10aaa

jste zde: úvodní » Okrasní holubi » Holub prácheňský káník měl dostaveníčko v jihočeských Strakonicích


Holub prácheňský káník měl dostaveníčko v jihočeských Strakonicích

Publikováno v časopise Chovatel 3/2019

 

Město proslavené dudáckou muzikou hostilo 17. až 18. listopadu 2018 speciální výstavu káníků. Holubi se „zabydleli“ nedaleko městského hřbitova, v prosklené hale strakonických chovatelů. Návštěvník přehlídky mohl obdivovat 454 vystavených a oceněných holubů od 33 vystavovatelů. Což je v naší zemi již pořádná porce zvířat. Není mnoho speciálních výstav, které se mohou chlubit větším počtem vystavených holubů.

A to není všechno. Speciálka byla „okořeněná“ o holuby 7 německých vystavovatelů ze skupiny jih. Na zvířata s německými kroužky mohl ctitel prácheňského káníka narazit nejenom v hlavní „české“ expozici, ale také v separované přehlídce německých vystavovatelů. Ta byla umístěná na pravé straně pod okny. Cílem následujících řádků nebude podrobný rozbor oceněných chovatelů. Souhrnné výsledky z výstavy budou popsány v článku jiného autora.

A jak jsem viděl svýma očima káníky ve Strakonicích? Od vedení klubu jsem dostal před několika lety důvěru, abych se podílel na soudcování přehlídky. Ne jinak tomu bylo i v letošním roce. Díky této skutečnosti mají čtenáři možnost se dovědět o prácheňském káníkovi něco navíc.

Na „oddělení zrna od plev“ pracovalo 7 posuzovatelů. S kolegou Mgr. Lubošem Kožíškem jsme „vyfasovali“ káníky černé a červené. Zvláště zmínění černí patřili mezi „top“ kresebné rázy. Dva jedinci ocenění 97 body „brali“ dvě nejvyšší ceny přehlídky. Jednalo se o nejlepší holubici a výletka výstavy. Hodnotilo se systémem „sudá lichá“.

A proč se konala výstava káníků ve Strakonicích? Umístění speciální výstavy klubu na jihu Čech mělo své odůvodnění. V následujících řádcích si přiblížíme cestu po které „doletěl“ prácheňský káník do našich holubníků a potažmo na strakonickou přehlídku. Mé myšlenky proniknou pomyslným okénkem do doby jeho formování. Doby, kdy se ještě holub prácheňský káník nazýval bangr a měl blízko k vídeňskému slepičákovi.

V následujících řádcích bych rád čtenáře seznámil s prácheňským káníkem v návaznosti na naší kulturní historii. Jak bývá mým zvykem, nebudu se vyhýbat dějinným souvislostem. Abych načrtl směr dalších řádků, uvedu, že dějiny prácheňského káníka jsou dějinami lidí. Když se lidem dařilo, nabyly války a „neřádil“ mor, rozvíjela se lidová slovesnost, umění a také chov okrasných holubů.

V dobách nepokojů platilo latinské přísloví ze starověkého Řecka. Politik, řečník, filosof a publicista Marcus Tullius Cicero (106–43 před Kristem) řekl: “Inter arma silent musae“. V čase válek múzy mlčí. Tento citát je mnohým čtenářům známý z textů písničkáře Karla Kryla (1944-1994). Cicero někdy ještě dodal: „Inter arma silent leges“. Když řinčí zbraně neplatí právo.

 A kdy se podmínky na našem venkově začaly měnit k lepšímu? Pod francouzskou vlajkou s heslem liberité, égalité, fraternité (rovnost, volnost, bratrství) přišla na konci 18. století do našich krajů naděje na změny ve společnosti. Do té doby většina selského obyvatelstva „úpěla“ pod jhem nevolnictví a roboty. Kromě své práce musel poddaný lid povinně (ze zákona) pracovat – robotovat – pro vrchnost. Což ovlivňovalo jeho ekonomickou a sociální situaci. Životní úděl byl na vsi tehdy velmi těžký. Na holubářství nezbýval čas.

Úlevou bylo zrušení nevolnictví a později roboty. A kdo vypustil „džina z lahve“ a začal obrodný proces? Na základě osvíceneckých kroků z Boží vůle římské císařovny, uherské a české královny Marie Terezie a hlavně jejího syna císaře Svaté říše římské Josefa II. (1741-1790), došlo k narovnávání důstojnosti člověčenství. Lidem se u nás lépe „dýchalo“. Zvláště po roce 1848 došlo k všeobecnému rozvoji selského stavu. Nabytá svoboda v lidech rozproudila výtvarné a umělecké cítění. Z našeho úhlu pohledu bylo východiskem „svítání“ na poli šlechtění zdobných plemen holubů. Mezi ně bezesporu patřil bangr – prácheňský káník. V té době již zbyl čas na veselé chvíle lidu českého. Což představovaly staročeské lidové obyčeje, pověry, zábavy, slavnosti a také cvrkot kolem holubů.

A jak vidím káníka v návaznosti na uvedené skutečnosti? Káník nevznikl ve vzduchoprázdnu. Na jeho formování a ztvárnění se podílela krajina, lidový kroj, architektura vesnic, národopisné vlivy a příroda. Interakce těchto vlivů vyústila v dnešní plemeno. Holuba oblíbeného, milovaného a stále poměrně hojně chovaného.

Sám jsem žluté káníky dva roky choval. A jak jsem viděl naše české, velmi plodné plemeno s výbornými letovými vlastnostmi, pěknou bělohrotou a lysou gazzi kresbou svýma očima? Když jsem vyšel ze světnice na dvůr, hejno prácheňských káníků se rádo vyhřívalo na střeše selské usedlosti. Svá křídla vystavovala slunečním paprskům. Odlesk jejich syté barvy zářil jako drahokam. Holub byl jiný v základním postoji a jiný v letu. Jako by se jednalo o dvě různá plemena.  V perutích letících prácheňských káníků se viditelně třepotaly různobarevné letky, až oči přecházely.

 Jejich kontrastní poskládání bylo odrazem uměleckého cítění našich předků. Každé barevné pero šeptalo svou modlitbu unášenou větrem k duchům jejich stvořitelů. To oni vdechli život prácheňskému káníkovi neodolatelnou silou, v níž se potkávají představy s nejasnými touhami. Nadýchaná krása jihočeského selského baroka se zrcadlila ve vyvážené a zdobné kresbě. Jména chovatelů, podílejících se na vzniku plemene, z naší paměti vyprchaly. Dobu zrodu odvál čas.

A jakou máme vzpomínku na časy našich předchůdců?  Jejich odkazem je náš jihočeský prácheňský káník. Kresebně a barevně zdařilé dílo na které můžeme být náležitě hrdí.

 V dalších řádcích nastíním prostředí selských usedlostí, zemanských tvrzí, čtvrt láníků – přezdívaných chalupníci a klapajících mlýnů na spodní či horní vodu. Míst, kde káník povstal.  Jihočeská architektura, přezdívaná selský barok nebo selské baroko, měla bezesporu vliv na jeho zrození. Každopádně selské grunty se zdobnými fasádami a bohatými štukovými ornamentálními prvky „vyžadovaly“ plemeno holubů, které by korespondovalo a odráželo stavební a životní styl tehdejší doby na venkově, země jihočeské, země pohostinné, země malebné.

V minulosti byla spravovaná podstatná část vesnic a měst, kde se rozšířil chov bangrů, z hradu Prácheň. Zbytky zdí můžeme dodnes najít nedaleko starobylého města Horažďovice. Toto sídlo dalo v dávné minulosti (od 13.století až do roku 1850) jméno kraji Prácheňskému a potažmo také holubu prácheňskému káníkovi. Více jsem o tomto tématu psal v časopise Chovatel v roce 2011. Příspěvek se jmenoval – Jak se holubaří Václavu Čejkovi v bývalém Prácheňském kraji. 

A jakou motivaci měli tehdejší chovatelé při šlechtění holubích plemen? Holubářství nebylo pouze levným zdrojem kvalitního a dobře stravitelného masa. Existovala určitá nadstavba. Chov holubů v dávné minulosti odrážel estetické cítění lidu selského. A v jižních Čechách byl smysl pro krásu opravdu vytříbený. Důkazem je prácheňský káník a zmíněné selské baroko.

