Česká slepice a její odchov

časopis Chovatel 9/2014

Široká chovatelská veřejnost se často obrací prostřednictvím našich webových stránek nebo stránek klubových s dotazy na způsoby odchovu naší české zlaté kropenky.

Jelikož se chovu drůbeže a především češek věnujeme mnoho let, rozhodli jsme se, že se podělíme s čtenáři časopisu o naše zkušenosti. Mnoho informací bude jistě společných s odchovem jiných plemen, přesto některé postupy jsou specifické pro dané plemeno.

Chovná sezona začíná v předjaří. Češky velmi dobře reagují na zvyšující se teploty a přísun prvního zeleného krmení. V kombinaci s  vyváženou krmnou dávkou začíná období nejvyšší snášky v roce. Krmné směsi se používají buďto granulované nebo sypké. Je možné používat statková krmiva, ale je třeba dodržet požadovaný poměr živin v potravě. Jedná se především o glycidové a dusíkaté složky. Při vyšším obsahu bílkovin se snáška zvyšuje, ale dochází k horším výsledkům při líhnutí. Kuřata se těžko klubou z vajíček. Poznávacím znamením je horší líhnivost a výrazné slepení prachového peří při líhnutí u kuřat.

 Z krmivářského hlediska je důležité doplňování minerálních látek a to především vápníku. Nachází se například v méně používané obilovině ovsu, kostech a nejvíce v krmném mletém vápenci. Vápník, latinsky kalcium, má vliv na stavbu kostry a pevnost skořápek. V našem chovu krmíme ovesnou moukou. Vzniká ve specializovaných mlýnech při výrobě ovesných vloček.  Kromě již zmíněného vysokého obsahu vápníku dodává organismu dusíkaté látky, tuk a alkaloid avenin. Při jejím krmení nemáme problémy s křapavostí vajec. Oves také prospívá z hlediska zvýšení snášky a oplozenosti vajec a to především díky vyššímu výskytu vitamínu E a zmíněného alkaloidu. Pro krmení se hodí spíše oves nahý, protože neobsahuje vláknitou slupku, která zatěžuje trávicí trakt.  Avenin má dále dobré dietetické účinky, zvyšuje chutnost a podílí se také na lepší pohlavní aktivitě kohoutů plemeníků.

 Dalším důležitým bodem přípravy na odchov je rozdělení chovné drůbeže do kmenů. Po jejich sestavení musíme počkat ve sběru násadových vajec určitou dobu, abychom si byli jistí původem.Uvádí se doba 10 až 14 dní.

Násadová vajíčka uchováváme při teplotě okolo 15 stupňů. Při nižší i vyšší teplotě dochází ke snížení líhnivosti. Vejce skladujeme špičkou dolů a tupým koncem nahoru v platech. Při delším skladování se doporučuje vejce pravidelně naklápět. Nejlepší výsledky dosahujeme s vejci starými do tří neděl. Pak se líhnivost postupně snižuje.

U vajec ještě zůstaneme. Důležitá pro jednotlivá plemena je jejich barva. Na rozdíl od vlašek koroptvích, které mají vejce téměř bílé a s kterými si široká chovatelská veřejnost občas češky zaměňuje, mají české slepice vejce světle krémové až světle hnědé. Ve skutečnosti je variabilita daleko větší. Na přiloženém snímku je vidět rozptyl ve zbarvení. Na jedné straně jsou vajíčka téměř bílá (možná pozůstatek po vlaškách, které se do češek v 50. létech minulého století, kvůli užitkovosti připařovaly) až po středně hnědá. Podle barvy vajec se dá v některých případech provádět i individuální líhnutí. Pokud množství násadových vajec umožňuje výběr, měla by se i tímto směrem provádět selekce. U nás chovaná subpopulace české zlaté kropenky má barvu skořápky světlejší až bílou. Dalším kritériem je hmotnost vajec. Špatné jsou oba extrémy. Vyřazujeme malé, ale i velké, často dvou žloutkové vejce. Ideální hmotnost je okolo 55-60 gramů. U později líhnutých ročních slepic je možné u menších násadových vajec takzvaně přimhouřit oko.

Češky byly minulosti dlouhá desetiletí selektovány na snášku a byla u nich potlačována kvokavost. Proto i v dnešní době je kvokavost řídkým jevem. Snad pouze zdrobnělé češky mají tento pud více zachovalý. Odchov lze řešit přirozeným způsobem pod spolehlivou kvočnou nebo v líhni. Osvědčená kvočna je pro zkušeného chovatele hotový poklad. Nejenom, že dokáže kuřata vysedět, ale i bez problému odchovat. Proto si je třeba dobré kvočny považovat. Z vlastní zkušenosti víme, že kvočna se může dožít vysokého věku. Před lety jsme v obci Chlustina na Berounsku narazili u jednoho zkušeného chovatele na letitou kvočnu. Jednalo se o menší slepici, jejímž předkem byla zdrobnělá velsumka. Bylo jí již patnáct let a chovatel se chlubil, „že v tomto roce dostane již občanku“.

Pokud si líhneme sami, musíme zajistit dobře vyhřívanou odchovnu. Kuřata češek jsou na horší tepelné podmínky dosti choulostivé. Alespoň prvních 14 dní je důležité zajištění dostatek potřebného tepla. Dobrou odchovnou se můžeme vyvarovat ztrátám. Krmení kuřat doporučujeme pomocí sypké krmné směsi. Pro zkušené chovatele není problémem odchovat kuřata pomocí tradičních krmiv. Jedná se například o vařené vajíčka na tvrdo, směs šrotovaných obilovin a kopřiv, či dalších statkových krmiv.

Zastavíme se ještě u zbarvení češek po vylíhnutí a během odchovu. V některých fázích odchovu je barva důležité při selekci. Můžeme uvést zbarvení opeření, běháků, očí nebo podsady. Některé vzorníky obsahují kromě popisu exteriéru dospělých zvířat i zbarvení kuřat. Přestože máme náš český vzorník velmi kvalitní a dobře zpracovaný, tato informace v něm chybí.  Popsané zbarvení kuřat českých slepic nacházíme například ve vzorníku ruském.

U českých zlatých kropenek není zbarvení uniformní, ale dochází k různým odchylkám. Dá se říci, že každé kuře má trochu jinou kresbu a barvu. Základním zbarvením kuřat českých zlatých kropenek je béžová barva někdy přecházející do hnědé nebo až bělavé. Nacházíme ji především na spodku, křídlech a zádi. Konce křídel s náznaky letek bývají probarvené. Na temeni hlavy se vyskytují skvrny nebo proužky tmavě hnědé až černé. Často je zbarvení hlavy tříbarevné. Časté a charakteristické jsou tzv. šístky. Barevné čárky nebo skvrnky zasahující až ke koutkům očí. Někdy se vyskytuje skvrnka mezi zobákem a okem. Na zádech nacházíme žlutohnědé až tmavě hnědé pásky či skvrny někdy s nádechem až do rezava. U pásků je tmavá barva na okrajích, světlejší uprostřed. Důležitým poznatkem pro širokou chovatelskou veřejnost je informace, že na rozdíl od některých plemen není možná selekce vylíhlých kuřat češek podle zbarvení.

Už okolo tří neděl je možné rozlišení pohlaví dle hřebínků. To je první období kdy provádíme selekci. Kohoutků do dalšího chovu zpravidla necháváme méně. Vybíráme pouze dobře rostlé jedince s pravidelným hřebínkem. Později kohoutky probíráme především podle probarvení prsou. Vyřazujeme jedince, kteří neodpovídají standardu. Prsa mají mít černý základ s pravidelnou kresbou hnědé barvy. Vyřazují se jedinci s barvou převážně černou i hnědou. Pokud nemáme na vybranou a nemáme v odchovu dostatek jedinců s požadovanou kresbou, doporučujeme ponechat jedince  spíše s hnědou barvou na prsou. Ta sice nepředává požadovanou kropenatou kresbu, ale zvláště u slepiček je zachována zlatavá barva. Černá prsa u kohoutů způsobují ztmavnutí kresby jedinců samičího pohlaví a podílejí se na chybném zbarvení, takzvaném rozpepření kresby.

Když už jsme u vad, musíme uvést selekci na zbarvení nohou. Požadované zbarvení je šedomodré, jinak řečené břidlicové. V chovu se občas vyskytuje zelené zbarvení běháků. Jedná se o recesivní gen, který se v určitém procentu vyskytuje v celé současné populaci češek. Pokud se gen vyskytne u obou rodičů, část jedinců se líhne se zelenou nohou. Podobný jev známe například u ovcí. Také se v bílém stádě občas vyskytne černá ovce a to i přesto, že po mnoha generacích se rodili pouze bílí jedinci. Pokud se nestandardně zbarvení jedinci nepoužijí dále do chovu, výskyt se snižuje postupně na minimum. Přesto se určité procento jedinců přenášející recesivní, jinak také nazývané skryté geny, v populaci stále vyskytuje a způsobuje určitou proměnlivost a pojistku důležitou při selekčním tlaku na populaci.

Na obrázku čerstvě vylíhnutých kuřat přinášíme tři jedince kuřat. Jedno z nich pochází ze subpopulace českých zlatých kropenek. Má zelené zbarvení nohou. Takový jedinec by získal na výstavě ocenění výluka. Když už jsme u subpopulace češek, na obrázku můžeme porovnat zbarvení odchovávaných jedinců obou populací. Subpopulace má zbarvení opeření výrazněji zlatavější, které je znatelné již u kuřat ve stáří tří týdnů. Mnoho čtenářů možná zajímá, co se skrývá pod termínem subpopulace? Odpověď je jednoduchá. V rámci populace českých zlatých kropenek chováme skupinu češek, která byla prokazatelně chována po dobu téměř čtyř desetiletí odděleně a nezávisle na zemské populaci. Této malinko odlišné skupině se odborně říká subpopulace. Pro laika je rozdíl téměř neznatelný, pro chovatele češek má význam z hlediska plemenářské práce.

Se subpopulací souvisí také tvorba linií. Na popud vzdělavatele klubu Pavla Hrubeše jsme od letošního roku zavedli v klubu rozdělení chovů do jednotlivých linií. Každá z nich dostala přidělené označení. Chovní kohoutci jsou podle linií rozeznatelní podle druhého kroužku na běháku. Na pravé noze je kroužek registrační a na levé nacházíme kroužek linie s pořadovým číslem. Cílem novinky je lepší přehlednost v plemenářské práci a dohledatelnost původu od starších plemeníků.

Další etapou odchovu je u nás kroužkování. Označené jedince přesunujeme z odchovny do velkého travnatého výběhu. V tomto věku dochází u jedinců k určitému pozastavení rozvoje. A to z důvodu přechodu z kompletní krmné směsi na krmení statkovými krmivy. Určitá několikadenní stagnace je postupně zažehnaná a češky začínají využívat pastvy a potravy získané z rozlehlého  hrabaniště, které je součástí výběhu. Vlastní kroužkování provádíme v době, kdy lze ještě převléknout kroužek přes klub. Doba vhodná ke kroužkování není dlouhá. Při pozdějším označování je každá rada drahá. Inspirovat se můžeme od Karla Škody, význačného představitele v historii chovu češek a význačného spisovatele v chovatelském oboru.  Jak uvádí ve svém článku „O nasazování Pardubického kroužku“v odborném časopise Kuří dvůr z roku 1896, při pozdním kroužkování pomůže namazat běhák mýdlem či olejem.

V pozdějším věku se zvířata vybírají do chovu ještě podle tvaru trupu, postoje, utváření ocasu. Zvláště u slepiček sledujeme tvar hlavy a délku zobáku. U kohoutů se zaměřujeme na utváření laloků a kresby krčního a sedlového závěsu.

Poslední selekce se provádí u slepiček. Zbarvení opeření lze u nich hodnotit poměrně pozdě. Krásné a obdivované zbarvení zlaté kropenaté je pomyslnou odměnou každého chovatele na konci odchovu.

Závěrem chceme pozvat všechny příznivce všech rázů českých slepic, velkých i zdrobnělých, na výstavu Klubu chovatelů českých slepic do výstavního areálu v Týništi nad Orlicí. V dopoledních hodinách mohou shlédnout v neděli 19. října 2014 speciální výstavu klubu.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských