11aaa

jste zde: úvodní » Drůbež » Husa z Francie


Husa z Francie

Husa landeská

Kouzlu této krasavice z jihozápadní Francie jsme propadli před několika lety v Ústrašicích u Tábora. Hejno několika desítek chovných zvířat si užívalo jarního sluníčka a v přilehlých koupadlech provádělo svojí denní toaletu. Husy se nadšeně cachtaly, upravovaly svoje bohatá opeření a chovní houseři dávali celému světu najevo, kdo je ve výběhu pánem. Pozorovali jsme se zájmem husí hemžení a nemohli se nabažit těmto inteligentním a noblesním zvířatům. Toto těžší a nelétavé plemeno s charakteristickým postojem jsme už několik let obdivovali na chovatelských výstavách. Jedná se o plemeno klidného temperamentu a je velmi snášenlivé i ve větších hejnech.

Již dříve jsme chovali husy české. Bohužel náš svažitý pozemek přímo vybízel odchovaná zvířata k neplánovaným výletům. Jakmile se na podzim objevily klíny letících divokých husí, naše češky na nic nečekaly a bez předešlého tréninku a varování, se rozletěly do údolí. Hejno odchovaných husí nabralo výšku a odlétalo směrem k blízké přehradě. Husí výlet jsme pozorovali se smíšenými pocity. Vrátí se nebo přistanou na vodní hladině mezi svými divokými sestřenicemi? Po chvilce nám svitla naděje. Letka českých husí provedla úhybný manévr a začala se vracet. K našemu velkému překvapení hejno přistálo na stejném místě, odkud „rolovalo“ na svůj spanilý výlet. Co naplat, výstava nevýstava, husy podstoupily zastřižení ručních letek a měly po záletech. Jak se říká, co je doma, to se počítá.

V Mezinárodní testovací stanici drůbeže v Ústrašicích jsme fotili chov českých slepic, polských zelenonožek a také zmíněných husí. Jaké bylo naše překvapení, když náš zájem o landeny, jak se jim hovorově říká, byl završen nabídkou násadových vajec od vedoucí oddělení vodní drůbeže. Po chvilce váhání jsme nabídku s radostí přijali. Odchovaná housata se stala základem našeho chovu.

Ale zpátky do Ústrašic. Chovné hejno landeských husí bylo po několik let testováno na užitkové vlastnosti. Bohužel v dalším roce byl test ukončen a chov zrušen. Přesto odchovaná housata pomohla rozšířit základnu tohoto plemene nejen na Táborsku, ale i v širokém okolí. Husy v testovací stanici pocházely z maďarského chovu. Zaměstnanci jim proto říkali husy maďarské. Z hlediska exteriéru bylo spektrum zvířat pestré. Byly zde husy špičkové, průměrné, ale i výlukové. Hlavním posláním chovné skupiny byla především snáška, líhnivost, masná užitkovost a růstové schopnosti. Proto námi odchovaná housata prošla přísnou selekcí. Přesto několik jedinců získalo na výstavách ocenění v elitních třídách.

Chovného housera, dětmi pojmenovaného Franta, jsme získali od velkého propagátora tohoto plemene Jaroslava Kalaše. Chovný houser se osvědčil na výstavách i v chovu. Oplozenost vajec je na začátku sezóny téměř stoprocentní. Později mírně klesá. A to má „ Franta“ přidělené tři husičky. Jedná se o rodinného přítele a svéráznou osobnost. Na zahradě je pánem. Běda jak se na dosah jeho zobáku dostane kohout. Okamžitě je za svojí troufalost „odměněn“vyškubaným peřím a vláčením po trávníku. Své vítězství dává houser náležitě najevo hlasitým troubením a máváním křídly. Takto častuje i o mnoho větší ovce, malého i velkého psa. Jeho odvaha je obrovská. Když pozorujete zděšeně utíkajícího sto kilového berana se zaštípnutým houserem v zádi, musíte před jeho odvahou smeknout. Prostě Franta si umí na zahradě udělat pořádek. Nejdříve jdou hodovat husy a pak zbytek osazenstva.

Neopakovatelné jsou zážitky s landenkami na podzim. Když začnou dozrávat jablka a jejich oblíbené švestky, dokážou i neuvěřitelné sportovní výkony. Na zrající ovoce natahují svoje dlouhé krky, stoupají si na špičky a urputně cloumají s větví, až dosáhnou na vytoužený pamlsek. Pokud ani to nepomůže, jsou ochotny vyskakovat do výšky. Pozorovat hejno poskakujících husí je nevšedním zážitkem.

Další jejich oblíbenou zábavou je uvolňování špuntu u bazénku s vodou. Zátka je připevněná k řetízku uvázaného na kraji u kůlu. Jejich tahání a viklání s řetízkem bylo k jejich obrovské radosti často odměněno uvolněným špuntem. Odtékající voda zaplavila travnatou plochu a to bylo eldorádo pro naše cachtalky. Mokřady přímo milují. Jejich bojovky se jim snažíme znepříjemnit cihlou, která špunt udržuje ve správné pozici. K jejich nelibosti je vypouštění jezírka již méně časté. Přesto několikrát za den prověřují, zda jsme neopomněli správně zatížit uzávěr.

To jsou ty světlé stránky jejich chovu. Horší je Frantovo touha neustále vyhrávat proti lidským vetřelcům narušujících jejich teritorium. Při každém vstupu na zahradu nebo vyvezení kolečka s podestýlkou, je houser připraven zvítězit. Po očku pokukuje po narušiteli, a jakmile opouštíte jeho území, s hurónským řevem vás vyprovází až k vrátkům. A to třeba i desetkrát za sebou. Jeho urputnost je k nevydržení. Co dodat? Svým hlasovým projevem určitě nepatří mezi oblíbence přilehlých sousedů. Naštěstí většina pochází ze „selského“, tak mu jeho vrtochy tolerují. Bohužel je skutečností, že toto dříve na venkově běžné zvíře, budeme díky netoleranci současné společnosti vídat stéle méně. Husám nevysvětlíte, že nemají kejhat a že jim díky hlasitému projevu a to především v toku, jde o holou existenci. Po několik sto letí, ba i tisíce letí (podle legendy hlídali starověký Řím) žily k vzájemné prospěšnosti po boku lidí. Nyní se jejich čas naplňuje…

Ale zpět do současnosti. Husy jsme vystavovali na Evropské výstavě v Nitře. Jaké bylo pro nás, ale i přihlížející návštěvníky překvapení, když nás husy poznaly a nadšeným štěbetáním a jemným oštípáváním prstů nám dávaly najevo svoji přízeň. Potvrdilo se, že husa patří mezi chytrá a komunikativní zvířata. Když jsme zmínili 26. Evropskou výstavu v Nitře, krátce bychom poreferovali o vystavených landeských husách.

Na výstavě bylo vystaveno 124 husí dvanácti plemen. Expozice působila uceleným dojmem a i pro nezasvěcené se jednalo o velice atraktivní expozici. Na přehlídce bylo vystaveno dvanáct landeských husí divokého zbarvení. V hlavní expozici i v sekci mladých chovatelů se prezentovalo shodně šest jedinců. Pokud nepočítáme dvě výluky, získaly landeské husy průměrnou známku 93,4 bodu. Přestože jsme na výstavě zaznamenali francouzské chovatele, jejich národní plemeno husí zde předvedli pouze vystavovatelé ze Slovenska a České republiky. Zajisté zde chyběla zvířata v bílé barvě. Tento barevný ráz se u nás, ale i v okolních státech chová sporadicky. Rozšířený je pouze v zemi původu Francii. O husy bylo na výstavě dobře postaráno. Po celou dobu výstavy měly suchou podestýlku, dostatek krmení a často doplňovanou vodu. Kdo zná mentalitu husí, musí péči o vystavená zvířata ocenit.