A co formovalo moje vidění spojující holubí krásu se světem lidové stavby? Již od mládí byla mou velkou láskou lidová architektura. Stavení, stodoly, sýpky, kvelby a vjezdové brány byly často tajemného původu, stáří a rozličného prostředí vesnického života. V mé rozsáhlé knihovně mají svazky s tímto tématem vedle chovatelské literatury prioritu. Obor specifického lidového stavitelství měl blízký vztah k chovatelství a přírodě vůbec. Archaický stavební projev lze jen velmi těžko uchopit a zaškatulkovat do známých stavebních slohů. Selské grunty byly formované dle dávné tradice, okořeněné vzhlížením selského lidu k stavbám vrchnosti.

Panstvem odložený stavební sloh byl „donošený“ v selském prostředí. Do venkovského stavitelství zasahovaly představy tvůrců. Jejich motivace měla často blízko k příběhům v „pouvídačkách“, pohádkách a starých legendách lidové slovesnosti. A do tohoto světa patřilo také české holubářství. Jeho krása má blízko k lidovým písničkám, krojům, stavbám a zvykům. Nedivím se starému jihočeskému příběhu, kdy Kubata dal hlavu za Blata. Tehdejší rychtář bojoval proti vrchnosti za práva sedláků, lidskou důstojnost, za selské baroko, polařící holuby bangry a mlhy na Zbudovských blatech. V těchto příbězích se mísí pragmatismus s poetickým pohledem na tehdejší společnost.

Rád nasávám atmosféru staré vesnice. Na cestách po naší vlasti, nevynechám příležitost navštívit staré vodní a větrné mlýny, usedlosti, skanseny a zemanské tvrze. A musím říci, že každý kraj má v lidové architektuře svůj rukopis.

Také jihočeská vesnice – domov káníka – je „psaná“ jednou rukou. Bílé, šmolkově modré či jinak zbarvené zdobné štíty obytných budov, sýpek, klenutých bran, červené střechy stodol a ostatních vesnických staveb, vytvářely na jihočeských návsích neopakovatelnou atmosféru. Jedním z těch, kteří budovali tvář jihočeských vesnic byl stavební mistr Jakub Bursa.

Sídelní celky byly citlivě rozeseté po krajině a vytvářely typickou zadumanou jihočeskou krajinu, umocněnou lesknoucí se modrou hladinou rybníků. A pokud má čtenář rozvinutou představivost, či je dříve narozený a dokáže se přenést pár desetiletí nazpět, může ve své mysli vidět nad štíty domů četná hejna pestrobarevných holubů, především káníků. Holubů, kteří často zalétali do polí zdobené četnými krajinnými a sakrálními prvky. Pole dotvářely například boží muka, smírčí kříže, stromořadí či tereziánské milníky. Bez nadsázky se dá říci, že naši předkové milovali svoji zemi, krajinu a svá sídla. Její současný ráz je jejich otiskem. 

Obyvatelé vesnic a ostatních lidských sídel byli spjatí s chovem zvířat. Není žádným tajemstvím, že ještě nedávno s nimi žili pod jednou střechou. Některé zvířata byla na gruntu chovaná na volno. Pouze vzájemná důvěra je přiměla žít dohromady. Mezi ně patřili holubi. Chovatelé jim zvláště v zimě přilepšovali a hejčkali si je. Za kvalitní kusy byli ochotní sáhnout pod slamník a z měšce vydat nejednu zlatku na pořízení nové posily. Holubi byli zkrátka jejich chloubou a radostí. Hospodáři měli radost, že poletující holubi ladili s tváří jejich vesnice a okolní krajinou.

Příkladem může být poutavá událost rodiny mlynářů a jejich chovu bangra (předchůdce káníka). Děj se odehrál na starém mlýně na horní vodu v jihočeských Hoslovicích. Příběh je teskný a má nebývalý lidský rozměr. Z badatelského hlediska má velkou vypovídací hodnotu směrem k prácheňskému káníkovi. Možná odvyprávím někdy v budoucnu.

 

A kde se na vesnici drobná zvířata chovala?  Z našeho úhlu pohledu má lidová architektura k chovatelství velmi blízko. Ať jsou to rozličné holubníky, kurníky, husníky, králíkárny či klícky pro kanárky a zpěvní ptactvo. Návaznost mají sklady krmiva. Nazývaly se sýpky, špýchary či špejchary, sila, obilnice, sruby nebo sklady vymláceného obilí. V chovu holubů se za staletí vyprofilovala podmanivá krása sloupových holubníků. Této tématice jsem se věnoval podrobněji v minulosti. V časopise Chovatel jsem publikoval článek shodného jména v roce 2016.

Sjednocená architektura všech jmenovaných chovatelských, hospodářských a obytných staveb byla u milovníků jihočeské země předmětem obdivu.Měla specifickou skladbu budov, jejich rozmístění a byla sepjatá s ostatními jevy národopisu. Prácheňského káníka nevyjímaje. Umělecké cítění lidu selského mělo charakteristický a neopakovatelný rukopis. Lidové stavitelství a také chovatelství jižních Čech představovalo svébytný lidový projev. Východiskem jsou známé stylové jihočeské vesničky a holub prácheňský káník. Holub proměňující se jako v pohádce.  Jiný byl v základním postoji, jinak se jevil v letu. Přeji holubovi prácheňskému káníkovi, aby ještě hodně dlouho přinášel nejenom na jihu Čech, radost svým chovatelům.

Text a foto

Ing. Aleš Bukovský MSc.

01  Posuzovatel holubů, ctitel krkatých slepičáků Mgr. Luboš Kožíšek a zapisovatel, chovatel prácheňského káníka Jaroslav Korda, se věnovali administrativní práci při posuzování speciální výstavy ve Strakonicích.

02 „Soudce“ Ing. František Slepička, oděný v nezbytný bílý plášť, doprovázel německého chovatele portýrů. Holubi vídeňští slepičáci patří mezi blízké příbuzné jihočeského bangra, jinak řešeného prácheňský káník.

 03 Ukázková expozice jednotlivých barevných rázů káníků doplňovala výstavní holuby v klecích. Nalézala se u vstupních dveří.

04 Holubářští soudci na speciální výstavě Klubu chovatelů holubů prácheňských káníků ve Strakonicích.

05 Prácheňský káník černý

06 Káník žlutý bělopruhý

07 Káník modrý černopruhý dospělý

08 Káník žlutý kapratý

09 Prácheňský káník hnědě plavý kapratý

10 Prácheňský káník černý běloocasý

11 Prácheňský káník modrý kapratý

12 Prácheňský káník žlutý recesivní

13 Prácheňský káník modrý černopruhý výletek

14 Pro pochopení vztahu mezi lidovou architekturou a prácheňským káníkem může sloužit obsáhlá kniha s názvem Jihočeská lidová architektura od Svatopluka Voděry a Jiřího Škabrady z roku 1986. Najdete zde formování jihočeské vesnice od nepaměti, vrcholící v 60. letech 19. století stavebním slohem lidové architektury, přezdívané jihočeské selské baroko.

15 Kniha od Václava Mencla (1980) je dle mého soudu nejlepším dílem, mapující stavební stránku života na našem venkově. V knize lze vyhledat bydlení našich předků v sepjetí s domácím zvířectvem. Chov holubů byl nedílnou součástí. Publikace patří mezi má nejváženější díla v rozsáhlé knihovně.

16 Jihočeské statky se zdobným průčelím a vjezdovou bránou jsou často semknuté v okrouhlici a vytváří prostornou náves. Té vévodí kaple, kostelík či boží muka. V takovém prostředí se formoval holub bangr, dnes zvaný prácheňský káník.

foto  - 7551foto  - 7547foto  - 7548
foto  - 7549foto  - 7550foto  - 7552
foto  - 7553foto  - 7554foto  - 7555
foto  - 7556foto  - 7557foto  - 7558
foto  - 7559foto  - 7560foto  - 7561
foto  - 7562

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

První vlaštovka u nás jaro nedělá...

vydáno:23.03.2019

img

Letos přiletěly vlaštovky brzy. Na drátech cvrlikaly, švitořily už 23.3.2019.Loni jsme...

»více

Chovatelská přehlídka v Kolešovicích 8.-10.2.2019

vydáno:00.00.0000

img

Starobylá budova bývalé fary hostila počátkem února chovatelskou přehlídku.Několik fotografií...

»více

"Venčení" poníků

vydáno:19.01.2019

img

                                                                                                 ...

»více

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz