historie chovu drůbeže, Deutsches und tschechisches historisches Geflügel

Žaponský kur hedvábný,  padovánky a jejich krslíci

I. část

Zveřejněno v časopise Chovatel 2/2017

Nadpis článku čtenáře možná překvapil. Mnohým blesklo hlavou: “ Nejedná se o překlep?“ Odpověď je jednoduchá. Povídání se bude točit kolem chocholaté drůbeže. A jelikož se dostaneme také do dob dávno minulých, vypůjčili jsme si pozapomenuté názvy drůbeže z předminulého století. Abychom uvedli vše na správnou míru, dovolíme si „přeložit“ pojmy z nadpisu do novočeštiny. Za žaponským kurem hedvábným (někdy psaném také siamský hedvábník) se skrývá plemeno hedvábnička. Dříve používané označení  padovánka  se později změnilo na paduánka. Malá forma drůbeže, dnes nazývaná zdrobnělá, případně zakrslá, se dříve nazývala slovem krslíci či drůbeží trpaslíci.

Hlavním impulsem pro napsání článku o chocholatých plemenech byla speciální výstava.  Byla součástí letošní celostátní výstavy pořádané na výstavišti v Lysé nad Labem.  Expozice drůbeže měla jiné uspořádání než v minulosti. Nacházela se v původní výstavní hale, kde byli v předešlých letech většinou králíci. Letošní přehlídka drůbeže nebyla dělená do více expozic. Což byla přednost. Problematická byla podestýlka a napájení. Keramické misky se hodí možná pro králíky. Pro drůbež jsou nevhodné, protože nelze udržet vodu k napájení čistou. Osvědčené jsou plastové napáječky zavěšené zevnitř na klece.

Nedílnou součástí přehlídky drůbeže byla speciální výstava chocholatých plemen. Byla rozdělená na dvě části. V první byly velké hedvábničky a sultánky. Ve druhé, lépe přístupné části, jsme mohli obdivovat malé hedvábničky, zdrobnělé holandské chocholaté slepice a paduánky. Letošní výstava překvapila svým rozsahem.  Počtem 185 kusů se stala speciálka nejlépe obsazenou přehlídkou v posledních letech. Nesmíme však usnout na vavřínech. Za německými speciálkami pokulháváme především v počtu plemen. Pokud budeme brát malé a velké hedvábničky jako jeden ráz, na výstavě byly předvedeny pouhé 4 druhy. A to je velká škoda. Chocholatá plemena jsou velice rozmanitou skupinou nejenom z hlediska exteriéru, ale i počtu.

Největší radost udělala kolekce hedvábniček. Přednosti lze vidět v dobře utvářeném trupu. Byl krátký, hluboký a široký. Dobrý byl vous a také struktura peří. Hedvábnost byla tradičně lepší u slepiček. Také hmotnost nebyla letos velkým problémem. Asi největší úskalí představovaly hřebeny u kohoutů. Nejednalo se o jejich tvar, ale barvu. Hodně zvířat mělo načervenalé ořechovité hřebeny. Tento nešvar se objevuje v populaci českých chovů v určitých vlnách. Musíme si přiznat, že kopíruje dovozy ze zahraničí. Zvláště v Německu je prvotním ukazatelem dokonalý tvar těla a hedvábnost. Hřebeny jsou tzv. na druhé koleji.

Následovaly zdrobnělé holanďanky. Podobně jako hedvábničky překvapily kvalitou a množstvím vystavených zvířat. Menší počty předvedly zdrobnělé paduánky a sultánky. Velké hedvábničky vousaté byly vystaveny v barevném rázu bílém, žlutém, černém, stříbrošedém a bílém černě flekatém. Nejvíce bylo „žaponek“ bílých. Své chovy předvedlo 8 chovatelů. Je třeba připomenout, že tvořily třetinu výstavy. Ocenění získal mladý chovatel Miloš Fiala, spoluautorka článku a Dana Seidlová. Žluté hedvábničky prezentovali 4 chovatelé. Kolekce byla vyrovnaná a tradičně se mohla pochlubit dobře vyvinutým vousem. Nejlepšího jedince ukázal Milan Hradec.  Černých bylo vystaveno 6 kusů od 4 chovatelů. Předposledním rázem byly hedvábničky stříbrošedé. Nejlépe oceněná slepička byla z chovu Josefa Veselého. Pomyslnou třešničkou na dortu byla expozice novošlechtění. Barevný ráz černý flekatý vystavil předseda klubu Ing. Petr Hlubuček.  Kolekci hedvábniček uzavíraly exotické sultánky v bílé barvě. Jedná se o velice ozdobné plemeno. Kromě chocholky a bohatého vousu je zdobí rous rozprostřený na běhácích. Několik jedinců předvedl René Talián.

Pro chovatele, kteří nejsou odborníky přes chocholatá plemena, prozradíme jednoduchou poučku jak se v nich orientovat. Zaměříme se pouze na zvířata vystavená na letošní speciálce. Hedvábničky není třeba představovat. Jsou zkrátka originální. Podle struktury peří je zaručeně pozná i nechovatel. Zbývají holanďanky, paduánky a sultánky. Jednoduché rozlišující pravidlo se dotýká pernatých ozdob. Holandské chocholaté slepice, řečené holanďanky, mají pouze chochol. Paduánkám hlavu zdobí také chochol, ale místo laloků pokrývá jejich hrdlo bohatý vous. Nejvíce ozdob mají sultánky. Kromě chocholu, vousu mají na nohou půlkruhovitý rous. Odlišují je samozřejmě další znaky, ale pokud si ohlídáte tyto základní rozlišovací znaky, není problém se v záplavě často shodných barev zorientovat.

V druhé části speciální výstavy jsme mohli obdivovat zdrobnělé verze velkých plemen. Dříve nazývané krslíci. Než provedeme vlastní zhodnocení jejich plemen a barevných rázů, dovolíme si malou poznámku k organizaci speciální výstavy. Pro některé návštěvníky byly dvě části speciálky překvapením. Někteří z nich si položili otázku. Jaké byly důvody rozdělení? Odpověď není jednoznačná. Pravděpodobným důvodem rozpůlení přehlídky bylo dodržení posloupnosti řazení plemen na výstavách. Pokud systém hodně zjednodušíme, můžeme říci, že se nejdříve se řadí velká plemena, následují zdrobnělá. Otázkou zůstává, zda by speciální výstavě do budoucna neprospěla ucelená kolekce. Ale vraťme se k vlastnímu hodnocení. V druhé půlce byly vystaveny zdrobnělé hedvábničky, holanďanky a paduánky. Malé hedvábničky byly pod taktovkou předsedy klubu. A můžeme říci, že nejenom z hlediska množství, ale i kvality. Jsou zkrátka jeho doménou. Předvedl pěkná zvířata u vousatých i bezvousých. Ocenění si odnesl na bílý ráz vousatý a černý bezvousý. Pěkná byla také jeho slepička modrá. Počítáme, že by se neztratila ani na německé speciálce. U vousatých jsme mohli vidět ještě ráz divoký a modrobíle strakatý. U bezvousých doplňovaly nevelkou kolekci hedvábničky bílé černé flekaté. 

Dalším bohatě zastoupeným plemenem byly malé holanďanky. Také počet barevných rázů překvapil. Můžeme jmenovat bílé, bílochocholaté černé, čokoládově hnědé, modrobíle strakaté, modré s lemy a černé bíle skvrnité. Nejlepší jedince vystavil předseda klubu, René Talián, Šárka Gajdůšková a Lukáš Štajner. Pěknou kolekci předvedl náš krajan Karel Hajský. Nejpočetnější a nejkvalitnější jedinci jsou již tradičně u rázu bílochocholatého černého. Připomeneme, že byl častým exponátem na výstavách u nás již v předminulém století.

Posledním plemenem byly zdrobnělé paduánky. Vystaveny byly ve čtyřech barevných rázech čtyřmi vystavovateli. Nejvíce bylo černých. V tomto rázu se nacházel nejlépe oceněný jedinec. Ocenění na slepičku si odnesl Petr Hlubuček. V menším množství byly předvedeny paduánky žlutě plavé bíle lemované, bílé a krahujcové.

Co říci závěrem? Oproti loňské výstavě se rodina chocholatých plemen rozrostla o sultánky. Doufáme, že příští rok k nim přiřadíme zase nějakou novinku. Možná by si zasloužily pozornost hudánky. Jak se dozvíme v druhé části článku, chovaly se u nás již před 140 lety. 

Když srovnáváme letošní a loňskou speciálku, můžeme říci, že v tomto roce bylo vystaveno o 20 ks zvířat více, než při minulé přehlídce. Což je pozitivní výsledek. Uvidíme, až se rok s rokem sejde, zda i příští sezona bude úspěšná.

Na speciálce se také rokovalo. V neděli dopoledne proběhla klubová schůze. Probírala se běžná agenda. Úspěšní chovatelé přebírali poháry, diplomy a kokardy za nejlépe bodovaná zvířata.  Zajímavé informace pro přítomné členy přednesl předseda klubu. Týkaly se výstavní úpravy chocholu a „motýlka“ u holanďanky. Jejich vylepšení patří sice mezi povolené zásahy, ale mnoho chovatelů tuto možnost nevyužívá.  Z přednášky jsme se dozvěděli, že podstřižení pírek není jednoduchou záležitostí. Bez náležité zkušenosti je výsledek velmi nejistý. Neodborně provedený střih může připravované zvíře z výstavy vyřadit. Další diskutované připomínky se týkaly novelizace vzorníku chocholatých plemen. Kromě budoucnosti se mluvilo také o minulosti. A právě historie chocholatých plemen a jejich vzorníků bude předmětem druhé části tohoto článku.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Foto

1-Členové Klubu chovatelů chocholatých plemen 2016

2-Předseda klubu Ing. Petr Hlubuček při předávání ocenění na CV

3-Chovatelé vzácných chocholatých plemen drůbeže, zleva Karel Hajský a Ing. Petr Hlubuček

4-1.0. hedvábnička vousatá žlutá

5-0.1. holanďanka bílochocholatá černá

6-1.0. hedvábnička vousatá bílá černě flekatá

7-0.1. zdrobnělá paduánka krahujcová

8-0.1. zdrobnělá holanďanka bílochocholatá modrá s lemy

9-0.1. zdrobnělá hedvábnička vousatá  modrá z chovu předsedy klubu