Speciální výstava hýlů a ostatních barevných plemen na výstavě Náš chovatel

Součástí středočeské výstavy Náš chovatel ve dnech 13. – 15. ledna 2012 v Lysé nad Labem bylo několik klubových výstav. Na přehlídce jsme mohli obdivovat přes čtyři tisíce holubů, králíků, drůbeže a ostatních doprovodných expozic zvířat. Kvalitou vystavených jedinců, ale i celkovým počtem, zastínila lednová přehlídka podzimní celostátní výstavu. Svůj vliv na počtu vystavených zvířat sedmého ročníku Náš chovatel měla zajisté i příznivější cenová relace poplatků.Termín výstavy vyhovoval zvláště holubářům. Zvířata byla na vrcholu výstavní kondice a většina jich už byla přepeřená.Vedle speciální přehlídky rejdičů, racků, brněnských voláčů, gigantů, rysů, slepičáků a rakovnických kotrláků se v Lysé prezentoval Klub holubů hýlů a norimberských skřivanů. Na hodnocení všech holubů na výstavě se podílelo 31 posuzovatelů v čele se zkušeným organizátorem  Ing. Jiřím Veltruským. Chovatelé barevných holubů předvedli celkem 130 kusů zvířat. Posouzení klubové výstavy provedl Karel Jirků a spoluautor článku.

Již tradičně nejvíce početnou skupinu mezi barevnými holuby představovali hýlové. Ve dvou základních rázech, zlatém a bronzovém, bylo vystaveno 91 zvířat. Největší kolekcí na klubové výstavě byl ráz hýla bronzového černokřídlého. Kolekce byla vyrovnaná s pěknou barvou bronzu a černí v křídlech a hřbetu.U tohoto rázu je vysoce prošlechtěný tak zvaný „chrobákový lesk“. Při pohledu na kvalitní zvíře na denním světle, je hýl bronzový černokřídlý srovnatelný s exotickými barevnými kolibříky. Tito malí ptáčkové, často velikostí připomínající čmeláka, mají s barevnými rázy hýlů mnoho společného. Obdivujeme na jejich těle neuvěřitelný lesk peří a kontrastní kombinaci široké škály barev doplněné často o neuvěřitelné pernaté ozdoby. Pro nezasvěcené představuje holub hýl plemeno připomínající spíše atraktivní odrůdy tropických plemen holubů a málokdo by hádal, že jeho předkem je stejně jako u ostatních plemen, šedý holub skalní. Ale vraťme se od kolibříků k hodnocení rázů hýla bronzového černokřídlého. Kovově zelený lesk (chrobák)přecházel z křídel přes záda až ke kořeni ocasu na takzvaný kostřec. U nejlepších jedinců se vyskytoval vysoký ohnivý lesk v bronzové barvě nejenom na hlavě, krku, hrudi, břichu, stehnech, ale i v podocasníku. Jedná se o opravdovou ozdobu holubí říše. Nejlepší jedince předvedl Ing. Zdeněk Toufar (ČC) a Jaroslav Valášek (P 24). Velikostí a průměrným ohodnocením byl výše uvedený ráz srovnatelný se skupinou hýlů bronzových černokřídlýchbělohrotých.

Zklamáním byl ráz modrokřídlý v kombinaci se základní  bronzovou barvou. Největší vadou bylo rámování ve štítech křídlel, čerň v bronzu, zamodralý podocasník a horší lesk. Zato u stejného rázu v kombinaci s bělohrotostí, byli vystavení jedinci pěkní v postavě, chocholce, barvě a pravidelnosti bílých koncových letek. Nejlepšího jedince předvedl chovatel Jaroslav Resl. Z hýlů bronzových bělokřídlých zaujal ráz pruhový svojí stavbou těla a čistotou bílého štítu. Vedle běžných rázů jsme na přehlídce mohli obdivovat v bronzové řadě i vzácné rázy a novo šlechtění.Můžeme uvést hýla modrokřídlého v rázu kapratém, šupinatém a bělopruhém. Na kapratého obdržel chovatel Jaroslav Resl čestnou cenu.

U zlatých hýlů vedle kvalitních černokřídlých překvapili jedinci v rázu modrokřídlém a bělokřídlém. Nejlepší jedince zlatých hýlů předvedla rodina Valáškova (P 21, 2 x ČC). Barevno křídlí se na výstavě vyskytovali ještě v kombinaci s bělohrotostí. Bělokřídlíse dále dělili na pruhové a kapraté. Třešinkou na dortu byl ráz modrokřídlý šupinatý bělohrotý a bělopruhý. V lesku a čistotě barev, ale i ve stavbě těla pokulhával zlatý ráz za bronzovým. Častou vadou obou skupin byla níže nesená a nepravidelná chocholka a začernalé bérce. Oproti loňskému roku se zlepšila čistota barvy na hlavě. Téměř se neobjevovalo zamodralé příuší.

V našem aktuálním vzorníku z roku 2008 je deset skupin holubích plemen dělených podle společného původu a tvaru.Jednou z nich je skupina 32 barevných holubů.Klub holubů, hýlů a norimberských skřivanů poskytuje ochranná křídla i pro ostatní holuby této skupiny. Výjimkou jsou české čejky a lysky. Obě národní plemena mají svůj vlastní klub.

V letošním roce jsme v Lysé mohli shlédnout pět plemen barevných holubů. Norimberští skřivani byli vystaveni v rázu kapratém, bezpruhém a pruhovém. Nejlepšího jedince vystavil přítel Pavel Nádvorník. Holub byl oceněn čestnou cenou. Dalšími vystavenými plemeny byli dánští stehlíci ve stříbrném rázu a franští štítníci černí. Kolekci uzavírali kapratí ledňáci a šupinatí špačci. Přehled četnosti jednotlivých plemen a rázů za posledních pět let přinášíme v tabulce.

Pro návštěvníky výstavy byly příjemným zpestřením informační tabule o jednotlivých plemenech umístěných na horní části klecí. O zdárný průběh speciální výstavy se starali členové a funkcionáři chovatelů barevných holubů v čele s manželi Valáškovými.

Současný Klub holubů hýlů a norimberských skřivanů má jedenáct členů. Předsedou je Ing. Zdeněk Toufar, jednatelkou a pokladníkem zároveň Alena Valášková a předsedou revizní komise Jaroslav Valášek. Již od založení v roce 1989 pořádají členové klubu pravidelně speciální výstavy a výroční členské schůze. Klubové přehlídky pořádali dříve v Týništi nad Orlicí, Litomyšli, Plačicích a Holicích. V posledních letech prezentují své odchovy v Lysé nad Labem. Do roku 2010 se konaly výroční schůze ve Svitavách, od minulého roku v Týništi nad Orlicí.

Členové klubu pravidelně sledují cvrkot i v sousedním Německu. Chov barevných holubů a především hýlů, má u našich sousedů dlouhou tradici a patří mezi často chovaná plemena. Kromě celostátní speciální výstavy pořádají v SRN regionální výstavy v jednotlivých spolkových zemích. V loňském roce 2011 někteří členové českého klubu navštívili speciální výstavu barevných holubů v Schönbachu, kde bylo vystaveno zhruba 1 000 hýlů. Do našich chovů si z této výstavy přivezli nejenom hýly, ale i ostatní plemena barevných holubů. Německá krev pomáhá osvěžovat a vylepšovat kvalitu našeho zemského chovu.

Holuby hýly chovají i v dalších sousedních zemích. Na Evropské výstavě v Nitře v roce 2009 vystavovali hýly Chorvati, Slováci, Češi, Maďaři a Němci. Celkem bylo předvedeno pouhých 56 kusů, což bylo určitým zklamáním. Na Evropské výstavě v Lipsku v roce 2006 mohli návštěvníci obdivovat přes 200 kusů barevných hýlů. Pro doplnění ještě uvedeme počty hýlů z Evropských výstav v naší republice. Na EV výstavě v Praze, pořádané v roce 2004, bylo k vidění 47 kusů.V roce 1998 v Brně chovatelé předvedli 58 jedinců. Podle uvedených čísel je vidět, že hlavní výstavou pro milovníky barevných holubů jsou speciální výstavy. Na nich je koncentrována největší část populace těchto holubů.

Klub holubů hýlů a norimberských skřivanů nemá velkou členskou základnu, ale podle vystavených počtů zvířat na speciálních výstavách je vidět, že si tato skupina holubů udržuje okruh svých věrných obdivovatelů. V dnešní složité ekonomické situaci není chovatelství a výstavní činnost levnou záležitostí a zlomila vaz nejenom jednotlivým chovatelům, ale i některým organizacím. Z doby nedávné můžeme uvést zánik dříve velice agilního Klubu chovatelů holubů lahore a Klubu holubů durynských voláčů. Podobný osud Klubu holubů hýlů a norimberských skřivanů zatím nehrozí. Za dva roky si připomeneme výročí čtvrt století od jeho založení. Chovatelům hýlů a norimberských skřivanů přejeme, aby všechny překážky dokázali překonat a v roce 2014 v plné síle oslavili 25 let od svého vzniku.

Text a foto

Ing. Aleš a Daniela Bukovských

Časopis Chovatel 4/2012