10aaa

jste zde: úvodní » Okrasní holubi » Podmanivá krása sloupových holubníků


Podmanivá krása sloupových holubníků

Zveřejněno v časopise Chovatel 7/2016


Doby, kdy české dvory byly plné holubí krásy, již dávno odvál čas. Jejich chov se odehrával v budnících pod zápražím, proutěných báních, ve výklencích ve chlévech a také ve sloupových holubnících uprostřed dvora. Zvláštní kombinací chovu holubů a suchého WC, byly zděné holubníky. V dolní části se nacházela pověstná česká „kadibudka“ na dveřích zdobená srdíčkem. Její vyobrazení si můžeme připomenout na obrázcích z venkovského prostředí od malíře Josefa Lady nebo rodiny Mánesů. V horní části byl holubník. Je otázkou, zda kombinace těchto dvou navzájem nesouvisejících činností byla náhodná, nebo to byl cílený úmysl tehdejších hospodářů majících zálibu v holubářství. Motivaci této symbiózy si lze dnes pouze domýšlet.  Jak se říká, láska k holubům nezná mezí…

Tento starobylý, dá se říci archaický způsob chovu holubů je již dávno překonaný. Pokrok a moderní poznatky se nevyhnuly ani tomuto odvětví. Dnes se holubaří v komorových holubnících často doplněných rošty. Tím se zabezpečí lepší chovatelské podmínky pro chovance a především hygiena. V poštovním holubářství se již objevily v chovu holubů další moderní technologie. Stavby pro chov holubů připomínají menší rodinné domky. Často jsou velmi dobře řemeslně zpracované a estetické. Nechybí klimatizace, automaticky řízený světelný režim, vyhřívání prostorů, filtrace a dezinfekce vzduchu. Dění v holubníku zajišťuje kamerový systém propojený s počítačem a monitory. Dění je možné též sledovat na tabletu nebo lepších mobilních telefonech.  V reprodukci se používají umělé líhně, testy DNA a při sportovních výkonech elektronické konstatování. Přestupky na poli dopingu již několik let pomáhají odhalovat pravidelně prováděné testy. Při zjišťování letových tras se využívá satelitní navigace. V některých holubnících jsou již zmíněné rošty doplněné další mechanizací. Odstranění trusu, v určitých intervalech, zajišťuje nekonečný pás. Ten je ukládán do zásobníků. Zkrátka holoubci se mají jako v bavlnce. Díky moderním technologiím je chovatel osvobozen od manuelní práce a může se soustředit pouze na vlastní chov. Pokud si porovnáme dnešní chovatelské zařízení a sloupový holubník z hlediska moderního chovu, verdikt je jednoznačný. Sloupový holubník už není „in“.

Pokud vezmeme v úvahu všechny výše uvedené informace, zdá se osud sloupového holubníku zpečetěn. Ale praxe je poněkud jiná. Pokud se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že sloupové holubníky stále zdobí chovatelská zařízení. A můžeme říci, že se na dvorech neudržují pouze staré holubníky po našich předcích, ale také nově vznikají. To poukazuje na skutečnost, že chovu holubů se nevěnují pouze pragmatici s tahem na branku, ale mnoho holubářů má romantické cítění. Jejich radost z chovu holubů je více pocitová, dá se říci poetická. Zkrátka mnoho holubářů má cituplné srdíčko.

Novými sloupovými holubníky se pyšní nejenom běžní chovatelé, ale také organizace. Můžeme je najít v areálech chovatelských spolků. Zde sice většinou neslouží k chovu, pouze dotvářejí kolorit. Se sloupovými holubníky se můžeme setkat také v zoologických zahradách. Zde obyčejně mají opeřené nájemníky.  Je v nich živo a holubi svými přelety a životními projevy upoutávají návštěvníky. Pro mnoho z nich je sloupový holubník symbolem starých pořádků na zemědělské usedlosti. Někteří chovatelé, zvláště dříve narození, si vybavují vzpomínky ze dvorů svých prarodičů. Někteří znají atmosféru z obrázků a literatury. Důkazem dob minulých nám může být titulní stránka význačné holubářské knihy z 19. století od MUDr. Ladislava Šíra. Na titulní stránce je takovýto holubník vyobrazen. I dobový odborný chovatelský časopis z konce 19. století, s názvem Kuří dvůr, má na titulní stránce krásně zpracované záhlaví, ovlivněné doznívající secesí, s romantickou představou selského dvora.

 Uprostřed najdeme typický sloupový holubník na vrcholu osazený větrnou korouhví. Na bidýlcích sedí různá plemena holubů tehdejší doby.

Při našich návštěvách zoologických zahrad a dalších chovatelských zařízení jsme průběžně mapovali sloupové holubníky.  Každý holubí dům je jiný a má své osobní kouzlo. Z našich cest jsme pořídili fotodokumentaci, která atmosféru selských expozic a především holubníků čtenářům nejlépe přiblíží. Jak jsme se už zmínili, z chovatelského hlediska se jedná o stavby již překonané, ale při pohledu na rozmanité holubníky různého řemeslného zpracování nejedna chovatelská dušička pookřeje. Jedním slovem nádhera. Genius loci, duch těchto staveb, dodává chovatelskému zařízení neopakovatelnou atmosféru. A to je možná důvod, proč chov holubů v těchto stavbách je stále živý a mnoho nových chovatelů při zřizování chovu volí holubník na kůlu.

Chov holubů v zoo přináší i zajímavé příběhy. V Plzni se domácí zvířata chovají na bývalém statku Lüftenrka. Vedle bývalého viničného sklepa se nachází sloupový holubník. Má zajímavé řemeslné zpracování. Místo dřevěného kůlu, stojí na železné noze. Důvod je prostý. Díky hladkému povrchu sloupu se holoubci nemusí obávat neočekávané návštěvy od různých lasicovitých šelmiček. Obývají ho černí šupinatí moravští pštrosi a slezští barevnohlávci. Na holubníku úspěšně hnízdí již mnoho let. Podle strakatého odchovu lze usuzovat, že si vybírají partnery dle svého gusta a nenechají si do svých vztahů zasahovat. Párování na sloupovém holubníku není jednoduchá záležitost.

Nedaleko zahrady se nachází velké městské sídliště s názvem Vinice. Od jedné obyvatelky panelového domu jsme před časem obdrželi zprávu se zajímavou  fotodokumentací. Na jejich balkonu v devátém patře se uhnízdil pár barevných holubů. Nejednalo se o žádné věžáky. Podle fotek jsme zjistili, že se u nich uhnízdil pár slezských barevnohlávků v černé barvě. Byli pěkně malovaní. Holubi na balkonu původně pouze nocovali. Později si vytvořili hnízdo a snesli vajíčka. Díky shovívavosti majitelů bytu pravidelně odchovávali potomstvo. Z pozorování jejich života ochranitelé zjistili, že za potravou létali staří holubi do blízké zoo, vzdálené zhruba 5 kilometrů. Vraceli se s plnými volaty. V zoologické zahradě se na krmení nešetří. Holoubata se po osamostatnění naučila také létat za potravou na nedaleký statek Lüftnerka v areálu zahrady. Tam rozšířila nevelké hejnko holubů. Tento příběh zaujal kolegu posuzovatele Ing. Gerharda Steina z Opavy. Ten připravuje publikaci o slezském barevnohlávkovi. Fotografie zajímavého hnízdění barevnohlávků na  panelovém sídlišti a další detaily příběhu možná zpestří připravované dílo.

Chov holubů v sloupových holubnících je spíše extenzivní. To znamená, že chovatel zasahuje z hlediska zootechniky méně do jejich chovu. Holubi jsou více odkázáni na své instinkty. Často si sami nacházejí partnera. Sami se rozhodují, kdy budou hnízdit a vyvádět holoubata. Někteří chovanci mohou polařit. Z vyprávění jednoho letitého chovatele z Plzeňska se dochovala jedna zajímavá příhoda. V mládi se rozhodl chovat holuby v krbcích opuštěného holubníku na kůlu na dvoře svých rodičů v obci Újezd. Ta je dnes součástí velké Plzně. Po usazení nových párů ho mrzelo, že si holubi nedokázali obstarat potravu z polí. Přestože vrcholily žně, období hojnosti, stále spoléhali na potravu od chovatele. Nepomohlo ani omezování krmení. V dobách První republiky bylo polaření ještě běžnou záležitostí. Zalétávání do polí zlepšovalo ekonomiku chovu. A pro mladého chovatele bez příjmu to platilo dvojnásobně. Z jeho vzpomínek jsme se dozvěděli, že holuby dokázal naučit polařit.  Metod je určitě několik. Jeho recept byl originální. Byl však náročný na čas a organizaci. Jako malý chlapec mnoho volných chvil neměl, protože o prázdninách pomáhal rodičům při sklizni obilovin na rodném gruntu. Tehdy se u menších hospodářů ještě sklízelo ručně. Posekané obilí se pomocí povřísel vázalo do snopů. Z nich se dělaly panáky. Kolem zemědělství bylo plno práce a bylo zapotřebí každé ruky.

Polnosti se nacházely nedaleko dvora, kde měl svůj chov. Prvním krokem pro výuku svých holubů v polaření bylo jejich pochytání. Chovatelé, kteří mají sloupový holubník, dají ostatním za pravdu, že se nejedná o jednoduchou záležitost. Polapení se provádí po setmění. Pokud holuby při odlovu vyrušíme, mohou se splašit a za tmy vyletět na přilehlé střechy. A často se do obsazeného krbce navrátí až po několika dnech nocování venku, kde jsou vystaveni různým nebezpečím. Pochytané holuby mladý chovatel přepravil zrána na žebřiňáku na pole. Ke svému cíli využil panáky ze sklizeného obilí. Ty se skládaly z několika o sebe opřených snopů. Střechu tvořil také snop, ale vodorovně položený. Do těchto panáků chovatel holuby vypustil. Snopy postavil tak, aby holubi nemohli vylétnout, ale mohli vidět na strniště. Do škvírek jim sypal zrno. Po několika dnech jim okolí posypal obilím a panáky nastevřel (běžný plzeňský výraz pro lehce otevřel). Pokus několikrát opakoval. Holubi si postupně navykali na krmení na poli. Po čase začali na pole létat sami. A bylo vyhráno. Na sloupový holubník se vraceli holubi s plnými volaty. Dobře se měla i holoubata. Rostla jako z vody. Mezi milovníky holubího masa měla žňová holoubata výbornou pověst. Byla veliká a měla výborné maso.

Tak to je malé zavzpomínání na holubaření za První republiky v holubníku na kůlu. Když už mluvíme o čase vymezeném obdobím mezi dvěma světovými válkami, uvedeme na závěr ještě jednu zajímavost. Zděný holubník na přiložené fotografii si zahrál v nedávno vysílaném seriálu v České televizi. Pořad se jmenoval První republika. Část děje filmu se odehrávala na starobylém Cífkově statku. Na mnoha záběrech byl vidět zděný holubník nacházející se uprostřed rozlehlého uzavřeného dvora. Mnoho holubářů se při sledování seriálu potěšilo pohledem na pěkný zděný holubník.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

foto:

1-Zděný holubník s dřevěnou dostavbou z Cífkova statku si „zahrál“ v seriálu ČT První republika

2-Podkrovní holubník na roubeném statku

3-Sloupový holubník zdobí areál chovatele Zdeňka Krůty

4-Zdobený holubník v chovatelském areálu v Týništi nad Orlicí

5-ZOO Brno, expozice drobných hospodářských zvířat

6-ZOO Chomutov, sloupový holubník je krytý šindelovou střechou

7-ZOO Plzeň, „velkokapacitní holubník“

8-ZOO Praha, sloupový holubník

9-ZOO Ústí nad Labem, holubník je pouze jednopodlažní

10-ZOO Vyškov, chovatelský areál

11-Propagační tabule s upoutávkou na holuba domácího v ZOO Ústí nad Labem

12-Žebřiňák naložený obilnými snopy

 

  

foto  - 6451foto  - 6452foto  - 6453
foto  - 6454foto  - 6455foto  - 6456
foto  - 6457foto  - 6459foto  - 6460
foto  - 6461foto  - 6462

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Tisková zpráva

vydáno:01.02.2024

img

Český albín

vydáno:01.02.2024

img

PF 2024

vydáno:24.12.2023

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz