. Kdysi bujné společenství jalovců pomalu zaniká. Lokalita o velikosti cca 11 hektarů postupně zarostla borovicemi a dalšími dřevinami. Jalovce ve stínu živoří, prosychají a postupně odumírají. Lokalitě evidentně chybí kejhající hejna českých husí. Podobných příkladů najdeme u nás více. Díky těmto skutečnostem dnes patří jalovec mezi mizející rostliny a je řazený mezi ohrožené druhy naší flóry.

A co se dělo s rostlinným společenstvím na takto intenzivně vypásané lokalitě? Travní porost je velmi plastický. Na různou intenzitu obhospodařování reaguje změnou skladby bylinného patra. Nejdříve mizí trsnaté trávy charakteristické pro občas sekané louky. Na půdě se prosazují výběžkaté trávy a jeteloviny Obě skupiny dobře snášejí intenzivní pastvu a vyšlapávání. Zajímavé informace o tomto fenoménu můžeme najít v publikacích krajinných ekologů Velké Británie. Existují tam lokality, kde se na jednom místě pase stovky, v některých případech tisíce let. Proměna v kvalitní pastvinu doprovázenou okolní křovinou vegetací trvá desítky, dle jejich výzkumů dokonce stovky let. Existují aplikace, kde je možné podle druhové skladby travního, bylinného a křovinného patra určit stáří pastevně užívané lokality. Jednoduše řečeno, čím je více druhů na jednotku plochy, tím je pastviště starší.

S tímto poznatkem jsem se seznámil během pracovní stáže, na Ústavu krajinné ekologie Československé akademie věd v Českých Budějovicích, kde jsem pobýval po absolutoriu vysoké školy.

Ekologové si dnes uvědomují, že chráněné lokality na bývalých pastvinách, bez kejhajících husí nebo mlsných koz, těžko udrží. Pro příklad nemusím daleko. S údržbou bylinného patra v chráněném území „bojují“ ekologové v mém bydlišti. Na lokalitě se zbytky raně gotického hradu, zvaného po Němcích „Šlosák“, umístili ochránci přírody pro poutníky naučnou ceduli. Na ní se píše, že skalnatý ostroh s mimořádným rostlinným společenstvím udržovala v minulosti pastva husí a dalších hospodářských zvířat. Ochránci čtenáře vyzývají, aby se chovatelé za drobnou úplatu zapojili pomocí pastvy zvířat do údržby významného krajinného prvku. Bohužel se zatím žádný chovatel nenašel. Znám důvod.

Management pastvy je díky požadavkům ochránců přírody velmi složitý. Realizace projektu by vyžadovala vytvoření oplůtků. Pomocí nich by zvířata zajišťovala různou intenzitu vypásání v různých lokalitách. Což je z technického hlediska s obtížemi splnitelný úkol. Do procesu však vstupují požadavky muzejní správy. Ta požaduje při stavbě ohrady tzv. kůlový průzkum. V praxi to pro chovatele znamená, že zatlučení kůlu do země předchází archeologický průzkum. Smí ho provádět pouze renomovaná firma. A dodám, že na vrub chovatele. Což je těžko splnitelný požadavek. Druhá navrhovaná varianta počítá s řízenou pastvou pomocí pastevce. K této nabídce si dovolím malý komentář. Kdo si dnes může dovolit pást celý den husy…? Pod tíhou uvedených řádků vážících se k ochraně přírody v mém bydlišti si dovolím krátký latinský povzdech: „Cui bono?“ V čí prospěch?

Vraťme se od ochránců přírody zpět na lokalitu, kde díky dávné pastvě husí rostou vzácné jalovce. Malým okénkem do historie si přiblížíme tehdejší život bosých pasáčků husí, zpívající lindušky a vonících brambor upečených v řeřavé bramborové nati podzimního ohníčku. Přiblížíme si každodenní selský život lidí a husí, který panoval v minulosti na pastvištích. Tento pohled nám přiblíží renomovaný chovatel. Nedaleko přírodní rezervace Bouřidla, kde roste na bývalé pastvině přes tisíc vzácných jalovců, žije hospodář, znalec přírody, organizovaný chovatel, předseda spolku a posuzovatel holubů Václav Čejka. Jeho hospodářství se nachází v obci Chloumek, což je cca 5 kilometrů od chráněných pastvin. Dáky tomu mají jeho vzpomínky velkou vypovídací hodnotu. Dobu pasení husí na obecních pastvištích si dobře pamatuje. Rád zavzpomínal na život malých pasáčků a pečení brambor na pastvištích.

Do obce přítele Václava Čejky pravidelně zajíždím s kolegou Ing. Františkem Slepičkou, abychom společně vyráželi posuzovat holuby na chovatelských výstavách. Obec ležící na rozhraní tří krajů, poskytuje poutníkovi nádherný výhled do krajiny na zrcadlící se hladiny jihočeských rybníků. Při každé návštěvě nás pohled na malebný kraj vezme u srdíčka. Bohem požehnaný kraj…

Z vyprávění Václava Čejky vyplývá, že se husy u nich držely téměř v každém hospodářství. Hejno nebylo početné. Zpravidla se držel pouze chovný pár. Maximum byly tři husy a husák. Hejna se rozrůstala z jara po Velikonocích. Pastviště v té době zežloutla housaty a rozkvetlými pampeliškami. Podobně jako v sousední lokalitě Bouřidla, existovalo v obci Chloumek pro krmení husí obecní pastviště. Nacházelo se v horní části vsi, při cestě směřující k obci Čmelíny. Součástí pastviny byly dvě studánky a mokřina. Vodní zdroje sloužily k osvěžení husopasek, husopasů a k napájení zvířat.

Pasení husí v obci Chloumek mělo zažitá pravidla. Všichni chovatelé z obce se v hlídání společného hejna střídali. Služba trvala zpravidla týden. Rodina pověřená pasením husí převzala odpovědnost za management chovu husí celé vesnice. Na celodenní službě se zpravidla podíleli nejstarší a nejmladší členové rodiny. Jednalo se o výměnkáře, což byli penzionovaní hospodáři a děti školou povinné.

V obci Chloumek žilo několik rodin Čejků. Je zajímavé, že se neodlišovali, jako v jiných obcích, názvy po chalupě. Pro rozlišení bylo jejich příjmení obohaceno různými přízvisky, například Čejkové z vrchu, z chalupy a ze živnosti. Václav Čejka vzpomíná, že ráno se sešlo v pravidelný čas celé hejno husí z jednotlivých hospodářství uprostřed vesnice. Na obecní pastviště na vrchu zpravidla hnaly husy děti školou povinné. Velké hejno nebylo během dne bez dozoru. Když děti odešly do školy v blízkých Kasejovicích, na husy dávala pozor zpravidla babička z hospodářství mající ten týden službu. Na pastvinách ji většinou dělala společnost kamarádka z jiné usedlosti, nebo si dlouhé chvíle krátila pletením svetrů nebo ponožek. Na obecních drahách se pásly krávy. Jejich hlídání však bylo v režii daného hospodáře. Občas se na drahách pásl také kůň, koza nebo ovce. Odpoledne babičku ve službě vystřídaly děti navracející se ze školy. Husy nemohly v obci Chloumek zůstat bez dozoru. Pastviště bylo intenzivně vypásané. Traviny byly seštipované doslova u země. Louky a pole ležící v okolí obecních drah byly pro pasoucí se husy velkým lákadlem.  Jak se říká, za plotem je potrava vždy nejlepší... Drobné občasné kolize dokresluje lidová písnička zvaná Andulka Šafářová:

Andulko šafářová, 
husičky nemáš doma.
Husy jsou v ječmeně, 
Andulko vyžeň je.
Vyžeň je z ječmene ven,
Dřív, než bude bílej den.

Já bych je ven vyhnala, 
jen kdybych se nebála,
Paňmáma lehce spí,
jak se hnu všecko ví.
Já nesmím z komůrky ven, 
dřív, než bude bílej den.

Školák Václav Čejka pásl husy rád. Zpravidla se na pastvisku sešla parta dětí. Kromě dozoru nad velkým hejnem husí, vymýšleli různé hry a zábavu. Službu si s veselím užívaly. Když se dneska po mnoho letech někde potkají, s klidem v srdci si můžou tykat, protože spolu v mládí pásli husy. Život tehdejší vesnice byl diametrálně odlišný od dnešní „mobilové“ generace. Při pasení husí se děti nenudily. Na podzim si pasáčci s oblibou opékaly brambory. Po sklizni úrody a s příchodem podzimního chladu byl dozor nad hejnem husí mírnější. Tečkou za společným pasením přišlo okolo svatého Martina. V té době začaly mladé husy z dvorů mizet. Přes zimu se držela pouze chovná zvířata. Ta se vypouštěla pouze na dvůr nebo za humna na zahradu. Chovný houser v té době sloužil hospodáři také jako výborný hlídač. Přítel Čejka během rozhovoru sypal z rukávu příběhy, kdy jeho chovný houser označil nezvaného hosta pěknou modřinou na kůži…

Tento selský život s pevným řádem odvál čas. Dle slov hospodáře Václava Čejky je dnes jejich obecní pastviště pusté. Část obec osázela lesem. Zbylá část drah zarůstá břízami. Oproti sousedním pastvištím v Čmelínech zde nikdy nerostl jalovec.

Díky vzpomínkám Václava Čejky jsme si udělali představu o formování sousední přírodní rezervace Bouřidla. Dožívající společenství jalovců v chráněné lokalitě představuje živou památkou bývalé intenzivní pastviny, na které vedle sebe dlouhá staletí žily generace dětí, výměnkářů, hejna husí, krav, ovcí, koz, pichlavých jalovců a všem společně pro radost zpívala linduška.

Sepsal a foto přiložil

Ing. Aleš Bukovský, MSc.

Přílohy

1- Husa je velmi inteligentní zvíře. Dodnes používáme mnohá říkadla, příměry, básničky či mudrosloví ovlivněné soužitím lidí a husí. Zvířata na snímku koukají, jako husa do flašky…

2–V zimních měsících se chovné husy musí přikrmovat.

3- Husy na pastvišti ocení jakoukoliv vodní hladinu.

4. Chovný pár české husy se v plzeňské zoo občas prochází na volno mezi návštěvníky.  Fotky husí v článku jsou pouze ilustrační. Nemají za cíl hodnotit odchylky od standardu a ozřejmovat ideál zvířete.  Vizuální podněty cílí jinam. Umocňují v čtenářovi představu o popsaném tématu. Český svaz chovatelů umožňuje chovatelské obci různé uchopení naší společné volnočasové aktivity.

5- Chovné hejno českých husí z Pražské zoologické zahrady z konce prosince 2019. Díky návštěvníkům jsou husy úžasně socializované.

6- Hejno na pastvě složené z housat a chovných zvířat českých husí, českých husí chocholatých a francouzských husí landeských.

7- Jarní sluníčko je vlídné pro husí rodinku na pastvě.

8- Na formování pastvin se vedle husí podíleli také ovce. Jejich větší koncentrace může vést až k zničení rostlinných porostů.

9- Před První světovou válkou, v dobách mocnářství, vycházel u nás pro chovatele domácích zvířat časopis Zvířena. Existovala v něm rubrika nazvaná Veselý koutek. Na obrázku vidíme fór pro pobavení čtenáře na úkor husy. Autorem byl slavný malíř Josef Lada z Hrusic.

10- Na pastvinách žije také mnoho zajímavého hmyzu. Na zvířecí trus jsou vázaní koprofágní brouci. Aby připravili pro své potomky vhodné podmínky pro život, realizují svůj záměr různými profesními způsoby. Existují hnojníci, hovniválové, chrobáci, váleči, postrkovači, přenašeči, štolaři a hnízdní obývači. Nejznámější z nich je legendami opředený vruboun posvátný, řečený skarabeus.

11- Na tabuli z Brehmova života zvířat vidíme vyobrazené tři naše skřivany. Na pastvinách nejčastěji prozpěvoval skřivan lesní, lidově zvaný linduška. Rádi ho poslouchali pasáčci krav a husí. Mistrně zpívající linduška byla jejich patronem.

12- Hospodář, chovatel husí, předseda chovatelského spolku Kasejovice a posuzovatel holubů Václav Čejka z Chloumku zavzpomínal na pasení husí na obecních pastvištích. Jeho poutavé vyprávění s vůní pečených brambor nám přineslo okénko do formování lokality Bouřidla v sousední obci Čmelíny.

13- Na obrázku vidíme snítku pichlavé stálezelené dřeviny jalovce obecného (Juniperus communis) na lokalitě Bouřidla u obce Čmelíny. Nechybí nepravý plod jalovcové šištice. 

14- Na lokalitě Bouřidla najdeme zdravé a životaschopné jalovce především na okrajích cest. Důvodem je osvětlení rostliny životodárným sluníčkem. Jalovce tvořící podrost vysokých borovic viditelně chřadnou.

15–V minulosti obecní pastvina Bouřidla poskytovala příhodný životní prostor domácím zvířatům a jejich pasáčkům. Při hlídání husí se střídali především děti školou povinné a výměnkáři, což byli penzionovaní hospodáři.

16- Přírodní památka Bouřidla byla vyhlášena k ochraně zbytku jalovcového porostu na bývalých obecních pastvinách Čmelíny na Plzni jihu. Řídké porosty borovice s podrostem jalovce, poskytují životní prostor pro další vzácné druhy hmyzu a bylin.

17- Botanický popis jalovce obecného na dobovém vyobrazení. Na obrázku jsou patrné mladé i zralé jalovcové plody zvané šištice. Bobule byly vyhledávanou surovinou pro výrobu alkoholických nápojů. Dodnes se pro pozvednutí mysli pije jalovcová, borovička či gin. Zdroj Wikipedie.

18- Na snímku vidíme pastvinu z chorvatského ostrova Brač. Travní porost a jalovce dodnes formují stáda husí, koz, ovcí a oslů. Na snímku je vidět agrární zajímavost. V bývalé kamenické huti leží velmi staré nedodělané kamenné vodárny z vápence. V dřívějších dobách sloužily nádoby k napájení hospodářských zvířat a také husí.

19- Pastviny jsou přívětivým místem pro ozdobu krajiny motýly.

20- Na jižních svazích pastvin s dostatkem ovocných stromů a střemchy, se u nás vzácně vyskytuje atraktivní denní motýl otakárek ovocný.