plemena holubů, Tambour

Zveřejněno v časopise Chovatel 3-2016

Poslední velká výstava chovatelského roku 2015/2016 se již tradičně uskutečnila na výstavišti v Lysé nad Labem. Přestože se jedná o výstavu dvou krajů (Praha a Středočeský), svým významem přesahuje rámec regionální výstavy. Hlavním důvodem jsou speciální výstavy chovatelských klubů. Význam má také lednový termín, kdy je poslední příležitost prodat chovná zvířata. Na trh se dostávají často kvalitní chovní jedinci. Mnoho chovatelů si do začátku chovné sezony nechává pár kvalitních zvířat do rezervy. Pokud se nevyužijí v chovu, lednová výstava je ideální příležitostí zvířata vystavit a zároveň je nabídnout k prodeji.

Nejpočetnější expozicí byli tradičně holubi. Vystaveno jich bylo cca 2300. Dobře obsazenou expozici rozzářily především speciální výstavy. V expozici holubů mohl návštěvník shlédnout přehlídku gigantů a amerických výstavních, rysů, slepičáků, rejdičů a racků, hýlů a norimberských skřivanů, rakovnických kotrláků, českého voláče sivého a bubláků. Výstavu zhodnotilo 29 soudců pod vedením Ing. Jiřího Veltruského. Z výstavy čtenářům přinášíme několik zajímavých fotografií holubů, doprovodných voliér a momentek členů posuzovatelského sboru.

Na výstavě nás zaujala poutavá prezentace holubářských klubů. Výstavu okrášlily ozdobné voliéry, propagační tabule a drobné dekorace. Z nich jsme se dozvěděli, že v letošním roce oslaví Klub strukturových holubů 40 let a Klub velkých voláčů 60 let od svého založení. Něco podobného jsme obdivovali u našich západních sousedů po otevření hranic. Na německých vrcholných přehlídkách byly vždy perfektně připravené doprovodné klubové expozice. Propagační voliéry, květiny, stylizované selské dvory, často se sloupovým holubníkem a upoutávky na výročí založení klubů dodávala výstavám neopakovatelnou atmosféru. Z našich výstav jsme byli zvyklí na pragmatické, dnes by se dalo říci strohé výstavy.  Poslední léta můžeme pozorovat, že i do našich vrcholných přehlídek, zavál čerstvý vítr. Po nesmělých začátcích se začíná u nás prosazovat, kromě vlastního výstavnictví, estetická stránka přehlídek. A letošní výstava Náš chovatel již nenabízela pouze dlouhé monotónní řady klecí.

V dalších řádcích se budeme věnovat klubu bubláků. Letošní rok je jubilejní. Chovatelé bubláků oslaví poslední malé výročí od svého vzniku před velkou oslavou. Klub byl založen 30. prosince 1921. Letos tomu bude 95 let, co se začala odvíjet jeho historie. Věříme, že se klubu bude dařit a za pět oslaví chovatelé bubláků rovných sto let. Po Klubu pražských rejdičů krátkozobých, kteří oslavili sté výročí před čtyřmi léty, jsou bubláčkáři druhým nejstarším klubem u nás. Těch 95 let je pořádná porce historie. Tak dlouhá doba je pro nás zavazující. Díky odkazu našich předchůdců se můžeme stále radovat z našich holubích muzikantů. Bylo by jistě zajímavé vyhledat a utřídit informace o čelných představitelích chovatelů bubláků a ke stému výročí výsledky zveřejnit.

Pokud jsme si prohlédli vystavené české bubláky v Lysé nad Labem, mohli jsme vidět ucelený průřez našeho zemského chovu. Vedle pěkných jedinců běžných barevných rázů se objevily zajímavé novinky. Některé nově vystavené rázy jsme mohli obdivovat v minulosti, některé představují novošlechtění. U tradičních rázů se zlepšil typ českého bubláka. Po revoluci v roce 1989 bojoval český bublák s přílivem krve od bubláka německého. Svého času se dalo říci, že český bublák byl německým bratrancem převálcovaný. Dokonce se mezi holubářskými teoretiky vedli polemiky, zda český bublák již není minulostí. Ale český bublák a především jeho hlavní chovatelé, si závažnost situace včas uvědomili a změnili směr jeho chovu. Po několika letech přešlapování na místě se situace začala zlepšovat. A dnes již sklízíme plody správného rozhodnutí. Na letošní výstavě v Lysé již bylo vidět mnoho jedinců typického českého bubláka. Můžeme uvést barvu černou, modrou a nově i dukátově žlutou. Zvláště u černých se dalo říci, že vystavení jedinci připomínali špičkové bubláky z bývalého chovu Karla Smoly. Vystavení holubi měli široká prsa, krátký složený ocas, utažené peří a pernaté ozdoby českého šlechtění. Pokrok je znát také u postoje. Z výstav postupně mizí vysoký (terénní) postoj s tzv. „vysoko nastaveným podvozkem“. Tato vada vznikla přikřížením jiných plemen. Nohy jsou dlouhé a mezi břichem a rousem je patrná nevzhledná mezera. Rousy a trup jsou oddělené a nepůsobí esteticky. Typický český bublák musí mít tělo přisedlé na bohatý a ucelený rous bez mezery. To byl ideál našich předků a je třeba dodat, že měli dobrý vkus.

Českých bubláků bylo přihlášeno 155 kusů. Což je důstojný počet pro speciální výstavu. Výstavu zahajovala barva bílá a černá. U první jmenované nejlepší jedince předvedl přítel Pavel Šmejkal a MUDr. Jan Vaník. V expozici černých předvedl čtyřčlennou kolekci předseda klubu Miroslav Červený. Ocenění bylo vysoké. U holubářů se součtem kolekce moc nepracuje. Číslo 382 bodů osloví spíše chovatelé králíků.

Následovaly vzácné rázy. Můžeme uvést bubláky červené šupkaté, černé bělopruhé, černé tygry, červené běloštítné. Zvláště potěšil ráz černý bělopruhý. Ten jsme v minulosti mohli obdivovat u přítele M. Bombaly z Počerad a Oldřicha Volmutha z Nýrska. Na výstavě měl nejlepšího bubláka černého bělopruhého přítel Milan Škudla.

Následovala modrá řada. Vystavení byli modří černoprsí, modří bezpruzí, modří bělopruzí, modří šupkatí, modří kapratí a na závěr modří tygři. Ocenění byli jedinci přítele Miroslava Féra, Jany Mestekové, Stanislava Kopeckého a MUDr. Jana Vaníka. Opravdovou lahůdkou byli modří bezpruzí a tygři jednatele klubu. Dá se říci, že představují typické představitele současného plemene.

Za jednotlivcem stříbřitým šupkatým následovala žlutá řada. U žlutě plavých čeká chovatele ještě moře práce. Musí se snížit postoj, rozšířit hruď, zkrátil zadní partii, zlepšit kvalitu pernatých ozdob a odstranit různou intenzitu modrého nádechu. Pokud použijeme terminologii staváčkářů, bubláci „žlutí rovní“ byli vyrovnaní v typu i barvě, radost pohledět. Nejlepšího jedince předvedl opět přítel Miroslav Fér. Oceněný byl ještě jedinec v rázu žlutém šupkatém přítele Františka Charváta. Žlutou řadu zakončoval jednotlivec žlutý strak a následně černý strak. Uprostře žluté řady jsme mohli vidět ještě 5 průměrných jedinců popelavě červených.

A na závěr byla pomyslná třešinka na dortu. V kategorii AOC nabídl Václav Jandík ze Sokolova a Milan Škudla z chodských Domažlic novošlechtění. Přítel Jandík je znám především chovem bílých bubláků. Na výstavě předvedl novinku černých šupinatých v pštrosí kresbě. Tento líbivý barevně kresebný ráz, známý z jiných plemen, bublákovi opravdu slušel. Opět je třeba říci, že chovatele čeká ještě moře šlechtitelské práce. Na výstavě jsme mohli obdivovat třetí generaci po přenosu pštrosí kresby v barvě černé šupinaté. Výchozím plemenem byl moravský pštros.

Opravdovou šlechtitelskou smršť předvedl přítel Milan Škudla. Vystavil bubláky černé sulfurové (zředěná forma barvy bronzové), tmavé bronzové a tmavé slité šupkaté. Na posledně jmenovaný ráz dokonce obdržel čestnou cenu. A to u novošlechtění není běžným jevem. Při hodnocení českých bubláků je třeba zmínit, že nejlepší ocenění za mladé chovatele obdržela na černé tygry Eliška Krauzová.

Kromě českých bubláků jsme mohli na přehlídce klubu obdivovat další plemena bubláků.

Mimo hlavní kolekci klubu byla mezi české voláče sedlaté a parukáře vklíněna expozice bucharských bubláků. Předvedli se v černém, modrém a červeném rázu. Jediný chovatel Antonín Blaháček obdržel dva poháry. Na výstavě jsme dále mohli obdivovat německé jednovrkočaté bubláky modré pruhové a stříbřité kapraté a bernburské bubláky černé. Na druhé jmenované obdržel předseda klubu pohár.

Poslední kategorii představovali bubláci bezrousí. Kolekci zahajoval francký bublák bílý, ocenéný ČC. Jedna kolekce altenburských bubláků žlutě plavých, vystavených spoluautory článku, obdržela pohár. Posledním plemenem byli arabští bubláci v barvě žluté dominantní.

Závěrem je třeba říci, že nejenom klub bubláků, ale i ostatní speciální výstavy, předvedly zajímavé přehlídky.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Foto:

1-Na výstavě oceňoval holuby také Jiří Holáň, vedoucí sboru posuzovatelů, české bubláky oceňoval Josef Erlich (v klobouku)

2-Jednatel klubu Miroslav Fér s českým bublákem modrým tygrem

3-Posuzovatel holubů Vladimír Záhora

4-Na výstavě oceňoval holuby také předseda ČSCH Ing. Miroslav Kroft, v rozhovoru s Bc. Ondřejem Matoušem (vpravo), novým mistrem klubu gigantů pro rok 2015

5-Prezentace Klubu chovatelů strukturových holubů

6-Po práci zasloužený odpočinek posuzovatele Dr. Sylvestra Chrastila

7-Český bublák žlutě plavý

8- Český bublák žlutý šupkatý

9- Český bublák tmavý sulfurový (rozředěná modifikace bronzové barvy)

10- Český bublák tmavý bronzový

11- Český bublák tmavý slitě šupkatý

12- Český bublák modrý šupkatý

13- Český bublák popelavě červený

14- Český bublák v pštrosí kresbě černý šupinatý

15-Bernburský bublák černý

16-Altenburský bublák žlutě plavý