V další části povídání o husách navážeme na krmení husí na výstavě. Husy landeské patří mezi střední plemena náročnější na výživu. Přestože se jedná o typické pastevní zvíře, rozhodně jim nestačí pouze zelená píce. Po vylíhnutí housatům podáváme kompletní krmnou směs pro kachny. Existuje i receptura určená přímo husám, ale ta se u nás na Plzeňsku nevyrábí. Přidáváme jim na šrotované kopřivy a zelené krmení. Prvních deset dní je vývoj housat méně znatelný. Po tomto datu rostou mladé husy doslova před očima. Husa landeská vyniká rychlým růstem a dobrou zmasilostí. Za deset týdnů jsou zvířata opeřená a na první pohled je nerozeznáte od starších jedinců. Pro tento intenzivní vývoj potřebují kvalitní krmení s dostatečným obsahem bílkovin. V odchovu podáváme husám kromě pastvy, již zmíněnou krmnou směs pro kachny. Na večer jim přidáváme ovesnou mouku a celé zrno ječmene. Po deseti týdnech krmíme pouze ovesnou moukou (obsahuje 18% dusíkatých látek) a na večer směsí ječmene, ovsa a pšenice. Nepravidelně podáváme máčené tvrdé pečivo, slupky z brambor a ovoce. Pamlskem je pro landenky hlávkový salát, hrachovina a již zmíněné ovoce.

Při dobrém krmení a péči se landeské husy odmění mohutnou postavou. Jejich maso je kvalitní a v zemi původu jsou chována hlavně pro velká játra. Z těch se ve Francii vyrábí různé delikatesy. Asi nejznámější je provensálská játrová paštika.

A co o landeských husách říká standard? Obě pohlaví se označují kroužkem o průměru 27 milimetrů. Hlavním znakem těchto husí středního tělesného rámce je dobře vyvinutý dvojitý podbřišek. Tento znak je spojený s produkcí velkých jater a dobrou zmasilostí plemene. Trup má být středně dlouhý, ale široký a hluboký. Krk je silnější a zpříma nesený. Díky této vlastnosti a poněkud zvednutému trupu, získávají landenky hrdý a oku lahodící postoj. Zobák je středně velký, hrubší u kořene a má oranžově žlutou barvu. Nehet je světlý, ale u mladých zvířat je tmavý. Oči jsou modré, hlouběji uložené a u starších zvířat působí poněkud zachmuřeným výrazem. Běháky jsou silné s červenožlutým zbarvením.

V prvním roce nesou husy okolo dvaceti vajec později i přes padesát. Snáška probíhá v různých časových periodách. Zvláště mladé husy se na podzim podnášejí. Hmotnost vajec je zhruba 170 gramů. Při dobrém krmení se často setkáváme s dvou žloutkovými vejci. Ale ty se pro reprodukci housat nehodí.

Pud sezení a přirozený odchov housat není u většiny hus zachován. Přesto se každý rok některá naše husa o hnízdění pokusí. V zákrytu si vytvoří poměrně veliké hnízdo. Do něj pravidelně snáší vejce, které vzorně zastýlá slámou a větvičkami. Po nanesení celé snůšky zasedá. Své hnízdo si urputně brání. V hnízdě kromě vajec najdete vše kulaté i vzdáleně připomínající vejce. Oblíbené jsou prázdné ulity šneků. Přesto jsou pokusy o hnízdění většinou neúspěšné. Husí kvočna opouští snůšku často před vylíhnutím housat. Jednou slezla naše husa z hnízda pár dní před líhnutím. Po třech dnech jsme zkusili zastydlé vejce rozbít a k našemu překvapení v nich byla téměř vyvinutá živá housata. K úspěšnému vylíhnutí jim stačilo už opravdu málo. Je vidět, že si housata dokážou po určitou dobu sama udržovat termoregulaci zvláště v letních měsících.

Závěrem našeho povídání o landeských husách musíme konstatovat, že se s touto vodní drůbeží opravdu nenudíme. Jejich bystrá a svérázná povaha je zárukou zajímavého chovatelského života. Pro zpestření uvádíme lidovou říkanku o husách.

Ráno, ráno hned za svítání,
Mařenka na pastvu husy vyhání.
Již sluníčko nad horu stoupá,
Mařenka v potoce nohy si koupá.
Slunko už se k večeru sklání,
Mařenka husičky do houfu shání.

 

 

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Chovatel 3-2002

 

 

 

foto  - 2819foto  - 2821foto  - 2822

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

"Venčení" poníků

vydáno:19.01.2019

img

                                                                                                 ...

»více

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz