10aaa

jste zde: úvodní » Okrasní holubi » Devadesát let od založení Klubu českého bubláka


Devadesát let od založení Klubu českého bubláka


 

 

Český bublák patří mezi holuby s bohatou historií. Jeho vznik sahá do dávné minulosti. A kde můžeme hledat jeho kořeny? Zpravidla se uvádí, že vznikl v 19. století na pomezí jihozápadních Čech. V dřívějších dobách se vedle bubláků rousných s vrkoči, chovali také bubláci bez pernatých ozdob, později označovaní polní bubláci. Častá byla i jejich vzájemná kombinace. Někteří bubláci měli pouze rousy. Připomínali české čejky. Dalším rázem byli bubláci bez rousů s jedním nebo dvěma vrkoči. Určitou podobnost můžeme hledat u dnešních franckých bubláků. Na přelomu minulého a předminulého století se český bublák začal rozšiřovat do dalších částí tehdejších zemí Koruny české. Snahy o propagaci našeho národního holuba a první kroky k organizování jeho chovatelů, vyústily v jednání o založení spolku přátel českého bubláka. Tři roky po vzniku Československé republiky založili tehdejší chovatelé holubích muzikantů svůj klub.

 

Devadesáté výročí si připomeneme letos v zimě. Ustavující schůze byla svolána na předposlední den v roce (30. prosince) roku 1921 ve spolkových místnostech restaurace U Pinkasů. První rok klub pracoval pod názvem Samostatný odbor pěstitelů českých bubláků. Předsedou se tehdy stal ing. Josef Vítek ze Zbraslavi, místopředsedou Viktor Srkal, úředník v Radotíně, jednatelem František Kolár, úředník na Smíchově a pokladníkem Rudolf Vojtěchovský, oficiál v pražské Chuchli. Hlavním cílem klubu bylo sdružovat chovatele českých bubláků, vypracovat jeho standard, řídit směr šlechtění a pravidelně pořádat speciální výstavy bubláků. Na výborové schůzi, 13. dubna 1924 v restauraci smíchovského pivovaru, bylo jednohlasně odsouhlaseno pořádat ve dnech 26. až 28. října 1924 první speciální výstavu českých bubláků v Radotíně spolu s radotínským Klubem pěstitelů poštovních holubů Colomba.

 

Klub českého bubláka patří dle současných dostupných informací mezi druhý nejstarší holubářský spolek založený na našem území. Prim patří Klubu pražského krátkozobého rejdiče. Založený byl ještě v dobách Rakousko – Uherského mocnářství 30. března 1912. Třetí v pořadí byl založený Klub české čejky a lysky. Jeho založení se udává 25. února 1922. Plemena česká čejka a lyska jsou z hlediska původu blízce příbuzná českému bublákovi a v některých obdobích oba kluby blízce spolupracovaly. Pro zajímavost ještě uvedeme, že dalším založeným holubářským spolkem u nás byl Klub moravských pštrosů. Jeho dějiny se začínají psát od 27. května 1923.

 

Vraťme se od historie vzniku klubu k historii zařazení českého bubláka ve vzorníku plemen holubů. Český bublák je v současné době řazený do skupiny plemen holubů s názvem bubláci. Jejich společným znakem je holubí muzika – bublání. Ale český bublák je na první pohled zajímavý ještě dalšími znaky. K jeho základním rysům patří dobře vyvinuté pernaté ozdoby (chocholka, přední vrkoč, rousy a supí péra). Dalším neméně důležitým znakem je čistá barva opeření s bohatým leskem a dokonalá stavba těla. Postava musí být nízká, široká a krátká, s dobře vyplněným prostorem mezi břichem a rousy. Díky výše uvedeným znakům se jedná o plemeno na rozhraní několika skupin holubů.

 

