10aaa

jste zde: úvodní » Okrasní holubi » Průřez chovatelským životem.


Průřez chovatelským životem.

Návštěva u chovatele

 

 

Jaroslava Kohouta není třeba na Plzeňsku představovat. Jeho chovatelské aktivity přesahují rámec nejenom domovské základní organizace v Horní Bříze, ale i Plzeňska. V oblasti se podílí na chodu odborné komise holubů a spolupořádá krajskou výstavu gigantů v Nezvěsticích. Je členem Klubu chovatelů holubů gigantů. Ve výboru zastává funkci vzdělavatele.

Jeho odborný záběr je velice široký. V současné době je jeho hlavním předmětem zájmu chov holubů a králíků. Na první pohled je těžké říci, která z těchto odborností je prioritou. Po exkurzi v jeho království zjistíte, že opravdovou srdeční záležitostí je chov holubů gigantů. Společně s Václavem Švehlou a Vratislavem Reichem patří mezi hlavní propagátory těchto ušlechtilých holubů v Plzeňském kraji.

Pro radost chová hrdličky chechtavé. Svým cukrováním mu dělají společnost již od dětství. V minulosti se mu dařil i polodivoký chov. Chovné páry zdárně vyváděly mladé ve větvích stromů přímo na dvoře. Přítrž tomuto experimentu způsobila škodná. Na dvoře mu dělá společnost fenka Bára. Jedná se o hladkosrstého jezevčíka s rodokmenem. Na vlastní kůži jsme zjistili její hlídací schopnosti. Za branku vás pustí, ale hlasitým štěkotem dává najevo, že další návštěva bude pokračovat až v doprovodu svého pána.Víme určitě, že Jaroslav Kohout není chovatel okrasné drůbeže. Tato odbornost blízká jeho příjmení je u něj popelkou. Na dvorku uvidíte pouze několik užitkových nosnic, jejichž úkolem je zásobovat rozlehlou rodinu domácími (bio) vajíčky. Slepičky se zajisté musí ohánět, protože Jaroslav Kohout je otcem tří synů.

S tímto chovatelem nás spojuje dlouholeté přátelství. Společným jmenovatelem byl v letech minulých chov gigantů. Na cestách za zvířaty jsme už něco zažili a procestovali. Jaroslav Kohout je profesí stavbyvedoucí, a proto dokáže bravurně organizovat veškeré pracovní, ale i zájmové aktivity. Dalo by se říci, že je velice zdatný manažer. Abychom to shrnuli, z Jardy Kohouta vyzařuje pohoda. Člověk se s ním ani na chvilku nenudí.

Aby se čtenáři dozvěděli více o jeho chovatelských aktivitách, rozhodli jsme se Jaroslava Kohouta navštívit. Uprostřed zástavby domků v obci Žilov se nachází jeho hospodářství s chovatelským areálem a přilehlou zahradou. Hned na začátku spočinul náš zrak na sousední dvorek. Při pohledu přes plot jsme viděli poletovat holuby. Jaroslav Kohout nám sdělil, že moravští pštrosi jsou předsedy jejich základní organizace. Mít takového souseda je zbožným přáním každého z nás. Nejenom, že mu zvířata nevadí, ještě si přes plot můžete podiskutovat o chovatelství.

Než se pustíme do vlastního rozhovoru, rádi bychom se zmínili o jeho zahradě. Je vkusně upravená. Za domem jí vévodí zapuštěný bazén s řadou broskví. Z chladivé vody je krásný výhled na přilehlé holubníky. Při relaxaci má hospodář neustálý přehled svých opeřencích. Dvorek s posekaným anglickým trávníkem uzavírá poměrně velký skleník s úrodou plnou vitamínů. Z rostlin má Jaroslav Kohout nejraději víno. Zahradník by správně řekl vinnou révu. Při exkurzi jsme zaznamenali několik různých odrůd s červenými i bílými hrozny. I ve skleníku se mu pne velice raný kultivar. Přestože Plzeň sever zrovna nepatří mezi vinařské oblasti, daří se těmto ušlechtilým rostlinám na zahradě Jaroslava Kohouta dobře. U chovatele není nikdy nouze o kvalitní kompost a hnůj a to může být klíčem k těmto úspěchům. Ke každé odrůdě vinné révy se váže nějaká zajímavost. Několik odrůd získal hospodář darem od spřízněných chovatelů. Pokud ho v budoucnosti navštívíte, určitě mu uděláte radost sadičkou nějaké zajímavé révy. Ale vraťme se od rostlin a zahradní architektury k našemu tématu.

Během prohlídky celého areálu jsme pořídili mnoho ilustračních fotografií a zhodnotili letošní odchovy. S přibývajícím teplem jsme králíkárny a holubníky opustili a přesunuli se do stínu pergoly. Nad oroseným plzeňským pivem jsme pokračovali v chovatelském rozjímání. A co jsme se od Jaroslava Kohouta během rozhovoru dozvěděli?

 

 

 

Začneme tradiční úvodní otázkou. Kdy jsi začal s chovatelstvím?

Startovacím impulsem pro vztah k chovatelství a k přírodě vůbec, byla ochočená kavka. Získal jsem ji v šesti létech. Byla důvěřivá a doprovázela mě k autobusu na cestě do školy. Na písknutí přilétala, když jsem se vracel.

Jaká byla tvoje první chovaná zvířata?

Jak už jsem řekl, první byla kavka, následovali holubi. V té době byli holubi u nás na vesnici skoro v každém stavení. Jeden soused choval moravské pštrosy, druhý závodil s poštovními holuby. Choval jsem polské rysy, staváky (černé a červené kamzle), pávíky,ale hlavně poštáky. Tehdy to byli nádherní holubi. Každý, kdo je tehdy choval, si jistě pamatuje, jak vypadali standardní holubi v sedmdesátých letech minulého století.

Víme, že jsi choval kožešinová zvířata. Můžeš nám o nich něco povědět?

Ano choval jsem je, ale poměrně krátce. Pořídil jsem si je v roce 1985 a skončil v roce 1990. Asi vás zajímá proč? Jako mladý jsem se snažil zabezpečit rodinu a chov těchto nádherných zvířat byl v té době velmi lukrativní. Dostat se do klubu chovatelů kožešinových zvířat nebylo vůbec jednoduché. Choval jsem lišky stříbrné a modré. Mohu říci, že mě chov těchto nádherných a inteligentních zvířat velmi bavil. Bylo velmi složité lišky dlouhodobě chovat, pakliže nebyl odlehlý prostor pro chovatelské zařízení. Po roce 1990 se začaly velmi rychle měnit podmínky pro tento chov a prakticky během krátké doby se chov kožešinových zvířat stal nerentabilní.

Na Plzeňsku jsi byl známý s chovem výstavních andulek. Na prestižní zimní výstavě v Kralovicích jsi získal několik let po sobě absolutního vítěze. Co chov andulek obnáší?

Když se do něčeho pustím, mám velkou potřebu dostat svůj chov na co možná nejlepší úroveň. U výstavních andulek je tento cíl velmi náročný. Jestliže chcete něco dokázat, musíte vybudovat chovatelské zařízení pro odchov v zimním období, udržovat stálou teplotu a pochopitelně odchovávat od jednotlivých párů. To nejhlavnější a zároveň nejnákladnější je sehnat dobré chovné jedince. O cenách raději nebudu hovořit. Následná práce je stejná jako u běžného chovu. Důležitá je hygiena, kondice chovných jedinců, skladba chovných párů, doplňování chovu, výstavy a zase hygiena.

Kolik let chováš kalifornské králíky? S kým spolupracuješ ve šlechtění tvého opravdu kvalitního chovu?

S králíky v naší rodině započal můj děda. Choval angorské králíky pro vlnu. S babičkou pletli v zimních večerech na stroji značky Dopleta svetry, šály a jiná ošacení. Já králíky chovám od roku 1984, kdy jsem si zakoupil chovnou kaliforňačku na chovatelské výstavě v Přešticích (Plzeň jih). S tímto plemenem králíků jsem po celá léta velmi spokojen. Užitkovost tohoto plemena králíka je výborná. Po třech a půl měsíci kvalitního krmení můžete využívat jatečná zvířata v kuchyni. U kalifornského králíka je kromě užitkovosti zajímavá i kresba. Není jednoduchá a proto je na něm pořád co dělat a zlepšovat. Světlejší probarvení většinou provází velmi dobrou postavu (typ) a horší kvalitu srsti. Žádoucí tmavší barva se vyskytuje u slabších jedinců s jemnějšími znaky a lepší srstí. Dlouhá léta jsem svoje králíky vystavoval pouze na chovatelské výstavě v Kralovicích. Před několika lety jsem se seznámil s přítelem Karlem Jeníčkem z Rožmitálu pod Třemšínem. Karel je nestorem chovu kalifornských králíků v Čechách. Mnohokrát se stal mistrem klubu. Jeho králíci jsou na nejvyšší úrovni současných trendů a kvality. Jsem rád, že mohu Karla považovat za kamaráda a velmi dobrého rádce v mém chovu. Posledních několik let jsem se zúčastnil celostátních výstav, ale i evropské výstavy. Výsledky mých kaliforňáků jsou pro mne povzbuzením do budoucna.

Ve tvém chovu jsme viděli divoké králíky. Jaké máš s nimi zkušenosti?

Moc zkušeností s chovem králíka divokého nemám. Je to pro mne spíše nová epizoda. Jistě si každý z nás rád zajde občas na pivko. I mě se jednou při běžném klábosení s místními nimrody stočila řeč na divoké králíky. Jejich povzdechy na doby minulé, kdy byl divoký králík běžným lovným zvířetem v honitbě, mě vyburcovaly k jejich chovu. Slovo dalo slovo a já jim slíbil, že je obstarám a pokusím se je vypustit do opuštěného pískového lomu v blízkosti naší obce. Následně jsem zjistil, že chov divokých králíků není jednoduchý, jak to na první pohled vypadá. U nás se chovají nejenom naši původní divocí králíci, ale i dovezení bratranci z Austrálie. Podařilo se mi sehnat obě linie. Čeští králíci jsou menší, mají kratší ucho, celkově jsou drobnější než jejich kolegové z Austrálie. Tito „Australané“ by údajně neměli být náchylní na běžné nemoci. Mám v současné době odchováno 13 mláďat od 3 samic. Už se těším na příští rok, kdy bych je chtěl z jara vypustit do přírody.

Asi největší tvojí vášní jsou holubi. Proč sis vybral zrovna giganty?

V mém případě, jako pravděpodobně u většiny přátel chovajících v minulosti standardní poštovní holuby, bylo na počátku rozhodnutí, že současný typ poštovního holuba zaměřeného pouze a pouze na výkon není to pravé. Jak jsem se už zmínil, standardní poštovní holub z dob minulých byl holubem typu, kde se snoubila výkonnost s krásou a sílou jedince. V neposlední řadě svou roli sehrálo i rozhodnutí pro voliérový chov.

Od koho máš základy současného chovu gigantů?

První opravdu kvalitní holuby (giant homery) jsem přivezl od přítele Vráti Reicha v modré pruhové barvě. Vratislav je v naší České republice na absolutní špičce. Mohu říci, že co se týče předaných zkušeností a rad mi dal přítel Reich nejvíce. Další holoubky do chovu jsem přivezl od přítele Ing. Františka Leifra, Mirka Kajuka, Ing. Aleše Bukovského a přítele Václava Kušky.

Jaké barevné rázy jsou k vidění na tvém holubníku?

Jsou to giganti v barvě modré pruhové, grizzly, opálové, černé ale hlavně žluté a červené. Dal jsem si sám pro sebe úkol pokusit se vylepšit kvalitu holubů v barvě žluté. Nesmím pochopitelně zapomenout na barvu bílou, která poslední léta úplně z výstav vymizela. Na výboru klubu chovatelů gigantů, kterého jsem členem, jsme si řekli, že je nutné pro zachování této barvy dovézt několik chovných holubů a zařadit několik párů do každého chovu.

Víme, že jsi několikrát navštívil holubářskou velmoc v chovu gigantů, Maďarsko. Jak hodnotíš úroveň jejich chovů?

Ano do Maďarska jezdím s přítelem Frantou Leifrem. Letos se chystáme v říjnu na další výpravu. Kvalita holubů gigantů je v Maďarsku velmi různá. Někdy navštívíme pět prvních chovatelů a jsme zklamaní úrovní kvality. Jelikož navštěvujeme velké počty holubářů, navštívíme i ty, kde je kvalita výborná. Franta Leifr tyto návštěvy absolvuje již po dobu 16 let, takže má přehled o tamních holubářích. Vždy připraví dobrou návštěvní trasu. Mě osobně se zdá, že převážná část maďarských chovatelů těží ze starších holubů, své chovy nedoplňují novými holuby a tím celková kvalita klesá. Pochopitelně jsou výjimky.

Jaké používáš techniky chovu a čím krmíš tyto holubí „zápasníky“.

v současné době mam cca 30 párů. Přes zimu holuby odděluji. Během chovné sezony některé páry přepářím i několikrát. Mám dvě chovná oddělení a holubník pro odstav výletků. Krmím holubím zobem. Navíc holubům přidávám do krbců granule pro holoubata, takový způsob dokrmování holoubat se mi osvědčil. Mláďata zůstávají delší dobu v holubníku a brzy se naučí sami přijímat potravu. Bez kvalitního krmení je velký problém v budoucnu výstavně obstát.

Dáváš přednost v chovu jemnějším „kraťasům“ nebo upřednostňuješ větší zvířata s mohutnou hlavou a silným zobákem?

Snažím se o kraťase s mohutnou hlavou a silným zobákem.

Daří se ti udržet požadované rybízové oči?

S okem nemám vcelku problém. U některých holoubků se oko vybarvuje velmi dlouho, někdy až druhým rokem. Na zlepšení barvy oka používám přípravek od firmy Naturaline a karotenové granule.

Jsme společně pořadateli výstavy gigantů Plzeňského kraje. Letos se pořádá již čtvrtý ročník. Jak hodnotíš tuto výstavu plnou holubích krasavců?

Myslím, že to byl dobrý nápad. Dokazuje to lepšící se kvalita prezentovaných holubů. Vystavené počty kolem 100 holoubků hovoří také samo za sebe. Hlavním cílem této snahy je pochopitelně prezentace jak samotného holuba giganta, tak i plzeňských chovatelů gigantů. Důležité při této akci je i kontakt s klubem chovatelů těchto holubů a prezentace současných trendů standardu giganta. Pochopitelně poděkování si zaslouží členové základní organizace Nezvěstice, že nám tento počin umožňují v rámci své výstavy uspořádat.

Není zrovna běžné, aby stávající základní organizace ČSCH začala nově pořádat chovatelské výstavy. Proč jste se do toho pustili a jaké jsou ohlasy?

Jsem členem základní organizace ČSCH Horní Bříza (okres Plzeň sever). Nejsme úplně malá organizace, ale nemáme vlastní zařízení, ve kterém bychom mohli výstavnictví provozovat. Pro klubovou činnost využíváme pronajaté prostory města Horní Břízy. Před několika lety jsme se dohodli se zástupci místních základních a mateřských škol na společné prezentaci. My jsme zorganizovali chovatelskou výstavu spojenou se stolním bodováním králíků a tombolou. Školy připravily různé výstavky svých prací a výsledky práce různých zájmových kroužků Přehlídka byla obohacena o různé přednášky. Zajímavá byla mykologická beseda a rozhovor se špičkovým chovatelem loveckých psů. Loňský rok jsme naší prezentaci rozšířili o sekci holubů včetně jejich bodování. Při této příležitosti bych rád všem členům naší základní organizace za jejich spolupráci poděkoval. Doufám, že v budoucnu se nám podaří ještě tuto prezentaci rozšířit o odbornost drůbeže.

Co říkáš současnému chovatelství?

Já nejsem ten, který vyhledává konflikty. Myslím, že chovatelství a zdravé soutěžení by mělo být vždy na prvním místě. Dobře víme, že u někoho převažují osobní ambice nad slušností a kolegialitou. Změny, které se v našem chovatelství odehrávají, jsou nutné pro „zdraví“ našeho ČSCH. Všem nám přece jde o jedno.

Co říkají tvé chovatelské vášni nejbližší? Máš u nich zastání?

Zastání nevím, ale pochopení ano. Manželka se pravděpodobně řídí tím, že kdo si hraje - nezlobí.

Chtěl bys dodat něco zajímavého na závěr?

Chtěl bych poděkovat vám, že vykonáváte tuto publikační práci. Pro chovatelský život je velmi důležitá. Všem čtenářům přeji mnoho radostných chvil s chovatelstvím.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Časopis Chovatel 11/2010

foto  - 3234foto  - 3235foto  - 3236
foto  - 3237foto  - 3238foto  - 3239
foto  - 3240foto  - 3241foto  - 3242

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

"Venčení" poníků

vydáno:19.01.2019

img

                                                                                                 ...

»více

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz