historie chovu drůbeže, Deutsches und tschechisches historisches Geflügel

 Zveřejněno v časopise Chovatel 7/2017

V následujících řádcích přineseme vzpomínku na První národní výstavu drůbeže, kanárů, králíků, holubů a různých odborných potřeb a pomůcek.  Příběh se odehrává na sklonku 19. století v Pardubicích. Hlavním hrdinou byl poštovní úředník, posuzovatel, redaktor, autor odborných článků, publikací a zachránce naší slepice české zlaté kropenky Karel Škoda.

Chovatelská sešlost v Pardubicích dostala příchodem Karla Škody v roce 1893 velkou posilu. Na vlastní žádost byl přeložený do města perníku. Překvapivě hlavní motivací nebyla jeho pracovní životní role poštovního úředníka, ale jeho láska k drobnochovatelství. V Pardubicích existovala již dlouhá léta stolní společnost agilních chovatelů. Nazývala se Spolek ku zvelebení chovu drobného užitečného zvířectva. Jejich hlavním počinem bylo vydávání prvního chovatelského listu u nás. Nazýval se Kuří dvůr a vycházel od roku 1889. Aby byl tomuto chovatelskému dění na blízku, odešel do Pardubic. Během krátké chvíle se stal jedním z lídrů chovatelského dění a pilným novinářem. Se svými přáteli se scházel téměř denně. Stolní sešlost rokovala večer v hostinci U Pecháňů. Podobenství nacházíme u pověstné stolní sešlosti chovatelů U Pavouka v Brně. Dělí je však 120 let.

Z okolních zemí nakupovali pardubičtí chovatelé násadová vejce slepic, husí a kachen. Především z Německa získali kočinky koroptví, žluté, plymouthky (uvádíme dobové názvy) krahujcovité, leghornky černé, wyandottky stříbrné, zlaté, dorkinky šedé, minorky černé, vlašky koroptví, hamburčanky stříbrokropenaté, japonské butchi – chobo, husy emdenské, toulouské, kachny rouenské, pekingské a aylesburské. Z Belgie byli importování králíci belgičtí obři. Zabývali se také chovem holubů. Uváděné je plemeno florentinské (pravděpodobně florentinský slepičák). Pár mláďat (výletků) stál 1 zlatý a 5 krejcarů.

Své odchovy prezentovali na tradičních krajinských výstavách veškerého dobytka. Tam však přistupovali k drobnochovatelství macešsky a jejich vystavovatele odstrkovali. Preferovaný byl velký brav (koně, skot) a malý brav (ovce, kozy a vepři). Na základě těchto zkušeností se drobnochovatelé rozhodli uspořádat v Pardubicích svoji odbornou výstavu. Termín zvolili s ohledem na výstavní kondici svých odchovů. Jednalo se o čas předvánoční.

Přehlídku se rozhodli uspořádat ve vlastní režii, aby snížili náklady na minimum. Výstavní klece měli zčásti vlastní, část si jich vypůjčili od ochranitelky pražského spolku Idy kněžny ze Schwanzerbergu. Dlouho vybírali místo pro svoji první přehlídku. Karel Škoda využil svých profesních styků s 8. dragounským plukem v Pardubicích. Rozhodnutím výboru měl vyjednat pořádání výstavy ve vojenské jízdárně.

Karel Škoda dojednal z pozice poštovního úředníka schůzku s velitelem dragounské jízdárny plukovníkem hrabětem Mensdorfem.  Ten v zásadě nebyl proti zapůjčení haly pro účely chovatelské výstavy. Ba naopak, jak se dozvíme později, zachránil Karlovi Škodovi zdravou kůži, a to doslova…

Překážkou byl velitel pluku dragounů. Jmenoval se plukovník hrabě Monte Cucoli. Byl typem starorakouského důstojníka s obrovským respektem a mocí. V ujednání pedantsky bazíroval na perfektním úklidu po skončení výstavy. Tento požadavek chtěl stvrdit písemnou německou žádostí a reverzem. Bod dokonce obsahoval, že do pilin se neutrousí žádný hřebík, aby neutrpěly kopyta dragounských ořů.

Jeho předkem byl Raimund Montecuccoli, který díky svým schopnostem zažil zářivou kariéru. Za služby pro rakouskou říši, v boji proti turkovi, byl několikrát povýšený. V jeho případě došlo na známé úsloví, někdy vkládané do úst vojevůdci Napoleonovi, že  každý voják si v torně nese maršálskou hůl. Začal od píky. Postupně se vypracovával. Po hodnosti generála obdržel pověstnou maršálskou hůl. Tím však jeho kariéra nekončila. Později obdržel dokonce titul generalissima. V roce 1666 získal také ocenění snů, řád Zlatého rouna. A po smrti byla uctěná jeho památka pod smrtoslavným lešením (Castrum Doloros) původně určená pouze císařům a králům.

 A právě jeho potomkem byl strašně nervosní, popudlivý a obávaný velitel c. k. 8. dragounského pluku v Pardubicích. Vládl železnou pěstí.  Říkalo se o něm, že měl v hlavě o kolečko navíc. Pouze na přímluvu plukovníka hraběte Mensdorfa, nakonec s propůjčením haly pro účely chovatelské výstavy na 5 dní svolil.

Po složitém vyjednávání nakonec výstava proběhla ve dnech 6 – 8. prosince 1896 v pardubické dragounské hale. Výstava vykazovala 130 čísel živých zvířat. Na přehlídce mohli návštěvníci obdivovat 40 voliér slepic, 4 klece husí, 19 klecí kachen a 2 klece krůt. Jak bylo tehdy zvykem, vystaveno bylo také 24 harckých kanárků. V expozici se nacházelo ještě 23 klecí s holuby a 18 králíků. Třicet položek zahrnovaly pomůcky a potřeby pro drobná zvířata. Byl vytištěný výstavní katalog. Náklady na jeho vydání zaplatila reklama inzerentů. Zbylo ještě na režijní výlohy výstavy. Vstupné činilo 20 krejcarů. Přestože nebylo dobré počasí, výstavu navštívilo tisíc lidí. Mimo to si výstavu prohlídly děti ze škol a hospodářská škola Stežerská, vedená ředitelkou Tachtovou.

Karel Škoda si myslel, že výstava byla ukončena 9. prosince po vrácení vystavených zvířat. Jízdárna byla ten den pečlivě uklizena a uhrabána. Na velitelství byl zaslaný poděkovací dopis za blahovůli. Pořadatelé výstavy si zkrátka mysleli, že je tímto vše odbyto. 

Zmýlili se, opak byl pravdou. Hned ten den večer obdržel Karel Škoda vojenskou návštěvu se vzkazem od velitele dragounského pluku: „Pan plukovník vzkazuje Vám, abyste zítra ráno dal řádně ukliditi jízdárnu, ježto prý v pilinách nalézá se roztroušené peří a zrní.“ Nezbylo než vzít hrábě a dojít jízdárnu znovu přehrabat. Co v hale objevili? Necháme opět mluvit Karla Škodu, nyní již delším citátem: „Když jsme přišli do jízdárny, shlédli jsme věci směšné, ba přímo neuvěřitelné. Místo, kde byly klece s drůbeží, bylo přehrabáno a každé slepičí neb husí pírko bylo zapíchnuto do pilin, každé zrno kukuřice bylo označené kruhem v pilinách prstem udělaným. Ptali jsme se, kdo tuto práci vykonal? Pan plukovník Monte Cucoli prý celé odpoledne vlastnoručně vše přehrabal a označil. Sebrali jsme péra a zrna kukuřice, přehrabali hráběma opětně půl jízdárny a myslili, že bud pokoj.“

Opět se Karel Škoda a jeho spolupracovníci zmýlili. Vše se opakovalo ještě pětkrát. Aby došlo k nějakému posunu, rozhodl se potomka polního maršála navštívit osobně. V kanceláři plukovníka se úřadovalo až od půl desáté. Naštěstí při své cestě za velitelem nejdříve potkal plukovníka hraběte Mensdorfa. Jakmile Škodu shlédl, zamířil k němu rychlým krokem. Naléhavě ho žádal a dokonce prosil, aby urychleně z kasáren prchl, neb udělá vrchní velitel pardubickému vojsku ostudu. Informace mu možná zachránilo doslova zdravou kůži.

 Dozvěděl se zdrcující ortel. Pokud se dostane na dohled velitele plukovníka hraběte Monte Cucoli spráská ho bičem, jak zpravidla činil při výcviku dragounů. Ten den stál plukovník Monte Cucoli v kruhu vyšlapaném od trénujících koní. Dlouhou žílou vztekle práskal vojáky přes nohy jedoucí v kole za sebou, buď klusem, nebo cvalem. Přitom do běla rozpálený plukovník číhal na Karla Škodu. Po těchto život ohrožujících informacích, utíkal Karel Škoda z kasáren jako štvaný jelen.

Další úklid haly a urovnání vzniklé situace si naštěstí vzal na starosti plukovník Mensdorf. Jestli také schytal nějakou ránu bičem již nelze z dobového tisku zjistit. Tím skončilo výstavnictví ve spolupráci s dragounským plukem.  Díky tomuto příběhu jsme zjistili, jakým nástrahám čelili průkopníci prvních chovatelských výstav v 19. století.

Na závěr uvedeme, že v katalogu byla zveřejněná jména jurorů  (posuzovatelů) s uvedením občanského či stavovského povolání. Nechyběla jména výstavního výboru a protektora výstavy.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Přílohy

1-Pozvánka na valnou hromadu chovatelského spolku v Pardubicích, 1895

2-Upoutávka na výstavu drobných zvířat v roce 1896 v kryté vojenské jízdárně

3-Katalog první národní výstavy v Pardubicích

4-Majitel maršálské hole, polní maršál, generalissimus a nositel řádu Zlatého rouna Raimund Montecuccoli

5-Upoutávka na výstavu v dobách mocnářství

6-Karel Škoda se zabýval také chovem harckých kanárků

7-Znak Pardubic odkazuje na slavnou éru dragounů a dostihů

8-Dragoun na kresbě od malíře Mikoláše Alše

9-Dragounská hala z dob Rakouska – Uherska v Dobřanech stále slouží svému účelu, dokonce se zde měla konat krajská výstava ČSCH

10-Interiér dragounské haly z roku 1890

11-Na založení Zemského hřebčince v Písku roku 1811 měla rozhodující vliv armáda, plemenný hřebec

12-Dragounské slavnosti z 19. století připomínají dobřanské máje