wiener tümmler, vienne long faced, wiener kurze, vienne short faced, wiener gansel

Zveřejněno v časopise Chovatel 8/2016

V prvním článku o historii holubářství a ostatních drobných hospodářských zvířat, jsme se věnovali vzniku Spolku pro chov drobného hospodářského zvířectva v království Českém. Jeho historie se začala psát 13. května 1877. Pokud se podíváme dále do minulosti, zjistíme, že přelomem v organizovaném chovatelství byl rok 1848.  Abychom se v popisovaném období 19. století lépe orientovali, rozdělili jsme sledovaný úsek na dvě části. První pasáž končí rokem 1848, dá se nazvat obdobím holubářských cechů. Druhé období je vymezené roky 1848 až 1877. Trvalo téměř 30 let. Ukončené bylo vznikem prvního chovatelského spolku. Prostřední období bude popsané ve třetím článku.  Abychom si mohli přiblížit období do roku 1848, je třeba si nastínit sled událostí před tímto datem v tehdejší monarchii, často však v návaznosti na dobu mladší a odpovědět na otázku, proč byly zrušené holubářské cechy.

Organizované chovatelství a výstavnictví vzniklo na základě celospolečenských změn v tehdejším Rakouském císařství, jehož součástí bylo také České království. Od konce 18. století život u nás ovlivňovalo především národní obrození. Tento proces nastartovala osvícenecká politika císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Český národ se vydal za pomoci buditelů na cestu národního vzkříšení. Hlavním tématem tehdejší doby bylo pozvednutí českého jazyka, zakládaní osvětových spolků a podpora svébytnosti našeho lidu.

Tehdejší představení začali podporovat také chovatelství. Hlavním předmětem zájmu z hlediska hospodářského bylo pozvednutí zemských chovů. Důraz se kladl na druhy zvířat využitelných pro potřeby armády. Jednalo se především o plemena koní a také poštovní holuby. Například v chovu koní se zřizovaly zemské hřebčince, aby se pomocí testovaných plemeníků zlepšovaly sledované vlastnosti. Také chov poštovních holubů nabýval na významu a v druhé polovině 19. století se začal prosazovat v rakouské armádě. Zřizovaly se vojenské holubníky za účelem přenosu zpráv.

Kvalitní zemský chov zvířat pomáhal k zlepšení hospodářských výsledků. Na základě císařských rozhodnutí byly vytvořeny národohospodářské organizace, které měly za úkol podporovat vznik zemědělských škol, výchovu hospodářských odborníků, vznik chovatelských periodik, dovoz kvalitních plemen a zlepšování plemenářské práce u domácích zvířat. Proces společenských změn vyvrcholil revolučním rokem 1848. I když ideály národního obrození nebyly po tomto roce zcela naplněny, došlo k výrazným změnám ve společnosti.  Byla zrušena robota, poslední nevolnický prvek společnosti. Hlavním tahounem těchto změn však byla nastupující průmyslová revoluce. Ta již před tím ovlivnila chod velké části Evropy a hlavně Nového světa (Ameriky).

Na rozvoji hospodářství měla vliv také námořní doprava. Rakouské císařství mělo v přístavech na Jadranu svojí obchodní i vojenskou námořní flotilu. Díky tomu se k nám dostávala nová plemena holubů. První zmínky o dovozu, dle dobových informací, se objevily již v 30. létech 19. století.  Důležitou vstupní bránou byl jadranský přístav v Terstu. Přes tehdejší hlavní město Vídeň se nejdříve kupeckými povozy, později koňkou (koněspřežnou dráhou) dostávaly holubí novinky na naše území. Ve staré české a německé literatuře lze najít informace o nových plemenech holubů. My jsme měli štěstí na letáky (rejdiče). Některé východní purclíky k  nám z Asie dovezl, podle informací z Kuřího dvora,  lodní chirurg Dr. Johann Binder (podílel se také na dovozu atraktivního holubího plemene lahore). V literatuře jsou uvedení pod názvem golové (goolec), lowtani (připomínají bubláky s malými bačkorami), mukové (třasokrčkové). Chovatele českých plemen rejdičů by mohlo zajímat, že třasokrčky, připomínající jemné starokmence, byly dovezeny do přístavu Terst a později do Vídně, již v rozmezí let 1820  - 1830. První dvě plemena byla přivezena  mezi léty 1881-1884. Racek egyptský byl dovezený roku 1861.

Zajímavá je také informace od vídeňského  mnicha Hilariona Jermanna zabývajícího se ornitologií. Ten uvedl ve své práci z roku 1837, že letáci zažili ve Vídni, ale také Praze a Budapešti  prudký vzestup již ve 20. a 30. létech 19. století. Z dalších informací lze vyčíst, že letový sport zažíval kolem roku 1850 své nejlepší léta. Vídeňští holubáři se dokázali rychleji organizovat po zrušení cechů v monarchii, než u nás. První  holubářská výstava se uskutečnila již 6. ledna 1856 v restauraci "Zur Traube". Podle zatím zjištěných informací se první výstava v Praze uskutečnila až roku 1877. Od roku 1860 se ve Vídni  pravidelně (pravděpodobně do roku 1884) pořádaly holubářské trhy (Lerchenfelder Taubenmarkt).

Vraťme se od vídeňských holubářů k problematice cechů. Ty byly zakládány ve středověku. Jejich řád a stanovy hájily práva a zájmy svých členů. Jejich vrchnost dohlížela na jakost a ceny výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Jejich struktura byla však zastaralá a nevyhovovala novým trendům.  Cechy zanikaly po celé Evropě již od 18. století, neboť svými tradicemi bránily rozvoji průmyslu. Konzervativní rakouské mocnářství zareagovalo na nové technologie a převratné novinky především ve zbrojním průmyslu opožděně. Cechy byly rušeny až po revolučním roce 1848. Definitivní jejich konec přišel v roce 1859 s novým živnostenským zákoníkem, kdy byl zrušený například cech mlynářů. Tato váhavost se Rakousku vymstila v následné válce s Pruskem v roce 1866, kdy především díky zastaralé vojenské technice Rakousko válku ve stěžejní bitvě u Hradce Králové prohrálo a přišlo především o italské državy.

Zde se dostáváme k první odpovědi na otázku, komu vadily holubářské cechy a proč byly po roce 1848 rušeny. Z výše uvedeného je jasné, že holubářské cechy, poslední uváděné ve Vamberku a Třebechovicích, nikomu nevadily. Jednalo se o změnu celospolečenskou na základě rozhodnutí vrchnosti. Tak trochu ji můžeme přirovnat k současnému dění při přeregistraci současných organizací dle nového Občanského zákoníku na spolky. Jednalo se zkrátka o změnu danou „vyšší mocí (latinsky vis maior)“.

Z logiky věci vyplývá, že před rokem 1848 se o blaho českého holubářství staraly řemeslné a obchodnické nařízení (artikule), v některých případech cechy. Ty vznikaly v  městech na pomezí starověku (od 13. století) do raného novověku. Jedná se o poměrně dlouhé, několik staletí trvající údobí. Původně cechy vznikaly ve městech bez centrálního řízení. Až v roce 1793 byla vydána generální cechovní artikule.

Se seznamy řemesel, služeb, zaměstnání, cechů a cechovních artikulí se můžeme setkat například v Plzni. Město v západních Čechách bylo založeno roku 1295. Postavené bylo tzv. na zelené louce králem Václavem II. Noví obyvatelé královského města navazovali na tradice řemeslníků z nedaleké Staré Plzně, dnešního Starého Plzence. Jeho historie se začala psát v samých počátcích českého státu. První písemná zmínka o Starém Plzenci se datuje k roku 976, kdy u přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Otty II. V Plzni se díky dlouhé řemeslné tradici Staré Plzně vyskytuje, hned od svého založení, většina tehdejších známých řemesel a rozličných obchodníků. V archivu města Plzně můžeme najít jejich výčet a postupný vývoj. S některými se můžeme setkat hned po založení, jiné se objevují až později. Přehled plzeňských řemesel není pravděpodobně úplný, protože se opírá o dochované písemnosti z plzeňských archivů a publikací. V uvedeném seznamu můžeme najít živnost s názvem holubář, jinak řečený holubník, latinsky columbarius. Chov holubů a drobných hospodářských zvířat měl v Plzni dle zápisů velkou tradici. Zdali ve městě fungoval holubářský cech nelze na základě stávajících dokumentů zjistit. Těžko se dnes dozvíme, kolik v Plzni bývalo holubářů a zda měli své holubářské mistry (columbarius magiste) jako v jiných městech. Již se asi nedozvíme, jestli se plzeňští holubáři v průběhu své činnosti domohli cechovních artikulí a holubářského cechu. Písemnosti se v archivu nedochovaly. Jisté je, že již v roce 1893 zde bylo založeno organizované chovatelství a spolek pořádal svoji první výstavu. Své chovy členové prezentovali v honosném pavilonu umístěném v plzeňských sadech nedaleko náměstí. Ozdobná voliéra byla zbudovaná nákladem 200 zlatých. Pokud mluvíme o Českém spolku pro ochranu ptactva, chov drůbeže a k ochraně domácích zvířat proti týrání v Plzni na chvilku odbočíme a uvedeme ještě jednu zajímavost z  konce 19. století. Ve svém programu měl plzeňský chovatelský spolek, kromě běžných úkolů známých z jiných organizací, jeden nezvyklý úkol. Spolek se tehdy zavázal, že se bude starat o chudé naše horské krajany na Šumavě. Kromě čistokrevných plemen zvířat jim chtěli členové organizace zlepšit ekonomickou situaci zavedením chovu ušlechtilých harckých kanárů. „Pramenem výživy“ se měl stát prodej odchovů tehdy oblíbených pěvců. Z informací dobového textu lze předpokládat, že tento zajímavý nápad se zrodil díky slavnému členu spolku. Byl jím šumavský spisovatel, ale také chovatelský posuzovatel, Karel Klostermann, který pocházel z rodiny šumavského praktického lákaře.

Vraťme se zpět od informací o plzeňském spolku k holubářským cechům. Otázkou zůstává, zda se na holubáře v období před rokem 1848 pohlíželo jako na chovatele nebo obchodníky. Například ovčáci, byli řazeni mezi řemeslníky. Drůbežáři byli počítáni mezi obchodníky. Podle jiných dobových záznamů se v případě plzeňských holubářů nejednalo o řemeslníky, ale spíše o obchodníky. Obchodníci se v Pzni také nazývali jménem  kupec, kupčík, kramář mercatororis, (venditor, negotiator,  foraneus, propola, institor, tabernarius,  tabernator ). Názvy se lišily podle druhu obchodu. Například obchodník s vejci se nazýval ovator.

Zajímavé informace lze najít ve starých záznamech o řemeslech v Praze. Na trhu potravin se v době lucemburské hojně vyskytovali kuřaři nebo také kuřetníci (latinsky pullatores). Jejich specialisté byli husáci. Setkat se můžeme také s vaječníky, kachnaři a kokotáři (prodávali pouze kohouty a kastrované kapouny). Ptáčníci prodávali drobné zpěvné ptactvo. V roce 1397 se v Praze připomíná živnost holubník, jinak holubář.

Asi nejvíce informací se dochovalo o holubářské živnosti ve Vamberku. Ten je vedle třebechovického cechu holubářů nejčastěji uváděný ve staré i současné literatuře. A co jsme o vamberských chovatelích zjistili? Ve městě nacházející se v okrese Rychnov nad Kněžnou se holubáři museli těšit velké úctě. Mezi cechovní řemesla patřilo i holubářství. Cech byl pravděpodobně založený na přelomu 18. a 19. století. Dle dochovaných informací vamberští holubáři vlastnili všechny důležitá privilegia. Je třeba připomenout, že cechovní artikule získaly pouze významná řemesla. Holubáři ve Vamberku vlastnili cechovní artikule (písemné dokumenty a řády), matku pokladnici (cechovní truhlu), cechovní erb a prapor. Bohužel po poslední velké holubářské slavnosti v roce 1848 byl cech rozpuštěn. Hmatatelné památky na slavnou historii se pravděpodobně nedochovaly. Avšak díky písemných záznamům můžeme oprášit dávnou historii a nahlédnout do života tehdejších holubářů. A jak byl holubářský cech organizovaný? V čele stáli dva cechmistři. Posledními jsou uváděni holič Postřehovský a švec Poláček od horního mlýna. Oba se dlouhá léta střídali v hodnosti 1. a 2. cechmistra. Jejich předchůdcem byl cechmistr Šulc. Starší cechmistr opatroval cechovní truhlu a v ní uložené cechovní privilegia. Cech měl také svého inspektora. Největšího rozkvětu dosáhl za doby inspektora purkmistra Holoubka. Posledním cechovním inspektorem byl Jansa. Při vstupu do cechu získal nový příchozí hodnost mládka. Zápisné se platilo ve výši půl zlatého šajnu. Vamberští holubáři každoročně pořádali slavnosti na masopustní úterek. Dle dochovaných informací byly slavnosti hojně navštěvované a byly doprovázené různými zvyky, lidovými veselicemi a šprýmy. Součástí slavnosti byl maškarní průvod. Všichni účastníci byli pestře oblečení a v klecích nesli holuby. Ve středu průvodu byla nesena posada (z proutí pletená voliéra) plná holubů. Na náměstí byl průvod uvítán purkmistrem města. Z balkonu četl inspektor holubářského cechu slavné artikule. Holubi se při slavnosti vypouštěli. Další zvyk byl poněkud krutý. Stejně jako u středověkého zvyku stínání kozy, byli holubi během slavnosti stříleni z krátkých zbraní. Na závěr průvodu dobře pohostil nově zvolený 1. cechmistr své holubářské spolubratry. Součástí slavnosti byla žertovná žaloba na starého cechmistra. V ní mu vyčetli všechny prohřešky spojené s holubářským cechem. Mezi holubářskou obec patřil i místní kaplan, který na faře choval 50 párů holubů. S holuby se pod hlavičkou cechu čile obchodovalo. Za pár se počítalo 5 grošů šajnu (mince používaná u nás v 17. - 19. století). Závěrem popisu vamberského holubářského cechu je třeba říci, že živnost holubářů (columbarius) byla s největší pravděpodobností hojně rozšířená ve všech městech. Ne všude dosáhla takových poct a privilegií jako ve Vamberku.

Popisované období je poměrně dlouhé, trvalo několik staletí a určitě skrývá mnohá další tajemství z českého holubářství. Tím bychom uzavřeli první sledovanou část chovatelství před rokem 1848.

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Foto:

1-Starokladrubští bělouši před budovou zemského hřebčince v Písku. První zmínka o stanovišti hřebců ve městě pochází z roku 1811

2-Generální cechovní artikule pro všechny řemeslné cechy s platností pro celou monarchii z roku 1739, zdroj Wikipedie

3-Cechovní truhla, jinak nazývaná matka pokladnice, v sobě skrývala významné listiny (artikule), erby, prapor, Městské muzeum v Horažďovicích

4-Znak Českého království

5-Kurník na slepice, přezdívaný koplín, používaný v 19. století

6-Cechovní erb mlynářský na vodním mlýně ve Slupi. Řemeslné cechy u nás vznikaly od 13. století. První cechovní artikule byly udělené roku 1318 pražským krejčím. K cechovním privilegiím patřil také cechovní erb a prapor.

7-Obraz namalovaný Soběslavem Bukovským podle dobové pohlednice zaslané před 1. světovou válkou jeho bratrem Bohuslavem Bukovským, námořníkem rakouské obchodní lodě kotvící v Terstu. Bohuslav Bukovský sloužil za války v Boce Kotorské, kde se zúčastnil vzpoury slovanských námořníků. Po zbytek války byli deportováni na ostrově Briony. Jedinou společnost jim dělaly opice žijící v korunách stromů uniklých z místní zoo vybudované v 19. století ředitelem Vítkovických železáren Pavlem Kupelwieserem.

8-Znak rakouského císařství

9-Země Rakouského císařství, zdroj Wikipedie

10- V seznamu středověkých řemesel v Plzni můžeme najít živnost s názvem holubář, jinak řečený holubník, latinsky columbarius. V novodobých dějinách se první výstava v Plzni konala roku 1893.

11- Chovatele českých plemen rejdičů by mohlo zajímat, že třasokrčky, připomínající jemné starokmence, byly dovezeny do přístavu Terst a později do Vídně, již v rozmezí let 1820  - 1830. 

12-Holubi rackové se v Evropě chovali již od 16. století.

13- Vídeňský mnich Hilarion Jermann zabývající se ornitologií uvedl ve své práci z roku 1837, že letáci zažili ve Vídni, ale také Praze a Budapešti  prudký vzestup již ve 20. a 30. létech 19. století.