česká slepice, česká zlatá kropenka

Publikováno v časopise Chovatel 2020-10

Díl I. Poznatky z klubové výstavy

Chovatelé českých slepic nejsou uzavřenou společností několika jedinců, kteří svoji činnost tutlají někde pod pokličkou. Opak je pravdou. Členové spolku usilovně seznamují širokou veřejnost, u nás i v zahraničí, s naší českou slepici. Kromě aktuálního dění v klubu, sdělují prostřednictvím médií poutavé příběhy z minulosti.  Česká slepice po boku svých chovatelů kráčí cestou časem již 150 let. Přirostla nám k srdci a zasluhuje si naši pozornost.

Úspěch šíření věhlasu živého pokladu z Čech podnítil obec chovatelů českých slepic k nové aktivitě. Na březnové výroční schůzi se klubisté připravili na další veřejné představování své práce. Propagace přinesla důležité výsledky. Členové naší obce získali pro chovatelskou činnost nové zapálené zájemce.  Pevně věříme, že časem převezmou pomyslné žezlo a klub dobře povedou dle tradice našich předků.

Jednou z priorit spolku je výstavnictví. A to nejenom na celostátních akcích, ale také na malých pouťových přehlídkách.  Starým chovatelským harcovníkům se může zdát, že vystavovat drobné hospodářské zvířectvo, potažmo českou slepici na vsi, je nošením dříví do lesa. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Vesnice se změnila. Dříve narození si pamatují, že slepice byla téměř na každém dvoře a zahradě. Slípka se však nenápadně vytratila z našeho života. Dnes má málokdo doma kurník a v něm nosnice. Natož, aby se mohl pochlubit čistokrevnou drůbeží. A o slepici našich předků ani nemluvě.

Do dnešních dnů druhého desetiletí jednadvacátého století se chovatelství na vesnicích zúžilo na jednotlivé chovy masných králíků a v několika málo případech na chov užitkové drůbeže. Podobným způsobem je možné srovnávat zvířata ze všech našich odborností Českého svazu chovatelů. Z tohoto důvodu jsou pouťové výstavy na vesnicích důležité. Jsou místem, kde se mohou starší občané rozpomenout na své dávné společníky a živitele. Důležité jsou také pro děti z mateřských a základních škol. Je pravděpodobné, že kontakt s domácími zvířaty probudí alespoň u některého z nich vrozenou lásku k drobnochovatelství. S oblibou říkám, že tato vlastnost je určitému procentu dětí vrozená. Vycházím z českého mudrosloví – podle sebe soudím tebe…

Vyvrcholením celoroční práce chovatelů českých slepic je speciální výstava klubu. Letos se tradičně sešli vystavovatelé v chovatelském areálu v Týništi nad Orlicí, kde spřáteleným duším a chovatelské veřejnosti předvedli plody své práce. Na speciálce pořádané 13. října 2019 bylo vystaveno 221 zvířat. Než čtenáři přiblížím své postřehy z této speciální přehlídky, musím zmínit důležitou informaci. Již druhým rokem týnišťské výstaviště hostilo ve stejném termínu klubovou přehlídku australek. Povětšinou černí krasavci a krasavice, byli prezentovaní v samostatné výstavní hale. Návštěvník týnišťské výstavy měl možnost shlédnout větší počet čistokrevné drůbeže. Na společnou akci upozorňovala v letošním roce plošná barevná inzerce v časopise Chovatel, propagující speciální výstavu obou klubů.

S čtenáři našeho časopisu a chovateli české slepice se musím ještě podělit o radostnou událost. Po více než třiceti létech se nám vrátila klubová kronika. Krásná a poctivě vázaná kniha v červených deskách a zlatem vyvedeným písmem, obsahuje záznamy od roku 1961. Povětšině ručně psané informace jsou doplněné fotografiemi a různými výstřižky z periodik a oběžníků. Poslední záznam z roku 1988 je založený klasickým černobílým lenochem. Dříve ho hojně používali žáčci a psavci při ručním psaní neřádkovaných listů. Jedná se o památku na poslední záznam klubového kronikáře.

Pamětní knihu jsme získali od bývalého předsedy klubu Ing. Miloslava Pirkla z Ústí nad Labem. Věnoval nám jí během slavnostního ocenění za jeho mnohaletou činnost pro náš klub. Oslavenci byla udělená pamětní medaile ÚOK drůbeže.  Z důvodu nemoci bývalého předsedy klubu mu předal ocenění, v místě jeho bydliště, člen výboru klubu Martin Král z Tuhaně.

