Holubáři a T. G. Masaryk

Odborná holubářská polemika kolegy Dr. Sylvestra Chrastila, na myšlenky Ing. Tomáše Sousedíka v časopise Chovatel, nezapadla v holubářské obci bez rozpravy a diskuze. Několik obsahově zajímavých článků k „nadhozeným“ tématům, výše uvedených autorů, bylo zveřejněno na diskusním fóru internetové verze periodika Fauna. Což je dle mého názoru dobře a považuji ho za nejdůležitější odkaz obou výše uvedených příspěvků. Říká se, že diskuze je hnacím motorem pokroku. Na podporu této myšlenky uvedu citát od filosofa, státníka a pedagoga Tomáše G. Masaryka (1850 – 1937): „Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“ Zajímavý je také citát od manažera Dominika Čipery (1893 – 1963) z obuvnické firmy Tomáše Bati (1876 – 1932). Ten říkal: „Vzájemná výměna myšlenek budí vzájemnou důvěru.“ 

Ve svých dalších řádcích se nechci podrobně zabývat obsahem článků od kolegy Sousedíka a Chrastila.  Cílem není ani polemika, který ze zmíněných autorů je mi názorově bližší. Z mého úhlu pohledu patří oba posuzovatelé mezi elity našeho holubářství. Oba jsou známí bohatou publikační činností. Oba jsou v odbornosti plemen holubů uznávanými odborníky. Prostřednictvím příspěvků v chovatelských periodicích, sdělují své názory a myšlenky na dění v našem spolkovém životě.  A tím přispívají k rozvoji našeho koníčku.

Následujícími řádky chci podpořit názor, že hnacím motorem rozvoje našeho holubářského koníčku je diskuze. A je třeba samozřejmě dodat, že plně v duchu Masarykovo demokracie. A kdo táhne pomyslnou káru současné holubářské odbornosti? Do rozpravy, o holubářském dění, se zapojuje především starší generace. V posuzovatelském sboru je nejvíce zastoupená. Otázkou je, zda mladší pokolení posuzovatelů dokáže navázat na bohaté zkušenosti našich starších kolegů.

Jako adept jsem se před mnoha lety účastnil pravidelného školení posuzovatelů holubů. Se zaujetím jsem poslouchal bouřlivé polemiky mezi tehdejším předsedou sboru posuzovatelů Sylvestrem Chrastilem a jeho oponenty. Někteří z nich byli zdatnými rétory se zajímavými úsudky. Mnoho členů posuzovatelského sboru se mohlo pochlubit bohatými znalostmi z holubářské praxe, teorie a holubářských dějin. Mě zaujaly příspěvky přítele Slavibora Petžílky, Miroslava Petrovského, Oldřicha Suchomela, Josefa Svozila, Václava Ráčka, Jiřího Míky, Josefa Erlicha, Miroslava Mašaty, Františka Slepičky, Václava Krůty, Romana Kučery (ten patří mezi mladší generaci) a mnoha dalších. Tyto poutavé řečnické rozpravy byly velmi obohacující. Rád na tuto dobu vzpomínám a dodnes z vyřčených myšlenek čerpám při psaní svých článků o holubářské tématice.

Pokud se vrátím k příteli Sousedíkovi a Chrastilovi, je zřejmé, že každý stojí na druhé straně pomyslné barikády v pohledu na současný způsob posuzování. I když podle vyznání přítele Chrastila, není toto vidění úplně jednoznačné. J Pro nezasvěcené neuškodí malý exkurz do minulosti na toto téma. Před čtyřmi lety byl přijatý nový evropský (německý) způsob posuzování nadpoloviční většinou přítomných členů holubářské obce. Z formálního hlediska byla litera zákona naplněna. „Poraženým“ zastáncům českého způsobu posuzování nezbylo, než tento verdikt přijmout a chovat se dle demokratických principů loajálně.

Na druhou stranu je třeba připomenout, že verdikt byl velmi těsný. Část holubářské obce se s tímto výsledkem dodnes nevyrovnala. Pochybnosti v „srdíčku“ mnoha holubářů přetrvávají. Tento stav se promítl do našeho spolkového života. Mnoho chovatelů přestalo díky změněně posuzování vystavovat. Na chovatelských přehlídkách a diskusních fórech stále probíhají polemiky srovnávající český a německý způsob posuzování.

Některé holubářské kluby bojují za variabilitu posuzování speciálních výstav. Chtějí, aby bylo v jejich kompetenci, zda budou speciálku posuzovat českým, německým nebo americkým způsobem. Podobnou praxi můžeme nalézt v sousedních zemích.

Úkolem současného managementu ÚOK je s těmito lidmi diskutovat, naslouchat jejich argumentům a přesvědčovat je o správnosti kolektivního rozhodnutí. Na obranu zvolených zástupců je třeba říci, že se nejedná o snadný úkol. Funkcionáře čeká dlouhá a mravenčí práce bez záruky, že budou úspěšní. Není jisté, zda se jim „rebelující“ chovatele podaří přesvědčit o výhodách německého způsobu posuzování v porovnání s naším českým způsobem.

Z vlastní zkušenosti musím říci, že řízení pracovní skupiny, potažmo chovatelské obce, není jednoduchou záležitostí. Málokdo z nás, jedná bez emocí. Abych se přiznal, ani já jsem minulosti nejednal vždy s rozvahou. Mohu uvést svůj dávný „holubářský“ spor s „nejmenovaným“ ředitelem význačného výstaviště, kde se odehrávají velké chovatelské výstavy. Pře se točila okolo holubů. Oba jsme měli svoji pravdu. Kvůli holubům jiskřily pomyslné zbraně. Nikdo nechtěl ze svých pozic ustoupit.

Po několika letech došlo k vyjednávání. Hrany se obrousily a došlo k usmíření. Společně jsme zakopali válečnou sekyru a vykouřili indiánskou dýmku míru. Upřímně se dnes musím pousmát J, nad tehdejší naší urputností (byli jsme mladí a horkokrevní) v boji o „holubí“ pravdu. Jsem rád, že si dnes při vzájemném setkání můžeme upřímně podívat do očí, podat ruku a prohodit pár slov o našem holubářském koníčku.

A pointa? Oběma nám tehdy šlo o holuby. Chyběla nám vzájemná empatie a rozvaha. Bohužel jsme díky mládí nedokázali věc řešit chladnou hlavou. Svoji polemiku o „horkých“ hlavách zakončím textem písně Pohoda od známé rockové skupiny Kabát vedenou charismatickým leaderem Josefem Vojtkem:

Když se u nás chlapi poperou,
tak jenom nožem a nebo sekerou.
V zimě tam dlouhý noci jsou,
a tuhej mráz.
(A tam já to mám rád).
Jak jsou naše cesty zavátý,
tak vezmem vidle a nebo lopaty,
když něco nejde, co na tom sejde,
my máme čas.
Chlapi někdy trochu prudký jsou…J  

Text a foto

Ing. Aleš Bukovský

Popiska k příloze - Dodnes se můžeme učit z myšlenek českého státníka, filosofa a pedagoga Tomáše Garrigue Masaryka (1850 – 1937) – prvního prezidenta Československé republiky.