Pokud se podíváte do historie a procházíte předešlé vzorníky, zjistíte, že český bublák byl dříve řazený mezi holuby barevné nebo okrasné. Tvarem i původem podobné české čejky a lysky, jsou řazené v současném vzorníku do kategorie holubů barevných. Nebudeme daleko od pravdy, že mnoho chovatelů považuje českého bubláka, díky svým bohatě vyvinutým pernatým ozdobám, za plemeno blízké holubům strukturovým. Až budoucnost ukáže, zda se jednou český bublák nezařadí mezi plemena holubů se zvláštním uspořádáním pernatých ozdob. Nebyl by to asi první, ani poslední případ. Můžeme uvést čínského holuba nebo šmalkaldského barevnohlávka. Dříve se čínský holub řadil do skupiny racků. Ještě v minulém, takzvaném „Zeleném vzorníku“, se nazýval čínský racek. Dnes je díky mimořádnému rozvoji pernatých ozdob přejmenován na čínský holub, a v současnosti je řazen mezi strukturová plemena. Šmalkaldský barevnohlávek vychází ze skupiny holubů barevných. Díky prošlechtění pernatých ozdob (klobouku, řetězu, hřívy, rousu a supích per) se tento holub s postavou polního holuba dnes řadí do skupiny holubů strukturových. Na závěr této úvahy je třeba říci, že pernaté ozdoby u českého bubláka jsou v posledních letech hlavním předmětem šlechtění. Zvláště se zlepšily rousy. Jsou dobře rozložené kruhovitě kolem prstů v několika vrstvách nad sebou. Postava se poněkud zvýšila, ale bohatá lýtková (supí) péra pomáhají vyplňovat prostor mezi tělem a rousem. K výše uvedeným změnám zajisté přispělo přilití krve německých jedno a dvou vrkočatých bubláků. Pro chovatele českých bubláků je do budoucna důležité, aby se jejich další šlechtění řídilo vzorníkem českého bubláka a nedošlo k takzvanému převodnému nebo vyhlazovacímu křížení.

 

Osvěžení našeho chovu německým bublákem přispělo i k zlepšení hlasového projevu. Z vlastních zkušeností víme, že před revolucí, v roce 1989 se k zušlechťování často používala česká čejka, čím docházelo k silnému potlačení bublání, zvláště u některých barevných a kresebných rázů.

 

 

Vraťme se z historie chovu českého bubláka do současnosti. Abychom čtenáře seznámili s aktuálním stavem v Klubu českého bubláka a jeho šlechtění, požádali jsme jednatele klubu přítele Miroslava Féra o rozhovor. Navštívili jsme ho v místě bydliště v Lysé nad Labem. Počasí přálo a hřejivé paprsky babího léta burcovali holubí muzikanty k nádherným melodiím. Holubník je umístěný na zahradě, v bývalé odchovně králíků. Všude panuje pořádek a smysl pro estetiku. Vedle pestrobarevných českých bubláků, připomínajících pestré motýly je zahrada zaplavena mnoha květinami. Pro návštěvníka je směs barev, holubí muziky a poutavého povídání příjemným zážitkem. V následujících řádcích přinášíme nejzajímavější odpovědi a myšlenky.

 

 

Slavíme 90. výročí založení Klubu českého bubláka. Kdo v současné době řídí klub a drží ochrannou ruku nad naším národním plemenem, českým bublákem?

 

 

V současné době má klub 50 organizovaných chovatelů. Členové chovají 600 párů bubláků. Předsedou klubu je od roku 2003 Miroslav Červený jednatelem od roku 2005 Miroslav Fér. Pokladníkem klubu je již dvacet let MUDr. Jan Vaník.

 

Můžete zmínit jaké klubové výstavy a akce v posledních letech pořádáte?

 

Letos se vracíme se speciální výstavou našeho klubu do Litoměřic. Výročí devadesáti let od založení klubu oslavíme na výstavě s názvem Zahrada Čech v Litoměřicích. Členové klubu bubláků jsou rozeseti po celé republice. V tomto regionu je jich velké množství, zvláště těch aktivních.

Po letech speciálek v Týništi nad Orlicí, Litoměřicích a Lysé nad Labem jsme na rozcestí, kde do budoucna naše speciální přehlídky pořádat. Věřím, že najdeme kompromis vyhovující především členům klubu a našim finančním možnostem.

Další akcí pořádanou naším klubem je setkání na koňské farmě u přítele Bohumila Pauzra v Osinalicích. Na statku je velice milé prostředí pro klubovou činnost. V roce 2009 jsme se v roubené světnici připravovali na Evropskou výstavu v Nitře. Letos jsme zase dolaďovali prezentaci českého bubláka na mezinárodní školení posuzovatelů holubů v Hradci Králové. Pro milovníky zvířat je příjemným zážitkem odborný výklad majitele farmy přítele Pauzra s přehlídkou plemenných hřebců, klisen a hříbat.

 

V roce 2009 proběhla Evropská výstava v Nitře. Existuje spolupráce se slovenskými chovateli českých bubláků?

 

Na Slovensku máme dva chovatele bubláků, kteří jsou organizovaní v našem klubu. Přítel Milan Miča je dlouholetým a uznávaným chovatelem bubláků a je i pravidelným účastníkem klubových akcí. Je též i aktivním posuzovatelem. Ještě jednoho velice zaníceného chovatele máme až u Prešova. Při Evropské výstavě v Nitře jsme propagovali náš klub. Pro návštěvníky jsme připravili ozdobnou voliéru osazenou několika různobarevnými páry českých bubláků. Po výstavě jsme holoubky věnovali mladým chovatelům na Slovensku. Po bublácích se jen zaprášilo. Jestli bylo zaseto chovatelské semínko, se ukáže až časem.

 

Klub sdružuje i chovatele ostatních plemen bubláků. S kterými plemeny se na našich výstavách můžeme setkat?

 

Ano, kromě českých bubláků se na výstavách pravidelně objevují nádherní altenburáci, jejichž bublání přitahuje návštěvníky výstav. Překrásné hejno žlutěplavých holubů má přítel Bukovský. Pokračuje v tradici dlouholetého úspěšného chovatele altenburských bubláků Bedřicha Mory. Pravidelnými účastníky speciálek jsou bucharští bubláci přítele Milana Jaborníka, Jiřího Míky, nyní i přítele Blaháčka z Litovle. Na výstavách se objevují franští bubláci přítele Červeného, němečtí jedno i dvojvrkočatí a arabští bubláci.

 

 

Představte klubové webové stránky klubu a jejich strukturu. Co na nich návštěvníci mohou nalézt?

 

Naše webové stránky www.bublaci.webnode.czjsou přehledné a může v nich listovat každý zájemce o informace z klubového života i s minimální znalostí práce s počítačem. Na webových stránkách najdete vše od historie klubu přes kontaktní adresy členů klubu, až po inzerci či diskusní fórum. Jsme otevření všem podnětům a jsme vděčni za každou připomínku. Na stránkách můžete najít foto galerii ze společenského života a plemen a barevných rázů bubláků.

 

Vraťme se k současné populaci českého bubláka. Které rázy se u nás nejvíce chovají a které jsou nejvíce prošlechtěné?

 

 

Myslím, že dlouhodobě si svoji kvalitu drží čeští bubláci černí, modří, modří kapratí, černí a modří tygři. V dalším sledu můžeme uvést bílé a také červené štítníky. V poslední době se opět ukazují žlutí a modří bělopruzí, k nim se přidávají modří a stříbřití šupkatí.

 

Které barevné a kresebné rázy jsou u českého bubláka popelkou?

 

 

V současné době se jedná o všechny rázy bělopruhých bubláků (kromě modrých). Sporadicky se na výstavách objevují stříbřití, ojediněle černí, chybí červení i žlutí bělopruzí bubláci. V minulosti byli chloubou štítníci. Dnes je jich jako šafránu. Úplně se vytratili žlutí. Naopak stříbřití šupkatí si v současné době hledají cestu na výsluní.

 

Vraťme se k vašemu chovu. Které rázy českých bubláků zdobí vaší voliéru?

 

 

Několik let po vojně, jsem navštívil speciálku českých bubláků v jihočeském Písku. Tam vedle nádherných žlutých štítníků přítele Otakara Voříška, byli dva modří tygři přítele Točíka. Něco nádherného. Nemyslím ocenění, to si ani nepamatuji, ale ten kontrast barvy, bílá a modrá. Jak jsem se od nich nemohl odtrhnout, všiml si toho i přítel Točík. Oba vystavené samce mi věnoval. Jednomu bylo 8 let, druhému 10 let a to byl základ mého chovu modrých tygrů, které chovám již přes 30 let. V posledních letech se mi zdálo, že se vytrácí žlutí a tak jsem si začal hrát i s nimi. Myslím, že už jsou slušní v typu, rousu a barvě.

 

Můžete nám prozradit něco z alchymie šlechtění českých bubláků tygrů a štítníků?

 

 

Se štítníky zatím nemám tolik zkušeností a chybí mi hlavně trpělivost. Moje láska jsou modří tygři. Nepočítám se mezi velké šlechtitele. Jen se držím zásady, že bublák je holub především typu a proto je třeba v prvé řadě dbát, aby nedostatky jednoho vyrovnával ten druhý. U tygrů dávám do páru vždy jednoho modrého a jednoho tygra, vždy je dobré mít typické holubičky, bez ohledu zda je modrá, či tygra. V posledních letech to vypadalo, že se ustalují v kresbě. Problém byl pouze s bílou rozetkou na ramínkách. A v letošním roce je všechno jinak. V odchovu se objevuje samá straka. Ale v tom je holubářství hezké…

 

Už jsme to trochu nakousli, podílíte se na šlechtění legendárních štítníků. Které plemeno v současnosti používáte na regeneraci tohoto rázu a jaké jsou výsledky v F1 a F2 generaci?

 

 

Myslím, že každého bubláčkáře dráždí černý štítník. Jednou, jen pár dní to trvalo, jsem takového krásného štítníka měl na střeše. Pohled na takového krasavce je něco neskutečně pěkného. Přepeřující černý tygr, mladá holubička, se vybízela k úpravě. Protrhal jsem jí tmavé pírka v křídle. Hlavu měla silně rozpeřenou a bílá pírka, která teprve na hlavě vyrážela, byla ještě skrytá. Při pohledu z dálky připomínala dokonalého štítníka. Za pár dní se rozvinula bílá pírka na hlavě a vše bylo jinak…

V posledních letech se šlechtěním štítníků opět zabývám. Chci si ověřit, zda by šel vyšlechtit český bublák štítník přes vídeňské rejdiče černé bělokřídlé. Oni se totiž již s bílým štítem rodí a tak by mne zajímalo, zda se gen pro bílá křídla prosadí. V první generaci páření českého bubláka černého s vídeňským rejdičem bělokřídlým se u F1 potomstva objevuje krátký rousek a bílá rozetka v křídle. Dál se teprve uvidí v letošní F2 generaci. Jak říká přítel Juraj Kafka, chtělo by to hodně párů a ještě více krmení.

 

Jste spokojený s plodností a zdravotním stavem svých svěřenců?

 

 

Určitě, v současné době jsou bubláci velice plodní a dobře odchovávají mladé. Sám jste se mohli na holubníku přesvědčit, že jsou ve všech budnících holoubata, či vajíčka. Možná je to také tím, že můj holubník je zateplený. Původně to byla chovná hala, ve které byl faremní chov králíků. Po ukončení této činnosti ji okupují bubláci. Jak říká moje manželka: „Holubaření je velice drahý koníček“. V první třetině mám chovné páry. Pokud odchovaná holoubata začínají sama žrát, odstavím je do vedlejšího oddělení s voliérou. V té době se už stejně líhnou nová holoubata. Výhodou je, že v chovném oddělení je klid. Pohodové prostředí se odráží na četnosti zasednutí. Nebylo to tak vždy. Pamatuji si, že dříve začínala sezona začátkem února a v srpnu již bubláci většinou nehnízdili.

Po zdravotní stránce jsem letos spokojen, neuhynul mi ani jeden kus. Kroužkoval jsem přes 100 holoubat. Někdy po výstavách však přichází problémy. Když se u holubů vyskytnou zdravotní komplikace, věřím na Enrobioflox 10 % a česnek.

 

Kromě bubláků vás životem doprovází i plemeno psů slovenský čuvač. Jaké máte s nimi zkušenosti?

 

Když jsem byl malý kluk, tak u nás hlídal bernardýn. Asi v patnácti letech jsem si pořídil štěně slovenského čuvače a těm jsem zůstal věrný mnoho let. Na čuvače se různí názory, ale já měl vždy klidné jedince a moje děti s nimi vyrůstaly, batolily se mezi štěňaty a nikdy nebyl žádný problém. Nyní máme mladou fenku, ale ta je synova a to je již jiný příběh…

 

Co pro vás chov českého bubláka znamená a jak se na váš koníček dívá rodina?

 

 

Holuby jsem měl od dětství. Rád na své začátky vzpomínám. A jak je to s bubláky dnes? Přijdu z práce a první cesta vede do holubníku, co vám mám povídat, jak malej kluk…Mám tři syny a ani jeden se nepotatil. Zato vnoučata, ta jak přijdou, tak hned do holubníku a ukaž vajíčka, ukaž holoubátka a už jsou zas někde jinde, nechají otevřený holubník a dětství se vrací…koukání po střechách a dilema, vrátí se, nevrátí…

 

A co říci závěrem? Děkujeme příteli Miroslavu Férovi za příjemné povídání. Českému bublákovi přejeme, aby nad ním držel ochrannou ruku sehraný tým jeho ctitelů, organizovaných v Klubu českého bubláka a aby se naše národní plemeno zachovalo ve své kráse a plné síle dalším generacím.

 

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

časopis Chovatel 12-2011

 

foto  - 4091foto  - 4092foto  - 4094
foto  - 4095foto  - 4097foto  - 4098
foto  - 4099foto  - 4100foto  - 4101
foto  - 4102foto  - 4103foto  - 4104
foto  - 4105

Vytisknout stránku

Adresa
Zemědělská usedlost
Klatovská 56/384
321 00, Plzeň - Litice

Tel: +420 603 538 950, +420 604 237 944
E-mail: zoofarma@seznam.cz

Mapa

Aktuality - Novinky

Chovatelská přehlídka v Kolešovicích 8.-10.2.2019

vydáno:00.00.0000

img

Starobylá budova bývalé fary hostila počátkem února chovatelskou přehlídku.Několik fotografií...

»více

"Venčení" poníků

vydáno:19.01.2019

img

                                                                                                 ...

»více

PF 2019

vydáno:19.12.2018

img

»archiv novinek

© Všechna práva vyhrazena ZOOfarma - činčily

Tvorba webových stránek ANT studio.cz