Hodnocení letošní speciální přehlídky začnu tradičně velkými češkami. Dopředu předešlu, že informace budou o tomto nejběžnějším rázu tentokrát velmi stručné. Hlavní pozornost budu věnovat češkám zdrobnělým. Velkých češek v rázu zlatém kropenatém bylo na letošní výstavě vystaveno 126 kusů. Ocenění 96 bodů a více získalo několik chovatelů. Jednalo se o přítele Reného Křikavu, Milana Kosíka a Evu Netopilovou. V letošním roce byli lépe oceněné slípky. Kohouti se potýkali s nedopeřenými ocasy, a to přesto, že centrální klubové líhnutí v MTD Ústrašice bylo naplánované v tradičním termínu. Češka je živý tvor a každý chovatelský rok je trochu jiný.

Na výstavě byl v jednotlivých kusech předvedený barevný ráz české slepice stříbrné a bílé. Všechny zvířata vystavil jejich dlouholetý šlechtitel Vladimír Záhora z Velké Bukoviny. Máme k sobě blízko. Oba jsme vášniví holubáři a jejich posuzovatelé.

Vzácným rázům české slepice se Záhora věnuje několik desetiletí. Z rešerše časopisu Chovatel a jeho osobní výpovědi vyplývá, že šlechtil stříbrný ráz ve velké i malé formě. Chová je od osmdesátých let minulého století. Fundovaným souhrnem chovatelské práce na poli stříbrného rázu byl článek nazvaný Zakrslé české stříbřité kropenky. Pochází z pera bývalého předsedy klubu Ing. Jana Bureše z Bučiny. Rozsáhlý příspěvek vyšel v červnovém čísle Chovatele v roce 1975. Doplněný byl fotografií pěkného kohouta z chovu Vladimíra Záhory od redaktorky Hany Šolínové. Také v nově získané kronice klubu se lze dočíst o stříbrné kropence a dalších tehdy chovaných rázech. V roce 1979 získal přítel Záhora plemenný chov na zdrobnělé češky stříbrokrké. O rok později obhájil plemenný chov na zdrobnělé češky ve zlatém rázu. V chovu zdrobnělých stříbrných českých slepic navazoval na šlechtitelské aktivity posuzovatelky Boženy Spěváčkové z Prahy. Té vyšlechtění novinky trvalo osm let (1966–1974). V dalších létech přítel Záhora pravidelně obhajoval na své češky uznaný chov.

Letos na výstavě chyběly češky koroptví. Jejich ctitel a dlouholetý chovatel Zdeněk Baše, se dlouhodobě potýká s nedostatkem cizí krve. Již několik let žádáme posuzovatele drůbeže o pomoc při záchraně tohoto vzácného rázu. Naše výzvy zatím nepadly na úrodnou půdu. V pokladně máme na nákup kohouta příbuzného plemene, na některé zahraniční výstavě, vyčleněné finanční prostředky. Zájem máme například o durynského vousáče, drentskou či dánskou slepici.

 Určitá spolupráce se rýsuje od nečlena klubu přítele Michala Somola z Radonic. Předseda základní organizace ČSCH Podbořany dovezl z Dánska plemenný materiál dánské slepice v různých rázech. Přítele Bašeho  a Somola se mi podařilo navzájem seznámit. Výsledkem snažení je přislíbená vzájemná spolupráce. S napětím očekáváme, zda se na další speciálce budeme radovat z odchovů regenerované české slepice koroptví.

Koroptví ráz má pro náš klub význam přímo kultovní. Byl jedním ze dvou zachráněných zbarvení české slepice Karlem Škodou v roce 1913. V následujících desetiletích neměl však na růžích ustláno.  Poprvé zanikl v těžkých dobách I. světové války. Koroptví ráz byl později znovu vyšlechtěn a choval se sporadicky a s přestávkami v dalších letech. Například již zmíněná kronika uvádí, že chovu tohoto rázu se věnoval v roce 1979 Jaroslav Mareš z Třtěnice. Vedle něj tento ráz choval v pozdějších létech také přítel František Motyčka z Malé Bučiny.

Zdrobnělé češky byly prezentované ve více barevných rázech než velké. Ocenění nad 96 bodů získal matador chovu malých češek zlatých kropenatých Vladimír Procházka. V klubu je oporou a odborným garantem zdrobnělého rázu české slepice. Ocenění se dočkala také kvalitní zvířata od přítele Ing. Karla Tomeše z České Třebové, Františka Kuchynky z Volfartic a vzdělavatele klubu Pavla Hrubeše z Týnce nad Labem. V bílém rázu předvedl nejlepší zvíře člen výboru klubu Jiří Soukup z Vyškova. Dobře oceněnou zdrobnělou češku ve stříbrně kropenatém rázu předvedl přítel František Kuchyňka a Karel Tomeš.

Samostatnou kapitolou je novošlechtění zdrobnělé češky. Ambice na uznání několika nových barevných rázů má člen výboru Emanuel Matějka z Prahy. S lehkou nadsázkou se dá říci, že pokračuje v práci dalšího velkého klubového šlechtitele Miroslava Mašaty z Vižiny u Prahy. Na výstavě již několik let předvádí malé češky v rázu černém zlatokrkém a černém. Přítel Matějka není pouze “Mičurincem“. Má manažérské a „kukaččí" dovednosti. V klubu dokázal nadchnout pro šlechtění další chovatele. Zdrobnělé české slepice černé zlatokrké kromě něj vystavil, ještě přítel Václav Bartošek ze Štarnova a Karel Tomeš.

A to nejsme stále u konce. Malé češky v rázu oranžovém kropenatém vystavil přítel Pavel Hrubeš. Jak se dozvíme v dalším díle, u něj není šlechtění žádným překvapením. A poslední tečku za plemenářskou prací přinesl barevný ráz modrý. Opět z „dílny“ přítele Matějky. Nové rázy zdrobnělé češky budou prezentovány na celostátní výstavě v Lysé nad Labem v uznávacím řízení. Ze speciální výstavy a následné členské schůze vyšlo východisko směrem k ÚOK. Vzdělavatel klubu byl pověřený, aby projednal požadavek na povolení odborného hodnocení nových, ještě neuznaných rázů. Klubový posuzovatel by oceněním zvířete pomohl šlechtiteli při selekci vystavených zvířat.

Šlechtění rázů české slepice doplním informací z historie. Říká se: „Praeterita corrigi non posunt“ - Věci minulé nelze změnit. S výrokem používaným starými latináři souhlasím. Na druhou stranu uvedený knižní výrok nemá vždy oporu v praxi. V posledních létech jsme občas svědky dějinného překrucování…

Poznatky historie se dají využít také v současném šlechtění českých slepic.  Pro zlatokrké a stříbrokrké zbarvení se v minulosti používal termín české zlatokrčky a české stříbrokrčky. Před cca půl stoletím o nich poutavě psal bývalý předseda klubu Ing. Jan Bureš. Historie zná ještě starší příklad. V roce 1883 oba rázy na Českolipsku regeneroval český Němec Franz Julius Rasche z Pihel. Vystavované byly pravidelně na místních chovatelských přehlídkách v Krušnohorském regionu a pravděpodobně také na speciálních výstavách Klubu chovatelů českých slepic, po jeho založení v roce 1908. Zlatokrčky a stříbrokrčky byly tehdy vystavovány vedle dalších deseti rázů české slepice. Existují informace o vítězných cenách zlatokrček a stříbrokrček z chovatelské výstavy ve Vídni. Touto vsuvkou do historie jsem chtěl připomenout, že se nejedná o zcela nový ráz, ale pouze a kresbu po cca 130 létech znovu obnovenou.

Přehlídku zdrobnělé slepice zakončím pěknou a dobře hodnocenou kolekcí bílé češky. Z nadprůměrně bodovaných jedinců se mohl radovat bývalý předseda klubu a současný místopředseda, přítel Ing. František Srp ze Zaječova. V minulosti měl lví podíl na jejich záchraně a rozvoji. Vytvořil slušnou skupinu ctitelů bílého rázu. Cílenými kroky na poli propagace plemene a rotace plemeníků, ho velmi pozvedl a rozšířil mezi další chovatele.

Speciální výstavu uzavírali zlatě stříkané šumavanky. Na nejlepší zvířata udělujeme tradičně pohár a čestné ceny. Vytavené velké a zdrobnělé šumavanky jsou v našem klubu pod patronátem přítele Jiřího Soukupa. Čtenářům předešlu, že náš klub nezasahuje do kompetencí klubu šumavanek.

Z hodnotících slov klubového posuzovatele Jaroslava Kalaše vyplynulo, že byl expozicí šumavanek mile překvapený. Jak počtem, tak kvalitou. Vítězný pohár na slepici získal Václav Groda z Bílovce. Nejlepšího kohouta šumavanky předvedl nový člen Zdeněk Bůžek z Tiché.

V letošním roce návštěvníci výstavy i členové klubu, ocenili novou grafickou i věcnou úpravu katalogu. Na zavedené plemenářské údaje od vzdělavatele klubu Pavla Hrubeše, dobře navázal člen výboru doktor Martin Paclík. Katalog byl přehledný, plný plemenářských údajů. Předností byla skvělá grafická úprava. Nechybělo úvodní slovo od předsedy klubu cílící na českou slepici a spisovatele Karla Čapka. Prozradím, že kvalitní katalog nespadl tzv. z nebe. Přítel Paclík je šéfredaktorem ornitologického periodika Sylvia. Své profesní zkušenosti otiskl do klubového katalogu.

V příštím díle si povíme o dalších klubových aktivitách zaměřených na zachování české zlaté kropenky a dalších barevných rázů pro budoucí generace.

Sepsal a přílohy přiložil

Ing. Aleš Bukovský, MSc.

1- Dlouholetým funkcionářem a oporou klubu na poli individuální kontroly užitkovosti byl Jindřich Kosík ze Zvěrkovic. V jeho šlépějích kráčí jeho syn. Jedná se o současného jednatele klubu Milana Kosíka z Moravských Budějovic.

2- Fotografie z chovatelské přehlídky drůbeže, z přelomu 19. a 20. století, pořádané v Českém království.

3- Na snímku je město San Francisko na západním pobřeží Nového světa v roce 1906, 4 dny před apokalyptickém zemětřesením. Tehdy tramvaj táhli ještě koně… Nadučitel a pozdější ředitel německé národní školy Rasche z Pihel u České Lípy publikoval v předminulém století o drůbežnictví v Americe Dle jeho poznatků se podílela na vzniku několika novosvětských plemen naše češka.

4- Český barokní grafik, rytec, portrétista, krajinář Václav Hollar (1607–1677) nám přibližuje ve svých rytinách podobu krajového rázu slepice před cca 400 lety. Ilustrace pochází z Ezopovy bajky nazvané o Kohoutu a perle.

5–V dobách mocnářství a první republiky mohli chovatelé nakupovat čistokrevné násadové vejce na různých burzách, zoologických kamenných obchodech a pomocí inzerce v dobovém tisku. Vejce několika barevných rázů od výstavně úspěšných českých slepic byly nabízené v časopise Kuří dvůr již v roce 1889. Inzeroval je Franc Julius Rasche z Pihel.

6–V Plzni vycházel v roce 1865 časopis o rozvoji a činnosti Západní železné dráhy. Vydávali ho čeští Němci. V textu lze najít informace o přepravovaném zboží. Zmínka je o kanárech a drůbeži. Zavedení železnice do našich krajin přineslo soumrak krajových rázů české slepice.

7- Periodikum Svět zvířat (1899). Člen klubu Emanuel Matějka usiluje v posledních letech o uznání nových rázů zdrobnělé české slepice zlatokrké a černé. Nejde o novinku. Oba rázy již byly vyšlechtěné roku 1883. O jejich vzniku a následných výstavních úspěších se lze dočíst v periodiku Svět zvířat. V tiráži časopisu je uvedená protektorka Spolku pro chov drůbeže kněžna Ida ze Schwarzenbergu a místodržitel Českého království hrabě Karel Coudenhove

8–V popředí na fotografii vidíme garanta zdrobnělého rázu české slepice v klubu Miroslava Procházku z Lišek u Troubska. V pozadí jednatel klubu Milan Kosík z Moravských Budějovic.

9- Zdrobnělou slepici bílou předvádí člen klubu Jaroslav Štorek z Hrádku nad Nisou.

10- Detail hlavy zlatě stříkané šumavanky oceněné čestnou cenou.

11- Kohout velké české slepice bílé má na tlumení šarvátek s jinými kohouty nasazené ochranné brýle.

12- Detail hlavy zdrobnělé české slepice 0. 1. modré. Jedná se novošlechtění.

13- Autorem nově šlechtěného rázu zdrobnělé české slepice zlatokrké je člen výboru Emanuel Matějka.

14- Hlava kohouta české zlatokrčky. Tak se tomuto rázu říkalo již v 19. století.

15- Vzdělavatel klubu Pavel Hrubeš na speciální výstavě klubu předvedl novinku zdrobnělou českou slepici oranžovou kropenatou.

16- Barevný ráz zdrobnělé české slepice stříbrné byl vyšlechtěný v letech 1966–1974 posuzovatelkou Boženou Spěváčkovou z Prahy. Na její práci v 80. létech navázal šlechtitel slepic, člen klubu a posuzovatel holubů Vladimír Záhora z Velké Bukoviny u Děčína.

17- Za roubenou chalupou Krňovického skanzenu chovají správci areálu českou zlatou kropenku. S chovem jim pomáhá člen klubu Zdeněk Baše. Chalupa je replikou selské usedlosti prezentované na Národopisné výstavě Českoslovanské v roce 1885.

18- Kladrubští bělouši a vzdělavatel klubu Pavel Hrubeš nás v dalším díle zavedou k liniím českých slepic.