11aaa

jste zde: úvodní » Drůbež » Hedvábničky v Evropské unii


Hedvábničky v Evropské unii

 

Oproti běžně chovaným druhům slepic mají hedvábničky některé anatomické zvláštnosti. Na první pohled upoutá zvláštní struktura peří. Je měkké, kypré a působí nadýchaným dojmem. Hedvábnost je způsobena ztrátou háčků v paprscích. Prapor je po celé délce pera rozvolněný. Hedvábničky ztrácejí schopnost létat. Vlasům podobná pera a bohaté prachové peří může u nezasvěcených vyvolat dojem, že se jedná o srst. A to je voda na mlýn pro různé šprýmaře. K všeobecné radosti uvěří mnoho návštěvníků chovatelských výstav, že se jedná o zvláštní slepici, která má místo peří srst. Na tyto žerty již upozorňuje známý německý ornitolog a znalec domácího ptactva Johan Matheus Bechstein (1757-1822). V Brehmově životě zvířat se píše:“ Bechstein vypravuje, že za jeho dob tropili s touto slípkou komedianti různé žerty, vydávajíce ji za křížence slepice s králíkem.

Dalším charakteristickým znakem hedvábíček je černo fialové zbarvení kůže. A to u všech dvanácti uznaných barevných rázů. Tato vlastnost vynikne především u hedvábíček bílých. Ale černo fialovou barvu můžeme nalézt i u chrupavek, svaloviny, kostí a vnitřních orgánů. Alfred Brehm (1829-1884) ve svém díle píše, že části těla vypadají jako by byly inkoustem nasyceny. Pro nevěřící Tomáše doporučujeme vyzkoušet pečínku z kuřete hedvábničky. Pochutnáte si na dobrém obědě a ještě si můžete ověřit pravdivost výše uvedené zvláštnosti. Maso je vynikající, připomíná chutí zvěřinu. Z vlastní zkušenosti doporučujeme upravit dle receptu ala bažant. S červeným zelím a bramborovým knedlíčkem nemá chybu. Jelikož pocházíme ze západních Čech, doporučujeme na závěr tohoto kulinářského zážitku orosené plzeňské pivo. Ale od gurmánského rozjímání zpět k hedvábničkám.

Mezi specifické znaky můžeme zařadit běháky s pěti prsty zakrytými krátkými rousky. U výstavních zvířat je první a pátý prst dobře oddělený; mezi chovateli se říká „na tužku“. Tato vlastnost je v přímé korelaci s ostruhou. Čím větší mezera tím je hůře vyvinutá zbraň u kohouta. Je na chovateli, aby svůj chov vybalancoval ke všeobecné spokojenosti. Tyto znaky nejsou ustálené, a proto se často vyskytují různé deformace. Prsty bývají srostlé, zdvojené nebo jsou běháky šesti prsté. Díky opeřeným nohám se jedná o plemeno drůbeže nepoškozující trávníky. Hedvábničky minimálně hrabou a popelí se.

Hedvábničky patří do skupiny chocholaté drůbeže. Hlavu kohouta i slepice zdobí středně velká chocholka. U slepice je ozdoba menší, ale plnější a více uzavřená. U kohouta vynikají v zadní části poněkud delší pera. Vadou je malá, ale i veliká chocholka zabraňující rozhledu. Velikost chocholky byla tématem diskuze i v Evropském parlamentu. Hedvábničky mohou být vousaté i bezvousé. V Německu se chovají oba rázy. Na našich výstavách se setkáváme téměř výhradně s vousatými zvířaty.

Při popisu plemenných znaků se musíme zmínit o stavbě těla. Trup má tvar zaoblené krychle. Je krátký, široký s nižším a širším postojem. Ocas by měl svírat s krátkými a širokými zády úhel 45-50°.Zvláště u kohoutů je ocas široce nasazený s dobře rozvolněnými prapory rejdováků a velkých srpů. U slepic je prostor ocasu bohatě vyplněn prachovým peřím a je pěkně zakulacený.

Slepice se označuje kroužkem o průměru 15 mm, kohout kroužkem číslo 16. Mezi chovateli je všeobecně známo, že v době kroužkování nemají kuřata vyvinutý pohlavní dimorfismus. Proto někteří chovatelé kroužkují kuřata pouze kroužkem číslo 16. Zajímavé řešení tohoto problému jsme zaznamenali u některých chovatelů z Bavorska. Hedvábničky byly označeny oběma kroužky. Po projevení pohlavních znaků si chovatel jednoduše ponechal kroužek správný. Tato varianta se jeví jako elegantní řešení, ale při ceně dnešních kroužků se označování poněkud prodražuje.

Posledním plemenným znakem této drůbeže je vysoká kvokavost a mateřský pud. Hodně chovatelů využívá hedvábničky pro odchov kuřat různé drůbeže. Jsou výborné a spolehlivé kvočny. Velké uplatnění nacházejí u myslivců v jejich polodivokých chovech bažantů. Spolehlivá kvočna pomáhá při voliérovém odchovu malých bažantíků. Při útoku škodné propadají bažantí kuřata stresu a mnoho se jich při únikových reakcích udusí. Kvočna v hejnu kuřata vodí, ochraňuje před nepřízní počasí a při napadení dravcem zabraňuje zbytečným ztrátám. Nevhodné je bílé zbarvení, které přitahuje dravé ptáky. Nejčastěji se používají v divokém a stříbrošedém barevném rázu.

Hedvábnička je pro svůj atraktivní vzhled a klidnou povahu vyhledávaná především mladými chovateli. Na výstavách jsou dětmi obdivovány. Pořízením těchto chundelatých kuliček často vzplane jiskřička nového obdivovatele chovatelské krásy. Propagaci hedvábníček v České republice má na starosti Klub chovatelů chocholatých plemen drůbeže. Je škoda, že na své klubové výstavě soutěží pouze zkušení matadoři a nenajde se motivující pohár pro mladé chovatele.

Na našich výstavách je hedvábniček jako šafránu. A to i na celostátních i klubových. Jiná situace byla na Evropské výstavě v Lipsku v roce 2006. Pod německým názvem Seidenhüner jich bylo vystaveno přes 300 ks.Velkých vousatých bylo 87 kusů a v bezvousém šlechtění jich bylo prezentováno 76 kusů v jedenácti barvách. Zhruba stejné počty byly u zdrobnělého rázu. Mladí chovatelé soutěžili ve vlastní expozici v bílém, divokém a žlutém zbarvení. Největší pozornosti se však těšilo fotbalové mužstvo hedvábíček. Jejich klubové dresy a zapálení pro hru zanechalo v návštěvníkovi příjemnou vzpomínku. Podobnou expozici jsme mohli vidět v loňském roce na celostátní výstavě v Praze Letňanech.

Hedvábničky, jak jsme se už zmínili, mají velké obdivovatele mezi mladými chovateli a nejenom u nás, ale i v zahraničí. Nás zaujali postřehy z chovů ve Francii. V loňském roce nás navštívil český emigrant žijící v zemi galského kohouta. Měl zájem o různé barvy hedvábíček. Zajímal se o chovatelské zásady, zoohygienu a tradiční odchov. Byli jsme samozřejmě zvědaví, za jakým účelem chce hedvábničky českého chovu. Jaké pro nás bylo překvapení, když jsme zjistili pravý důvod návštěvy. Krajan zakoupil pro svoji manželku a dvě malé děti rodinný domek v štrasburské oblasti. Na tom by nebylo nic zajímavého, ale novostavba se nacházela v satelitním městečku. Kombinace kokrhajícího kohouta a moderní zástavby nám dle vlastních zkušeností nešla dohromady. Několika cílenými otázkami byla naše zvědavost naplněna.

Jeho malé děti po krátkém čase v novém bydlišti zjistily, že jejich kamarádi v sousedství mají pro nás nevídaného koníčka. U většiny domků chovali v upravených kurníčcích hejnka okrasné drůbeže. Aby zapadly do party a mohly se podílet na této ušlechtilé zábavě, pořídil jim tatínek české hedvábničky. Ve francouzských chovech převládali nám známé milflérky. Hedvábničky s kroužky ČSCH budily mezi malými chovateli náležitý obdiv. Po celý rok jsme prostřednictvím telefonu radili s přirozeným odchovem a dělili se o první chovatelské úspěchy.

Pro naší českou kotlinu byly tyto poznatky překvapující, a proto jsme sondovali motiv této ušlechtilé zábavy. Děti emigrantů nechtěly brzy ráno vstávat do školy, jako děti v sousedství. Motivace péče o okrasné slepičky byla veliká a opravdu fungovala. Pro zajímavost zmíněná rodina původně žila na německé straně hranice s Francií. Němci se k rodině chovali odtažitě a dávali najevo, že se jedná o emigranty. Změna bydliště rodinu příjemně překvapila a za lépe placenou prací dojížděli do SRN. Spojili příjemné s užitečným a ještě se začali věnovat chovu drůbeže majícího v zemi galského kohouta zajisté tradici. Kéž by taková zábava dorazila i k nám. Že by u nás v satelitech bylo v budoucnu slyšet kohoutí kokrhání…?

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Chovatel 6-2009

 

foto  - 2065foto  - 2067foto  - 2068

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Tisková zpráva

vydáno:01.02.2024

img

Český albín

vydáno:01.02.2024

img

PF 2024

vydáno:24.12.2023

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz