Tschechische Trommeltaube, Czech Trumpeter, Tambour

 Publikováno v časopise Chovatel 2/2018

Bubláci představují samostatnou a svébytnou skupinu holubích plemen. Jejich společným znakem je hlasový projev. Jedná se o libozvučné bublání. Podobenství můžeme najít u holubů rejdičů. Tvarově rozdílná plemena spojují zase letecké a „akrobatické“ dovednosti.

Exteriér jednotlivých druhů bubláků je z morfologického hlediska rozdílný. Bez zastřešujícího hlasového projevu bychom jednotlivá plemena pravděpodobně řadili do jiných společenství holubích plemen. Většina bubláků, by dle mého názoru, zakotvila u holubů barevných, stejně jako příbuzné čejky.

Bucharský bublák by zajisté aspiroval do nevelké skupiny holubů strukturových. K tomu by mu dopomohly jeho bohaté rousy zakončené nápadnými supími péry. Nesmíme zapomenout také na bohatě vyvinutou čelní růžici překrývající celou hlavu i zobák a kudrnatou zaoblenou chocholku přecházející ve výraznou hřívu v oblasti šíje. Pernaté ozdoby jsou u něj prošlechtěné do nebývalé líbeznosti. Tento krasavec by se mezi strukturovými holuby rozhodně neztratil.

Z tohoto důvodu je důležité, aby se hlasovým projevům věnovala mezi chovateli náležitá pozornost. Bez bublání nemá tato skupina ve vzorníku plemen holubů svoji kategorii jistou. Ztratila by své opodstatnění. A jak to dnes u našich holubů s bubláním vypadá? Musím říci, že při jejich posuzování na letošní speciální přehlídce v Lysé nad Labem, bylo veselé bublání slyšet široko daleko. A to nejenom u bezrousých plemen. Také čeští bubláci předvedli své umění, přestože podzim nepatří k nejlepším obdobím z hlediska hlasových projevů. Nejlepší dobou pro bublání je bezkonkurenčně časné jaro - čas námluv.

Letošní přehlídka bubláků byla součástí Celostátní výstavy Chovatel, která se uskutečnila 17. -19. listopadu 2017. Jejich expozice se nacházela v pravé části výstavní haly v jedno klecovém uspořádání. Nebyla koncipovaná samostatně, ale byla její nedílnou součástí. Na hodnocení se podíleli tři posuzovatelé. České bubláky posuzoval Josef Erlich z Libochovic a Ing. Karel Král z Letovic na Moravě. Třetím posuzovatelem byl autor článku. Ten posoudil dle rozpisu posledního modrého kapratého českého bubláka J, ucelenou následující kolekci německých jednovrkočatých bubláků a na ní navazující skupinu arabských bubláků bílých a atraktivních žlutých atlasových.

Poslední částí speciální výstavy byla nevelká expozice bucharských bubláků, která se nacházela v levé části haly. Byla vklíněná mezi monumentální české voláče sedlaté rousné a kadeřavé parukáře. „Buchary“ posoudil člen sboru Ing. Karel Král.

A co mohli návštěvníci na speciální výstavě bubláků obdivovat? Protože se v tomto článku hovoří o holubích muzikantech, použiji termíny a příměr ze světa muziky. Podobně hodnotil své vrcholové ředitele známý obuvník a průmyslník Tomáš Baťa ze Zlína. Ten své zaměstnance přirovnával k houslistovi a jejich manažerské znalosti k houslím. A kdo zná historii obuvnického „krále“ Tomáše Bati, ten ví, že díky vynikajícím virtuosům byla v jeho firmě velká důvěra všech zaměstnanců a zákazníků.

Na výstavě v Lysé hrál první housle přítel Miroslav Fér. Ochranitel (pojem používaný v 19. století u předních funkcionářů) a jednatel klubu vystavil pořádnou porci holubích krasavců. Návštěvníci mohli obdivovat 7 kolekcí bubláků v barvě žluté, modré a především v jeho „královské disciplíně“ modrých tygrů.Získal prestižní ocenění mistr klubu a několik dalších cen. V Lysé pomáhal „doladit“ s posuzovateli a jejich šéfem, všechny náležitosti speciální přehlídky.

V další části se podíváme na jednotlivé a kresebné rázy chronologicky. Bílé vystavili dva chovatelé. Pohár si odnesl jejich dlouholetý chovatel Václav Jandík ze Sokolova. U tohoto rázu se dodnes potýkáme s přílivem „německé“ krve. Holubi jsou vyšší, méně typičtí a nemají krvavé obočnice, což je běžný znak českých plemen.

Následovala černá barva. Výstavu obohatili tři vystavovatelé. Dle vyjádření kolegy Erlicha, chyběli v této kategorii holubi předsedy klubu Miroslava Červeného. Ne nejlepší zvířata získal čestnou cenu a pohár Milan Maruška ze Strak. Stejný chovatel exceloval v barevném rázu červeném recesivním. Letos jsme mohli obdivovat 8 jedinců v tomto „královském“ zbarvení. V jiných létech bývá červená popelkou.

Navazující ráz žlutý plnobarevný (recesivní) byl pod taktovkou dvou chovatelů. Jak jsem již uvedl, nejlepší holuby oděné do dukátové žluti vystavil přítel Fér. Modrý bezpruhý ráz udivoval pěknou blankytnou barvou a typem. Holubi byli dobře „přisedlí“ a měli bohatý rous. Jediným sólo hráčem v této kategorii byl opět jednatel klubu.

Z méně chovaných kategorií holubích barev, jsme mohli na výstavě obdivovat ráz stříbřitý, žlutěplavý pruhový, modrý kapratý, modrý tmavý, stříbřitý kapratý, červeně plavý kapratý a žlutě plavý kapratý. Ceny si odnesl Ondřej Kabeláč z Milevska a Stanislav Kopecký z Brandýsa nad Labem.

Tím přehlídka nekončila. Čeští bubláci se dále předvedli v několika kusech v rázu modrém, stříbřitém, žlutém a černém bělopruhém. U posledního jmenovaného rázu udivovaly jiskrné rybízové oči. Následovali černí, modří, stříbřití, červení, žlutí šupkatí. Ceny obdržel pokladník klubu MUDr. Jan Vaník z Týniště nad Orlicí a známý šlechtitel holubů Milan Škudla z Domažlic.

Expozici českých bubláků uzavíral ráz červený běloštítný, již zmíněný modrý tygr a v kategorii AOC bubláci v barvě skřivánčí. Dodatkem byly dva kvalitní kusy v modré (bezpruhé)barvě.

V Klubu českých bubláků jsou organizovaní také chovatelé ostatních bubláků. Na výstavě jsme mohli obdivovat další tři plemena. Německé jedno vrkočaté bubláky v barvě modré pruhové a kapraté vystavoval Václav Dlask z Kostomlat. Kolekce byla ucelená a právem oceněná pohárem. Na ní navazovali arabští bubláci v barvě bílé a žluté atlasové vystavené třemi chovateli. Ocenění si odnesl na atlasového „araba“ Jiří Klimeš z jihočeské Hluboké nad Vltavou.

Posledním prezentovaným plemenem byl bucharský bublák. Byl vystavený v rázu černém, modrém a červeném.  Podle slov hodnotitele Krále jim k úplné dokonalosti chybělo především lepší osvalení a šíře prsou. Jejich dlouholetým propagátorem je Antonín Blaháček z Litovle. Na ráz modrý obdržel ocenění.

V letošním roce chyběli na výstavě altenburští bubláci, v minulosti prezentovaní především v barvě žlutě plavé a bezrousý francký bublák.

Když se zmiňuji o vrcholové výstavě bubláků, krátce zmíním chovatelskou přehlídku, která by se dala nazvat předpremiérou speciální výstavy. Konala se 14 dní před CV v areálu ČSCH v Udlicích u Chomutova. Expozici holubů posuzoval Ing. František Slepička a autor článku. Na výstavě bylo vystaveno téměř 40 kusů českých bubláků. Expozici obsadili osobnosti z bubláčkářské obce. Muzikanty vystavovala opravdu dobrá „houslistka“, pracovnice z Chomutovské ZOO a chovatelka maransek Jana Mesteková ze Strupčic. Dalším vystavovatelem byl chovatel bílých a modrých bubláků Jiří Šulc z Chomutova a bývalý dlouholetý posuzovatel holubů Jiří Schauer ze Všehrd. Převažující barvou na této výstavě byla u českých bubláků modrá. A jaká byla úroveň vystavených zvířat? Existuje jednoznačná odpověď. Abych zůstal u muzikantské terminologie, byl to holubářský koncert. J

Podobná akce, velebící české bubláky, se konala o pár týdnů dříve v areálu ČSCH v Černovicích u Chomutova. Na této přehlídce provedl bubláčkářskou „inšpekci“ předseda klubu Míra Červený z Roudnice nad Labem.  

Ještě se zastavím u zmíněného posuzovatele holubů Jiřího Schuera. Z minulosti mám na něj milou vzpomínku. Uvedl jsem ji ve svém příspěvku, před 10 lety v časopise Chovatel: „Na výstavě v Lysé nad Labem (2007) jsem byl mile překvapený u posouzených holubů s jejich hodnocením. Můj vítězný holub, který obdržel čestnou cenu, měl v kolonce celkový dojem (pozn. jednalo se ještě o český způsob posuzování) poznamenáno - výborné bublání. Holuby posuzoval Jiří Schauer z Chomutova. Altenburáka není velký problém vyprovokovat k tomu, aby ukázali své muzikantské přednosti. Přesto je tato poznámka u hodnocení bubláků spíše výjimkou.“

Závěrem je třeba říci, že klub bubláků udělal za poslední léta obrovský kus práce. A to nejenom ve spolkové činnosti, ale především ve šlechtitelských dovednostech. Současná prošlechtěnost běžných barev, mluví sama za sebe. Dalším argumentem je přibývající množství dalších barevných a kresebných rázů.

 Mnoho chovatelů říká, že chov holubů upadá. Ale to neplatí v klubu bubláků. Tam platí heslo již zmíněného tvůrce obuvnického impéria a starosty Zlína Tomáše Bati (1876 – 1932): „Dělejme třeba nejnepatrnější věc na světě, ale dělejme ji nejlépe.“

Text a foto

Ing. Aleš Bukovský

Foto

1-Zleva, jednatel klubu Miroslav Fér a posuzovatel Josef Erlich „ladí noty“ na speciální výstavě

2-Chovatel českých čejek a posuzovatel Josef Erlich při hodnocení českého bubláka v černé barvě

3-„Dirigenti“ na speciální výstavě holubích muzikantů. Zleva, vedoucí posuzovatelů Jiří Holáň, posuzovatel Ing. Karel Král a jednatel klubu Miroslav Fér

4-Upoutávka na halu s expozicí holubů

5-Český bublák červený

6- Český bublák modrý (bezpruhý)

7-Český bublák černý bělopruhý

8-Český bublák žlutý

9-Český bublák modrý tygr

10- Německý bublák jednovrkočatý modrý (bezpruhý)