11aaa

jste zde: úvodní » Drůbež » Nadýchaná drůbeží krása v Německu


Nadýchaná drůbeží krása v Německu

 Zveřejněno v časopise Chovatel 7/2015


 

První dva listopadové dny loňského roku si užívali vyznavači hedvábného peří a ozdobných chocholek speciální výstavu v německém Ronneburgu. Jelikož se jednalo o jubilejní devadesátou výstavu Klubu chocholatých plemen drůbeže, dalo se očekávat, že bude předvedeno mnoho zvířat. Po příchodu do výstavní haly byl snad každý návštěvník příjemně překvapený z atmosféry přehlídky a počtu vystavených slepic. Ve výstavní hale jsme zaznamenali několik velkoplošných plakátů s podrobným textem o historii klubu. Ta se začala psát 5. ledna 1924, krátce po ukončení I. světové války. To je již dlouhá doba pro bilancování a vzpomínání. Výstavě vévodilo logo klubu. Dále mohli návštěvníci shlédnout podrobné statistiky za uplynulá léta o vystavených plemenech a barevných rázech. Více informací o vzniku organizovaného chovu hedvábniček a ostatních chocholatých a vzácných plemen drůbeže najdete na jejich klubových webových stránkách: http://www.sv-silkies-polands.de  

Speciální výstavu hostila obec Ronneburg. Nachází se v německé spolkové zemi Durynsko, blízko hranic se Saskem. Pro české návštěvníky, především dříve narozené, bude známější blízké město Géra. V dobách tehdejšího východního Německa (NDR) bylo cílem zájezdů za výhodnými nákupy nedostatkového zboží.

Prostorná a dobře prosvětlená výstavní hala, hostící výstavu, se nacházela v ulici Rosa – Luxemburg. Původně byla budova součástí továrny na zpracování nerostu vizmutu a uranu. Za pomoci peněz z Evropské unie byla stylově opravená na prostorné výstaviště. Součástí areálu je dostatečně velké parkovištěm s žulovým dlážděním. Nepřehlédnutelná byla oku lahodící parková úprava. Příjemný dojem z návštěvy výstavy umocňovalo barevné listí prozářené podzimním sluncem.

 

Než se dostaneme k vlastní výstavě, v krátkosti se zmíníme o hostitelské zemi Durynsko. Ta se nachází v pomyslném středu Německa. Chovatelství tam bylo vždycky velmi rozšířené a to již v dávné minulosti. A není proto žádným překvapením, že dala mnoho geografických názvů různým plemenům zvířat. A buďto přímo svým názvem nebo pojmenováním po obci v zemi se nacházející. Z drůbeže můžeme uvést například durynské vousáče. Mezi chovateli ušáků je známé hnědé plemeno durynský králík. Z plemen holubů můžeme uvést altenburského bubláka, durynského voláče, bělohlávka, zlatohlávka (pojmenovaného také durynský zlatokaštanový holub), bělonáprsenkového holuba a durynského brüstera. Do této skupiny můžeme zařadit také původně barevného holuba šmalkaldského barevnohlávka nyní řazeného kvůli pernatým ozdobám mezi strukturové plemena. Mnoho chovatelů také zná výmarského ohaře, řazeného mezi lovecká plemena psů. Z chovatelského hlediska se jedná o zemi s velkou chovatelskou tradicí.

Hlavním cílem naší výpravy složené z českých chovatelů hedvábniček a chocholatých plemen drůbeže byla prohlídka výstavy a nákup chovných zvířat. Na výstavu jsme dorazili krátce po otevření. Nejdříve nás zajímal trh zvířat. Ten byl umístěný v samostatném oddělení nedaleko vchodu.  Mnoho chovného materiálu už nezbylo. Přestože kvalita některých kusů prodejných zvířat byla problematická, byla téměř na všech klecích cedulka s německým slovem verkauft (prodáno).  Především velké hedvábničky změnily majitele, dle informací členů klubu, již před výstavou a putovaly do Maďarska. Přesto si někteří z nás posilu chovu dovezli a to díky osobním kontaktům některých našich chovatelů s německými klubisty. Naše výprava z Plzeňska se také podílela na prohlubování vzájemného „frončaftu“ mezi chovateli hedvábniček a holanďanek. Dohodli jsme se na posilách chovu i v dalším období. Dá se říci, že čeští a němečtí chovatelé chocholatých plemen tvoří jednu velkou rodinu a hlásí se k současnému evropanství. Při této příležitosti nám nedá si připomenout, že o evropské spolupráci snil již v 15. století náš král Jiřík z Poděbrad.

Jak jsme se už zmínili, na výstavě se potkalo několik výprav chovatelů z České republiky. Jednalo se většinou o členy dnes již bývalého Klubu chovatelů chocholatých plemen drůbeže. Během přátelského rozhovoru umocněného hřejivými paprsky podzimního slunce došlo ve vzájemné diskuzi na možný restart klubu a vzájemnou spolupráci na rotaci zvířat mezi jednotlivými chovateli.

Po vzájemných diskuzích s německými chovateli, zvláště hedvábniček vousatých, jsme nabyli dojmu, že členská základna v jejich klubu notně prořídla a je již přestárlá. Výstava je v režii jednotlivců a mladších chovatelů je jako šafránu. Pokud se situace nezmění, bude v budoucnu ohrožený i německý zemský chov. A to je informace, která v minulosti nikoho ani nenapadla. Ale zatím mají němečtí klubisté vše pod kontrolou a kvalita vystavených zvířat je jedním slovem paráda. Rozhodně cesty nelitujeme. Hedvábníky chováme 17 let a návštěva přehlídky byla pro nás svátkem.

Na výstavě bylo vystaveno úctyhodných 1244 kusů zvířat od 82 vystavovatelů. Výstavní klece byly nové s jednořadovým uspořádáním, což umožňovalo bezproblémovou prohlídku. Na dně klecí se nacházela netradiční podestýlka. Usušené a neprašné štěpky dobře sály vlhký trus a rozlitou vodu z napáječek. Jednalo se pravděpodobně o průmyslově zpracované zbytky technického konopí nebo řepky olejky. Výstava byla řazená podle plemen. Na přehlídce jsme se mohli setkat se zdrobnělými a velkými plemeny. Jednalo se o holanďanky, paduánky, hedvábničky, hudánky, kadeřavé slepice, krevkerky, laflešky, sovího vousáče (Eulenbarthuhn). U plemen Vogtländer, Kaulhühner jsme nedokázali rozklíčovat český název. Dále byli vystavené sultánky, siamské hedvábničky, dorkinky, apencelští chocholáči a vousáči. I když nebyly uvedené v katalogu, viděli jsme na speciálce sicilské slepice s korunovým hřebenem a orlovky. Na výstavě jsme nafotili některá zajímavá plemena a barevné rázy. Portrétování nebylo lehkou záležitostí, protože chocholaté slepičky byly neposedné. Přesto se nám podařilo získat několik zajímavých fotografií a čtenářům přiblížit atmosféru výstavy.

Klubovou přehlídku zhodnotilo 14 posuzovatelů v rozmezí 90 - 97 bodů. Soutěžilo se o vítěze plemen a rázů. Další zvířata obdržela peněžní ceny. Jak už to na německých výstavách bývá, vystavená zvířata se členila na kohouty a slepice, mladé a staré. Každé plemeno bylo v katalogu uvedeno názvem a obrázkem kohouta a slepice. Tím se zlepšila orientace při hledání konkrétního druhu. Katalog byl ve formátu A4 a byl dobře graficky zpracovaný. Expozice slepic byla doplněná propagačními tabulemi o klubu a chovaných plemenech. Nechyběl ani prodej chovatelských potřeb a poradenství.

Pokud se zastavíme u velkých hedvábniček, které nás na výstavě nejvíce zajímaly, můžeme říci, že jim kraloval ráz bílý. Mezi 65 vystavenými jedinci bezvousých se dalo najít několik mimořádných kusů. Nejlépe byla oceněná mladá slepička chovatele Friedela Schwagera. Obdržela 97 bodů. U vousatých bílých padly „sedmičky“ dvě. Jednu získal mladý kohout Patricka Tolleho a druhou mladá slepička Heina Bryan-Cedrica. Vystaveno bylo pouhých 32 kusů.

Nádherná zvířata v typu byla předvedena v rázu černém vousatém. Ocenění 97 bodů obdrželo poslední zvíře rázu. Trochu rozpačité bylo hodnocení hedvábniček vousatých žlutých. Slepičky představovaly téměř ideál krásy. Zato kohoutci trochu pokulhávali. Byli pěkní v typu, ale horší bylo zbarvení. Hlavním problémem byl bronz v ocasních rejdovácích a slabá třepenitost. Přesto nejlepší z nich obdrželi 94 bodů. To u nás by tak hladce neprošli… Asi nejatraktivnější byly vousaté hedvábničky bílé černě strakaté (Schwarzgefleckt). Tato módní barevná varieta byla však výborná i v typu (klasické tři koule, tělo, ocas a chochol). Nejnovější lahůdkou, prezentovanou v kategorii AOC, byl barevný ráz čokoládově hnědý. Tam však čeká chovatele ještě hodně šlechtitelské práce. Na výstavě jsme mohli dále obdivovat ráz modrý, divoký, stříbrošedý a krahujcový.

Co říci závěrem? Na našich přehlídkách se můžeme setkat s hedvábničkami ve větším množství především na celostátní výstavě. Speciální výstavy už několik let nejsou pořádané. Pokud se ohlédneme za celostátní výstavou v Lysé nad Labem v roce 2013 a zhodnotíme počty vystavených zvířat, můžeme říci, že expozice hedvábniček působila poněkud rozpačitě. Přihlášeno bylo 12 kusů zvířat, tří barev, s dominancí rázu bílého. A to dvě třetiny zvířat předvedli mladí chovatelé. Poněkud jiná situace byla o rok později. Expozice hedvábniček v Lysé 2014 nabízela zajímavou podívanou. Velkých vousatých bylo vystaveno 36 kusů, čtyř rázů. Zdrobnělých bylo předvedeno 15 kusů. A to je slibný základ pro větší rozšíření těchto chovatelsky zajímavých plemen drůbeže u nás.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

 

foto  - 6116foto  - 6111foto  - 6114
foto  - 6113foto  - 6115foto  - 6117
foto  - 6118foto  - 6119foto  - 6120
foto  - 6121foto  - 6122foto  - 6123
foto  - 6124foto  - 6125foto  - 6126
foto  - 6127foto  - 6128foto  - 6129

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Tisková zpráva

vydáno:01.02.2024

img

Český albín

vydáno:01.02.2024

img

PF 2024

vydáno:24.12.2023

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz