10aaa

jste zde: úvodní » Okrasní holubi » Tajemství historických hnízdišť sokola stěhovavého


Tajemství historických hnízdišť sokola stěhovavého

 Zveřejněno v časopise Chovatel 4/2017

Vnímavému čtenáři se nutně krade na mysl otázka, čím můžou být stará hnízdiště neoblíbených dravců zajímavá pro nás holubáře? Všechny „zahnuté zobáky“ byly od pradávna naším odvěkým nepřítelem. Každoročně si vybíraly z našich chovů svojí daň v podobě ulovených zvířat. Odpověď na úvodní otázku je jednoduchá. Ve starých hnízdištích objevili ornitologové „sbírku“ holubářských kroužků. A jak se do hnízd dostaly? Ulovení holubi se stali potravou jejich mláďat. Po jejich strávení zbyly pouze kovové kroužky. Většina z nich patřila holubům poštovním, některé patřily holubům okrasným. Neudivují počtem, ale stářím. Zatím nejstarší nalezený kroužek byl nasazený holouběti ještě za dob starého mocnářství. Psal se rok 1916.

A odkud máme tyto zajímavé informace? O výsledky své odborné práce se s námi podělil znalec ptactva Ing. Pavel Kurka z Českolipska. Jedná se o terénního ornitologa vlastnícího povolení bádat v starých hnízdech dravců, především sokolů. Stará hnízdiště jsou využívaná po desetiletí, dle nalezených kroužků možná po staletí. Nacházejí se většinou na různých skalních výchozech. Čtenářům bohužel nemůžeme nabídnout ilustrační fotodokumentaci, protože jsou v režimu utajení. Předpisy jsou neoblomné, zkrátka jak se říká, přes zákaz nejede vlak.

Na hnízdištích anebo přímo v hnízdech se nacházejí zbytky kostí a ostatní potravy. Jejich součástí jsou nánožní holubářské kroužky. Ty mají význam pro ornitology, ale i chovatele. Z jejich údajů lze vyčíst několik zajímavých informací. Především rok kroužkování. Podle čísla spolku a značky státu můžeme dohledat přibližné místo chovu holubů. Z kroužků získaných při prohledávání hnízd můžeme sestavit řadu letopočtů. Číselná řada začíná rokem 1916 a pokračuje 18, 22, 26, 27, 32, 35, 44, 45. Samozřejmě se nacházejí také poválečné kroužky. Těch je nejvíce. Kromě našich bylo nalezeno mnoho kroužků z různých států Evropy (např. SK, HU, PL, RO). Nacházejí se také mosazné konstatovací plíšky, označovací kroužky a elektronické čipy. Kroužky holubů byly nalezeny také v hnízdištích našeho největšího dravce orla mořského.

Bádalo se také v hnízdištích výra velkého. Také on patří mezi lovce holubů. Dle celoživotních zkušeností Pavla Kurky se na jejich lovu podílí zhruba jedním procentem. Díky nočnímu způsobu lovu se do jeho spárů dostávají především nocující závodníci. Na výra však existuje ještě jiný úhel pohledu, dalo by se říci pozitivní. S trochou nadsázky můžeme výra nazvat naším spojencem. A víte proč? Častou kořistí tichého nočního lovce jsou mláďata dravců sedících na hnízdech v korunách stromů. V příznivých létech odchová výr až 4 potomky.  Při krmení mláďat dokáže se „zahnutými zobáky“ ve svém okolí pořádně zatočit. Díky tomu některé roky nevyvedou dravci žádná mláďata! Pro nás holubáře příjemné čtení…  Někdy se mu povede „husarský“ kousek. Samice vážící až 4 kg, s rozpětím křídel 2 metry, dokáže sebrat z hnízda i dospělého sokola. Jedná se zkrátka o predátora, který zvládne legálně regulovat přemnožené dravce. Proto bychom mu měli nějaké ulovené holuby, většinou zbloudilé pošťáky, odpustit. Ba naopak, výra bychom měli nějakou formou podpořit. Například vyvěšováním hnízdních budek. Ale abychom ho zase nepřechválili, také v jeho hnízdech se nacházely zbytky po holubech. Z nálezů můžeme uvést například kroužek číslo CS2 B 9363/92 vydaný naším ČSCH. Jedná se o kroužek tehdy nové řady. Od roku 1990 byly hliníkové kroužky nahrazeny kroužky plastovými. 

V další části článku se pokusíme popsat nalezené historické kroužky. Většina je jich poštovních. Možná řeknete, že článek by měl být publikovaný spíše v některém periodiku věnovanému poštovnímu holubářství. Ale připomeneme, že v našem platném vzorníku plemen holubů máme také poštovního holuba. Donedávna jsme kroužky při posuzování pošťáků nerozlišovali. Dalším argumentem je, že poštovní holubářství bylo až do roku 2004 součástí našeho svazu. A z událostí posledních let připomeneme, že evropské poštovní holubářství je součástí Evropského svazu chovatelů. Takže jistě uznáte, že argumentů proč psát o poštovních holubech v časopise Chovatel je jistě mnoho. Když o nich mluvíme, dovolíme si ještě malou poznámku. V již publikovaných článcích o holubech vyšlechtěných na bázi holuba poštovního, jsme s kolegou Dr. Sylvestrem Chrastilem polemizovali, kam zařadit naše poštovní holuby bez limitu nalétaných kilometrů. Varianty byly dvě. Holubáři měli na výběr náš ČSCH, nebo se mohli profilovat v Českomoravském svazu chovatelů poštovních holubů (dále jen ČMSCHPH). Chovatelé „standardů“, jak se jim také říká, se většinou rozhodli, pro ČMSCHPH. Zda udělali dobře, se dozvíme z dalších řádků. Ze zápisu prezidia ČMSCHPH z října 2016 se můžeme v bodu věnujícímu se organizaci jejich celostátní výstavy dozvědět: „Prezident Ing. Novotný Jaroslav vyzval členy prezídia k vyjádření se k navrhovaným Propozicím Celostátní výstavy s tím, že mu není jasné, proč Český spolek nenavrhuje v propozicích kategorii Standard bez výkonu. Ing. Blažek Václav k tomu řekl, že Český spolek na své konferenci nedoporučil tuto kategorii zařazovat a proto ani v návrhu Propozic Celostátní výstavy není. Dále se k této problematice vyjádřil p. Filipi Jan, který konstatoval, že dle jeho názoru tato kategorie na Celostátní výstavu nepatří a požádal předsedy posuzovatelského sboru JUDr. Opatrného Pavla o vyjádření. Ten sám konstatoval, že si není jistý, zda je zájem o tuto kategorii. Po krátké diskusi bylo konstatováno, že není zájem o tuto kategorii a proto se do programu nebude dávat“.

Co k nerudovskému problému dodat? Kam s nimi? Těžko radit. To si bude muset skupina poštovních holubářů upřednostňujících krásu nad výkonem rozhodnout sama. My jsme již své řekli v předešlém článku vydaném v tomto časopise v lednu 2016. Po malém odbočení, se vraťme zpět k popisu nalezených historických kroužků. Vyzvednuté obroučky mají většinou reliéfní ražbu údajů a jsou pravděpodobně hliníkové. V podloží ležely dlouhá desetiletí. Často se na nich podepsal zub času. Některé jsou mechanicky poškozené. Jejich identifikace není jednoduchá. Nejdříve se musí zjistit, zda kroužky patřily holubům. Teoreticky se mohou najít také kroužky drůbeží a ornitologické. Drůbež a holubi se u nás kroužkovali od roku 1895. První tzv. „pardubický kroužek“ zavedl Karel Škoda a František Suchánek. Ornitologové uvádějí, že v Evropě začali označovat divoké ptactvo v roce 1899. Zinkové kroužky poprvé použil dánský učitel a ornitolog Hans Christian Cornelius Mortensen.

Dalším problémem je jejich identifikace. Chybí odborná literatura. Za dobu 130 let holubářského sportu se měnily státy, číslování spolků a zastřešující svazy. Vedle sportovního holubářství existovaly také vojenské holubníky. Podléhaly armádě a měly pravděpodobně jiné značení. V současné době u nás chybí běžný dostupný zdroj informací, kde by se daly kroužky lehce porovnat a zařadit. Pokusili jsme se oslovit holubářskou obec na soukromém webu věnující se poštovnímu holubářství. Žádali jsme o pomoc při identifikaci kroužků z dob mocnářství, první republiky a období II. světové války. Uvedeme jejich opisy (1. ležatá 26 0568 104 „hlava orla + koruna, 2. Čs. hvězda 35 N ležatá 1 70, 3. 45 4898 2 BM „hlava holuba“ III). Zajímavým nálezem byl kroužek s plíškem (hlava orla, koruna 01577 "ležatá 18“ 5., na kroužku byl plíšek hlava holuba A 528 ).

Při vizuálním studiu kroužků nás zaujal symbol (dravce). Pokud byl obrázek dobře identifikovaný, původně se ornitologové domnívali, že se jedná o hlavu lva, jedná se o určitou ironii. Spojení dvou odvěkých rivalů holuba a dravce budí emoce. Možným vysvětlením mohl být znak rakouského mocnářství. Ten představoval dvouhlavou orlici. Její stylizovaná hlava se mohla stát předlohou pro tehdejší kroužky. Dalším tajemství jsme objevili u kroužků z roku 1945. Co znamenají dvě velká písmena BM? Nejedná se o zkratku protektorátu Böhmen und Mähren?

Otázek je opravdu mnoho. Odpovědí poskrovnu. Ani na holubářském webu jsme bohužel moc nepochodili. Většina dotazů zůstala bez odpovědi. Uvědomili jsme si, že jsme poněkud pozapomněli, jak holubařili naši dědové a pradědové. Historie poštovního holubářství nepatří mezi současná témata holubářské obce a nějak nám proklouzla mezi prsty. V holubářsky vyspělých státech (Německo, Belgie, Holandsko, Francie), můžeme nalézt místa, kde se informace shromažďují, evidují a ukládají. Existují tam holubářská muzea. Uvedeme například německý Norimberk a belgický Natural. Nám taková instituce, kde by byly archivovány artefakty na holubářství, bohužel chybí. A s odchodem význačných holubářů se v mnoha případech nenávratně ztrácí jejich archiv knih, periodik a celoživotní sbírky věnující se holubářství. Na druhé straně je třeba říci, že velký kus práce byl udělán v publikační činnosti. Holubářské nakladatelství VT (Václav Tichý) vydalo již hodně knih ze současnosti a historie. Nesmíme zapomenout na holubářskou tetralogii od Emanuela Pangráce.¨

 

Co říci závěrem? Myslíme si, že je dobré najít společnou řeč s ornitology a znalci dravců. Pokud je spolupráce vedená ve vzájemné úctě, může být pozitivní pro obě strany. Můžeme uvést příklad. V poštovním holubářství je poměrně častým pravidlem, že dravec sebere z hejna nejúspěšnějšího závodníka. Od sokolníka Milana Zaleše z plzeňské ZOO jsme se při vzájemné debatě o holubech dočkali zajímavého vysvětlení. V krátkosti jeho myšlenku popíšeme. Závodní holub uletí při příznivých podmínkách za den 700 – 1000 km, při rychlosti až 100km za hodinu. Po špičkovém výkonu je holub totálně vyčerpaný. Když ho vezmete do ruky je jako papír. Regenerace trvá zhruba 14 dní. Pokud takového holuba po závodech necháme létat v hejnu, stává se v očích dravce nejslabším článkem. Predátor je zvyklý lovit úsporně, vybírá si oslabené kusy. Doporučení je jednoduché, závodníka nechat zregenerovat ve voliéře, nebo do hejna holubů zařadit mladá holoubata, která jsou v očích dravce ještě snadnější kořistí.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Foto historických kroužků

Ing. Pavel Kurka

Foto

1- Zinkové kroužky poprvé použil dánský učitel a ornitolog Hans Christian Cornelius Mortensen, zdroj Wikipedia

2-Inzerát na holubářské kroužky z roku 1925

3-Holubářský kroužek z roku 1916

4-Kroužek z roku 1918 a konstatovací plíšek určený do holubářských hodin

5-Kroužek z roku 1945

6-Historický kroužek s reliéfní ražbou

7-Dobře čitelné číslo 478 na starém kroužku z roku 1918

8-Prastaré holubářské hodiny, do kterých se umísťovaly konstatovací plíšky

 

9-Reklama na pardubický kroužek vyráběný od roku 1895

foto  - 6716foto  - 6717foto  - 6718
foto  - 6719foto  - 6720foto  - 6722
foto  - 6721foto  - 6723foto  - 6724

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

"Venčení" poníků

vydáno:19.01.2019

img

                                                                                                 ...

»více

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz