Jak vlastně dlouho kroužkujeme?

Jak vlastně dlouho kroužkujeme?

časopis Chovatel 7/2014

Označování holubů, ale i drůbeže, má u nás dlouhou a v počátcích společnou historii. V článku „100 let kroužkujeme“ od autora Sylvestra Chrastila, zveřejněném v Informačním zpravodaji chovatelů holubů Holubář 2/2008, byly popsány začátky označování holubů. V roce 1908, kdy Království české slavilo 60 let panování mocnáře Františka Josefa I. a v hlavním městě Praze proběhla slavná Jubilejní zemská výstava, se poprvé zavedly uzavřené nánožní kroužky. Autor uvádí, že v sousedních německých zemích se označovalo již dříve, od roku 1893. Kroužky u nás začal vydávat Klub pěstitelů holubů v Království českém. Uzavřené kroužky byly označené značkou Č. K. (České království) a kromě čísla a ročníku na nich byla vyryta holubí hlavička. Jak značka, tak i holubí hlavička byly později klubem postoupeny Svazu. Ten pozměnil značku na Č. S., holubí hlavička zůstala nezměněná. Obojí bylo zákonem chráněné. Ochrannou známkou naši předci zajistili originalitu svazových registračních kroužků i pro budoucí generace.  Holubí hlavička byla vedle zkratky (značky) státu symbolem věhlasného českého holubářství. Kroužkování holubů bylo až do roku 1929 nahodilé. Až v tomto roce bylo rozhodnuto, že vrcholná ocenění na svazových výstavách mohou získat pouze holubi opatření platným svazovým kroužkem.

     Holubí hlavička se táhne téměř celou historií kroužkování holubů. Jak uvádí kolega posuzovatel Slavibor Petržílka, ani v těžkých dobách II. světové války u nás nebyly symboly českého holubářství (značka Č. S. a holubí hlavička) protektorátními, či německými okupačními úřady, nikdy zakázány. Trpěny byly po celou dobu okupace. A to i přesto, že chov holubů, zejména poštovních, byl přísně evidován a omezován z důvodu využitelnosti pro válečné účely. Pozměněna byla pouze interpretace chráněné značky Č. S.. Zkratka byla tehdy vykládána jako Český svaz a ne jako Český stát. Po válce se v tradici pokračovalo. Měnilo se pouze označení státu. Zkratka ČS se později změnila na CS a v roce 1999 na značku CZ. Holubí hlavička na kroužcích vydržela až do padesátých let minulého století a zmizela z nich zřejmě až po vytvoření jednotného chovatelského svazu v roce 1957.  Nově se pak holubí hlavička coby zákonem chráněná značka na kroužcích objevila znova v roce 1995.

     Během let se však měnil vzhled kroužků, materiál a technologie jejich výroby. Původně byly údaje do kovových kroužků vyráženy, později se přešlo na tzv. reliéfní ražbu. Údaje byly na kroužcích vylisovány z vnitřní strany kroužku na jeho povrch. Od poloviny sedmdesátých let se opět přešlo ke klasické ražbě.  V posledních desetiletích se změna týkala také číslování velikostí kroužků a jejich počtu. Z původních čtyř se nabídka rozrostla na šest. Větší počet velikostí kroužků (jejich průměrů) mohl lépe obsáhnout rozdílnost holubích plemen. Kroužky z hliníku byly v roce 1990 nahrazeny plastovými kroužky. O několik let později  se z důvodu pevnosti začala používat kombinace kovu a plastu. Od roku 2008 se na kroužku objevil ještě symbol Evropského chovatelského svazu (EE).

Letošní rok se stal pro odkaz našich holubářských předků osudovým. Po více než sto letech jsme v roce 2014 podlehli evropskému (německému) tlaku a tradici „holubí hlavičky“ jsme přerušili. Záměrně neuvádíme slovo „ukončili“, protože doufáme, že se v budoucnu k zavazující zvyklosti vrátíme.

Při studiu staré literatury jsme narazili na nové údaje o historii kroužkování holubů.  Informace jsme objevili ve dvou článcích v odborném chovatelském časopise s názvem Kuří dvůr z roku 1896. V záhlaví časopisu se uvádí, že se jedná o ústřední list spolku pro zvelebu chovu drobných domácích zvířat v Království českém. Stál jeden a půl zlatých. Časopis byl vyznamenán čestnou odměnou a poděkovacím dopisem v roce 1891 na zemské jubilejní výstavě v Praze. Hlavním spolupracovníkem časopisu a autorem zmíněných článků o kroužcích byl známý redaktor a šlechtitel Karel Škoda. Díky jeho prozíravosti byla v roce 1913 zachráněna a zregenerována česká slepice.

První článek, věnující se označování ptactva, se nazývá „České drůbežnictví a Pardubický kroužek“. Druhý nese název „O nasazování Pardubického kroužku“. V úvodu svého příspěvku se zabýval výhodami kroužkování a jeho evropskou historií. V článku je uvedeno, že zaváděné novoty měly již dávnou tradici v Anglii, Belgii a nověji v „Němcích“ (údaj S. Chrastila 1893). Karel Škoda ve svých příspěvcích dále uváděl, že lité aluminiové (pro nechemiky hliníkové) kroužky se rozhodli v klubu zavést v roce 1895. Kroužky byly určené pro drůbež i holuby. Dělily se podle velikosti (1-7). Přičemž například kroužek číslo 3 byl určený pro holuby bubláky a slepičky zahradní. Číslo 7 bylo určené pro nejtěžší drůbež vodní, „edenské, pomořanské a tuluzské husy“. Na kroužku bylo více informací. Nejdříve byla uvedená velikost. Dále následovalo pořadové číslo, zkratka klubu P. S. (Pardubický spolek) a daný rok. Pro upřesnění uvádíme, že letopočet 1895 byl vyrytý ve zkratce s posledním dvojčíslím (95). Karel Škoda ve svém příspěvku zdůrazňoval, že kroužkování mělo význam pro evidenci a kontrolu stáří. Proto zavedl knihovní evidenci čísel kroužků, která byla potřebná při přesunu zvířat a výstavnictví.

Zajímavá byla informace a pochybnosti Karla Škody o uvažovaném kroku k „zavedení společných a jednotných kroužků klubovních“ mezi rakousko-uherským spolkem pro chov drůbeže ve Vídni a spolkem pruským. Uvádí, že by tento krok mohl způsobit škodu naší říši. Je vidět, že nechuť k centralizaci a zakořeněné vlastenectví má v českých zemích dlouholetou tradici. Nechme k tomuto tématu chvilku mluvit tehdejší archaickou češtinou Karla Škodu: „Bohdá, že na výstavě v Pardubicích setkáme se s drůbeží po většině kroužkovanou spolkovým kruhem Pardubickým…Doufáme pevně, že návrh náš směřující pouze a jedině ku ochraně proti cizině a ku spravedlivému oceňování při výstavách našich, kde již nebude tak snadno, aby se někdo chlubil cizím peřím, dojde ohlasu všech přátel a příznivců drůbeže po vlastech českých".

Ve druhém článku Karel Škoda uvádí techniku nasazování kroužku. Uvádí, že pokud chovatel nestihne včas zvíře označit, pomáhá natřít označovanou nohu mýdlem. Což je praktika po více než sto létech stále živá.

Co říci závěrem. Kroužkování holubů, ale i drůbeže, má u nás bohatou historii. Informacemi získanými z článků Karla Škody se kroužkování posouvá ještě dále do minulosti. Příští rok, v roce 2015, si připomeneme 120 let od zavedení tzv. „Pardubického kroužku“

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských